PlayStation Vita Pets – domácí mazlíček do kapsy

Většina majitelů nejnovější kapesní konzole od Sony by na svém zařízení viděla nejlépe obdobné tituly, jako na velkých konzolích, kterých se na Vitu moc nedostává. Je ale pravdou, že hardware konzole přímo vybízí k vytvoření hry jako je PlayStation Vita Pets.

Na první pohled se může zdát, že PlayStation Pets jsou opožděnou odpovědí na DSkové Nintendogs, kteří si vydobyli poměrně velkou popularitu. Už po pár minutách hraní je ale jasné, že oproti zmíněným Nintendogs jde hra ještě dál a nebojím se (čistě pro srovnání) říct, že jde o kopii Kinectimals. Jediným rozdílem je vystřídání pohybového ovládání tím dotykovým. Ono hraní si a starání se o svého chlupatého mazlíčka je totiž šikovně zabaleno do jakéhosi příběhu, ve kterém společně prozkoumáváte okolí domu a řešíte pohádkový příběh. Základní premisa je tedy naprosto stejná jako v případě Kinectimals.

Chcete mě?

Samotná hra začíná, jak už je zvykem, výběrem vašeho mazlíčka. Na výběr máte ze čtveřice ras, a od každé ještě možnost vybírat mezi trojící psíků s rozdílnou barvou srsti. Dalmatin, Labrador, Husky a Border Collie – to je čtveřice ras, která sice nenabízí nijak rozmanitý výběr, při troše snahy si ale každý vybere. A proč že vlastně potřebujete čtyřnohého kamaráda? Stěhujete se na venkov a tam se cokoli co štěká prostě hodí. Krátce po přestěhování navíc zjišťujete, že jste se přestěhovali na území bývalého království Castlewood, kde před mnoha lety žil král se svým psem Cosmo. Když bylo však království pod útokem a hrozilo jeho zničení, král společně se svým psem ukryl na okolních pozemcích starověké poklady.

Příběh zní takhle na oko nejspíš zajímavě, v případě hry pro děti se ale jedná pouze o záminku, abyste někde neustále hrabali, něco prozkoumávali a sem tam vyřešili hádanku či prostorový puzzle. Je jisté, že dospělého hráče taková zápletka nijak nenadchne, PS Vita Pets je ale určeno dětem, které příběh dozajista osloví. Hra se tím navíc šikovně vyprostí z obyčejného klubka miniher a přeroste v něco většího. Ano, v rámci žánru se nejedná o nijak převratný nápad, ale když to správně funguje, není si na co ztěžovat.

Většinu herní doby strávíte prozkoumáváním pozemků okolo domu, do něho se ale budete muset chtě nechtě vracet. Nabízí totiž možnost krmit svého mazlíčka, umývat ho, hrát si, nakupovat nové oblečení, hračky a samozřejmě nabízí také potřebné místo ke spánku. V rámci svého obydlí můžete také využít kamerku a s pomocí iluze virtuální reality si hrát se svým psem například ve svém pokoji. V rámci dětské hry se rozhodně jedná o velmi povedenou vlastnost, se kterou se vyblbnou nejen děti.

„Svého domácího mazlíčka učíte také různým trikům od základního „sedni“, až po ty nejsložitější kreace.“

Právě hraní si pomocí nejrůznějších hraček je klíčem k průchodu hrou, resp. postupu v rámci příběhu. Díky hraní si váš mazlíček zlepšuje sílu, schopnost vyčmuchat nebo vyhrabat předměty atd. Každá z dovedností se vylepšuje jednoduše tím, že ji provádíte a dá se vylepšit až na třetí úroveň. Nutnost trénování vašeho psa poznáte ihned, jakmile opustíte svůj dům, protože na dveřích do zahrady je táhlo, pomocí kterého se dveře otevírají. Pokud váš svěřenec nemá dostatečnou sílu (požadovaná úroveň se vždy zobrazí u daného předmětu), musíte se vrátit domů a trénovat. Úroveň schopností však není jedinou věcí, která „brzdí“ váš průchod hrou. Svého domácího mazlíčka učíte také různým trikům od základního „sedni“, až po ty nejsložitější kreace. I ty jsou potřeba v průchodu hrou, například když cestu přehradní strom a jedinou možností jak pokračovat dál je podlézt ho. V takovém případě máte na výběr ze dvou možností. Tažením prstu po displeji můžete ukázat, co po svém psovi chcete, jenže všechny triky se rychle začnou plést dohromady a pravděpodobně tak využijete hlasového ovládání, kdy stačí pouze zmáčknout tlačítko a vyslovit příkaz v angličtině. Pro sednutí tak stačí například „sit“.

Postupně budete nalézat nejen skryté poklady, ale také pohádkový příběh krále a jeho věrného psa. Budete objevovat nové stopy a důkazy, kde by se mohl příští poklad spolu s dalšími stránkami králova deníku nacházet. Každý poklad je pečlivě střežen a je třeba vyřešit určitou hádanku nebo puzzle, abyste se k němu dostali. V rámci hry pro děti jde ale o většinou velmi lehké úkoly, přesto je nutno přiznat, že určitou dávku přemýšlení vyžadují.

Občas je nutné se vrátit domů a to nejen kvůli učení se nových triků nebo pokud vás přestane bavit obleček vašeho mazlíčka. Dobrodružstvím v přírodě se váš pes ušpiní, unaví a samozřejmě také vyhladoví, takže je třeba se o něj s láskyplnou péčí postarat. Překvapila mě rozloha celé herní mapy, která je na poměry žánru opravdu velká. Pohyb skrze ni tak usnadňují tunely, které král vykopal před zdrcujícím útokem na jeho království. Jenže nejbližší tunel od domu je i tak vzdálen a vracení se zpět domů si budete dlouze rozmýšlet. Rozhodně bych upřednostnil pro tento typ her více přímočařejší přesun po mapě.

Hra šitá na míru

Jestli PS Vita něčím vyniká (vyjma nedostatkem velkých her), je to především široká paleta ovládacích prvků. Dvojice kamer, dotykový displej, zadní dotyková plocha a mikrofon. Je pravdou, že PS Vita Pets nevyužívají tento potenciál tak dokonale, jako kupříkladu Tearaway, přesto je vidět, že hra je stvořena přímo pro Vitu. Potvrzuje to lehkost a především intuitivnost ovládání, která je u dětských her velmi důležitá. Většinu samozřejmě obstará dotykový displej, využití se ale dostane i dvojice kamer. Zadní pro již zmíněnou virtuální realitu, zatímco ta přední bude rozpoznávat váš obličej. Pes na základě toho pozná, že přišel jeho páníček. Využití se dočkal i mikrofon, kdy skrze hlasové příkazy můžete dávat povely nebo dokonce na svého čtyřnohého miláčka volat jménem, které mu na začátku hry určíte.

„Ovládání vaší postavy je omezeno jen na levý analog, kterým se nejen pohybujete dopředu a dozadu, ale také do stran a dokonce se pomocí něho i rozhlížíte kolem sebe“

Z hlediska ovládání se zdá zkrátka vše velmi povedené. Alespoň do doby, než vykročíte z domu. Ovládání vaší postavy (celá hra se odehrává z pohledu vašich očí) je totiž omezeno jen na levý analog, kterým se nejen pohybujete dopředu a dozadu, ale také do stran a dokonce se pomocí něho i rozhlížíte kolem sebe. Jestli jste si v hlavě dali dohromady tuto roztodivnou rovnici, vyjde vám, že se můžete pohybovat jen po neviditelné čáře, bez možnosti sejít z cesty. Venku sice nenajdete žádné volnější prostranství, vždy jste omezeni jen na úzkou cestičku, ale trocha volnosti by nezaškodila. Zvláště, když je hra právě o prozkoumávání. Prohnilou třešničkou na dortu je pak již zmíněné rozhlížení se, které taktéž obstarává levý analog. Menší děti, pro které je hra určena to jistě rychle přejdou, ale starší hráč se bude plácat přes čelo. Samozřejmě to není tím, že by si vývojáři nevšimli druhého analogu (mysleli si, že vyvíjí hru pro PSP?), ale patrně jde o zjednodušení nejen hry, ale také složitosti vývoje.

Virtuální roztomilost

Zvykl jsem si hodnotit grafickou stránku podobných her podle roztomilosti hlavních protagonistů. Ti opravdu roztomilí jsou, ale na lvíčky z Kinectimals zkrátka nemají. A stejně tak je tomu i se vším ostatním. Váš domov vypadá opravdu hezky a nutno dodat i detailně. Jakmile se ale vydáte ven, opanuje vás mírné zklamání. Přírodě by rozhodně nezaškodilo více detailů, Vita by to jistě zvládla. Prostředí je dosti stejnorodé a často budete vytahovat mapu, protože vyznat se v prakticky identických cestičkách je velmi složité. Zvířecí animace vypadají velmi uvěřitelně a plynuje. Jen občas se pejsek zachová příliš strojově, například při sprchování, kde se hýbe podle toho, kde ho zrovna umýváte.

V rámci svého žánru, kde podobných her vyšlo jako Šafránu, patří PS Vita Pets rozhodně mezi to lepší. Velké množství aktivit, desítky různých oblečků a příslušenství, solidní herní doba a to vše zabaleno v pro děti dostatečně poutavém příběhu. Pokud se budete honit především za tím, jak dopadl králův příběh, vystačí vám hra na 6 až 7 hodin. Není ale problém dostat se klidně na dvojnásobek, pokud se budete více věnovat dovádění se svým psím kamarádem. Nikdo navíc neříká, že i po dohrání příběhu si nemůžete zajít na zahradu zaházet s frisbee. Ovládání je pro děti maximálně intuitivní a celkově je vše tak říkajíc „blbuvzdorné“, takže by s hraním neměl mít nikdo problémy. Pokud ale nebudete ze hry tak nějak úplně nadšeni, brzo se může stát, že vás přestane bavit. Herní náplň se totiž s postupem hrou nijak výrazně nemění a jediným tahounem je pak příběh. Pro nenáročné dětské publikum to bude stačit, dospělý hráč se však může začít rychle nudit.

Málem bych zapomněl na jednu z těch nejroztomilejších vlastností hry. Váš mazlíček s vámi totiž komunikuje a sem tam utrousí nějakou vtipnou hlášku nebo připomínku. Průpovídek má v zásobě velké množství a jen tak se nezačnou opakovat. Dabing je navíc velmi zdařilý a i mě – dospělému hráči, dokázal můj chlupáč častokrát vykouzlit úsměv. Aby byla recenze kompletní a moje svědomí čisté, musím připomenout ještě poslední věc. Připravte se na sbírání hovínek.