Life is Strange - nejdivnější týden v životě

Recenzovaná verze: PC

Life is Strange začal tak trochu nevinně. A to nejen ve hře, ale i co se marketingu týče. Když byla hra před více než rokem poprvé oznámena, spousta lidí o ní nejevila takový zájem. Ani první obrázky a videa mnoho lidí nepřesvědčily. Některé, ale rozhodně ne většinu. Může za to možná i fakt, že Dontnod měli předtím na svědomí Remember Me, hru, která dostala jak pozitivní, tak docela negativní reakce od médií i hráčů. Když pak na konci ledna letošního roku vyšla první epizoda, začali skoro všichni Life is Strange označovat jako překvapení roku. Velmi jednoduše řečeno. A tak nějak se z toho po čase stal adventurní hit, kterým je i dnes.

Po téměř devíti měsících tu máme epizodu poslední. Finále jednoho velkého, zvláštního příběhu. Stála tahle jízda vůbec za to?

Život je… divnej

Začneme tak trochu od píky. Life is Strange se točí kolem sotva dospělé Max Caulfield, která se po letech vrací do svého rodného města Arcadia Bay, aby začala chodit a studovat na zdejší umělecké škole. Všechno jde docela dobře, dokud z ničeho nic neuvidí ve svém „snu” tornádo, které se k městu blíží. Aby toho nebylo málo, tak se jí nakonec podaří zachránit svou kamarádku před jistou smrtí a všechno se tak začíná dostávat do problémů.

Max spolu se svou kamarádkou Chloe začne zjišťovat, co se děje, a zároveň odhalovat velké věci, které mohou a nemusí vést k násilí, nesnášenlivosti a dokonce i smrti. Mohou a nemusí. Life is Strange je celý o vašich rozhodnutích. Co komu řeknete a co jak uděláte. To všechno má následky, které ovlivňují, jak se k vám lidé chovají a jestli vám v nejhorších chvílích pomohou, nebo se k vám otočí zády.

A zde právě přichází na řadu jedna z unikátností hry. Máte totiž možnost se vracet v čase. To znamená, že můžete ve většině případů velmi jednoduše změnit, co jste udělali nebo řekli. Případně se můžete například během rozhovorů něco dozvědět, vrátit čas a následně to použít. Vracení času se obzvlášť hodí v momentech, kdy máte na výběr mezi minimálně dvěma velkými rozhodnutími, která čas od času padnou. A právě tato rozhodnutí mění příběh nejvíce. Naneštěstí ale musím konstatovat jeden zásadní fakt. Ačkoliv vaše nejmenší rozhodnutí mění to, jak se k vám ostatní chovají, hra trpí syndromem třetího Mass Effectu. Nakonec stejně dojdete k volbě A nebo volbě B, která ultimátně rozhodne jasně daný a pevný konec, do kterého se neprojevují vaše předešlá rozhodnutí. A to vlastně ani minimálně. Já jsem si určitě ničeho nevšiml. A nutno říct, že to je sakra velká škoda a docela i zklamání.

Další zklamání pak může přijít v momentě, kdy vlastně zjistíte, že hra nijak nevysvětluje Maxiny schopnosti. Zkrátka je nějak najednou má a s tím budete muset žít. Proč je získala? Jak je získala? To prostě nezjistíme. Znamená to ale, že je příběh špatný? Ne. Je dobrý a určitě váš chytne. Má spoustu zajímavých i nečekaných momentů a dost možná vás nejednou překvapí. Ale má mezery, a to je zkrátka fakt.

Školní detektiva, nebo detektivka ve škole?

Life is Strange je správnou adventurou, tak, jak byste čekali. Porovnání s hrami od Telltale je určitě na místě, protože takové The Wolf Among Us nebo The Walking Dead jsou s touto hrou opravdu podobné. Zásadnějším rozdílem je ovšem to, že tady máte více svobody. Často budete prostředí spíše prozkoumávat, než jenom procházet. Můžete se dozvědět různé detaily o jiných postavách, kouknout se na různé plakáty nebo si něco přečíst.

Hra vás většinou nikam netlačí a máte doslova všechen čas světa. Můžete si s ostatními povídat a utvářet tak vztahy, nebo všechno vynechat. Ale to by byla určitě škoda. O samotné hratelnosti toho nejde tolik napsat. Je to skutečně tak, jak byste čekali u každé adventury. Snad by jen bylo dobré dodat, že, díky bohu, tahle hra nemá žádné QTE momenty. Takže je to vlastně pravý opak her od studia Telltale, které je zjevně miluje.

„Ačkoliv vaše nejmenší rozhodnutí mění to, jak se k vám ostatní chovají, hra trpí syndromem třetího Mass Effectu.”

Kromě příběhu a hratelnosti ovšem samotnou hru drží nad vodou a zároveň potápí audiovizuál. S technickou stránkou je to trochu těžké. Buď jste s ní za dobře, nebo ne. Nic mezi tím není. Tahle hra má dost vážné problémy s texturami. Většina z nich není tak kvalitní a ačkoliv by někdo mohl argumentovat tím, že je to zkrátka styl hry, je zkrátka pořád vidět, že je to čas od času opravdu nekvalitní. Pokud vám to nevadí a nebudete si toho tolik všímat, bude vám to jen sotva vadit. Problém spíše přichází v momentě, kdy to opravdu vidět je. A nejčastěji se tak stává hlavně u některých objektů, na které se třeba kamera upne. Za sebe musím říct, že pátá epizoda má textury asi vůbec nejslabší. Minimálně ze začátku.

Dalším problémem, o něco víc viditelným, je samotný lip-sync, který je takřka neexistující. Postavy sice jakože pusu otevírají, ale že by to nějak vypadalo, natož by se z toho dalo dejme tomu něco vyčíst, to určitě ne. Tohle je ale opět subjektivní problém - buďto vám to vadit bude, nebo nebude. Tak či onak je to ale pořád nedostatek.

V rámci grafiky ale není hře co jiného vytknout, pokud tedy nebudu opravdu hnidopich. Naštěstí v tomto ohledu to hra dohání detaily. Různými easter eggy (dávejte si například pozor na poznávací značky aut), narážkami a dalšími věcmi. Koneckonců se hra odehrává v prostředí samých geeků a všeználků. Jak už ale bylo řečeno - buď se vám hra líbí, nebo ne. A pokud ano, budete v sedmém nebi. Hru naštěstí vyzdvihuje samotné audio. To se zkrátka povedlo na jedničku. Dabing postav je jedním slovem vynikající a především uvěřitelný. Postavy reagují přesně tak, jak byste čekali. Perfektní atmosféru hry pak kromě dabingu a docela kvalitních zvuků utváří především hudba, která je… Jen těžko se hledá nějaké dobré slovo, které by dokázalo popsat, jak strašně úžasná ta hudba vlastně je. To se musí zkrátka zažít z první ruky, pak pochopíte.

Fotky a pero jsou mocnější než meč

Kromě samotného procházení hrou a prohlížení okolních věcí, jako jsou plakáty nebo noviny, na vás také čeká pár dalších věcí, které můžete dělat. Jednou je čtení vašeho deníčku, který Max automaticky během hry píše. Do něho můžete kdykoliv nakouknout a zrekapitulovat si děj, nebo se dozvědět další malé detaily o postavách a událostech a co si o nich Max myslí.

Druhou věcí, která je pro mnohé o něco zajímavější, je focení. Max by totiž chtěla být fotografkou, a tak celkem desetkrát v každé epizodě dostanete možnost něco vyfotit. Nejde ovšem o cokoliv, ale o konkrétní věci. Jde tak svým způsobem o sběratelské předměty, které místo sbírání fotíte. Může jít například o veverku, nějaký škrábanec nebo okolní postavy. Často budete využívat vracení času, abyste docílili chtěného výsledku. Někdy musíte ostatním postavám něco říct, jindy nějakou akci musíte nebo naopak nesmíte udělat. Najít a vyfotit všechny fotky ale rozhodně není jednoduché a opět vám v tom pomůže deník, ve kterém najdete přibližné skici, toho, co máte vyfotit. Odměnu, kromě achievementů nebo trofejí, za to ale jinak nedostanete. Jde tak spíše o prodloužení herní doby, která už tak čítá okolo 10 až 15 hodin, s tím, že vyfocení všech fotek vám může klidně sebrat dalších pět nebo více hodin.

To je tak všechno, co je o hře nutno říct, aby si každý mohl udělat svůj názor. Ve zkratce je to hra, která vyniká skvělou hratelností, uvěřitelnými postavami a jejich dabingem, hudbou a atmosférou a samozřejmě příběhem i jeho podáním. Zamrzet ovšem může slabší technická stránka hry a takový nemastný neslaný konec (s dalšími mezerami), do kterého se v podstatě vůbec neprojevují vaše předešlá rozhodnutí. Pokud máte rádi adventury, které v posledních letech například Telltale vyvíjí, s Life is Strange krok vedle neuděláte. Pokud ale čekáte opravdu velkou obměnu v žánru, kromě o něco větší svobody, tak si budete muset ještě chvíli počkat. Life is Strange díru do světa neudělá a revoluce se taky nekoná, ale potenciál tam určitě je. A kdo ví, třeba se to Dontnod s dalším dílem podaří.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.