Vyvedlo se plnohodnotné pokračování kontroverzního hororu lépe než jeho první jmenovec?
Recenzovaná verze: PC
Kvalitních hororových děl nevyšlo v posledních dvou dekádách mnoho. Nekvalitních jsou tu však celé zástupy, jež se každým dnem rozrůstají o nové rádoby nadějné počiny. Nejvýraznějším producentem hrůzu nahánějících projektů jsou nezávislí vývojáři, kteří ve snaze prorazit tvoří jeden kus za druhým. Někdy se jim zadaří, jindy naopak pohoří. Štěstí mělo prozatím v tomto směru kanadské indie studio Red Barrels, které stojí za hodně kontroverzní lekačkou Outlast. Ta byla komunitou i recenzenty přijata převážně kladně. Nesedla však všem, osobně jsem se zařadil spíše mezi hráčskou skupinu, které extrémně přescriptovaný celek moc neimponoval. I přes tento fakt jsem se nakonec rozhodl nahlédnout na jejího plnohodnotného nástupce, který by měl být ve všech směrech lepší než jeho předchůdce. Je tomu ale nakonec tak, nebo tu máme jen další znovu nehratelný odpad, který si nezaslouží vaši pozornost?
Pracovní cesta do hor
V arizonských vrších začaly za neznámých okolností umírat těhotné ženy. Série plně neobjasněných úmrtí přilákala nejednoho novináře. Nikdo se však po několik týdnů neodvážil vydat po stezce, která by jej zavedla do bohem zapomenutých míst. Nakonec se po nebezpečné stopě vydala investigativní novinářka Lynn Langermannová, kterou zaujal případ tajemné dívky, která byla nalezena v hrozném stavu na okraji hustého lesa. Se svým manželem Blakem a nepojmenovaným pilotem helikoptéry se rozhodne odletět na místo činu a najít pravdu o osudu mrtvých těhulek. Naneštěstí pro ní se její helikoptéra zřídí a ona sama zmizí neznámo kam. Katastrofu přežije jen její drahý protějšek, do jehož kůže se ihned po probuzení převtělíte. Úkol zní jasně: Najít svou ženu, vyprostit jí ze sevření neznámých únosců a dostat se pryč z kříži posetého údolí.
„Kvalitní dějové pozadí, náboženská tématika a hutná atmosféra tvoří velmi atraktivní kombinaci, díky níž máte před sebou dobrodružství, které budete chtít za všech okolností, i přes jeho nedostatky, absolvovat až do úplného konce.“
Příběh je v novém nositeli slavné hororové značky ztvárněn lépe než v jeho předchůdci. Minimálně lokalita, ve které se odehrává, je dle mého názoru o něco poutavějším dějištěm než zdi psychiatrické léčebny, které leckdy spíše nudily, než děsily. Koridor tu však i přes větší otevřenost lokací do jisté míry zůstal. Hra vás prakticky stále nutí jít kupředu po předem vytyčených cestách, které vašeho hrdinu čas od času přivedou do situací, jejichž vyvrcholení vás vždy zvedne ze židle.
Krom slušně zvolené lokace lze Outlastu 2 přičíst k dobru také zajímavé dějové pozadí. Tvůrci nám příběh malé horské vesničky a jejího okolí prezentují primárně za pomoci dopisů, jednostranných textíků a nepříliš dlouhých cutscén. Vedle těchto materiálů budete točit také krátké videozáznamy, na kterých zaznamenáte zlomové momenty vaší temnotou zalité výpravy.
Kvalitní dějové pozadí, náboženská tématika a hutná atmosféra tvoří velmi atraktivní kombinaci, díky níž máte před sebou dobrodružství, které budete chtít za všech okolností, i přes jeho nedostatky, absolvovat až do úplného konce. Celek mě v tomto směru hodně příjemně překvapil, čekal jsem totiž podobnou katastrofu jako u prvního dílu, který jsem dohrál jen proto, aby mělo mé hráčské svědomí klid.
Hrdina na baterky
Celý váš výlet budete opět dokumentovat na malou příruční kameru, kterou jste si vzali na natáčení reportáže vaší unesené ženy. Prakticky to bude vaše jediná obrana proti nástrahám okolního světa. Zapnout si na ní můžete noční vidění a citlivý mikrofon, se kterým uslyšíte kroky vašich nepřátel skrze tlusté zdi. K užívání dvou zmíněných funkcí budete potřebovat baterky, které je možné najít na nejméně očekávaných místech, na kterých čas od času naleznete i léčivé bandáže. Ty při použití zastaví krvácení z ran, které vám vytvořily útoky extrémně agresivních nepřátel.
Všeho moc škodí
Autoři Outlast 2 sází hlavně na extrémní míru kontroverzních výjevů. Při průchodu hrou narazíte na různě znetvořené ostatky zvířat, dospělých lidí a nepříliš starých dětí, jejichž těla jsou osvícena světlem, které proniká speciálně vytvarovanou podlahou. Násilí je zde více intenzivní než v prvním díle, který jej dokázal dávkovat v rozumném množství. Osobně jsem novým titulem z dílen Red Barrels díky tomuto aspektu moc zaujat nebyl. Nic se dle mého názoru totiž nemá přehánět. Minimálně těla novorozenců jsou milníkem, který by se neměl za žádných okolností překračovat. Po dohrání Outlastu 2 se můžete klidně vrhnout na některý z filmů srbského režiséra Srdjana Spasojevice, který se na podobné lahůdky specializuje.
„Outlast 2 se dere mezi současnou hororové elitu hlavně díky svému zasazení, hutné atmosféře, slušnému příběhovému pozadí a nervy drásajícím momentům. Opět však disponuje podobnou škálou chyb jako jeho předchůdce.“
Úroveň umělé inteligence je podobná svému předchůdci. Místo naprosto vymazaných bláznů tu máme hodně omezené balíky, kteří taktéž nejsou moc schopni reagovat na vyvstalé situace. Co taky čekat od časem zdegenerovaných buranů, jejichž krev je takřka totožná. Primární je pro tuto armádu bratranců a sestřenic opět přednastavená role, které se drží až do momentu, kdy jim zmizíte z očí. Komické je kupříkladu zavřít se při pronásledování v místnosti bez únikových cest. Když se schováte do skříně, protivníci vás v ní z neznámých důvodů nehledají a jdou si po svých.
Přemíra kontroverzních výjevů a mírně dementní AI nepatří mezi jediné nedostatky tohoto syrového hororu. Celek v současnosti velmi špatně reaguje na užívání oblíbené kombinace altu s tabulátorem. Při stlačení těchto dvou kláves začnou fps po návratu do hry skákat jako na gigantické horské dráze, která vám plynulé tempo jízdy nenabídne ani za nic. Když se vyhnete aplikaci inkriminovaných tlačítek, neměla by vám optimalizace jako taková dělat výraznější problémy. Při hraní na nejvyšší detaily si druhý výraznější projekt nezávislého montrealského týmu na mé sestavě držel bez větších těžkostí stabilní počet snímků po celou herní dobu, která je zhruba 16 hodin.
Lepší nadprůměr
Druhý větší projekt vývojářského studia Red Barrels je na tom o něco lépe než jejich prvotina z psychiatrické léčebny, která začala po čase celkem slušně nudit. Přesun do zapadlé sektářské vísky Outlastu prospěl natolik, že z něj již nemám pocit frustrace a extrémní znuděnosti. Komplet se dere mezi současnou hororovou elitu hlavně díky svému zasazení, hutné atmosféře, slušnému příběhovému pozadí a nervy drásajícím momentům. Opět však disponuje podobnou škálou chyb jako jeho předchůdce. Znovu nás tím pádem trápila nepříliš efektivní umělá inteligence, špatně fungující kombinace altu s tablem a přemíra kontroverzních výjevů, která nahradila řadu citelnějších nedostatků.
Outlast 2 je mírně nadprůměrný horor, který sází především na osobité zasazení, temnou atmosféru a nemalou míru kontroverze, která z něj doslova teče. Za sebe bych ho doporučil jen otrlejším jedincům, kterým nevadí překračování určitých milníků. Pokud patříte spíše mezi citlivější skupinu, nemusíte nový projekt Red Barrels ani zkoušet, není totiž určen pro vás.
Verdikt
Kontroverzní hororová značka je zpět v lepší formě než minule. Pokud vám sedl její první zástupce, můžete s klidem zainvestovat své finance i do jejího pokračovatele, který je minimálně stejně dobrý jako jeho předchůdce z psychiatrické léčebny. Obdivovatelům SOMA či Amnesia: The Dark Descent jej však doporučit nemohu, protože minimálně dle mého nedosahuje jejich kvalit.
