Mnozí z vás vědí, že existuju, ale vlastně se neznáme. A když už ostatní odkrývají své ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY v tomto blogu, tak vám taky jeden napíšu. Ten…
Mnozí z vás vědí, že existuju, ale vlastně se neznáme. A když už ostatní odkrývají své ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY v tomto blogu, tak vám taky jeden napíšu. Ten svůj.
Narodil jsem se v jednom severočeském městě jménem Teplice, jehož název není odvozen od sexuální orientace, ale od slova teplo, protože Teplice jsou (nebo aspoň byly) lázeňským městem s horkými prameny. Psal se rok 1990, byla tuhá zima a matka se vláčela v závěji sněhu přes nezorané pole k porodní bábě. Nebo jí vezli sanitkou? Kdo ví, podstatné je, že úderem 10. hodiny se začal mým křikem psát můj životní příběh, který vám ve skratce předložím.
Jak se stát IT pozitivním
Vynechám nudné dětství, v němž se nic zásadního nestalo ... no možná v rychlost - první pusa ve školce, první láska ve školce, první krádež ve školce, první alkohol ve školce - zlaté staré časy. K počítačům jsem se dostal poprvé někdy kolem roku 1998, kdy jsem byl donucen najít si nějaký koníček. Tak jsem se spolu s kamarádem přihlásil na "výpočetní techniku" v místním Domě dětí. Výpočetní technika v praxi vypadala tak, že jsme se první den naučili spustit počítač, projíždět adresáře v Norton Commanderu (nebo to byl Volkov?) a spustit nějakou hru, nejlépe Stunts. Po tomto skvělém zážitku digitální zábavy, se mi podařilo o nějaký ten měsíc později donutit rodiče pořídit mi nějaký počítač domů. Tím prvním se stala stará 486DX, na které jsem hrál Dooma a samé další milé hry pro děti školního věku. Pravda je, že už v té době mě Doom zajímal spíš kvůli technické stránce, než kvůli zabíjení, které jsem bral jen jako nutné zlo, abych viděl další level.
Můj otec samozřejmě nové hračce taky neodolal, což byla věc značně kontraproduktivní. Sice se začal zajímat o počítače, což znamenalo přísun nového hardware i software, na druhou stranu jsem se na počítač dostal méně, protože táta pařil jeho v té době nejoblíbenější hru Blood.
Hráč nebo vývojář?
Čas plynul a mě se do ruky dostal časopis Počítač pro každého, v němž byl uložený program s názvem Game Maker. To byla osudová chvíle v mém životě, protože jsem zjistil, že udělat jednoduchou hru je snadné a stále více jsem chtěl vědět, jak udělat hry složitější. Narazil jsem tak na internetu na komunitní stránku Velkej Chytrák, která se Game Makeru věnovala a stále věnuje. Nebyla hodina, abych se nepodíval, co je na jejich foru nového. Moje přirozená vlezlost navíc zapříčinila, že jsem se na "VCH" stal moderátorem fora, vytvořil pár jednoduchých hříček a nějak se seznámil s Fiolou (nevím už jak, ale na tom nezáleží). Slovo dalo slovo a po neúspěšném společném projektu s názvem Advanced Developers se Fiola jal znovu spustit Fiolasoft, kam jsem se taky vetřel. Tak začala epizoda, která je našim fanouškům známá, však víte, Pacin, Indian ...
A tak šel čas ...
Mezitím, co se odehrávaly výše zmíněné věci, jsem si čas krátil ať už hraním her o samotě (nebo na lankách, kde mimo jiné vznikla má přezdívka), snažil jsem se i psát recenze, kdy jsem vydal celkem asi 4 díly magazínu rybka.cz na Level CD (kdo by nějaké vydání nalezl, byl bych mu vděčný za informaci), prostě celkově jsem se poflakoval. Možná to je tím, že jsem napůl flegmatik a napůl sangvinik, ale moje pracovní morálka dokáže strašně rychle vzrůst a stejně rychle padnout. A někdy mě dokonce nezaujme ani kdoví jak lákavá nabídka, protože jako Vodnář občas hledím vztříc zítřkům a nějaké "pozemské" záležitosti se mnou absolutně nehnou. Na druhou stranu, mám rád komunikaci s fanoušky, diváky, celkově s kýmkoliv. Taky mám občas na první pohled šílené nápady, díky kterým jsem se prosadil v jedné nejmenované firmě jako poskytovatel internetu (omlouvám se jednomu zákazníkovy, u kterého jsem si spletl 10MB a 10KB, přeji příjemné stahování, podle mě to ještě po tom roce nikdo neopravil).
Teď je předemnou další mezník, který ovlivní, kam se můj život bude ubírat dál. Tak doufám, že se vše vydaří, vydělám hromadu peněz a všechny vás pozvu na zmrzlinu. Taky přeju všem těm, co nějaké rozhodnutí musí vykonat, aby vše vyšlo (a vy jste pak pozvali na zmrzku mě). A protože jde o článek, kde se snažím přiblížit svojí osobu všem, které to zajímá, nebudu se stydět odpovědět v diskuzi jakoukoliv otázku. Taurenům zdar.
