MAG – masivní online řežba

Zhruba před dvěma lety byla na výstavě E3 2008 oznámena hra, jež byla podle slov autorů větší a lepší než kterákoli v historii stříleček. Měla jednoduchý a zapamatovatelný název - Massive Action Game -, a na prezentovaných videích bylo poznat, že zdaleka nešetří akcí. Už tehdy byla totiž představovaná scéna hry přeplněná kulkami a výbuchy, což se tvůrcům podařilo zachovat a patří jim za to obdiv, jelikož jsou konceptní filmečky kilometry vzdálené od finálního produktu. Zipper Interactive si ale dali záležet, abychom dostali všechno, co nám slíbili.

Masakr s béčkovou příchutí

Protože je MAG čistě multiplayerovou záležitostí, není divu, že neobsahuje nikterak propracovanou dějovou linku. Náznak příběhu akčního béčka zde ale najdeme: hra je zasazena do roku 2025, v globalizovaném světě, kde defenzivní síly národů nesmí přecházet hranice své země, čímž tamní politika zůstává nekonfliktní a uchovává se světový mír. To je samozřejmě utopická myšlenka, jelikož namísto národních armád vznikají soukromé vojenské společnosti (PMC – private military company), jež pracují pro kohokoli a kdekoli za účelem výdělku - a hráč se ujímá role jedné z tří společností.

Na začátku hry si tedy vybereme, za jakou stranu bariéry chceme hrát. K mání je zde novodobá Rakouská frakce Raven, specializující se na špičkové zbraně a vybavení; dále klasické Americké spolupracující komando Valor; a konečně ruská společnost SVER, pracující s těžkými zbraněmi a improvizovanými nástroji. Tyto frakce jsou dobře vyvážené, takže nejde říct, jaká je nejlepší – vše záleží jen na gustu.

Zajímavé je, že si k PSN účtu můžete přihlásit jen jednu vytvořenou postavu, což může znít divně, ačkoliv to má své světlé i stinné stránky. Tato skutečnost totiž hráče nutí být loajální vůči své společnosti než, jako je tomu ve většině her, ke svému klanu a svým potřebám. Tento mechanismus je tedy zaměřen zejména na zalidňování komunity hry, jelikož není lepší způsob, jak získat online přátele, než když s nimi vyhrajeme pár zápasů.

Bez internetu ani škrt

Hodně hráčů se nechávalo slyšet, že je MAG pouze Battlefield: Bad Company 2 či Call of Duty: Modern Warfare v jiném kabátě, to ale titulu velmi křivdili. V první řadě je MAG čistě onlinovou záležitostí, takže pokud hráč nemá přístup k internetu, může si tak leda houpat nohama na zahradě. Ostatně i pro ty, co nemají bližší zkušenosti s online FPS hraním, budou mít v MAG velké problémy – i ty nejzákladnější upgrady, jako je kupříkladu lékárnička, stojí tolik XP bodů, že si na ně budou vydělávat hodinami hraní. Další podstatnou věcí, kterou MAG bezpodmínečně požaduje, je headset, protože komunikace s ostatními je po boku s umem hrát tím nejdůležitějším. Jinak je zápas prohraný.

Bohužel, najdou se však i takoví, kteří tuhle skutečnost vůbec nerespektují a staví se do pozic velitele roty navzdory tomu, že nemají mikrofon a hrají podruhé v životě. Lidské hlouposti samozřejmě nikdy mezí nebylo a nikdy nebude, avšak v tomto případě je to snad zapříčiněno tím, že zde není žádný obsáhlý tutoriál či alespoň stručné uvedení do bojiště. Jakmile tedy zapneme hru, první pohled skýtá smutný pocit litování těch, kteří hledí do nebes a skáčou po mapě, přičemž jsou kropeni neustálou salvou protivníků a přesnými střelami zkušených ostřelovačů. Nelze jim to vyčítat, avšak pokud hráč nespolupracuje tak, jak má, musí mu to být nějakým způsobem řečeno – a jestliže ani to nezabírá, naštěstí je tu možnost zabanování nebo vyhození ze hry.

Klasifikace užitečnosti

Důležitým strukturním článkem titulu je rovněž skutečnost, že nás nic netlačí do známých předdefinovaných tříd jako assault/sniper/medic, ale nabízí 5 námi vybavených tzv. load-outů, které můžeme libovolně měnit při každém spawnu. Logicky je tu i určitý limit váhy, který zamezuje nakoupení těžkých zbraní a vtrhnutí na bojiště jako Rambo – z čehož bychom v této hře ovšem vůbec neprofitovali, důležitější je totiž být svému týmu prospěšní. Vybavení si posléze můžeme zvolit podle toho, jaký režim se zrovna hraje, většinou však půjde o ostřelovačské zbraně, brokovnice pro boj nablízko a protitankové vybavení. Podle toho, čím své sloty zaplníme, nás poté systém klasifikuje do tříd assault, support a medic. Díky tomuto třídění pak tým jednoduše pozná, kdo jsme a co můžeme poskytnout.

256 vojáků

Avizované režimy titulu sahají naštěstí i za jednoduchý a ohraný deathmatch, a jelikož na jedné straně může stát až 128 hráčů, jako dar z nebe působí fakt, že v MAG funguje stručná hierarchie velení. Rozkaz tedy jde od velitelů společnosti k velitelům roty, od nichž putuje příkaz k cílovým jednotlivcům. To všechno posiluje pocit celistvosti týmu a znovu připomíná, že není jiné cesty k výhře než spolupracovat.

Co se ovládání týče, povely postavě mohou být občas velice matoucí – k přehazování zbraní se totiž používá stejné tlačítko, jako při vytahování lékárničky či sekundární zbraně. Může se tedy lehce stát, že když spěcháme na záchranu zraněného spolubojovníka, místo léčení mu pustíme na hlavu granát. A protože to zajisté uvidí několik spoluhráčů, nečekejte příjemné následky.

Temná zákoutí v plynulém zobrazení

Jak si můžete všimnout z různorodých screenshotů, vizualizace MAG je z velké části temná a písčitá, což sice není špatně, ale alespoň tři mapy s modrým nebem by zajisté nebyly od věci. Ačkoliv jsou totiž ve hře obsáhlé mapy zasazené do dne s jasnou oblohou, stále působí jaksi špinavě a temně. Ani bychom se nedivili, kdyby tyto mapy brzo ztratily na popularitě – kdo by chtěl pořád hrát v umouněném prostředí? Grafika se nicméně obecně vzato povedla, nabízí totiž střední cestu mezi plynulostí a atraktivitou: ani v těch nejintenzivnějších bojích s plným počtem hráčů se vizualizace nikterak nezasekává a snímky za sekundu běží dál na přijatelné úrovni. Což byl také cíl Zipper Interactive a myslíme, že jej splnili bezchybně.

Zvuk je snad nejslabší stránkou hry, svůj úkol ale i tak plní na vcelku dobré úrovni. Díky technologii ozvučení jde slyšet kterékoliv hvízdnutí prolétající kulky či rozhovor protivníků, kterým můžete tajně naslouchat díky propojeným radiovým vlnám, pokud jsou na blízku. Atmosféru bojiště také dotváří fakt, že výbuchy v dáli nejsou jen dokola se opakující smyčkou: je to opravdu každý výbuch hozeného granátu. Při vytváření postavy rovněž dostanete možnost nastavit svému avatáru hlas (použit na obligátní výkřiky typu „granát!“ atd.), bez čehož by se však dalo přežít. Nejhorší ze všeho je ale hudba v menu, při vylepšování postavy a při připojování na server, jež začne lézt na nervy hned, jak ji uslyšíte.

Onlinová bomba?

Jistěže nejde říct, že hra získala málo kritiky. Chybí tu alespoň náznak singleplayerové kampaně, je zde až moc příkrá křivka obtížnosti, XP body se načítají pomalu a nic jako tutoriál prostě neexistuje. To všechno však dělá MAG to, čím opravdu je: hra nikdy neměla být offlinovou střílečkou, a když si upgradujete svou devítku, máte z toho konečně dobrý pocit. Někdo by rovněž mohl říct, že počet map ve hře je moc nízký, každopádně čekáme, že se v brzké době objeví nějaké DLC s přídavnými lokacemi. Abychom to shrnuli, jestliže chcete onlinovou střílečku, jež zvládne zabavit stovky hodin, rozlučte se s MW2 a BF: Bad Comany 2, jelikož MAG je novým králem svého druhu.