Prince of Persia: The Forgotten Sands

Prince of Persia. Kdo by ho neznal. Ať už v době osmibitové grafiky, nebo v dobách PS2, vždy za sebou nechal dobrý dojem. I když na PS2 šel znát jistý pokles kvality hlavně po skvělém Sands of Time, opět se s Princem setkáváme, nyní na PS3.

Opět si tvůrci hráli s časem, jelikož se ve Forgotten sands podíváme do sedmileté mezery mezi díly Sands of Time a Warior Within. Přesně ve chvíli, co se Prince jede podívat za svým bratrem Malikem, na jeho království útočí nepřátelská vojska a také později království dobijí, což donutí Malika použít medailon a tím odstartovat řetězovou reakci hrozných událostí. Příběh od první minuty nenabízí nic až tak zajímavého, a na první pohled lze poznat, že se jedná pouze o vsuvku do příběhu. Prakticky žádné zvraty od začátku do konce nečekejte, tady už asi po dvaceti minutách budete vědět, jak hra dopadne. Bohužel hra takového žánru, by měla hráči nabídnout aspoň trochu zajímavý příběh, to se ale bohužel nestalo.

Když hra nenabídne zajímavý příběh, obvykle místo něj nabídne parádní hratelnost a zábavu od začátku do konce. To se zde naplnilo jen z padesáti procent. Opět zde budete překonávat nejrůznější překážky, šplhat po zdech, běhat po zdech, přeskakovat rokle, vyhýbat se pastím a tak dále. Tato část hratelnosti je naprosto parádní, i když jsem si musel chvíli zvykat na ovládání po první hodině už jsem běhal po zdech jako nic. Největší zbraní této hry je bezpochyby leveldesign, který podlé mého najde konkurenci jen v God of War. Opravdu budete mnohdy překvapeni, jakým stylem si dokázali tvůrci vyhrát s nejrůznějšími pastmi, věžemi, domy a vším co budete při svém putování překonávat.

Druhých padesát procent hratelnosti tvoří souboje a ty… no nestojí za nic. Ne, to bych přeháněl, úplná katastrofa to není ale bůhvíjaká sláva to taky není. Herní náplň soubojů se skládá z neustálého bušení do čtverečku, občas odkopnutí nepřítele pomocí trojúhelníku a sem tam nějaké to kouzlo. Žádná zakončovací komba ve stylu God of War tady nehledejte. Když už jsme u těch kouzel, slušelo by se zmínit, co na vás vlastně čeká. Máme tu nezranitelnost, plošné odhození, oheň, který zapálí každého protivníka, kterého se dotknete a ledový úder, který vždy vytvoří ledovou stopu tím směrem, kterým se zrovna díváte. Nic originálního a ve skutečnosti jsem tato kouzla víceméně využil až v poslední čtvrtině hry, kdy už nestačilo bezhlavé sekání mečem. Abyste mohli tato kouzla použít, musíte sbírat modrá světélka, která létají z rozbitých váz a z mrtvých těl nepřátel, které mimochodem na můj vkus mizí zbytečně moc rychle. Na druhou stranu hra zvládá opravdu hodně nepřátel najednou, což je vlastně jejich jediná síla. Pokud proti vám nastoupí dva obří kyklopové, vždy je tento souboj jednodušší než, když na vás skočí padesát pěšáků najednou. Většinou se v soubojích moc nezapotíte, čehož si byli vědomi i tvůrci a tak trochu překvapivě zde úplně chybí tlačítko na vykrytí útoku.

Nebyl by to Prince of Persia, kdyby se zde nenacházeli hádanky. Těch je tu opravdu spousta. Většinou se skládají z otáčení různými pákami, mačkání tlačítek a rychlých přesunů z jednoho místa na druhé. Pokud při takovém přesunu, někde zaváháte, opět tu máme možnost vrácení času, která funguje stejně jako v předchozích dílech. Je pravda, že na začátku hry, kdy ještě nemáte vrácení času k dispozici je hra poněkud těžší ve skákacích pasážích. Pár desítek minut poté, co dostanete možnost vracet čas, se k vám dostane mnohem zajímavější možnost. Schopnost zhmotnit vodu, neboli jí zastavit a zhmotnit tak, že se po ní dá bez problémů šplhat, skákat, houpat atd. přičemž čas jako takový plyne dál. Tyto hrátky s vodou prakticky celou hru zachraňují. Je to originální, je to zábavné tak co víc si přát. Čas od času budete muset vodu pouštět a zastavovat podle toho jak budete potřebovat. Z toho velmi často vznikají zajímavé situace, kdy z několikapatrové budovy skáčete na proud vody, který teče ze střechy, když těsně předtím, než se vody dotknete, jí zastavíte a najednou se držíte pevného sloupu, po kterém můžete radostně vyšplhat až na střechu. Opravdu zábavné a naštěstí i hojně využité. Doufáme v tuto schopnost i v dalších dílech. Později se vám do rukou připlete podobná schopnost a to sice obnovování částí staveb. Potřebujete se dostat do horních pater paláce? Ale jak? Žádné schody tu nejsou. Stačí však zmáčknout tlačítko, a už si to štrádujete po schodech, které se zde kdysi nacházely. Vtip je v tom, že můžete najednou takto obnovit jen jeden objekt, z čehož vznikají podobné situace jako v případě hrátek s vodou.

Vedle příběhové linky tu také máme oddechové souboje v aréně, kde máte za úkol plnit úkoly jako, ubraň se osmi nájezdům nepřátel, zlikviduj dvacet nepřátel v řadě a tak dále. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, tak tyto úkoly nejsou vůbec oddychové a mnohdy se u nich pořádně zapotíte. Bohužel tím, že souboje nejsou zrovna světlou stránkou hry, o tyto úkoly jen zavadíte. Navíc, aby se vám v tomto módu odemkl další challenge, nestačí vám splnit předcházející úkol. Musíte také splnit pár úkolů v systému Uplay, který je do hry implementován stejně jako například v Assassin´s Creed 2.

Grafická stránka hry je víceméně průměrná a prakticky nemá nic, čím by vás oslnila. Hlavní hrdina vypadá slušně, stejně jako ostatní postavy ale okolí by si zasloužilo podstatně více detailů. Někdy v polovině hry mi to přišlo, jako by tvůrci některé části doslova a do písmene odflákli. Například závěrečný souboj, vypadá skvěle, ať už se jedná o detaily prostředí, nebo světelné efekty, ale některé části vypadají jak čtyři roky starý předchůdce. Hudba je na slušné úrovni, i když by mohla být jak to říci… Odvážnější a pronikavější. Takhle zní jako podkres za rozhovorem v telenovele. Tady by se více hodila rázná hudba ve stylu God of War. Ale když už přijde na nějaký velký okamžik, také umí přitvrdit. Dabing je velmi povedený, hlavně hlas hlavního hrdiny vám bude znít povědomě. Rovněž se vám zaručeně budou líbit vtipné hlášky, které čas od času hlavní hrdina utrousí.

Prince of Persia: Forgotten Sands rozhodně není špatnou hrou. Bohužel však trpí opravdu nudnými souboji, nepříliš oslňující grafikou a nudným příběhem. Vše to zachraňuje prakticky jen skvělý leveldesign a hlavně hrátky s vodou, které byly bez výjimky naprosto bravurně zvládnuté. To bohužel nestačí na lepší známku, než tu kterou vidíte níže. Tuto hru doporučuji koupit jen opravdovým fanouškům Prince nebo sběratelům trofejí, jelikož ty jsou zde opravdu jednoduché a platina vám zabere na nejvýš tak 15 hodin. Těm ostatním doporučuji se poohlédnout po zábavě někde jinde.