Poddáte se svému osudu s PC verzí Destiny 2?

Případ Destiny 2 se nestává často. První díl vyšel už před dobrými třemi lety, a to pouze na domácí konzole. Oznámení druhého dílu ovšem doprovázely i informace o PC verzi, a tím samozřejmě začaly i naše přípravy na tento speciál, zaměřený na to, abychom zjistili, kolik práce si vývojáři s počítačovou verzí vlastně dali. Na konzolích vyšlo Destiny 2 už dva měsíce nazpátek a recenzi si můžete přečíst zde, ale na počítačích jde o celkem čerstvou záležitost. Inu, není času nazbyt, osud čeká.

Strážci nastavení

Když člověk poprvé spustí Destiny 2, tak si nemusí ani zvlášť uvědomit, že jde o hru, která se zrodila na konzolích. Mé první kroky samozřejmě ihned směřovaly do nastavení, kde jsem se dočkal víceméně standardních možností, kde až na výjimky nechybí nic, co tam jinak očekávám.

První na řadě byly možnosti nastavení grafiky. Zde najdeme klasické nastavení rozlišení s podporou 4K a ultra-wide, možnost změnit zorné pole (od 55° až do 105°), nastavení vertikální synchronizace, super-samplingu nebo i podporu HDR. To navíc doprovází i detailnější nastavení, kde je k nalezení kvalita textur, stínů, hloubka ostrosti, prostředí, postav, listů a jejich stínů, kvalita ambientní okluze, anizotropního filtrování, motion blur, anti-aliasing, light shafts, wind impulse (že se kupříkladu tráva pohne směrem od exploze) nebo chromatická aberace.

Nastavení grafiky rozhodně nevybočuje mimo standard, ale ten bohatě stačí. Majitele větších nebo ultra-wide monitorů by navíc mohla potěšit i přítomnost nastavení okrajů HUD. Co bych ovšem dodatečně uvítal, tak je lepší anti-aliasing než jenom FXAA a SMAA. Řešení v podobě MSAA nebo jiného efektivnějšího anti-aliasingu by hře slušelo mnohem více, protože kostrbatost je k vidění velmi často.

Kromě toho si ale není v případě nastavení grafiky na co stěžovat. Nic zásadního nepřibývá, ale zároveň nic nechybí. Totéž se ale bohužel nedá říct o nastavení zvuků, kde kromě nastavení voice-chatu (jako je hlasitost nebo push-to-talk) najdeme pouze globální nastavení hlasitosti. Nelze si tak změnit zvlášť hudbu, dabing nebo okolní zvuky, což mi opravdu vadí. Během hraní mi přišlo, že je hudba často až zbytečně hlasitá a ohluší jinak kvalitně ozvučenou hru a často i dabing. Ale zkrátka můžu hudbu buďto akorát vypnout úplně, nebo nechat tak, jak je. Obě řešení mají daleko od ideálu.

V případě ostatního nastavení ale není problém a najdeme tam opět všechno podstatné, od průhlednosti uživatelského rozhraní po titulky, ukazatele snímků za sekundu a řadu dalších menších věcí, včetně režimů barvosleposti nebo barvy zaměřovače. Problém není ani s nastavením ovládání. V případě myši nás čeká klasické nastavení citlivosti (a to i dedikované nastavení citlivosti při zaměřování), v případě klávesnice si lze nastavit drtivou většinu kláves. Zaměřování, sprint a pokrčení navíc nabízí varianty toggle a hold. Najít se mi nepodařilo snad jen nastavení pro psaní do chatu, do kterého se lze dostat klávesou Enter.

Hleď na tu krásu kolem

Hned po všemožném nastavování jsem hru spustil se všelijakými očekáváními. Že hra pojede špatně, bude se ovládat špatně a všelicos dalšího, povětšinou negativního. Naštěstí se nic takového neděje. Naopak, všechno to běží až nějak překvapivě dobře. Na celkem standardní sestavě disponující grafickou kartou GTX 970 a procesorem i5-6400 nemám problém hru rozjet na maximální detaily s rozlišením 1840×1150, přičemž až na výjimky neklesla pod 60 snímků za vteřinu. Poklesu jsem si všímal pouze při pohledu na přelidněnou část mapy (např. pohled na Farmu z fotbalového hřiště na konci). Jakmile jsem se ale kouknul jinam, tak běžela hra jako po másle. A to i během těch na první pohled nejnáročnějších soubojů a přestřelek, plných výbuchů a různých efektů.

Graficky přitom nejde o nic, za co by se museli vývojáři z Bungie stydět, ale i tak je na první pohled vidět, že nějaká práce navíc v tomto ohledu oproti konzolovým protějškům nebyla. Hra totiž vypadá v podstatě stejně jako na konzolích. Sem tam jsou vidět trochu lepší barvy nebo práce se stíny, ale nečekejte zásadní rozdíly. Bohužel nutno podotknout, že mi během mého hraní připadala celá hra podivně rozmazaná. Všechno v bezprostřední blízkosti (třeba zbraň) je zpravidla skvělé, ale cokoliv, co je několik metrů od mé postavy, zkrátka působilo neostře, skoro až zamlženě. A už zmíněný nedokonalý anti-aliasing tomu zvlášť nepomáhal.

Za normálních okolností bych se něco takového pokusil vyřešit dodatečnými úpravami, například skrze SweetFX nebo ReShade, ale zde nastal jiný problém. Celá hra totiž jakékoliv injectory, hookingy či dokonce prosté overlaye kompletně odmítá. V praxi to znamená, že nemůžete benefinovat ani ze zmíněných SweetFX a ReShade, ani nejrůznějších ukazatelů a overlayů z programů jako Discord, MSi Afterburner nebo dokonce streamovacích programů. U mě například platí, že si všechny hry, které nemám na Steamu, pouštím skrze něj, abych měl přístup k chatu, internetovému prohlížeči a dalším věcem. V případě Destiny 2 mám ovšem smůlu. Co přesně vývojáře k takovým omezením vedlo, to opravdu nevím. Do jisté míry by se daly pochopit, ale čeho je moc...

Sociálně založená hra bez sociálních možností

Naštěstí když už se dostane člověk k samotnému hraní, tak taky moc problémů není. Celá hra se prostě hraje skvěle, nastavení je rozvrženo pěkně, pohyb v menu je bezproblémový a ve všech dalších ohledech jsem nenarazil na nic, co by mi bránilo si hru pořádně zahrát a užít jako každou jinou solidní střílečku. Snad jediné, na co jsem si musel nějakou chvíli zvykat, byla absence strafingu (pohybu do stran) při běhu. Nějaký mírný tam je, ale v praxi je takřka nepoužitelný. Proto se tedy musíte naučit zatáčet myší, resp. pohybem celé kamery. Naštěstí si na to zvykne člověk celkem rychle, a protože těch míst, kde se běhá déle, není zase tolik, tak to tak nevadí.

V případě ovládání je ale jinak všechno v pořádku a je to takové, jaké by člověk od střílečky na PC čekal. Rozhodně má ale počítačová verze hry jiné nedostatky. Kromě těch evidentních (jako třeba nutnost mít Battle.net, tedy opět další launcher) a zmíněných, tak jde i o jeden celkem zarážející. Z nějakého důvodu nemá chat veřejné kanály. Během hraní sice můžete narazit na další hráče, ale pokud nejsou přímo s vámi v partě (resp. Fireteamu) nebo nemají náhodou povolenou možnost tzv. šeptání, což je k vidění jen výjimečně, tak se s nimi prostě nijak nedomluvíte. V případě PvP módů je naštěstí k dispozici týmový chat, ale při normálním hraní můžete ostatním hráčům tak akorát zamávat. Rozhodně je to celkem zarážející věc, kterou bych vážně nečekal. Aneb hra založená na sociálních prvcích... bez sociálních prvků.

Ve finále jde ovšem PC verzi Destiny 2 celkem snadno popsat. Chtě nechtě je konzolovým verzím nadřazená - ovládání na klávesnici a myši se samozřejmě s gamepadem nedá srovnávat, samotná hra vypadá lépe (byť, buďme realisté, ne zase o tak moc) a běží mnohem lépe (neuzamknutý framerate s podporou až 4K rozlišení dělá divy). To nejzákladnější dělá PC verze dobře, v těch nejdůležitějších věcech opravdu nejsou problémy. Naneštěstí dělá nesmyslné chyby v jiných ohledech, od nemožnosti využívat externí ukazatele nebo injectory přes nemožnost změnit jednotlivé úrovně zvuků až po absenci veřejných kanálů v chatu nebo horší anti-aliasing. Nemělo by ale jít o nic, co by nedokázal vyřešit nějaký patch.

Pokud vás tedy Destiny 2 jakkoliv zaujalo a nemáte počítač z minulého století, tak lze prostě a jednoduše říct, že není důvod si hru nepořídit na počítače.

Destiny 2 koupíte v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.