Hitman: Absolution – stylový návrat legendy

Recenze z hraní PC verze

Je to už pěkná řádka let, co se na trhu objevil titul Hitman: Blood Money a mnozí před oznámením Absolution nejspíše ani nedoufali, že se oblíbený klonovaný zabiják vůbec vrátí. Herní struktura, která vás opravdu nutí přemýšlet, je totiž v poslední době hodně vzácná a o to více těší fakt, že si IO Interactive dalo tu práci vrátit Hitmana v jeho plné síle. Se všemi surovými reáliemi, hardcore hratelností a nevyčerpatelným (i když lehce chladivým) charismatem hlavního protagonisty.

Tentokrát je to osobní

Jedním z hlavních prvků předchozích dílů bylo cestování po celém světě. Dostanete cíl, vystartujete do vyznačené země, odstraníte jej a letíte dál. Vývojáři si však řekli, že už neosobních zakázek bylo dost a vytvořili příběh, který mnohem více krouží kolem Hitmana samotného, jeho nadřízených a známých. To je podle mě skvělý krok, jelikož bylo potřeba pro návrat hrdiny vymyslet něco nového, osvěžujícího a originálního. A ačkoliv nelze zápletku označit za veskrze perfektní, náladě hry sedne skvěle.

Podle informací od vedení však Diana svou Agenturu podvedla a unikla s cenným předmětem, což ji samozřejmě na zátylek umístilo laserový zaměřovač ostatních agentů.

Jak už je známo z trailerů i od studia samotného, hra začíná jen dalším obyčejným cílem. I když, tentokrát to není moc obyčejné, jelikož se jedná o Dianu Burnwood, bývalou „pomocnici na drátě“ a člověka, který Agentovi 47 kdysi zachránil život. Podle informací od vedení však Diana svou Agenturu podvedla a unikla s cenným předmětem, což ji samozřejmě na zátylek umístilo laserový zaměřovač ostatních agentů. A kdo jiný se na tak delikátní práci hodí lépe, než náš plešoun?

Jak ale záhy zjišťujete, nic není tak černobílé a oním cenným předmětem je holčička jménem Victoria. Rozhodně tady nebudu popisovat, kým je a proč Diana obětovala svůj život za to, aby byla v bezpečí. Řeknu jen, že je pro Agenturu nesmírně cenná a pro její návrat podstoupí cokoliv. Jediným štěstím Diany je však její blízký vztah k našemu hrdinovi, který ve správný moment udělá své a Hitman, nejlepší zabiják Agentury, slíbí chránit holčičku vlastním životem.

Jak jistě chápete, to se mu nejednou šeredně vymstí, chladnokrevnost a vypočítavost však vždy byly hlavními pomocníky Agenta 47 a jediné, co se nyní změnilo, jsou okolnosti. Na útěku před policií, vlastními bývalými zaměstnavateli a několika dalšími ubožáky, kteří chtějí dostat „cenný náklad“, tak musí Hitman zjistit, co je Victoria zač, proč po ni prahne polovina podsvětí a když bude nejhůře…odstranit všechny, kdo se mu postaví do cesty.

Když musíš, tak musíš

Strukturou se nový Hitman prakticky neliší od svých předchůdců. Ačkoliv je příběh mnohem osobnější a uzavřenější, stále se posouváte od cíle k cíli, jen se nyní mezitím snažíte zjistit více informací a přijít na kloub celé situaci. Vůbec poprvé se také všechny události odehrávají ve Spojených státech a náš hrdina nekrouží po světě. Nemusíte se však bát, různorodosti je na území USA více než dost a prakticky každá mise je odlišná stylem, atmosférou i prostředím. Zavítáte do čínské čtvrti Chicaga, jeho knihovny a soudní síně, odskočíte si také do Dakoty a prosluněného městečka Hope, které nabídne zcela odlišný zážitek od propršeného města plného tvrdých chlápků a dolů. Až na výjimky navíc každá úroveň nabízí velmi bohaté okolí, což je hrám série vlastní, a dává vám kupu způsobů, jak se vypořádat se situací.

Máte tu pár počátečních obtížností pro začátečníky a příležitostní hráče, pro fajnšmekry a letité fanoušky je tu však připraven hardcore mód, kde se nedočkáte absolutně žádných pomocníků.

Tím se ostatně dostáváme ke hřebu titulu, a sic jeho naprosté svobodě a otevřenosti. Největším strachem fanoušků bylo, že vývojáři titulu zjednoduší a přizpůsobí dnešním poměrům, což ostatně bylo vidět už v předchozím dílu. Strach však můžete směle odfouknout, Hitman je zpět a je stejně tvrdý, drsný a těžký, jako jeho počátky. Jistě, máte tu pár počátečních obtížností pro začátečníky a příležitostní hráče, pro fajnšmekry a letité fanoušky je tu však připraven hardcore mód, kde se nedočkáte absolutně žádných pomocníků. A věřte, že je to mnohem větší záhul, než si dokážete představit. Každá obtížnost vám totiž ubírá na jednotlivých pomůckách a celkově zinteligentňuje AI nepřátel a postav v okolí, jejich reakce na situaci a činy.

Ostatně právě umělá inteligence dělá ze hry velmi živou záležitost. Podle vývojářů se na AI pracovalo opravdu hodně, a je to znát. Ať už se stane jakákoliv situace, postavy v okolí na ni dokážou čile a realisticky reagovat. Pokud uvidí tělo, začnou prohledávat okolí, stanou se pozornější a mnohem rychleji vás zpozorují. Pokud však nebudete odhaleni s pistolí nad mrtvolou, povětšinou do vás nikdo nikdy ihned nezačne pálit a všichni se snaží nejprve zjistit, co se vůbec stalo. Někdo vás tak může požádat, abyste odešel, což je asi nejideálnější způsob, jak vypadnout z místa činu. Jiní zase začnou požadovat, abyste jim ukázal obličej, druzí zase začnou přemýšlet, zda už vás nikde neviděli. Právě díky tomu můžete ve hře aplikovat nápady z reálného života, jelikož se AI chová vcelku realisticky. Viděl někdo moji zbraň? Viděl mě někdo zabíjet? Ne. Tak proč se nervovat, obléknu se do hadrů uklízeče a v klidu odkráčím. Bohužel se neobešlo bez několika kiksů, nebo spíše kompromisů AI, které jsou ostatně v sérii už zažité.

Velmi užitečnou funkcí je rychlé zabíjení. Po jeho spuštění vám začne ubývat instinkt a vy máte chvíli na to, abyste po vzoru Splinter Cell: Conviction označili co nejvíce nepřátel a pustili řadu luxusně vypadajících headshotů.

Převlékání je samozřejmě nedílnou součástí i nového dílu, tentokrát jsou navíc převleky vázány na jeden nový prvek, a sic Instinkt. Ten se vám postupně doplňuje, když potichu a chytře odklízíte nepřátele, plníte úkoly nebo nacházíte rozličné předměty v okolí a slouží hned k několika účelům. Tím prvním je možnost splynout s okolím. V případě, že se snažíte v převleku dostat skrze zaplněné prostředí a někdo vás začne podezřívat, podržíte tlačítko instinktu a prokráčíte směle skrz. Chytré je také využívat stacionární schovky, jako jsou například koblihy v policejním okrsku či ovládání strojů v dolech. Velmi užitečnou funkcí je rychlé zabíjení. Po jeho spuštění vám začne ubývat instinkt a vy máte chvíli na to, abyste po vzoru Splinter Cell: Conviction označili co nejvíce nepřátel a pustili řadu luxusně vypadajících headshotů. To pomáhá jak v zapeklitých soubojích, tak ve chvíli, kdy čelíte několika strážím a chcete je všechny sejmout bez toho, abyste riskovali odhalení šmejděním myši k jednotlivým hlavám. A samozřejmě to pěkně vypadá.

Batoh bez mapy

Změnou značně prošel inventář a jeho používání. Hitman dokáže unést najednou slušný počet zbraní včetně dvou druhů duálních pistolí, samopalu, ostřelovačky, škrtícího drátu a dalšího předmětu z okolí. Vše navíc lze bez problémů schovat pod sako, což zní možná divně, jinak by to ale v podobné hře ani nešlo. Pro dosažení co nejvyššího skóre na konci mise se navíc vyplatí opravdu přemýšlet nad postupem a z větší části dělat věci potichu. Nejen, že si hru tímto stylem mnohem více užijete, ještě ale narazíte na neopakovatelné konverzace a situace, když budete jen naslouchat. Nechybí ani pár parádních odkazů z jiných her Square Enix, což se musí líbit fanouškům.

Zcela zmizela interaktivní mapa, jeden z klíčových strategických prvků předchozích dílů. Její přítomnost částečně nahradil Instinkt, který po spuštění zviditelňuje zajímavá místa v okolí a dokáže dokonce ukázat všechny postavy a jejich předpokládaný směr chůze skrze zdi, což se rozhodně hodí pro tichý postup a v zásadě nahrazuje mapu v reálném čase, navíc ani nemusíte neustále přepínat mezi hrou a mapou. Svým způsobem se navíc značně zvyšuje obtížnost, jelikož musíte opravdu prozkoumávat prostředí a přemýšlet, kudy se vydáte, vše navíc za chodu a bez zdržování. Instinkt vám navíc kromě konkrétních cílů a míst úniku neukáže, kde se válí onen klíč pro postup dál, vše si budete muset hezky najít sami. A to je podle mě další velké plus pro zvýšení pozornosti a zážitku ze hry.

Opomenout bych nesměl ani další prvek, který moc hráče k soubojům netlačí. Vaše zdraví totiž ubývá relativně rychle a pod přímou palbou dlouho nevydržíte. Navíc se vám zdraví nijak neobnovuje, a pokud nenajdete lékárničku, máte smůlu. Všechny úrovně jsou navíc doslova posety postavami, takže sprintování k nejbližší lékárničce opravdu nepomůže. Někdo po vás začne šít, někdo poběží donášet, někdo si to bude chtít vyřídit osobně. Takový únik ze soudní síně při plném poplachu není žádná sranda a budete rádi, pokud se dokážete schovat v nějaké skříni. Ano, samozřejmě se vrací rozličné schovky, rozeseté všemožně po úrovni, kam můžete také přetáhnout a schovat mrtvoly, aby zbytečně neplašily kolemjdoucí. Dávejte však bacha, nepřátelé jsou inteligentní a dokážou si zvednout tlak už i z malé kaluže od krve, kterou samozřejmě nijak nevymažete.

Když pouť skončí

Hitman naštěstí neobsahuje žádný plnohodnotný multiplayer. Říkám naštěstí, protože se díky tomu mohli vývojáři maximálně soustředit na singleplayerový zážitek. Na druhou stranu najdete online mód jménem Contracts, který sedí nátuře hry mnohem lépe. Všichni fanoušci série odjakživa soutěžili, kdo je nejlepší, nejtišší a nejrychlejší zabiják. Zatímco předtím se jednalo spíše o výměnu YouTube videí, tentokrát to IO Interactive komunitě umožňuje přímo ve hře, a to luxusním způsobem.

Představte si každou úroveň ve hře jako menší editor. Vyberete úroveň, vstoupíte do ni a svět okolo žije. Události probíhají, všichni NPC postavy dělají svou práci a vy v kůži Hitmana procházíte úrovní a přemýšlíte, koho odpravit. V každé úrovni můžete označit, kdo bude hlavním cílem, a je jedno, zda se jedná o uklízeče, policistu nebo zhulence. Označíte postavu, ideální způsob zabití, jeho čas a postup. Pak projdete dál, označíte několik dalších lidí, svůj postup uložíte a nahrajete na komunitní server jako výzvu. Všichni ostatní si mohou vaši výzvu stáhnout a pokusit se ji co nejlepším způsobem splnit. Za vše samozřejmě dostáváte body, díky kterým si dokupujete lepší vybavení, obleky a další serepetičky. Pokud nejste tvořivá nátura, stačí jednoduše zabrousit online a vybrat si výzvu pro sebe.

Díky počtu úrovní a především postav v nich jsou možnosti prakticky neomezené a vždy se najde někdo, kdo vymyslí nějaký šílený způsob a cíl, který se budou snažit ostatní dostat.

Contracts beru jako jeden z nejlepších nápadů bez přímého multiplayeru za posledních několik let, který vám vydrží prakticky nekonečně dlouho a budete v něm soutěžit dlouho poté, co dohrajete příběh. Díky počtu úrovní a především postav v nich jsou totiž možnosti prakticky neomezené a vždy se najde někdo, kdo vymyslí nějaký šílený způsob a cíl, který se budou snažit ostatní dostat. Zde před IO Interactive opravdu smekám.

Když styl velí grafice

Nový Hitman běží na druhé generaci Glacier enginu a ten dělá vše pro to, aby si hráči odnesli co nejpůsobivější zážitek. Nejde tu ani tak o krásy grafiky jako takové, jako spíše o precizní výtvarný styl, ve kterém série vždy kralovala. Ať už procházíte soudní síní, zapršenými uličkami města nebo se kocháte tanečnicemi v přelidněném strip klubu, vše je vypipláno do posledního detailu a právě to hráče nepřestává udivovat. Nejvíce potěší efekty vody a deště, stejně jako osvětlení a hra světel a stínů. Velmi dobře vypadají také postavy, detaily oblečení a obličeje. Svět Hitmana vypadá až moc realisticky a živě, vše působí věrohodně a některé scenérie dokážou zlákat k obyčejnému obdivování. Ani nevím, kolik minut jsem skejsnul ve strip klubu.

Mlčenlivého agenta se opět ujal David Bateson, v týmu se to ale hvězdami jen hemží. Nechybí Marsha Thomason v roli Diany či Powers Boothe v roli šéfa Agentury Travise.

Ať je však dokonalost enginu sebe veliká, občas jsem narazil na rozmazané textury a obličejům by prospěl nějaký ten polygon navíc, především pak když je sledujete zblízka ve filmečcích, které jsou renderovány v enginu hry. Naopak synchronizace rtů a mluveného slova je na velmi slušné úrovni a především malé detaily postav a jejich chování jim dokáže vtisknout život. Postavy by samozřejmě nebyly nic bez jejich dabérů. Mlčenlivého agenta se opět ujal David Bateson, v týmu se to ale hvězdami jen hemží. Nechybí Marsha Thomason v roli Diany, Powers Boothe v roli šéfa Agentury Travise či perfektní Keith Carradine, který ozvučil dakotského magnáta Blaka Dextera.

Soundtrack se drží v rámci celé série a velmi příjemně spojuje elektronickou hudbu s orchestrálním doprovodem, který především vypjatým situacím a přestřelkám skvěle sedne. Soundtrack má na svědomí Thomas Bartschi, který nahradil původního Jespera Kyda. Musím přiznat, že dostatečně úspěšně.

Návrat, jak se patří

O Hitmana jsem měl během jeho vývoje oprávněný strach. Celá série totiž vždy byla a je o přemýšlení, taktice a hardcore hratelnosti, která je výzvou. Současná doba je však plná akčních her, které svou obtížností připomínají spíše tutoriály. IO Interactive naštěstí nezklamalo a vrátilo Agenta 47 se vší parádou. To, co jsme na sérii tak milovali, zůstalo do poslední kapky, a i když chybí některé dřívější prvky, byly nahrazeny novými, modernějšími mechanismy, které do hry dobře zapadají. Příběh proletíte jedním dechem, a až budete dostatečně připraveni, vyražte do Kontraktů a ukažte, kdo je na světě nejlepší asasín.

PS: Nezapomeňte dnes v 17:30 naladit LivePlay s Hitmanem, kde se hře budeme věnovat podrobněji a ukážeme vám vše, co budete chtít vědět. Bez spoilerů a zábavně!