Lara Croft and the Temple of Osiris - pískem zavátá kooperace

Recenzovaná verze: PC

Známou archeoložku Laru Croft můžeme nazývat mnoha přízvisky. Indiana Jones v sukni, sestřenice Nathana Drakea, sen mnoha pubertálních hráčů, a tak dále. Ať už jí budeme říkat jakkoliv, faktem zůstává, že Lara je tu s námi už pěknou řádku let, a tak se není co divit, že si výjimečně udělá přestávku od tradičních dílů a zavítá do poněkud odlišných her, než na jaké jsme zvyklí v souvislosti s jejím jménem. Není to tak dávno, co jsme se dočkali kooperativní akce Lara Croft and the Guardian of Light, která nabídla nový pohled na dobrodružství jedné z největších herních ikon, a nebylo to jen díky tomu, že jsme hru pozorovali z ptačího pohledu. Guardian of Light byl zkrátka jiný a hráčům to zjevně sedlo, protože nyní jsme se dočkali přímého pokračování s podtitulem Temple of Osiris. Všichni příznivci kooperativního hraní, archeologie a obdařených hrudníků by tak měli zpozornět.

Při Osirisovi a Apisovi dívej se na mě, dívej se mi do očí

Zatímco Guardian of Light se soustředilo na tradiční prostředí džungle, Temple of Osiris vás zavede do Egypta, což je i v dnešní době poměrně netradiční zasazení. Jak už to tak bývá, do země faraónů zavede Laru honba za jistým artefaktem, ale jakmile se k němu dostane, střetne se s konkurentem Carterem a následně se něco pokazí. Něco, co zahrnuje především kletbu, kterou na oba hrdiny uvalil bůh Set, který se postaral o likvidaci mocného Osirise. Do této nemilé situace se zaplete ještě Osirisova žena Isis a syn Horus, kteří se chtějí pomstít, přičemž do svých plánů zapojí Laru i Cartera a společně se pokusí svrhnout Seta a přivést Osirise zpět do světa živých. Příběh se tedy točí okolo tradiční cesty za pomstou, takže nečekejte, že vás zápletka nějak ohromí. Stále však dává smysl a poskytuje dostatečnou motivaci k dokončení hry i opodstatnění všeho, co ve hře budete dělat. A to je v případě takového titulu nejdůležitější.

Alfou a omegou je totiž stále hratelnost. Pokud jste hráli Guardian of Light, máte docela dobrou představu, co vás zde čeká, nicméně novinek je víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Tou největší je bezesporu fakt, že Temple of Osiris podporuje kooperaci až pro čtyři hráče, potažmo pro dvě dvojice. Lara a Carter mají totiž odlišné možnosti než Isis a Horus a tyto možnosti je samozřejmě moudré kombinovat, abyste úspěšně prošli celou hrou. Čtyři hráči však určitě nejsou podmínkou pro optimální zážitek a hra jde stejně dobře dohrát i ve dvou hráčích nebo dokonce v singleplayeru. Úrovně se naštěstí dokážou přizpůsobit počtu hráčů a Temple of Osiris je hratelný i o samotě, ale podobně jako v případě jiných kooperativních titulů platí, že čím více lidí se sejde, tím zajímavější může být následná hra, tedy za předpokladu, že vaši kolegové nejsou úplní pitomci.

K pokroku došlo i v případě hádanek. Při průchodu mnoha hrobkami, které na vás čekají, samozřejmě budete muset čelit různým rébusům a překážkám, které vyžadují trochu pozornosti, trpělivosti nebo šikovnosti. V základu jsou hádanky k nerozeznání od Guardian of Light, ale je třeba říct, že tentokrát jsou mnohem pestřejší a zajímavější. Žádná z nich by pro vás nejspíš neměla představovat překážku, obtížnost rozhodně není nijak extrémní, ale určitě mohu říct, že jsem se při průchodu hrobkami bavil víc než v předešlém díle. Totéž platí i v případě level designu, který je také pestřejší a zajímavější, přičemž podíl na tomto faktu má i proměnlivé prostředí. Myslíte si, že když se hra odehrává v Egyptě, tak vás čeká jen pohled na vyprahlá, pískem zavátá místa? Pak jste na omylu, protože kvůli určitým okolnostem a jistému šikovnému vynálezu dojde na deště a dokonce na sníh a led, takže prostředí je mnohdy docela variabilní a proměnlivé, i když se stále odehrává v jedné a té samé lokalitě.

,,Úrovně se naštěstí dokážou přizpůsobit počtu hráčů a Temple of Osiris je hratelný i o samotě."

Trocha svobody

Tato lokalita je přitom překvapivě otevřená. V Temple of Osiris vás totiž nečeká lineární průchod hrobkami, místo toho máte k dispozici rozsáhlou ústřední lokaci, ze které teprve můžete chodit do jednotlivých hrobek v závislosti na postupu v příběhu, ale můžete se zde také poflakovat a plnit drobnější výzvy, zpravidla spojené s nutností zlikvidovat několik nepřátel. Bojů si samozřejmě v průběhu hry užijete víc než dost, v tomto ohledu se ale od dob Guardian of Light nezměnilo prakticky nic a souboje probíhají stále stejně. Dokonce vás čekají i prakticky shodné typy nepřátel, které se od protivníků v prvním díle liší jen vizuálně. To ale neznamená, že je to špatně, soubojový systém stále funguje, jen zde nesmíte čekat žádnou novinku. Samozřejmě se můžete těšit na možnost vyzkoušet celou řadu zbraní, od ikonické dvojice pistolí přes samopaly a pušky až po bomby, granátomety a speciální hůl, kterou má k dispozici Horus a Isis a která je užitečná i při řešení hádanek. Zbraně přitom nalézáte v hrobkách, do kterých vás zavede příběh, i v bonusových hrobkách, taktéž přístupných z ústřední lokace.

Kromě zbraní můžete vyhledávat i upgrady, díky nimž lze navýšit vaše zdraví nebo kapacitu munice, a spoustu drahokamů. Lesklé kamínky tentokrát neslouží jen pro navyšování skóre, ale také pro odemykání truhel, na které narazíte na konci každé hrobky i v prostředí ústřední lokality. Z truhel pro změnu získáváte prsteny a amulety, které zlepší schopnosti postav zahrnující například větší účinnost zbraní, regeneraci zdraví nebo rádius výbuchu bomby. Tento náznak RPG systému nabídnul už předešlý díl, ale tentokrát je vše popracovanější, protože nalezené prsteny a amulety se mohou lišit podle vzácnosti a truhel je vždy požehnaně, zatímco drahokamů je vždy málo. Proto si musíte vždy rozmyslet, jak budete vaši kořist investovat. I truhel je víc a někdy je samozřejmě vhodnější šetřit na nákladnou truhlu, která slibuje cennější předmět, než všechno vyplýtvat na prvních krabicích, o které zakopnete. Z těch vám vzácná výbava určitě nevypadne.

Zbraně a nové předměty ale můžete získat i za výzvy. Každá hrobka nabízí sadu více či méně náročných výzev a je jen na vás, jestli je budete plnit, nicméně není od věci si přehled výzev před začátkem každé úrovně prostudovat, protože může posléze jít o lákavé zpestření a prodloužení herní doby. Příběhová část vám totiž vydrží maximálně 6 hodin. A pokud si vzpomínáte na Guardian of Light a všudypřítomné lebky, mám pro vás dobrou zprávu, můžete se po nich pídit i tentokrát. Jako vždy mohou jako dodatečné výzvy posloužit i achievementy, v jejichž případě se zdá, že jejich autoři jsou pravidelnými návštěvníky serveru 9gag. Množství achievementů totiž více či méně parafrázuje nejproslulejší memy a nabízí určitou formu easter eggů. A pokud by vám ani to nestačilo, v ústřední lokalitě lze měnit podmínky počasí, které s sebou nesou nové překážky, což s sebou přináší lákavou možnost experimentování.

Zase další port

Z dosavadního vývoje textu se může zdát, že je Temple of Osiris je vlastně bezchybnou hrou, ale bohužel tomu tak není. Ani zdaleka. První problém představují bossfighty. Jak už bylo řečeno, souboje s řadovými protivníky jsou v pořádku, ale potyčky s bossy jsou většinou buď příliš jednoduché nebo prostě nudné a skutečně zábavných bossfightů je jako šafránu. Většina z nich zkrátka za moc nestojí a spíše vás budou otravovat, takže ve výsledku vůbec nezáleží na tom, že ve srovnání s předchůdcem je soubojů s bossy víc.

Velkým kamenem úrazu je také ovládání, které nejlépe ukazuje, že PC verze je prostě jen obyčejný port z konzolí. Situace se sice ve srovnání s Guardian of Light trochu zlepšila, ale ovládání na myši a klávesnici může být stále problematické, především kvůli tomu, že se postavy dokážou pohybovat jen ve čtyřech základních směrech. Což je holý nesmysl i na poměry ovládání určeného pro gamepady. Ovládání si zkrátka není snadné osvojit, ať už si vyberete jakoukoliv periferii, a třeba pokusy o skákání na přesná místa zpravidla vyústí v hloupě vypadající neúspěch. Připravte se tedy na to, že minimálně v úvodních pasážích hry pro vás nebude největší překážkou nějaká hádanka nebo množství nepřátel, ale právě ovládání.

Dost možná největší a nejostudnější problém ale tkví v mizerné optimalizaci. Temple of Osiris sice není ošklivou hrou, ale rozhodně není ani natolik krásným a graficky pokročilým titulem, od kterého bych očekával velkou náročnost na hardware. Proto jsem na sestavě uvedené níže při prvním spuštění bez obav nastavil velmi vysoké nastavení, abych následně pozoroval, že snímky za sekundu přeskakují mezi hodnotami 27 a 30. O optimálních 60 snímcích jsem si tedy mohl nechat jen zdát a když jsem posléze zkusil maximální nastavení, které se od velmi vysokého liší jen vyšším nastavení SSAA, mohl jsem pozorovat krásné skoky mezi 20 a 24 snímky. Nevím, jestli se Crystal Dynamics, Nixxes nebo kdokoliv, kdo má tohle na svědomí, snaží držet ve stopách Ubisoftu a chce docílit "filmového zážitku" (ať už ten termín znamená cokoliv), ale něco takového je jednoduše řečeno nepřípustné. Takový typ hry má běžet jako po másle i na průměrných sestavách.

,,Postavy se dokážou pohybovat jen ve čtyřech základních směrech, což je holý nesmysl i na poměry ovládání určeného pro gamepady."

Aby toho nebylo málo, při hraní můžete narazit i na bugy zahrnující pády hry, drobnosti jako zabugované vlasy Lary, které můžete pozorovat při každé návštěvě hlavního menu, nebo prapodivné jevy v podobě černých obrazovek. V několika případech se mi stalo, že jsem při pokusu o vstup do nové hrobky dočkal bezútěšného pohledu na černou obrazovku, kterou po několika vteřinách vystřídal nevysvětlitelný návrat na poslední checkpoint. Tyto bugy sice nejsou nijak závažné a hraní výrazně nenarušují, ale pořád dokážou otrávit.

Jak už to tak u odbytých portů bývá, technickou stránku zachraňuje alespoň ozvučení a dabing, na které si nelze příliš stěžovat. A pokud jde o soundtrack, ten sice není kdovíjak bohatý (ve skutečnosti zahrnuje jen 8 skladeb, které si můžete poslechnout zde), ale o to je kvalitnější a některé tóny přímo evokují hudební doprovod Indiany Jonese.

Po stopách egyptských bohů

O novém kooperativním přírůstku do série Tomb Raider se určitě nedá říct, že by zklamal. Temple of Osiris se věrně drží základů postavených svým předchůdcem a nabízí chytlavou hratelnost pro jednoho až čtyři hráče, která je okořeněná zábavnými hádankami, průchodem dobře zpracovaných hrobek, tradičním soubojovým systémem nebo zajímavě vyřešeným systémem získávání posilujících předmětů. Nechybí ani celá řada výzev a další maličkosti, které eliminují problém v podobě krátké herní doby.

K eliminaci dalších problémů však nedošlo a nezáživné bossfighty, nepohodlné ovládání a především otřesná optimalizace nepatří mezi chyby, které by se daly přehlížet. PC verze mohla zkrátka dopadnout mnohem lépe, což zamrzí především s ohledem na fakt, že nebýt odbytého portu, nenašel bych příliš věcí, které bych mohl téhle kooperativní akci vytýkat.