Metro 2033 - Co na Smíchově nezažijete

Herní verze Metro 2033 bohužel nesklidila zrovna největší ovace a už dnes je poměrně zapomenutá. To ale neznamená, že si nemůžeme připomenout alespoň její předlohu, knížku z pera Dmitrije Glukhovského. Bez ohledu na hru jde totiž o knížku, kterou by bylo škoda minout.

Tudy vlak nejede

Pokud jste náhodou s touto značkou ještě neměli tu čest, Metro 2033 je postapokaliptické sci-fi odehrávající se v Moskevském metru, posledním místě na Zemi, kde přežívají lidé. Nám známý svět byl totiž zničen jadernou válkou, vládu nad povrchem převzali mutanti a další potvory, a tak lidskému druhu (resp. jeho zbytku) nezbylo než se uchýlit pod zem, přímo do tunelů metra. V něm postupně vzniká soběstačný svět plný mnoha organizací, společenství, osad zbudovaných na jednotlivých stanicích, ale hlavně moha rozličných obyvatel. jedním z nich je i mladík Arťom, sirotek vychovaný na poměrně zapadlé stanici VDNCh. Jeho život sestával akorát z věčného zevlování, hlídání tunelů a práce v "továrně" na houbový čaj. Jeho ne zrovna působivý život však změní návštěva záhadného Huntera, jenž má za úkol zařídit, aby na VDNCh nepronikaly hordy neznámých a nebezpečných mutantů. Pokud se to ale Hunterovi nepodaří a selže, musí Arťom vzít vzkaz od Huntera a donést ho do Polis, centra moskevského metra a posledního místa, kde civilizace zůstává civilizací. Po několika dnech nečinnosti se tak Arťom chtě nechtě vydává do Polis, to ale ještě netuší, co ho na potká na jeho složité cestě, která sama o sobě působí zhola nemožně.

Před zápletkou musím smeknout. Na první pohled nejde o kdovíjaký zázrak, ale Glukhovskému se podařilo na jinak obyčejnou kostru nabalit tolik bizarních situací a netradiční okamžiků, až z toho jde člověku hlava kolem. Jediným výrazným problémem je několik záhadných okamžiků, které působí tajemně a člověk by už z principu chtěl přijít těm záhadám na kloub, ale spousta z nich zůstane nakousnuta a do konce knížky zůstane neobjasněna, což je ohromná škoda. Sice to příběhu dodává další prvky jedinečnosti, ale i tak mě to dost štvalo. A navíc, knížka se rozléhá na 469 stranách. Takový údaj může leckoho odradit, ale věřte mi, aspoň jednou to překousněte. V knížce je sice popsána tuna rozličných situací, ale snad žádná z nich není popsána nějak nudně a nezáživně, takže ten počet stran nakonec nehraje zas až takovou roli. Větší problém je však docela nepříjmená cena. Jinak si však nevybavuju nic dalšího, co by šlo Metru vytknout,  to je jedině dobře.

Pokud jste se už dostali ke hře, musím vás upozornit na jednu věc, a to časté rozpory. Ve hře je třeba Hunter vyobrazen jako člověk ve vojenském obleku s bradou jako dětská prdelka, ale v knížce jde o mohutného muže v kabátu a plnovousem. Takových věcí se najde mnohem víc, takže vám radím jednu věc. Pokud jste s herní verzí ještě neměli tu čest, rozhodně si nejdřív přečtěte knížku. Jednak díky ní získáte lepší pohled na celou zápletku, a navíc vám hlavu nezaplní otazníky, proč jste to při hraní hry viděli jinak. Takže opakuju: Nejdřív knížka, pak až hra. Pokud ale máte hru úspěšně za tebou, i tak po knižní verzi určitě sáhněte, už jenom proto, že dostanete do rukou věc, bez které byste hráli kulový.

PS: Pokud jste se náhodou těšili, až zrekapituluju románovou ságu Zaklínače, bohužel vás musím zklamat. Časem jsem totiž zjistil, že kdybych to nacpal do jednoho článku, nestálo by to za nic, a kdybych to rozdělil do pěti článků, nebylo by toho zas tak moc. A navíc, je to už dávno,člověk leckteré věci zapomene, a narozdíl od povídkových knížek v případě románů není tak jednoduché vzít knížku do ruky a přečíst si kousek pro připomenutí. Proto omluvte plané sliby, i když jednou to možná napravím.