Destiny 2

Lightfall má spoustu dobrého, a přesto po něm zůstává hořká pachuť. DLC se skvěle hraje, má dost různorodého obsahu a Neomuna skýtá zase úplně jiné prostředí proti močálovité ponurosti Witch Queen. Zatímco se ale začíná hrát opravdu o všechno a osudovost by se z počátečního filmečku dala ždímat, následný tón hry se v příběhu mění na rozjuchaný pastelový blockbuster. V minulosti jsem Destiny odpustil leccos, u Lightfallu ale nepomůžou ani obě přivřené oči a selektivní slepota k tomu. Opravdu doufám, že práci, kterou si tady vývojáři ušetřili, věnují finále, které bude doopravdy stát za to.

Tak takhle tedy ne! Nejenom že DLC předvádí neoblíbené „za hodně peněz málo muziky“, ještě je natolik drzé, že hráčům sebere část původní hry, pokud si Curse of Osiris nepořídí. Jedinou světlou stránkou je nakonec velmi dobře zvládnuté rozšíření raidu, rozhodně jsme ale čekali něco lepšího.

Destiny 2 není dokonalou hrou, ale v rámci konkurence předvádí skvělý výkon. Nepřináší mnoho novinek, nabízí ale vyladěnou hratelnost, velké množství vybavení, které volá po objevení, a především obrovský, živý a pestrobarevný svět, který vtáhne na desítky a možná i stovky hodin.

Počítačová verze Destiny 2 je portem vyrobeným s láskou. K dispozici je nepřeberné množství nastavení a hra vypadá a hýbe se skvěle. Škoda jen nedotaženého anti-aliasingu, jinak se jedná o velmi dobrou verzi velmi dobré hry.

Až druhý díl Destiny bez zbytečných ale naplňuje vizi velkolepé multiplayerové akce, která fanoušky nadchne a přesvědčí i hráče, kteří jedničku minuli nebo na ní zanevřeli.