Hotline Miami 2: Wrong Number - stejně, přesto lépe

Recenzovaná verze: PC

Šest let vraždění

Pokud jste někdy hráli první díl Hotline Miami, určitě víte, že i přes tu tunu násilí a hektolitrů krve obsahuje hra příběh. Ten sledoval převážně život bezejmenného hrdiny, který je donucen vraždit a likvidovat kriminálníky. Druhý díl lehce a zároveň velmi úzce navazuje na události zmíněného prvního dílu. Hlavní hrdina už je doslova mimo hru a ve Wrong Number se vžijeme hned do rolí několika nových postav. Každá s odlišnými schopnostmi, misemi a samozřejmě příběhem. Rozhodně doporučuji dávat na veškeré dialogy a události pozor. Nejen proto, že samotný příběh je docela zajímavý a mysteriózní, ale i pro to, že hra velmi ráda neustále mění postavy a dobu, kdy se daný level odehrává, takže budete velmi často dezorientovaní tak jako tak. Ale za všech okolností, vždy máte za úkol jediné - povraždit úplně každého na mapě.

V průběhu celé hry na vás čeká spousta misí a postav a ve finále se tak dostanete do kůže například spisovatele, herce, vojáka anebo především čtyř „imitátorů” původního hrdiny, kteří také vraždí kdejaké zločince nebo obecně bastardy. Ale ne protože jsou donuceni, ale protože se prostě nudí. A tak to je, jakkoliv zvráceně to může znít. Jak už jsem ale řekl, příběh je docela zajímavý a i smrtí hlavních postav se tu vůbec nešetří. Proto zároveň o příběhu nebudu nic dalšího prozrazovat.

Prší, prší, jen se leje, koho dneska zabijeme

Co se hratelnosti týče, to už je jiná. Pokud někdo popíše Hotline Miami jako akční hru, brutální řezničinu nebo řekne, že je to prostě masakr, tak si můžete být jistí, že vůbec nepřehání. Ba naopak. V téhle hře uvidíte každou minutu a každou vteřinu krev, střeva nebo dokonce kusy lebek a půlky těl. Samozřejmě vaší a jenom vaší zásluhou.

Samotný základní koncept hry zůstal z prvního dílu v podstatě nedotčen. Z top-down pohledu vběhnete do budovy, zabijete prvního nepřítele, co uvidíte, vezmete jeho zbraň a zmasakrujete úplně každého v podlaží. V závislosti na daném levelu pak vyrazíte do dalšího patra nebo části a děláte totéž a pak opět to samé. A znovu a znovu a znovu. Ačkoli to může znít docela repetitivně, věřte, že opak je pravdou. A nejen proto, že vás mezi levely čekají kratší příběhové vsuvky, ale také proto, že jednotlivé úrovně jsou opravdu odlišné a jejich design není nikdy stejný.

S tím se samozřejmě úzce pojí i fakt, že stejně jako vaši nepřátelé, i vy můžete zabít jeden druhého na jeden zásah, takže vám Rambo styl, ke kterému vás hra svým způsobem nabádá, moc nepomůže. Respektive nepomůže v případě, pokud si nenajdete taktiku a nevymyslíte strategii, nebo nejste naprostí machři. Vždy sice můžete naběhnout doprostřed místnosti a zkusit štěstí, ale je lepší nepřátele jednoho po druhém sundat nebo případně vyčkávat na správný okamžik abyste s nejmenší námahou uškodili nejvíce lidem. Ve vašem postupu totiž můžete využívat například i obyčejné dveře, které po otevření mohou srazit nepřítele na zem a dočasně ho tak vyřadit z provozu nebo můžete svou zbraň hodit na nějakého parchanta na druhém konci místnosti, aby vás nezabil, až budete bojovat s ostatními. Možností je rozhodně spousta, a pokud se vše dovede perfektně naplánovat a především provést, může to vyústit ve fascinující a adrenalinový zážitek.

Mimo to na vás ve hře čekají i určité aspekty a věci, které vám většinou spíše uškodí. Mluvím tak například o oknech, kdy vás nepřítel sejme skrz místnost a vy si ani neuvědomíte, že vás viděl. Nebo například pes… ach bože, jak ti mě štvali. Nejen, že jsou rychlí, ale musíte si dávat sakra pozor, aby vás nedostali, přičemž k nim musíte být zároveň otočeni čelem. Což není lehké, pokud na vás například z druhé strany míří nějaký maník s brokovnicí.

„Stejně jako vaši nepřátelé, i vy můžete zabít jeden druhého na jeden zásah, takže vám Rambo styl, ke kterému vás hra svým způsobem nabádá, moc nepomůže. Respektive nepomůže v případě, pokud si nenajdete taktiku a nevymyslíte strategii, nebo nejste naprostí machři.”

Zatím jsem tedy mluvil spíše jen o tom, že se Hotline Miami 2 od svého předchůdce moc nezměnilo. A opravdu nezměnilo. Pokud jste první díl milovali, tohle budete milovat ještě víc. Pokud jste ale první díl nenáviděli nebo prostě neměli rádi, tudy cesta rozhodně nevede. I přesto ale nabízí Wrong Number určitá vylepšení a úpravy, které už z tak perfektní hry dělají ještě lepší titul.

Kromě již zmíněné diverzity levelů a postav se také redukoval počet masek na pouhé čtyři. Tedy ty „hlavní”, ale nebudu vám kazit překvapení. Každá z nich nabízí svůj unikátní styl hraní. Jedna vám dá možnost dělat kotouly, abyste mohli uhnout nepřátelské palbě, zatímco druhá vám dá do „velení” rovnou dvě postavy. Je jich sice méně, zato jsou natolik variabilní, že budete chtít hrát se všemi. Celkově je hratelnost pak plynulejší, akčnější, těžší a především zábavnější. A to se vyplatí.

Rozhodně ale počítejte s tím, že vás bude hra štvát. Možná se nebojím říct, že doslova srát. Budete naštvaní, bude se vám chtít brečet, budete házet věci z okna a možná dojde i na raqe-quit. Když už se vám ale povede nějaký level splnit, budete mít tak skvělý pocit jako nikdy předtím. Po dokončení levelu na vás navíc čekají statistiky a finální hodnocení pomocí klasického amerického známkování - to znamená písmeny. Hra hodnotí vaší flexibilitu, skóre za zabití, za čas, speciální akce a několik dalších věcí. Dohrát level je v mnoha případech už tak těžké, natož dohrát level s ideální známkou A nebo A+. To už je takřka nemožné.

Teplé Miami a chladné srdce

Co se audiovizuální stránky týče - i v té přišlo na trochu změn, ale základní koncept se nezměnil. Stále na vás čeká „zhulená” kamera a font a tuna pixelů kam se jen podíváte. Co ale musím vypíchnout je fakt, že určité faktory, které způsobovaly kinetózu, jsou pryč. Ta je naštěstí s druhým dílem zcela pryč a například já si tak můžu tuhle hru užít jak se sluší a patří.

Celková grafika byla také trochu vylepšena. Je hezčí, detailnější (v rámci určitých mezí) a propracovanější. Na první pohled, nebo spíše poslech, vás ale zaujme hlavně hudba. Ta je jedním slovem fascinující. Možná až fantastická. Stejně jako hra, i hudba je akční, zajímavá, atmosférická a neskutečně hře sluší. Stejně tak není ani monotónní a celý soundtrack nabízí dostatek od sebe odlišných skladeb. A věřte mi, že bude trvat dlouho, než si budete říkat, že jste tuhle konkrétní melodii už někde slyšeli nebo vás zkrátka bude hudba nudit. Tudíž stejně jako v rámci hratelnosti, i u audiovizuálu nelze hře v podstatě nic vytknout.

Po vaší levé straně můžete vidět střeva

Hotline Miami 2: Wrong Number se dá rozhodně označit za skvěle provedenou hru. Nabízí určitou výzvu a definitivně vás bude bavit. Ale stejně jako všechny hry, i pokračování téhle masochistické hříčky neuteklo chybám a určitým věcem, bez kterých by bylo lépe. Naštěstí jich ale není mnoho. Naneštěstí jsou některé dost zásadní.

Tou největší chybou bude asi občas trochu stupidní umělá inteligence. Respektive je buďto stupidní, nebo nemožně „inteligentní”. Nepřítel vás občas neuvidí přes futra dveří, ale přes celou oblast se trefí okamžitě, i když je k vám otočen zády a mezi vámi je několik oken. A že jeho parťák před ním umře střelou do hlavy? Proč by ho to mělo zajímat.

Mimo to hraje Hotline Miami často na náhodu a pokud je za rohem nepřítel, většinou vás zastřelí dřív, než se k němu dostanete. Ale občas nestřelí, takže jde opravdu jen o náhodu nebo štěstí. Což může trochu štvát, zvlášť když konkrétní část levelu zkoušíte už po několikáté a vy víte, že to špatně neděláte.

Druhou horší věcí je path-finding a občasné zaseknutí ve zdech, ve dveřích nebo u auta (do kterého když nasednete, tak úspěšně ukončíte level). Může se stát, že nepřátelé prostě nevědí kudy jít nebo se váš parťák (schopnost jedné z masek) zasekne a nehne s ním ani vidina krve.

Menší chybky jako fakt, že mrtvoly nepřátel padají do zdí nebo se na jednom místě může objevit několik nepřátel a v podstatě přes sebe přecházet, budu přehlížet. Jde o minimální chybky, které nijak nekazí hraní. Výše zmíněné ale trochu ano.

”Tou největší chybou bude asi občas trochu stupidní umělá inteligence. Respektive je buďto stupidní, nebo nemožně „inteligentní”.„

I přes to všechno ale nelze Hotline Miami říct nic špatného. Je to skvělá hra. Sice brutální, ale bez toho by to nebylo ono. Pokud máte rádi něco na způsob para-roguelike her, které nešetří obtížností a násilí, je Wrong Number hra, kterou si musíte okamžitě koupit a nečekat na žádnou slevu. Tímhle kouskem rozhodně nešlápnete vedle.

Pokračování na jaře?

Hotline Miami rozhodně není ten typ her, který by musel vycházet každý rok. Upřímně řečeno, takový typ není žádný. Žádná hra nemusí vycházet každý rok. Ani každé dva roky. Na pokračování se musí řádně pracovat a musí se dotáhnout k dokonalosti. A takových pokračování, nebo alespoň druhých dílů, bylo hodně. Uvést mohu třeba Borderlands, Payday a samozřejmě recenzované Hotline Miami.

Na třetí díl téhle hry si počkáme - jestli se vůbec někdy dočkáme - mezitím se ale můžeme těšit na nové věci. Je možné, že si pro nás tvůrci připraví nějaké DLC přídavky, ale zároveň se také můžeme těšit na editor, který by měl velmi brzy vyjít, stejně tak jako na podporu Steam Workshopu. Nevyčerpatelný zdroj nových levelů se vždy hodí. A všichni víme, co komunita dovede. Je jen otázka času, než uvidíme ten nejšílenější nebo nejtěžší level světa.

Náš gameplay. Pozor na spoilery z prvních dvou levelů!