Tvůrci špičkové série simulátorů F1 se vydali na dětskou stezku a vypustili na trh zábavné závody Race Stars, které zdárně parodují velké formule. Stačí ale pěkný vizuál ke štěstí?
Recenze z hraní Xbox360 verze
Hned na první pohled je jasné, že F1 Race Stars je hrou pro děti stejně, jako je tomu u legendárního Mario Kart, které v žánru parodických závodů drží nezastupitelné první místo. Lákadlem recenzovaného kousku však má být ono skloubení motokárových závodů, power-upů a licence formulí, což je prvek, který se v podobném typu závodů moc často nevyskytuje. Bohužel právě licence je podle všeho jednou z mála silných stránek titulu.
Cesta kolem světa
Race Stars jsou především o zábavě s kamarády, svého vrcholu tedy dosahují v multiplayeru. Jako v každém závodním titulu však nemůže chybět kariéra, která je rozdělena na jednotlivé oblasti. Se svým závodníkem procestujete celý svět, podíváte se do Itálie, Japonska, USA, Brazílie a mnoha dalších zemí, kariéra je však v zásadě jen sbírkou všemožných závodů, které se řadí do státních šampionátů. Očekávejte tedy například evropský turnaj, americký turnaj atd.
Nesmíte se však divit, když budete v Arabských emirátech závodit po střechách mrakodrapů až do pouště, v Japonsku se zase pokusíte uhýbat gejšám.
Nesporným plusem jsou pestrobarevné a šíleně navržené tratě, které nezapomínají vzdávat holt jednotlivým státním památkám a historickým místům, jež jsou chytře napěchovány kolem trati. Nesmíte se však divit, když budete v Arabských emirátech závodit po střechách mrakodrapů až do pouště, v Japonsku se zase pokusíte uhýbat gejšám. Každá trať má své osobité kouzlo, jinak se však jedná o klasické okruhy, které musíte s opatrností odjet. A právě zde se titul moc neváže s celkovou náturou dětských závodů.
Všechny formule se totiž snaží přibližovat realitě a hráč tak musí zapomenout na smyky, skokánky a další radovánky, které nás těší u motokárových závodů konkurence. Zde musíte umět brzdit a projíždět zatáčky s umem, což možná sedí u simulátorového kolegy, avšak rozhodně nepatří do zábavné dětské hry. Brzdit dokonce budete tak často, že se postupně vytratí veškerý zábavný prvek, tratě se postupně okoukají a jejich projíždění se stane nutnosti, nikoliv zážitkem.
Kromě kariéry jsou samozřejmě přítomny jednotlivé nastavitelné závody, jízdy na čas a výzvy (např. nutnost odjet celý závod a sbírat po cestě kanystry s palivem), všechno ale dříve nebo později opět směřuje k výše jmenovaným problémům. Ty se alespoň minimálně stírají v multiplayeru, kde jezdíte proti živým soupeřům a závody jsou tak mnohem vyrovnanější a svým způsobem zábavnější. Z větší části proto, že všichni trpí tím samým neduhem. Velkou výhodou je také přítomnost lokálního multiplayeru až pro čtyři hráče na jedné konzoli, což se na párty zajisté hodí.
Odstřelit či neodstřelit?
Jako každá pořádná dětská hříčka nabízejí i Race Stars power-upy a bonusy, které vám pomohou dostat se do popředí. Opět je zde však cítit omezení licence, která hře nedovolí vymýšlet až moc krkolomné prkotiny, co by nakonec situaci zachránily. Kromě zcela jasného boostu, který je zde zastoupen systémem KERS, se můžete těšit na několik druhů nafukovacích balónků. Červené fungují jako řízené střely, žluté pak jako neustále se odrážející projektily. Modré fungují jako nášlapné miny, které zbrzdí soupeře za vámi. Chcete více? Máte smůlu.
Po utrpení určitého poškození se navíc vaše formulka o něco zpomalí a v případě, že je další box na míle daleko, je často otravné táhnout se tratí a čekat na záchranu.
Balónky akci na trati občas dokážou rozjasnit, pravdou ale je, že až moc rychle přestanou bavit a člověk se vrací k opatrnému ohýbání rohů a snaze se vyhnout bordelu na trati. Jenže to očekáváme od simulátoru, nikoliv od zábavné hříčky, kde chceme vidět co nejvíce šíleností. Jedním z posledních hřebíků do rakve titulu je nutnost po několika nárazech projíždět boxy, které vás částečně zpomalí a opraví přímo za jízdy. Každá trať má většinou dva boxy, vzhledem k jejich délce se to však zdá být málo. Po utrpení určitého poškození se navíc vaše formulka o něco zpomalí a v případě, že je další box na míle daleko, je často otravné táhnout se tratí a čekat na záchranu. O to více, když je umělá inteligence soupeřů celkem drastická a v případě, že se ocitnete na posledních příčkách, je prakticky nereálné se vyškrábat zpět na vrchol v tom samém závodě, ať už řídíte sebelíp. Nastupuje tedy frustrace, restartování závodů a rychlá únava.
Alonso a Vettel
Jak už jsem řekl, jednou z mála světlých stránek hry je její licence, která přidává skvěle zparodované a kreslené postavičky známých závodníků. Nechybí Alonso, Massa, Schumacher, Vettel, Button či Hamilton, všichni navíc řádně karikaturní a vtipní. Licenci podléhají také jejich stroje, musíte však přihlédnout k tomu, že si všichni berou ze svých reálných protějšků jen inspiraci, nikoliv fotorealistické kvality. Kreslený styl se do hry skvěle hodí a závody jsou opepřeny milými detaily, jako je pomrkávání, pošťuchování na startovní čáře nebo unikátní způsob, kterým si každý závodník nasazuje svou helmu. Právě vizuální kabátek je tedy hvězdou večera a licence je doplněna o pestrobarevná prostředí kolem trati, kde nechybí známé památky a budovy. Stejně zábavně působí efekty power-upů a veselá hudba, hrající na pozadí. Samozřejmě nelze očekávat nadupané zvuky motorů od většího brášky, zvuková stránka ale hře zkrátka sedí a minimálně z vizuálního hlediska není nijak omezena licencí. To se bohužel děje až v hratelnosti, která tím strádá.
Bohužel žádná z vlastností nepřidává do závodu opravdu viditelnou změnu a výhodu, takže se jedná spíše o kosmetické vychytávky pro opepření hry.
Každý závodní tým má navíc své unikátní schopnosti. Někteří dokážou střílet balónky také dozadu, jiní si zase umí vyměňovat power-upy za chodu atd. Bohužel žádná z vlastností nepřidává do závodu opravdu viditelnou změnu a výhodu, takže se jedná spíše o kosmetické vychytávky pro opepření hry.
Do boxů v polovině
F1 Race Stars měli slušnou šanci na úspěch, především díky unikátnímu spojení motokárových závodů s licencí. Nakonec to však dopadlo trochu jinak, než všichni čekali. Ta největší zábava, pramenící z šílených eskapád a ještě šílenějších tratí, jaksi nedorazila a zbytek zábavy byl usměrněn hranicemi licence. Výsledkem je tedy dětská hra, která se snaží nabídnout zábavu ve stylu Mario Kart, strach z přeskočení licence ji v tom však neustále brání. V multiplayeru na určitou dobu zabaví, víc však od ní nečekejte.
Verdikt
S přihlédnutím ke konkurenci na trhu nelze Race Stars prominout určitou sterilnost a příliš silné držení za svůj simulátorový protějšek. Kartové závody jsou především o zábavě a o možnostech, které v normálních závodech nejsou přístupné. I o něco dospělejší Blur plní úlohu mnohem zábavněji a svižněji.
