Farpoint – fascinující podívaná průměrných kvalit

Jedni v této technologii vidí budoucnost, druzí ji nemohou přijít na jméno. Na mysli mám samozřejmě virtuální realitu. Ta se teď nachází pravděpodobně v bodě, který rozhodne o budoucím úspěchu či neúspěchu. Vysoká pořizovací cena a omezené možnosti HW, kde jsou hlavním limitem zobrazovací displeje v samotných brýlích, jsou teď hlavními překážkami. Na papíře to zatím vypadá, že helmy pro virtuální realitu jsou odepsaným kusem technologií podobně jako 3D televizory, o kterých dnes už mladší generace vlastně ani neví. Jenže pak přijdete na návštěvu ke svému kamarádovi, který vám na hlavu nasadí podivnou helmu. Vy nestačíte zírat a mozek nechápe rozdíl mezi skutečností a virtuální realitou.

Přiznám se, že patřím spíše mezi zastánce virtuální reality, přesto investici do PS VR či konkurence určené čistě pro PC bych zvažoval opravdu hodně dlouho. Farpoint však patří mezi hry, které toto rozhodování mohou rozseknout. Resident Evil 7 vcelku nečekaně naznačil, jak dobré by mohly být akční hry ve spolupráci s virtuální realitou. Farpoint však hraje trošku na jinou notu. Zatímco Resident Evil exceloval především díky robustnosti základní hry, jež se ve VR hrála pořád velmi dobře, v tomto případě nabízí hra sama o sobě velmi slabý, téměř až zavržení hodný obsah. Stojíce sám o sobě je Farpoint spíše škaredé demo. Ve spojitosti s novým AIM ovladačem, který si spolu se hrou můžete koupit, jde ale o zcela nový, a především realistický herní zážitek.

„Díky VR brýlím budete opravdu cítit, že se nacházíte na cizí planetě.“

Farpoint přitom začíná poměrně obyčejně. Jak už jsem naznačil, hra sama o sobě je spíše podprůměrná, takže během úvodních deseti minut, kde ještě nestřílíte, budete zkoušet, jakými tlačítky se dají úvodní sekvence přeskočit. Mimochodem, nedají. Samotný úvod vás rychle zasvětí do příběhu, který se točí nejen kolem vás, ale také dvojice astronautů. Grant Moon, astronaut černé pleti a jeho bělošská kolegyně doktorka Eva Tysonová (náhoda, nebo se zde někdo snažil naplnit genderovou i rasovou vyrovnanost?) se připravují na váš přílet, jenž je pro ně zároveň cestou domů. Z ničeho nic se však kolem vesmírné stanice vytvoří černá díra, která vás všechny odnese na neznámou planetu.

V ten moment se vaše kroky rozdělí. Díky skenování hologramů, které nacházíte ihned po katapultáži na vesmírné těleso, zjistíte, že dvojice astronautů ve zdraví přežila a vy se tak vydáváte je najít. Brzy však zjistíte, že na planetě, která jinak připomíná více než cokoli jiného mrtvý Mars, nakonec život je. Přiznám se, že jsem od hry odehrávající se ve vesmíru očekával trošku větší úroveň vizuálních kvalit a nemám teď na mysli nízké rozlišení, které je dáno brýlemi, a autoři s ním nic nezmůžou. Přesto rudá planeta vypadá často až příliš obyčejně a pustě. Sice občas narazíte na zjevnou snahu tvůrců vytvořit dech beroucí scenérii tu s písčitým kaňonem, tu s výhledem na okolní vesmír, ale s prostředím si šlo vyhrát rozhodně více. To však nic nemění na tom, že díky VR brýlím budete opravdu cítit, že se nacházíte na cizím vesmírném tělese.

Ani krok zpět

Naplň hry je velmi jednoduchá a repetitivní. Ačkoli se to Farpointu daří občas dobře maskovat, jde o koridorovou střílečku, kde se stačí pohybovat směrem dopředu. Průběžně na vás přitom vybíhají nepřátelé. Z počátku to jsou malí, rychlí ale také okamžitě mrtví pavouci. Později také větší zvířectvo, které následují dokonce roboti, a v závěru hry vás čeká ještě jedno překvapení. Právě akce je hlavní složkou hry a také vlastně i jedinou devízou. Zde se výsledek odvíjí především od toho, jestli hru hrajete s Dualshockem nebo AIM ovladačem (Move není bohužel podporován). Vzhledem k tomu, že i klasický Dualshock podporuje snímání pohybu, lze i s ním hrát překvapivě pohodlně a realisticky, jakmile však vezmete do rukou AIM ovladač, zalije vás dětská energie z dob, kdy jste po lese běhali s maketami samopalů nebo na pouti stříleli ze vzduchovky.

AIM ovladač přes svou designovou jednoduchost skvěle alternuje úlohu klasické zbraně. Spoušť je dostatečně ergonomická a celkové prostorové řešení umožňuje klasické držení zbraně, kdy je imaginární pažba opřena o jedno z ramen a koukáte přímo do hledí. Na větší nepřátele, kteří se k vám dostatečně přiblíží, lze samozřejmě střílet i od boku, ale přesné míření funguje pouze v případě, že koukáte přímo do zaměřovače. Zaměřovací kříž je pak vidět opravdu pouze v momentě, kdy koukáte přímo do hledí zbraně a ideálně máte ještě přimhouřené jedno oko - zkrátka jako ve skutečnosti. Snad jediné, co mi chybělo, je právě chybějící pažba zbraně, kterou byste si opřeli o rameno pro ještě lepší zážitek. Na druhou stranu takto je AIM ovladač více univerzální, přeci jen brokovnici si o rameno asi neopřete, leda že byste si chtěli vykoledovat neschopenku do práce.

Podívejte se také na videorecenzi samotného ovladače a jeho srovnání s podobnými periferiemi.

Střelba samotná je opravdu skvělým zážitkem, technologie by v současném stavu mohla s přehledem sloužit jako tréninkový program pro armádní účely. Mířit je totiž opravdu žádoucí, se střelbou od boku příliš dlouho nevydržíte. V tomto ohledu je vtáhnutí do virtuální reality opravdu znamenité, třešničkou na dortu je pak napětí, které zažíváte díky přibližujícím se nepřátelům. Přestože si na jednu stranu váš mozek plně uvědomuje, že nejde o nic reálného, vizuální smysly se ho neustále snaží přesvědčit o opaku. Sám mám mírnou arachnofobii, a přestože jsem vždy věděl, v jaký moment na mě pavouk skočí, pokaždé jsem se neuvěřitelně uleknul.

Jednotlivé akční sekvence odděluje pouze skenování prostředí, díky kterému se posouváte v příběhu. Ten spočívá vlastně jen v tom, že zjišťujete, co se stalo s dvojicí astronautů. Koridorový design hry vás bude mnohokrát bít do očí, sám si ale moc nedovedu představit, jak jinak by šla hra v tomto směru udělat jinak. Nemít na hlavě brýle, plácnul bych se na znamení hlouposti do čela pokaždé, kdy na mě vyskočí pavouk a o chvíli později mě předběhne o několik metrů. To celé jen aby se mohl po chvíli otočit a opět vyrazit proti mě. Hra v základě nabízí pouze pohyb kupředu (AIM ovladač je vybaven dvojicí analogů a stejně tak všemi tlačítky z Dualshocku), avšak lze si zvolit i mezi dvojící obvyklých možností. Otáčení se o několik stupňů najednou sice vypadá dosti nehezky a až archaicky, ale pro ty, kteří trpí obávanou motion sicness, je to dobrý kompromis. Pokud si troufnete na klasické plynulé otáčení (lze nastavit rychlost), je třeba zvážit, jak moc je k vám kinetóza krutá.

„I přes evidentní pokroky působí Farpoint stále jako technologické demo.“

Já osobně patřím mezi ty o něco více citlivější jedince. Robinson: The Journey je pro mě zcela nehratelnou hrou, ale to je ostatně pro většinu běžné populace. Stačí však trochu dynamičtější hratelnost a brzy se dostaví drobná nevolnost. Podobně jako v případě sedmého Resident Evilu však musím s radostí konstatovat, že v tomto směru je hra optimalizována velmi dobře.

Pokud jste majitelem PS VR, Farpoint patří k tomu lepšímu, co si díky virtuální realitě od Sony můžete zahrát, avšak z celkového pohledu nenabízí nic navíc. Je tu však střelba, která ve spojení s AIM ovladačem nabízí herní zážitek, který jednoduše nemá obdoby. I přes evidentní pokroky, i právě takový Farpoint však působí jako technologické demo, což podporuje i jeho délka. Za pět hodin zaplatíte plnou cenu a ke hře se budete vracet snad jen kvůli zábavnému střílení. Přidejte si k tomu ještě AIM ovladač a celé kombo vás vyjde na více než 2 300 Kč. K ovladači by časem mělo samozřejmě přibýt více her, ale musíte být opravdu velký nadšenec, abyste tuto částku investovali do pětihodinového výletu.