Moje Tvroba: Fantasy Povídka

Ahoj, rozhodl jsem se s vámi podělit o svoji povídku/životopis mojí RP postavy co jsem napsal jednou za deštivého dne o prázdninách minulého roku. Bylo to psáno všemi deseti a moc jsem to nekontroloval, proto se omlouvám za případné chyby.

Jmenuji se Celahir Singollo a pocházím z Amfiberai v Tirínském království. Narodil jsem se Ireth Singollo a Elrohirovi Singollo, oba dva pocházejí z Tirianu a žili v něm do té doby než má matka otěhotněla po románku s Elrohirem a z nedostatku místa v domě jeho matky. Narodil jsem se v druhém týdnu Jarmarenu. V Amfiberai se matka živila jako prodavačka masa a otec jako kuchař. Často jsme s rodiči jezdili do Tirianu na návštěvu za starými přáteli. Zpočátku když jsem byl ještě malý a všem jsem připadal roztomilý mi ježdění za nimi nevadilo.  Potom kolem 15. roku mého života jsem tam neměl co dělat a nudil jsem se, tak jsem se procházel ulicemi Tirianu a sledoval jak tam probíhá každodenní život. Asi 2 měsíce po tom co jsem se začal takto toulat jsem narazil na elfího chlapce jménem Eöl byl asi o 3 měsíce starší a vypadal, že už dlouho žije na ulici, ale umí se o sebe postarat. Byl vysoké postavy a měl ... . Po několika týdnech jsme se spřátelili. A začali jsme chodit ven od rána do noci. Za tu dobu jsem se od Eöla naučil spoustu nových věcí např. jak si na ulici zadarmo obstarat jídlo a jak lidem vybírat kapsy. Zpočátku mi to moc nešlo a tak jsem se často naběhal a občas schytal nějakou tu ránu. Naoplátku jsem Eöla naučil jak zacházat s lukem a dýkou. Svou dýku a luk jsem dostal od otce k mým 14. narozeninám. Byl to nejlepší dárek co jsem kdy dostal. Jenže dýku jsem nesměl  mít nabroušenou a k luku jsem dostal jen šípy bez hrotu, vzhledem k tomu jak jsem býval nespolehlivý. Za Eölem jsem později jezdil čím dál tím více až jsem skoro nebýval doma. Nečekaný zvrat v mém životě přišel v mých 19 letech, kdy mi rodiče nařídili abych odjel do hlubokých lesů a věneoval se studování přírody. Tímto mi chtěli zabránit stýkání s Eölem, který na měl prý měl čím dál tím více špatný vliv. Možná měli pravdu když jsem domů často přicházel pod vlivem Amfiberaiské medoviny. O týden později jsem tedy do lesů odjel. Nebylo  to tak zlé jak jsem čekal. Elfové tam žili ve stromových obydlích ve výšce nejméně 7 sáhů. Zalíbilo se mi tam, protože tam bylo více elfích slečen než mladíků. Chodil jsem se učit k staré elfce jménem Lúthien, ta mě naučila spoustu zajímavých věcí o historii elfů a různorodých rostlin. Nicméně jedna věc se mi líbila více než hodiny u Lúthien. Její dcera Gilraen. Byla stejně stará jako já a měla krásné dlouhé blonďaté vlasy spletené do jednoho copu. Často jsem ji po večerech chodil špehovat. Dokud mě neuviděl její otec a zmlátil mě. Od té doby se na mě ani jednou neusmála. Snažil jsem se jí vysvětlit, že by to byl udělal každý mladý elf, kdyby jich tu bylo více, ale vždy mi zavřela dveře před nosem. Od té doby jsem málokdy došel na hodinu k Lúthien a toulal jsem se v lese. Jednou jsem zašel trochu dál než jsem obvykle chodil a uviděl jsem skupinku vlků, kteří běželi směrem ke mně. Jenže jsem se spletl. Běželi k obydlené části lesa. Zvířata tam často chodila, ale vždy hned utekla, když si všimla našeho nejpřesnějšího lučištníka Elerossë, který dokázal jedním šípem zastřelit dva divočáky. Nicméně vlci běželi do osady. Za pár chvil jsem uslyšel ženský křik. To čeho jsem se obával byla pravda. Gilraen. Rozběhl jsem se tak nejrychleji jak jsem mohl, párkrát jsem klopýtl o větve. Ale stihl jsem doběhnout do osady včas a dva vlky jsem dýkou zabil . V tu chvíli se na mě Gilraen podívala svýma velkýma, zelenýma ,uplakanýma očima a já jsem poznal, že na mě už má jiný názor. O dva dny později, když jsem si brousil svou dýku, za mnou přišla. Já jsem se překvapením začal omlouvat za to jak jsem ji pozoroval, ale ona mi položila prst na ústa a zavřela dveře. Věděl jsem co bude dál a nevěděl jsem jestli na to budu připravený. Od té doby jsme se vídali každý den, každý večer. Také jsem měl 21. narozeniny. Má rodina narozeniny nějak moc neoslavovala. Vlastně se jen sešli naši blízcí, popili čaj a mě vlastně moc času nevěnovali. Čas od času jsem domů poslal dopis, ale nevypadalo to, že bych rodičům nějak chyběl. Lúthien mi řekla, že brzy budu dělat zkoušky toho co jsem se dosud naučil. To už jsem tam byl nejspíš 7 let. Na závěrečné zkoušky jsem se pilně učil, ale jak se později ukázalo ne moc pilně, protože v prvním testu jsem propadl. Ovšem druhý test jsem zvládl výborně (nejspíš s Gilraeninou pomocí). Po tom co jsem složil zkoušky jsem tam ještě 4 roky zůstal a pomáhal novým, mladým elfům sem zapadnout. Také sem po těch letech začalo jezdit více chlapců, takže tam bylo trochu více rušno. Ještě více jsem se zdokonalil v lukostřelbě díky Elerossëmu. Poté jsem se rozhodl, že se vydám na cesty. Cestoval jsem skrz Tirínské království. Navštívil rodiče v Amfiberai. Dále jsem se vydal přes Železnou říši. Tam jsem nebyl moc vítán, i když pár přátelských tváří jsem potkal. Po několika měsíčním cestování jsem na podzim dorazil do Drehanu, abych si na pár týdnů odpočinul. Proto jsem zašel do místní hospody a dal si pár piv a vyhlášenou kančí kýtu na hříbkách, kterou mi na cestách mnozí doporučili. Vedle mě seděl záhadný elf, který po mě neustále pokukoval. Po tom co jsem dojedl kýtu a on mě pořád pozoroval, jsem se ho zeptal co má za problém. On mi odpověděl, že mu prý někoho připomínám, někoho koho znal v dětství. Zeptal jsem se ho tedy na jméno a on mi odpověděl Eöl. "Eöl z Tirianu?" zeptal jsem se. On přikývl a nechápavě na mě zíral. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale začal jsem se hlasitě chechtat. On se mě zeptal co vyvádím. A já mu odpověděl: "Eöle to jsem já, Celahir ty tupče". Jeho zamračený pohled se najednou změnil v radostný úsměv. Tak jsme celou noc pili a vyprávěli si o svých zážitcích a láskách. Tou dobou nám oběma bylo 31 let. Druhý den ráno jsem se ho zeptal, jestli by se mnou nechtěl cestovat. On souhlasil a hned byl zvědavý, kdy vyrazíme. vysvětlil jsem mu tedy, že jsem předtím, než jsem zašel do hospody přijel. Tak jsme asi ještě 2 týdny zůstali v Drehanu. Pak jsme se vydaly na cesty. Naše cesty provázeli, radostné i smutné události. Nejednou jsme byli přepadeni bandity. Navštívili několik nevěstinců a tím se dostáváme až sem.