Od mistrů z id Software brzy dorazí další potenciální hit a my rozhodně chceme vědět, zda bude stát alespoň za starou bačkoru.
Kluci z vg247 měli to štěstí si nové dílko osahat v několikahodinovém zápřahu, a proto se mohli podělit o dojmy, které jsou rozhodně spíše pozitivnějšího rázu. Přece jen, stále je to id Software.
Spasitel světa…zase
Sotva jsme začali a hrdina už je mrtvý. Ne, že by byla hra nějak těžká, to se jen představuje jeden z mnoha organických tutoriálů, jež jsou rozesety po celé počáteční hodině. Tento se týká defibrilátoru. Tedy, pokud se dají nanoboti ve vašem těle vůbec podobným způsobem nazývat. Pokud jsou před vaší smrtí dostatečně nabiti, máte šanci se rychle dostat na nohy. To za předpokladu, že máte hbité prsty a fungující analogové páčky.
Ale to zbytečně přeskakujeme. Rage je, nehledě na mnohé originální prvky, opravdu klasickou hrou studia, jehož rukopis jde poznat téměř všude. Pokud bychom měli vše hodně zjednodušit, jedná se o střílečku, kde vás všichni někam posílají. Posílají vás vykosit obtěžující gang, najít ztracené lidi, pomoci doplnit zásoby umírajícím. Posílají vás všude možně, i hodně hodně daleko, kam slunce nesvítí, pokud jste jim náhodou proti srsti. Alespoň zpočátku. A hráč jakožto člen projektu Arc, který má zachránit post-apokalyptický svět v ruinách, je dle všeho jediný, kdo všem dokáže běhat pro noviny.
Po hodině hry začínají vyplouvat na povrch další podobnosti. RAGE je hrou velmi pěknou, se zaprášenými kaňony, táhnoucími se, kam oko dohlédne a opravdu neuvěřitelným smyslem pro detail, který srší z míst i obyvatel. Hlavně je to ale stále hra id Software. Všechno je lesklé, možná až příliš, a mnozí nostalgicky utrousí slzu ve vzpomínkách na DOOM 3. Bohužel se nostalgie týká i míra interakce a fyziky ve světě. Kromě toho, s čím podle vývojářů musíte přijít do styku, si moc s okolím nepohrajete.
Ragelands
Když dojde na hratelnost, je velmi trefné Rage označit za Borderlands bez cel-shadové grafiky, levelingu a humoru. Pro ty, kteří titul Gearboxu hráli, bude podoba více než zjevná. Post-apokalyptická stylizace, buginy, výhružné nadpisy (Get Ready 2 Die obzvlášť potěší), struktura misí, podoba je zkrátka nehorázná.
Přes to všechno je RAGE jiný. Dospělejší, temnější a vůbec propracovanější. Mnohé tutoriály v první hodině opravdu dávají možnost hráči poznat, kolik toho hra nabízí a nepočítáme-li lineárnější strukturu, dozvíme se vše od možnosti oživení po tvoření vlastního inventáře a výběru zbraní. Těch je v RAGE požehnaně a na rozdíl od jiných FPS, kde narazíte na tunu stejných typů s různými dodatky, zde hraje prim rozličná munice. Do jedné zbraně tedy budete mít možnost nacpat až čtyři druhy a strategické možnosti soubojů a přestřelek jsou tedy daleko pestřejší. Hráč ale musí opravdu pečlivě vybírat své nářadí, protože mají nepřátelé na začátku nepříjemnou tendenci přežít i kulku do hlavy a než se dostanete k silnějším zbraním (případně munici), chvíli to zabere. Nepřátelé jsou navíc opravdu inteligentní a boje jsou tedy skutečnou výzvou.
Wellspring, ty stará vojno
Začátek hry je tedy opravdu lineární, vezmeme-li ale v úvahu, že nás čeká 20 hodin příběhu, je to nutné zlo pro pochopení všech principů hry. Právě ve chvíli, kdy už se hráč začíná dívat na hodinky, se totiž před námi rozprostře městečko Wellspring, kde se dle vývojářů akce začíná opravdu rozjíždět a především dorazí kýžená svoboda pohybu. Tedy alespoň částečně. Tam, kde byla předtím jedna cesta, jsou jich najednou čtyři a vše záleží na hráči a jeho náladě. Kromě steampunkového guvernéra a jeho misí je tu totiž celá plejáda možností se vyblbnout a pořádně vydělat.
Další a další prvky hratelnosti se začínají objevovat, co se pomalu procházíte městem. Přibližně v tuto chvíli hráč dostává do rukou buginu, která je však v natolik nehorázném stavu, že je potřeba kompletně vyměnit…no, všechno. To není problém pro toho, kdo se odhodlá závodit ve smrtelné aréně. A samozřejmě zvítězí. V místním baru se navíc na nástěnce vždy najde nějaká prácička, když máte zrovna prázdnou kapsu. Když i to unudí, není problém si zahrát kostky, vzít si pár misí od barmana a olepit buginu pořádným rotačákem. No, už to vypadá, že by člověk mohl vyrazit za vrata vstříc dobrodružství pustiny. Ale to už si budete muset okusit sami.
Dojmy totiž končí a Rage za sebou zanechává opravdu příjemnou vůni něčeho nového, a přitom tak známého. Není třeba vymýšlet něco zbrusu nového. Stačí jen umět podat to staré tak, aby byla zábava. A id to umí na sto procent.
