Pořádných logických her je občas nedostatek. Nebo alespoň těch kvalitních. Tvůrci oblíbené logické hry SpaceChem se ale rozhodli udělat něco pořádného. Jestli se jim to podařilo, to je otázka, mozek vám ale zavaří pěkně, o tom není debat.
Když se někoho zeptáte, jestli nezná zajímavou logickou hru, kterou by vám dotyčný doporučil, téměř vždy skončí debata u slavné série Portal od Valve. Nebo u menších hříček, které si třeba jednou dvakrát zahrajete, ale nějak vás pak přestanou bavit, protože nenabízí nic nového nebo se stanou po čase stereotypní. Naštěstí se jednou za čas ale objeví hry, které jsou opravdu kvalitní a stojí za vyzkoušení. Jako například nedávno recenzované The Talos Principle a nebo dnes recenzované Infinifactory.
Unesen zlými mimozemšťany? To je snad poprvé
Příběh Infinifactory není něco, co byste museli sledovat, abyste věděli, o co ve hře jde. Krátce po spuštění totiž zjistíte, že jste ve vesmíru a jste jakýmsi otrokem. Dělníkem, přesněji řečeno. Mimozemská rasa, která nad vámi „bdí”, po vás požaduje určitý výkon. A věřte mi, že uspokojit je, nebude vůbec snadný úkol.
Hned vás totiž vhodí do cely, ze které se můžete teleportovat do všech hádanek. Ty jsou rozděleny do několika sekcí. S každou sekcí se samozřejmě úroveň hádanek zvyšuje. Možná až exponenciálně. Po úspěšném dokončení požadovaného počtu levelů (což jsou většinou všechny) v jedné sekci můžete vyhodnotit váš výkon ve formě jednoduché cut-scény a pak hurá na další sekci.
Mimozemšťanům sice nerozumíte, ale ve většině úrovní můžete najít audio deníky od různých lidí, kteří vám krátce povypráví o svých zážitcích (než zemřou). To je jediný příběh, který se vám dostane do rukou. A musí vám to stačit. Naštěstí ale není nijak extra důležitý. Není to něco, na čem musí hra stavět, aby byla zajímavá a udržela vás u počítače. Stavět… Chápete? No nic, jdeme dál.
Bez kreativního myšlení moc nepochodíte
Většina logických her funguje na jednoduchém principu. Tady máte omezený prostor, tady máte cíl, tady máte věci - bavte se. Většina levelů a úrovní pak mají pouze jedno, výjimečně dvě nebo více řešení. A není to špatně. Přijít na řešení velmi těžké úrovně je úžasný pocit. Ale Infinifactory je trochu jiné. Ano, pořád tu máte vymezený prostor, pořád tu máte jasný daný cíl a jasně dané věci co můžete použít, ale hra vám nediktuje, že můžete použít pět tohohle a jednou deset tamtoho. Je pouze na vás jak velikou věc postavíte, kolik čeho použijete a jak pěkně to bude vypadat a hlavně fungovat. Ve zkratce to spíš vypadá jako logický Minecraft, případně jiné stavebnicové hry. A věřte nebo ne, je to parádní.
Do rukou se vám dostanou klasické věci jako je normální blok nebo pás, ale také další potřebné věci jako je spojovač, senzor, pusher, blocker, rotor, a další a další věci, které budete různě používat a kombinovat, abyste dosáhli chtěného výsledku.
Tato hra se totiž nezakládá pouze na tom, abyste skutečně splnili level, ale abyste ho splnili co nejefektivněji. To znamená za použití co nejméně bloků a co nejrychleji. A právě zde nastává to, v čem se tato hra liší od ostatních logických her. Je totiž na vás, abyste vymysleli, kde se bloky spojí, kam se budou hýbat a jak to bude všechno fungovat. Můžete použít bloky, jaké chcete a kde chcete. Jediné v čem vás hra omezuje je to, co a kam musíte dostat.
Postupem hry se vám navíc budou odemykat další a další typy bloků, takže se můžete poté vrátit třeba do prvního levelu a zkusit ho udělat znovu a ještě lépe se vším novým, co jste si odemkli a co jste se naučili. A to je rozhodně parádní věc, která vede k docela velké znovuhratelnosti.
„Ve zkratce to spíš vypadá jako logický Minecraft, případně jiné stavebnicové hry. A věřte nebo ne, je to parádní.“
Infinifactory ve zkratce nabízí skoro až neomezené možnosti, jak nějaký level splnit. A vždycky si můžete být jistí, že se dá váš výkon ještě více vylepšit.
Naneštěstí ale není všechno až tak růžové, jak to může vypadat. Pokud přistoupíte na pravidla hry, budete nad míru spokojeni, ale pokud začnete přemýšlet, co by se tam ještě dalo vylepšit, bude vás pořád něco napadat a uvědomíte si, že tahle hra vlastně skončila tak na půli cesty. A něco takového poznáte hlavně v menších prostorách.
Hra má sice robustní mechaniky, které pochopí i cvičená opice, ale zároveň jsou některé z nich natolik neotesané, že z nich budete frustrovaní, až vás úplně rozzuří. Mluvím tak především o čemkoliv co je spojené s “elektřinou”. To znamená senzor, pusher (nebo třeba piston, chcete-li) a další. Ta totiž funguje tak, že musíte dva nebo více bloků spojit jakousi trubkou. To je víceméně na obtíž v případě, když máte hodně věcí u sebe. Trubka se pak v podstatě připojuje k čemukoliv, a pokud potřebujete precizně fungující výtvor, ve kterém je skoro všude nějaký senzor a pusher, a ještě je to v malém prostoru, tak to vlastně nebude fungovat jak má. Kdyby to aspoň fungovalo pomocí nějakého drátu, nebo přes anténu, nebo něco… Trubka je velká, překáží a občas dost vytáčí.
Fakt, že ve hře chybí i nějaký jednoduchý výtah (v pozdějších levelech se vám sice odemkne jednoduchý nadnášeč, resp. turbína, ale to není úplně ono) ani nezmiňuji. Ale jak už jsem říkal - pokud jste ochotní na tyto pravidla přistoupit, bude vás hra bavit. A pokud na ně ochotni přistoupit nejste, tak vás to bude bavit taky.
„Hra má sice robustní mechaniky, které pochopí i cvičená opice, ale zároveň jsou některé z nich natolik neotesané, že z nich budete frustrovaní, až vás úplně rozzuří.“
Jde zkrátka o zábavnou logickou hru, která si mele svoje. A fakt, že je logická spíše co do kreativity, než myšlení jako takového, tomu rozhodně pomáhá.
Precedens obsahu
Ve hře na vás čeká celkem šest různých sekci, ve kterých máte většinou kolem pěti levelů. To dává dohromady zhruba 30-35 levelů. A i když jsou docela krátké, ne-li rovnou jednotvárné, určitě u hry nějakých pár hodin vydržíte. A více jak deset to bude určitě.
Pokud vám to ale i tak nebude stačit, můžete se obrátit na Steam Workshop, ve kterém aktuálně najdete více než 600 různých levelů, takže o obsah máte určitě postaráno. Zároveň vás také achievementy ve hře vybízí k dobrým výsledkům v levelech a pokud rádi achievementy sbíráte, budete muset některé z řešení levelů velmi slušně optimalizovat.
Svou roli ve hře také hraje audiovizuál. Ten nepříliš velký rozsáhlý dabing je určitě kvalitní, zvuky - ačkoli se mohou zdát po čase repetitivní - také neurazí. Ani grafika není nic, co vás vyhodí ze židle, ale rozhodně vás z toho oči bolet nebudou. Jde o krásnou, jemnou a přehlednou grafiku, která hře sedí.
Infinifaktury
Podtrženo sečteno, Infinifactory je skoro až hardcorovu logickou hrou, kterou není ani tak těžké dohrát, jako spíš hrát „dobře”. Pokud se vám líbí kreativní hry, které prověří vaše stavební schopnosti, tak rozhodně není nad čím váhat.
Jde na to koukat, dá se to poslouchat a rozhodně budete přemýšlet. A pokud takové hry patří mezi vaše oblíbené, určitě si hru pořiďte. Pokud si ale přeci jenom nejste jistí, jestli vás hra bude bavit, nebo vás moc nebavilo už ani SpaceChem (ačkoli Infinifactory je v porovnání s ním daleko lepší), tak doporučuji spíše počkat na slevu. Svět se nezhroutí.
Hra je oznámena také pro PS4, zatím bez data vydání.
Verdikt
Takže, máme tu hru, která je zábavná, prověří vaše tvůrčí schopnosti, dá se hrát znovu a znovu a je příjemná i na pohled. Ale může být trochu monotónní a sem tam vás může frustrovat. Jestli vám to za to stojí, peněz rozhodně litovat nebudete.
