Tohle byly nejlepší hry letošního roku.
Letos nabízíme seřazený žebříček, sestavený hlasováním celé redakce magazínu:
1. místo: Elden Ring
Naše recenze zde.
Komentuje Martin Zavřel
Elden Ring je nejlepší hrou roku 2022. Její význam ale přesahuje letošní rok. Jsem si jistý, že její struktura a celková designová filozofie ovlivní nejen hry s otevřeným světem, ale také mnoho dalších žánrů, na řadu let dopředu. Hidataka Miyazaki a jeho tým totiž celému světu připomněli, jak důležité je vrátit do videoher důvěru ve hráče samotné: jejich schopnosti a zájem hledat svou vlastní cestu. V době, kdy nás podobné hry doslova zasypávají všemožnými ikonkami a nápovědami, vytvořili tvůrci ze studia FromSoftware hru, která vás prostě vypustí do gigantického fantaskního světa a nechá zcela na vás, kam kdy půjdete a jakým způsobem překonáte tamější nástrahy. Tato hra, pohromadě se starší Zeldou: Breath of the Wild, nabízí zážitek a radost z objevování v takové kvalitě a s takovým stylem, že se tomu prostě žádná jiná nevyrovná.
Dalším mimořádným úspěchem této hry je, že dokázala překonat velmi nadsazená očekávaní i těch nejoptimističtějších fanoušků, stejně jako zároveň nabídnout dostatečnou přístupnost naprostým nováčkům. Zatímco veteráni se hrou probíjeli o samotě s extra výzvami typu "nesmím použít summony" apod., nováčci mohli nejen tradičně obtížnost přelevelovat nebo si zavolat na pomoc online spoluhráče, ale také použít zbrusu nové "kapesní" AI parťáky, z nich obzvláště ten poslední je naprosto geniální inovací a mechanikou pro podobné hry. Že je hra obrovská jsem už zmínil, je ale samozřejmě také nádherná - její estetiku a přirozenou soudržnost jejího světa je možné obdivovat od začátku do konce, stejně jako majestátný hudební doprovod nebo mnohavrstvý nelineární příběh, na jehož objevování se ale také musíte aktivně podílet, místo aby vám jej hra krmila sama od sebe. Kdybych nemusel kvůli práci hrát i jiné hry, hrál bych Elden Ring dodnes. Velmi se těším, že se do jeho světa vrátím alespoň v nějakém DLC.
2. místo: God of War: Ragnarok
Naše recenze zde.
Komentuje Pavel Leňko
God of War sérii hraji od jejích úplných začátků, ale celá řecká sága byla víceméně jen o akci a brutalitě. Kratos tam hrál z mého pohledu roli "téměř pitomce", který kromě vzteku a myšlenky na pomstu neměl nic, co by z něj dělalo komplexní postavu. O to větší překvapení pro mě byl “restart” v podobě severského pokračování, ve kterém se zaměření přesunulo na příběh, vývoj postav a vztah dvou protagonistů - otce a syna. První God of War mě v roce 2018 odrovnal a já tedy letos doufal v ještě silnější zážitek. Santa Monica studio nezklamalo a dokázalo, že ví co dělá a jak v tom pokračovat.
Hratelností je to podobné předchozímu dílu - jde tedy o velmi solidní akční adventuru s pár rpg prvky.God of War Ragnarok ovšem nabízí víc než to. Stejně jako například The Last of Us Part 2 ukazuje světu, že videohry nejsou jen hloupoučká zábava a že některé videoherní aspekty bez problému snesou srovnání s AAA seriály nebo velkofilmy. Působí na mě méně jako hra, a více jako celistvý zážitek. Ať už se jedná o grafiku, hudbu, design a Mo-Cap, nebo příběh a rozvoj postav - God of War Ragnarok ve všem exceluje. Co se hereckých výkonů týče, Christopher Judge jako Kratos je opět vynikající a Ryan Hurst hrající Thora krade všechny scény, ve kterých je. Osobně GOW:R hazím do stejného pytle s The Last of Us: Part 2, Uncharted 4 a podobnými. Tvůrci mohou být hrdí na společnost, ve které se jejich hra nachází.
3. místo: A Plague Tale: Requiem
Naše recenze zde.
Komentuje Jan Urbančík
Na druhý díl středověké akční adventury A Plague Tale jsem se nesmírně těšil, a proto jsem byl opravdu rád, když jsem hru mohl zrecenzovat a zjistil jsem, že nejen dostála mým očekáváním, ale ještě je předčila. Requiem je ambiciózní hra po všech ohledech. Může se chlubit krásným vizuálem, jenž vynikne jak v barevných prostranstvích nádherné přírody, tak i v temných ulicích infikovaného města. Nutno říct, že si vizuál a tisíce krys na obrazovce vyžádaly hodně výkonu z nových konzolí (viz náš technický rozbor), právě optimalizace byla moje hlavní výtka na jinak vynikající hře.
Můžete se těšit na zábavnou hratelnost, jež je oproti jedničce výrazně vylepšena, a je jen na vás, kdy zvolíte kradmý postup a kdy naopak ke střetnutí přistoupíte trochu přímočařeji. Dále na vás čeká silně emotivní příběh, který se nebojí hlubších morálních témat. Navíc je doplněn o skvěle napsané dialogy a výborné herecké výkony. Stejně jako v recenzi musím vyzdvihnout Amicii v podání Charlotte McBurney, která ostatně obdržela nominaci na The Game Awards. Neméně důležitá je zvuková stránka, a hlavně hudební doprovod v podání Oliviera Deriviera, jenž opět odvedl neskutečnou práci. Nejenom, že jednotlivé skladby skvěle zní a hodí se k dané scéně, ale také se během hraní dynamicky mění. Doufám, že nám studio Asobo v budoucnu přinese další povedené a velmi ambiciózní hry, jako je tato.
4. místo: Horizon Forbidden West
Naše recenze zde.
Komentuje Jakub Marušák
Vývojáří z Guerilla Games mají neuvěřitelnou smůlu na načasování svých her. Zatímco Horizon Zero Dawn při svém vydání bojoval o přízeň hráčů proti Mass Effect Andromeda (snadné) a The Legend of Zelda: Breath of the Wild (nemožné), letošní počin Horizon Forbidden West se postavil monumentálnímu kolosu ve formě Elden Ring. V roce 2017 jsem dal vlivem únavy z tradičních her s otevřeným světem přednost Zeldě, letos jsem si ale Aloyino prozkoumávání tajemných ruin (a dechberoucích hlubin) amerického jihozápadu opravdu užil.
I když se jedná o pokračování, a hra tak nenabízí tajemno prvního dílu, vývojářům se podařilo dále rozvíjet příběh tohoto "prehistorického světa budoucnosti". Podívali jsme se do rozvalin několika amerických velkoměst (v čele s rozbořeným San Franciscem), překonávali obří horské průsmyky na létajícím ptero-robotovi a lovili neviditelné robo-ještěry v džungli, jako vystřižené z Jurského parku. Sony nám zkrátka naservírovalo parádní filmový zážitek, plný úžasných mechanik, nádherných scenérií a vynikajících hereckých výkonů – přesně jak jsme u jejich titulů zvyklí. Grafická i výkonnostní stránka Horizonu byla (díky nutnosti optimalizovat hru i na konzole starší generace) na jedničku a už teď netrpělivě vyhlížím pokračování příběhu v nadcházejícím DLC Burning Shores.
5. místo: Xenoblade Chronicles 3
Naše recenze zde.
Komentuje Martin Zavřel
JRPG videohry to nemají v Česku vůbec jednoduché. Zcela na rovinu řečeno, čtenost článků o nich, stejně jako jejich prodeje, jsou v naší zemi mnohonásobně menší proti jiným žánrům - občas jdou vyloženě do absurdně nízkých čísel. Komunita lidí, kteří jim ale dali šanci a oblíbili si je, je velmi vášnivá - a také velmi náročná, protože tyto hry se neustále překonávají a posouvají hranice hratelnosti i příběhového vyprávění. Dokonalou ukázkou tohoto trendu je právě třetí Xenoblade, na kterou lze pohlížet jako na finále trilogie (se záplavou odkazů a pomrkávání na znalce předchozích dílů), ale je také možné ji zcela bez problému hrát jako naprostý nováček, jelikož nabízí zcela novou skupinu postav a nový příběh.
Noah a Mia jsou pravděpodobně nejlepší pár ve videohrách za dlouhé roky, ale o to větší výkon je, že skoro všechny další hratelné postavy - včetně toho zástupu nepovinných, jsou napsané a zahrané se stejným citem a pečlivostí. Dobré postavy dělají dobrý příběh. A tenhle příběh je díky tomu dost možná tím nejlepším, který jsme si letos mohli zahrát. Je to velmi aktuální balada o krutosti a ceně války, která velmi dobře ukazuje, jak pár zvrácených mocnářů může díky své chamtivosti a bezohlednosti naprosto zničit životy milionům lidí. A jak důležité je, umět se takové tyranii postavit čelem. Je to nadčasový příběh, vyprávěný místy s uvěřitelnou lidskostí a jindy s filozofickou vznešeností, podpořený naprosto nádhernou hudbou. Zároveň je to ale neskutečně zábavná a komplexní hra, s parádními souboji a úžasným otevřeným světem k objevování. Bohužel samotné finále je na poměry série poněkud slabší, ale ty desítky hodin před ním (i po něm!) to více než bohatě vynahradí. Také zde se můžeme těšit na DLC.
6. místo: Pentiment
Naše recenze zde.
Komentuje Pavlína Nouzová
Šestnácté století v Bavorsku nebylo žádný med. Katolická církev se cítila ohrožena luterány, rolníci zjistili, že by nebylo špatné mít nějaká ta práva, a rozvíjející se knihtisk pomáhal šíření knih a velmi pomalu i vzdělanosti. Do toho všeho došlo v opatství Kiersau k vraždě a nadějný mladý malíř Andreas a spolu s ním i hráč musí vypátrat, kdo má na rukou krev zamordovaného barona.
Pentiment je ukecaná hra, založená hlavně na dialozích, které jsou ale tak dobře napsané, že utkví v paměti nějaký ten pátek. Pátráte v alpské vesničce Tassing, mluvíte s jejími obyvateli a dáváte si dohromady nejen obrázek o samotném zločinu, ale i o tom, jak mohl vypadat tehdejší život. Vyšetřování vraždy připomíná v lecčems knihu a film Jméno růže, ale i starší videoherní titul Disco Elysium. Pentiment je ale o něco přístupnější a působí jako splněný sen Joshe Sawyera a jeho týmu ze studia Obsidian. Rozesměje, překvapí, poučí a v mnoha případech i dojme.
7. místo: Total War: Warhammer III
Naše recenze zde.
Komentuje Ondřej Zeman
Je hodně her, na které komunita čeká opravdu dlouho, načež je zklamaná výsledkem. Mezi tyto díla se však bezesporu nezařadí letos vydaný Total War: Warhammer 3, jenž byl hráči vyhlížen prakticky od prvního dne, kdy se jim podařilo poprvé dokončit druhý díl této strategické trilogie. Ono se nešlo netěšit, protože slibováno toho bylo od počátku tolik. Neberu-li v potaz čtveřici démonických bohů, snažících se pohltit za pomoci svých armád svět, bylo velkým lákadlem přinesení spojené mapy všech tří dílů. Ta působila jako magnet snad na každého fanouška série Total War, nemajícího vyložený odpor k fantasy, či Warhammeru jako takovému.
Finální výsledek představuje jeden z nejvýraznějších strategických zážitků, jež jsem měl možnost v letošním roce absolvovat. Když píšu tyto řádky, přemýšlím hlavně nad tím, zda tomu tak bylo už při vydání nebo naopak až poté, co hra dostala update Immortal Empires a musím říct, že právě až to druhé z ní udělalo něco nezapomenutelného. Základ nebyl špatný, přinesl řadu zajímavých změn, zajímavý formát tažení, a především čerstvé frakce, stojící na jiných principech, než národy předchozích dílů. Až aktualizace spojující mapy trilogie Total War: Warhammer tomuto dílu nasadila korunu jedné z nejvýraznějších strategií posledních let. A já se nyní velmi těším na to, až dostane první zásadní expanzi.
8. místo: Citizen Sleeper
Naše recenze zde.
Komentuje Filip Svoboda
Citizen Sleeper je jednou z těch zdánlivě menších her, které ale mnohé hráče dokázaly uchvátit a zapsaly se neodmyslitelně do jejich pamětí. Počin studia Jump Over The Age, složeného z hlavního autora Garetha Damiana Martina a několika málo lidí navíc, nám představil zdánlivě standardní kyberpunkový svět, který ale obohatil o množství rozličných charakterů a skvěle napsaných příběhů. Jako sleeper – lidské vědomí vložené do robotického těla – se vydáváme na cestu nejen za přežitím, ale především za poznáním světa kolem sebe. Sociálně-politické otázky, které hra nenásilně nadnáší, jí vynesly kupříkladu nominaci na TGA v kategorii Games for Impact. Za vyprávěním, které se kvalitou mnohdy může srovnávat s knižními příslušníky žánru, nezaostává Citizen Sleeper ani hratelností. Jednoduchá taktická deskovka může zpočátku působit možná málo ambiciózně, ale před hráči se brzy otevře vějíř možností a zhostí se jich pocit, že svět mohou za pomoci jednoduchých, ale účinných, mechanizmů nejen prozkoumávat, ale taky fakticky ovlivňovat.
Ve chvíli, kdy si myslíte, že už vás nečeká žádné další překvapení, stanice, na které se příběh odehrává, vám představí celý nový problém, na který je navázáno množství postav, lokací a rozhodnutí. Za zmínku stojí i pěkná audiovizuální stránka. Byť na nás nečekají cutscény, animace, nebo nějaký hyperrealismus, celkový design, stylizované ilustrace a sednoucí hudba tvoří neodmyslitelnou součást výborného zážitku. Citizen Sleeper dominuje atmosférou a světem, ale pokud máte rádi kostky a taktické přemýšlení, pohltí vás i hratelnost. Po právu se tak titul zařazuje nejen do našeho žebříčku nejlepších her roku, ale často také do žebříčků nejlepších RPG, které jste si mohli v posledních letech zahrát. V neposlední řadě je nutno připomenout, že autoři zásobují hru i po vydání bezplatným obsahem. V recenzi jsme udělili devítku a pokud máte aspoň trochu rádi žánr, Citizen Sleeper by vás neměl minout.
9. místo: Cult of the Lamb
Naše recenze zde.
Komentuje Pavlína Nouzová
Malá ovečka s velkýma očima prochází lesem plným roztodivných monster - jak tohle může přežít? Chundelaté jehně ale uzavřelo dohodu s děsivým démonem a smrt pro něj není překážkou. A stejně tak pavouci, zmutované žáby ani jiná havěť. V Cult of the Lamb si ve vlněné kůži hlavního hrdiny musíte proklestit cestu několika světy, porazit jejich bossy a postupně se dobrat "pravdy". To vše stále dokola a dokola, než se vám podaří přežít a dostat se až na konec. Klasické rogue-lite mechaniky ale v tomto případě doplnilo budování vesničky, ve které přebývá váš rozrůstající se kult. Takový temnější Animal Crossing.
Na jednu stranu tak hbitě uhýbáte před ranami nepřátel a mydlíte se s nimi v zábavně nepřehledných rvačkách, na stranu druhou jsou zde mechaniky a módy, které musíte s rozmyslem kombinovat. Do toho členové vaší sekty, zvířátka úplně k zulíbání, chtějí kvalitnější postele nebo poobědvat exkrementy. Cult of the Lamb je malá hra od indie studia Massive Monster, která si letos získala srdce mnoha hráčů. Soubojový systém i mikromanagement jsou jednoduché a dají se snadno pochopit. Do toho je vše nádherně kreslené, a ačkoliv hlavní jehně během hry nic moc neřekne, přiroste vám k srdci.
V následujících dnech tradičně spustíme také čtenářskou anketu, abyste mohli zvolit hru roku podle vás.
