Grand Slam Tennis 2 – game, set, match

Recenze z hraní Xbox 360 verze hry

První Grand Slam Tennis pro Nintendo Wii se zalíbil jak hráčům, tak recenzentům, a to především pro skvělou atmosféru a pohybové ovládání, které titul dovedl k dokonalosti. EA se ale rozhodlo, že konečně přinese sérii na velké konzole a představí ji širšímu publiku i pořádným tenisovým fanouškům, u kterých dosud kraloval bezkonkurenční Top Spin. Povede se licencované hitovce prorazit v tomto specifickém odvětví?

Licence je to hlavní

Kdo byť pohledem někdy zavadil o sportovní hru společnosti Electronic Arts, ten dobře ví, že se snaží konkurenci zadupat do země především objemnou licencí na vše možné. Ví to Pro Evolution Soccer a nyní to bude vědět i Top Spin, jelikož Grand Slam Tennis přichází se všemi čtyřmi grandslamy, kde nechybí Wimbledon, Roland Garros, US Open a Australian Open. Mluvím samozřejmě o těch nejvyšších turnajích, jelikož menších má titul podstatně více. Příjemné je, že se licence neomezuje pouze na názvy turnajů, nýbrž na každou maličkost, od reklamních plakátů a marketingu až po úbory, pravidla a celkovou atmosféru. Takové finále na Wimbledonu dokáže rozproudit krev v žilách.

Když už mluvíme o licenci, zabrousíme i do další oblasti, a tou jsou samotní hráči. Dvě desítky profesionálních tenistů a tenistek současného i bývalého tenisového světa by vám měly stačit, jak se domnívají alespoň sami tvůrci. Nechybí špičky v podobě Novaka Djokovice, Rafaela Nadala, Rogera Federera či Andyho Murrayho, z ženské strany pak např. ruská kráska Maria Sharapova, sestry Williams či Justine Henin. K nim se přidávají také legendy světového tenisu včetně Peta Semprase, Borise Beckera či Johna McEnroe, který také komentuje zápasy s kolegou. Našince zajisté potěší Martina Navrátilová.

Ústředním módem je samozřejmě kariéra, kde si zplácáte svého vlastního svěřence a s ním pak postupujete světovým žebříčkem.

Většina hráčů si je nesmírně podobná, samozřejmě se najdou lépe i hůře digitálně přenesené hvězdy, jejich vzhled ale víceméně zůstává věrný předloze. Mnohem více potěší i osobitý charakter a přístup jednotlivých hráčů, včetně jejich stylu hry, pohybů, oslav a reakcí. O něco méně potěší fakt, že jsou animace úderů prakticky totožné, ať hrajete klasický úder, plachťák či stop ball. Tam, kde Top Spin předvádí opravdu precizně nasnímané animace, jde Grand Slam spíše cestou „na oko“.

Vzhůru na vrchol

Ústředním módem je samozřejmě kariéra, kde si splácáte svého vlastního svěřence a s ním pak postupujete světovým žebříčkem, vylepšujete své statistiky, kupujete nové hadry a snažíte se vyhrát všechny čtyři hlavní turnaje, abyste se stali ultimátní tenisovou hvězdou. Nic nového tu opravdu nečekejte. K dispozici máte trénink pro postupné vylepšování vlastností tenisty, čas od času si zahrajete přípravné zápasy či exhibici a hlavním chodem vždy budou turnaje samotné, které na rozdíl od obyčejných zápasů oplývají skvělou atmosférou a tempem. Občas se objeví také rivalové, jež si budete muset podat ve vzájemných střetech, kde získáte nové, lepší rakety a exkluzivní oblečení. Rakety tu navíc na rozdíl od konkurence dodávají hráči určité perky a boosty, takže se opravdu vyplatí správný výběr, který se nezastaví u toho, že vám raketa sedí k šortkám.

Grand Slam by se dal zařadit do jakéhosi pomezí mezi simulací a arkádou, což jej dělá přístupným jak pro fanoušky a hardcore hráče, tak pro úplné nováčky.

Pokud bych měl vytknout něco, co mě v Grand Slam Tennis opravdu zaujalo, musí to být jednoznačně atmosféra zápasů a milé detaily, jež doplňují zážitek ze hry. Už dlouhou dobu mi v herním tenise chybí zápal a adrenalinový zážitek, který je znám ze soubojů těch největších hvězd. Památný Wimbledonský zápas Rogera Federera a Rafaela Nadala patří k tomu nejlepšímu, co světový tenis viděl a rád bych si něco podobného zažil na vlastní kůži i ve hře. Grand Slam k tomu naštěstí nemá daleko a hratelnost je opravdu na míle vzdálená tomu, co známe např. z Top Spinu. Ten totiž sází na precizní simulaci sportu, ve které nemá konkurenci, na celkovou atmosféru ale jaksi zapomíná a právě tento prvek mi ve čtvrtém dílu nesmírně chyběl. Grand Slam by se dal zařadit do jakéhosi pomezí mezi simulací a arkádou, což jej dělá přístupným jak pro fanoušky a hardcore hráče, tak pro úplné nováčky.

Precizně jsou vyvedeny i animace, mocné údery a smeče mají říz. Sice trochu odbočují od realistického pojetí tenisu, na druhou stranu ale přidávají na adrenalinu. Velkou výtku bych směřoval pouze k animaci běhu, kvůli které vypadají hráči jako kachny s problematickým svěračem. Jakmile na něj navazuje animace úderu, vše je zase v pořádku. Samotný běh je ale natolik kostrbatý, že nutí hráče buď nasměrovat svou pozornost jinam, nebo na titul zapomenout.

Totální kontrola

Pokud si říkáte, že na první pohled nemá Grand Slam Tennis 2 nic nového pod kapotou, pak jste vedle. Přináší totiž do žánru herního tenisu revoluční pojetí ovládání zvané Total Racquet Control, což v zásadě znamená, že všechny údery můžete provádět pravou analogovou páčkou. V závislosti na rychlosti a směru pohybu pak hra určí, jaký úder jste chtěli provést a kam by měl směřovat. Kromě páčky budou potřeba k ovládnutí celého spektra pohybů jen dvě zadní spouště na ovladači, jež fungují jako modifikátory.

Osobně mi tento styl ovládání sednul hned po prvních krocích a nabídl dostatečně pohodlnou alternativu ke klasickému tlačítkovému schématu, a to především proto, že je mnohem přesnější a strategičtější. Pokud jste náhodou arkádovější typ, přístupná jsou i tlačítka, která se postarají o všechny druhy úderů, stejně jako v případě konkurence. PS3 verze navíc podporuje pohybové ovládání PS Move, které jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet, jelikož se mi poštěstilo ukořistit verzi pro Xbox 360.

Hrátky do počtu

Kariéra samozřejmě není to jediné místo, kde budete ztrácet svůj drahocenný volný čas. Najdou se tu i rychlé dvoj/čtyřhry, vlastní nastavitelné turnaje a velmi zajímavé Výzvy, které vás vtáhnou do minulosti světového tenisu, kde si budete moci na vlastní raketu vyzkoušet významné souboje a legendární duely, v nichž se budete snažit zvrátit průběh zápasu. Tyto z velké části odemykatelné bonusy skvěle předvádí tu nejsilnější stránku titulu – atmosféru a licenci, takže často dokáží zaujmout i více, jak samotná kariéra.

Jediné, co lehce kazí výsledný zážitek, jsou „kobercoví“ diváci, jež podle všeho EA přímo zbožňuje.

Pokud to s tenisem myslíte vážně, rozhodně po hodinách tréninku sáhnete po plnohodnotném multiplayeru, který se zde skutečně povedl. Velmi se totiž podobná singleplayerové kariéře a v zásadě vytváří online turnaje, kde se střetáváte s hráči z celého světa. Se svým svěřencem tedy budete mít za úkol opět vybojovat titul na všech čtyřech grandslamech, tentokrát ale stanete proti živým protivníkům, což je mnohem zajímavější i zábavnější. EA musím v tomto případě pochválit, protože se nezastavilo u obyčejných duelů, jež omrzí po hodince hraní a přeneslo atmosféru nejznámějších světových turnajů online.

Hekání za hvězdného doprovodu

Vizuální podání Grand Slam Tennis je bezesporu působivé a patří mezi nejlepší, které lze v tenisových hrách najít. Tenisté a tenistky jsou (až na čestné výjimky) skvěle zpracovaní, dávají tušit svůj osobitý charakter a celková grafická úroveň je rozhodně o něco barevnější a živější, než v případě konkurenčního Top Spinu 4, včetně milých detailů, jako je prach pod nohama či zůstávající stopy na dvorcích. Licence, kterou zde myslím vše, od vzezření kurtů až po oblečení a reklamy, je absolutní a jediné, co lehce kazí výsledný zážitek, jsou „kobercoví“ diváci, jež podle všeho EA přímo zbožňuje.

Mým splněným snem je pak komentář, zastoupený legendárním Johnem McEnroem a kolegou Patem Cashem. Konkurence totiž jaksi zapomíná, nakolik důležitým faktorem je živý popis probíhající hry na obrazovce a zde Grand Slam Tennis 2 opravdu výrazně předčí všechny své soky. Realistické hekání hráčů je tak doprovázeno vtipnými narážkami komentátorů a souboje hned dostávají zcela nový rozměr. Příjemně překvapí také exkluzivní skladby v menu od světoznámého DJe Paula Van Dyka.

Game, Set, Match

Grand Slam Tennis 2 se povedl. Rozhodně se nejedná o důstojného nástupce Top Spinu a na pořádnou simulaci včetně dravé atmosféry si ještě budeme muset nějakou tu chvíli počkat. Trefuje ale ideální průměr mezi arkádou a simulací a dokáže mnohdy zabavit více, než král žánru. Vede především intenzivními přestřelkami na kurtu se skvělou atmosférou a tempem, což je přesně ten faktor, který nás většinou láká k televizi. EA bohužel nezvládlo ukočírovat titul úplně a některé aspekty hry tak trochu smrdí, ať už jde o prapodivný běh, málo variabilní animace úderů či nevyvážená obtížnost, která občas až příliš bije do očí. To však nemění nic na faktu, že se jedná o důstojného konkurenta ve sportovním žánru a tenis, který vám bez problémů zkrátí čekání na pořádný simulátor.