Ve vývoji pouhých 8 měsíců a je to vidět!
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Pamatujete si hru na motivy filmu, která by nebyla průšvihem? Moc jich není, většina takových titulů nemá dostatečný rozpočet, a tak není divu, že rychle upadnou do zapomnění. Do této kategorie se řadí i dnes recenzovaní Krotitelé duchů. Ti dopadli mnohem hůř než filmová předloha, na bačkoru. Doslova.
Po dohrání Ghostbusters jsem začal přemýšlet, co je vlastně na této kooperativní twin-stick střílečce dobré. Po dlouhém bádání jsem došel k tomu, že vlastně nic. Hra se odehrává po událostech nového filmu, kde převezmeme roli čety složené z nováčků. To je podobné jako v předešlých hrách. Velkým rozdílem je samotná hratelnost, už nejde o akční adventuru s náznakem nějakého příběhu. Tohle je tupá střílečka viděna shora, kde si na začátku každé mise vyberete ze čtyř dostupných charakterů. Sáhnout můžete po dvojici nebojácných chlapů nebo dvou žen. Je pouze na vás, kdo vám bude více vyhovovat.
S výběrem si ale dlouho hlavu lámat nebudete, takové rozdíly mezi nimi zase nejsou a navíc postupně získáváte body, které vám zvýší zkušenosti a ty následně investujete do vylepšení svého hrdiny. Jeho zbraň je potom více smrtící, snadněji a rychleji chytíte ducha, máte více zdraví, jste rychlejší, méně se vám přehřívá zbraň apod.
„Duchy budete krotit na hřbitově, výletní lodi, v hotelu, kanalizaci a na dalších strašidelných místech.“
Když si vyberete postavu, čeká vás celkem 10 misí v New Yorku i mimo tuto světovou metropoli. Duchy budete krotit na hřbitově, výletní lodi, v hotelu, kanalizaci a na dalších strašidelných místech. Na tom by nebylo nic zlého. Celé to má ale jeden háček. Všechny úrovně se odehrávají naprosto stejným způsobem. Někde se objevíte a musíte dojít do cíle, kde na vás čeká - řekněme - hlavní duch. Nejprve zabijete menší duchy (kostlivce, ohnivé lebky), potom větší (naštvané sestřičky, tlustoprdy se sekerou) a nakonec onoho zloducha. Mezitím prozkoumáváte prostředí, hledáte symboly a lékárničky. Právě tohle dělá z Ghostbusters neskutečně nudnou hru. První průchod vám bude připadat bez problému, jakmile ale dokončíte další mise, budete otráveni a hru si nebudete vůbec užívat. A nepomůže ani to, když umělou inteligenci vyměníte za živé spoluhráče.
A jak vlastně probíhá chytání duchů? Nejprve musíte ducha dostatečně zranit, poté paprskem uklidnit a několikrát s ním praštit o zem. Až bude dostatečně otřesen, můžete po něm hodit krabičku, která ho uvězní.
Celku nepomáhají ani příliš rozsáhlé levely, které jsou navíc dost prázdné a postrádají strašidelnou atmosféru. Pokud se rozhodnete nejít po předem vytyčené cestičce a čas od času odbočíte, najdete tajné místnosti, kde na vás buď čeká pořádný příděl bodů, nebo další větší duch, kterého musíte zkrotit. V takovém případě vám splnění mise zabere lehce přes 35 minut. Mohu vám garantovat, že poté nebudete mít chuť hned spustit další a raději si zahrajete jinou hru. Dalším problémem je malé množství různorodých nepřátel. Ano, v každé úrovni potkáte nějaké nové, ale stále se objevují i ty staré typy, což vás tak akorát začne ještě víc nudit.
Celkovému zážitku nepomáhá ani grafická stránka s efekty. Grafika by se dala přirovnat ke stylu Borderlands, avšak u Krotitelů duchů mi tak úplně nesedí. Jediným velkým pozitivem je soundtrack, který zahraje na noty nostalgie.
Suma sumárum, pokud si chcete zahrát nějakou hru s Krotiteli duchů, na vašem místě raději sáhnu po Ghostbusters: The Videogame z roku 2009. Tuhle sedm let starou hru si užijete mnohem více než aktuální střílečku Ghostbusters, kterou vytvořilo studio FireForge Games pro Activision za pouhých 8 měsíců. Je to vidět, je to vidět.
Verdikt
Takhle se to nedělá, na této hře je strašně vidět, že byla ve vývoji pouhých 8 měsíců. Vše se hrozně rychle začne opakovat a nudit.
