Vydali jsme se na Pankrác do sídla Electronic Arts, kde si pro nás připravili prezentaci nejnovějšího dílu válečné série Medal of Honor. Bude lepší, než Call of Duty? To se dozvíte z našich dojmů.
Na pořádné předvedení akce z Afghánistánu jsme se těšili. Ne proto, že bychom neměli na trhu dost akčních pecek. Ale především proto, že je nejnovější díl MOH stále zahalen rouškou tajemství, a to i přes všechna média, jež byla uvolněna. Prezentace ale představila rovnou tři hratelné mise, které nám dokázali v mnohém poodhalit, jaké nové válečné dobrodružství bude.
Jak je to s příběhem?
Po lehce historickém začátku, kdy jsme byli obeznámení se smyslem Medaile Cti (pokud vás to zajímá také, navštivte Wikipedii), už vyplulo několik detailů o příběhu. Tak především, celá singleplayerová kampaň se rozprostírá na dobu 48 hodin, zatímco sledujete snahu speciální vojenské jednotky Tier 1. Během hraní se tak několikrát setmí i rozední, což nabídne neustále se měnící zážitek. Průměrnému hráči by měla celá kampaň zabrat od 8 do 10 hodin v závislosti na obtížnosti, což je na moderní poměry tak akorát, aby dynamický zážitek neuvadl a přesto nabídl dostatečný čas na odreagování. Náplň misí bude velmi rozdílná. Dočkáme se frontálních útoků na opevnění, tichých průzkumů městeček, ostřelování a podporu svého týmu a zkrátka nepříjdou ani piloti.
Čím že se to liší od největší konrekurence jménem Call of Duty? Pokud smím soudit, Medal of Honor nabízí mnohem osobnější a atmosféričtější zážitek. Abych to rozvedl, Modern Warfare je hektický akční film, který se podle toho i chová. Hráče do role a osudů lidí vtáhne minimálně a jen nabídne adrenalin do krve. Medal of Honor je naopak mnohem osobnější, komornější a jednoduše…vojenský. Napomáhá tomu i fakt, že se celý příběh držíme jedné malé skupinky vojáků, kteří se snaží přežít a splnit svůj úkol. A že jim to velení nijak neusnadňuje.
Po povinných marketingových řečích nám byla na plátně předvedena hratelná ukázka mise zvané Sniper. Jednalo se o velmi příjemné překvapení a menší distancování od hektických přestřelek, jichž jsou trailery plné. Spolu s kolegou Dustym jsme zalehli s ostřelovací puškou nad nádherným údolím a vyslechli si ústřednu. Náš tým byl rozdělen a naše malá dvojice se nyní musí dostat k spolubojovníkům, nejlépe v celku. To nám ale nebrání nahlédnout do optiky a počechrat fasádu několika hlídkám, vzdáleným od nás necelý kilometr. Hned po prvním výstřelu potěšila realistická balistika i fyzikální zákony, díky kterým kulka letěla pěkných pár vteřin. Po ustřelení hlavy prvnímu nebožákovi bylo také jasné, že si EA dalo záležet na realismu. Kulka velikosti palce vám v těle z kilometrové vzdálenosti dokáže nadělat pěknou paseku.
Rozesmály nás některé reakce nepřátel. Zatímco někteří vystrašeně civěli na padající pahýl, který kdysi připomínal jejich kolegu, ostatní se ihned běželi schovat za nejbližší stromy, keře a kameny. Ti co zůstali samozřejmě na místě slehli, ostatním bylo potřeba vysvětlit, že pro nás vykukující hlava představuje dostatečný terč. Jeden z vojáků se snažil doplazit ke svému AK47, jenž zapomněl u ohniště, což se mu také stalo osudným. Po sundání několika „táboráků“ a nepřátelských sniperů nám však přichází zpráva, že po nás jdou. Ukryti na dostatečně vyvýšením místě tak můžete v klidu sledovat, jak na nejbližší mítinu pod námi přichází slušný počet po zuby ozbrojených vojáků. Na pomoc čekat nemá smysl, na což mě také upozorňuje vousatý kámoš (nejspíše fanoušek ZZ Top). Musíme je všechny postřílet. Ke slovu se tak poprvé dostávají dvě základní zbraně, jež budete mít u sebe. Menší samopal s optickým hledáčkem a útočná puška vhodná pro větší vzdálenosti.
Po hektické přestřelce je třeba se přesunout a sledovat druhou polovinu našeho týmu. Celá mise se v zásadě skládá z rychlých přesunů z místa na místo, krátkých šarvátek a přestřelek s ozbrojenci a vylehávání na útesu, kde se ke slovu opět dostává ostřelovačka. Po několika podobných výměnách přichází finále v podobě krytí vašich kolegů daleko pod vámi. Ti se snaží dostat do jeskyně a na vás je, abyste jejich útěk kryli. Zde už je ostřelování poněkud těžší, posily se totiž rychle pohybují a navíc disponují i bazukami, které je potřeba rychle zpacifikovat. Navíc musíte odhadovat rychlost kulky a místo, kde ten běžící zmetek bude v následujících pár vteřinách. Mise končí úspěšným klusem spolubojovníků.
Předváděčka skončila a my rozhodně zůstali v pozitivním rozpoložení. Mise měla spád, různorodý přístup a v neposlední řadě skvěle vypadalo. Grafická stránka rozhodně patří do nadprůměru, vyzdvihnout se dá především precizní práce se světlem a stínováním, také hafo částicových efektů dotváří velmi působivý dojem. Čas od času se sice viditelně načítali textury, to jsme ale připojili k testované verzi. Doufejme tedy, že se to do prodejní verze zlepší.
Tři mise, tři zážitky
Po samotné prezentaci jsme samozřejmě měli možnost si vše osahat na vlastní pěst, což pro nás bylo pomalu nejdůležitější. V menu jsme narazili na tři hratelné mise. Jednalo se o misi Sniper z prezentace, leteckou misi Apache a nakonec pořádný frontální útok s vašim týmem, který z misí připomínal Call of Duty zdaleka nejvíce.
Ostřelovací misi zde nemá cenu dlouze představovat, však jsme ji pořádně rozebrali výše. Řeknu jen, že se v ní rozhodně nudit nebudete. Jako druhou jsme si vybrali misi Apache, která nás po zveřejněných trailerech dost zajímala. Hned zkraje odhalím, že v ní neovládáte samotný vrtulník, nýbrž jen „hlaveň“ samopalu a dva druhy raket. Letecká akrobacie nad Afghánistánem však dá pořádně zabrat i počítači, nepřátelé na zemi totiž nešetří bazukami a vy je tak musíte rychle odstaňovat. Mise se nezdála bůhvíjak zábavná, přecejen neustálé vyhazování věcí do vzduchu po chvíli přestane bavit. Avšak nabídla několik zvratů, jež osvěžili monotónnost vybuchujících budov. Ty ale prozrazovat nebudu.
Třetí mise nás zaujala nejvíce. Byl to ten pravý válečný zmatek a chaos, který nastal hned po výsadku. S několika vojáky jsme se museli dostat do malé vesničky, cesta však byla proseta množstvím nepřátel a polorozpadlých stavenišť, jež představovala největší nebezpečí. V oknech se totiž schovávali střelci a pozdravovali nic netušící kolegy kulkou do zad. Po chvíli běhání, vystrašeného krčení a salv ze samopalu doběhl náš malý tým k dobře obrněnému bodu, kde kromě nespočet vybíhajících vojáků držel náš nástup v šachu frajer s MG 40 (hádáme). Zde se naplno ukázala destrukce prostředí a překážek, kde schovávání nemělo valný význam. Také jsme si všimli, že se překážky rozpadaly v určitých místech a bylo přesně vidět hranici, kde kulka nadělá paseku, a kde už nikoli. Je to rozhodně lepší, než nic, autoři to však mohli lépe zakrýt.
Po prezentaci a samotném herním zážitku lze říci jediné. Nový Medal of Honor rozhodně není Call of Duty. Není to jeho klon, kopie ani následovník. Jedná se o zcela odlišnou vojenskou FPS, která na rozdíl od „hollywoodské“ konkurence nabízí o něco osobnější, dramatičtější a hlubší dojem z válečného konfliktu. Je to asi jako srovnávat filmy Černý jestřáb sestřelen a oskarový biják Smrt číhá všude. Oba patří do žánru válečných filmů, každý však ukazuje situaci po svém. Stejné je tomu i s těmito dvěma hrami. Ať už jste fanoušci CoD či přívrženci MOH, šanci byste měli dát oboum titulům. My se po prezentaci těšíme na MOH zase o kousek více.
