První dojmy z Apex Legends

Reklama

Když se na konci minulého týdne začaly objevovat zvěsti o tom, že autoři Titanfallu připravují spin-off z tohoto universa, a to konkrétně battle royale, nevěděl jsem, co si o tom vlastně myslet. O talentu vývojářů z Respawn Entertainment jsem nepochyboval, to určitě ne, ale idea battle royalu ve mně kdo ví jaké naděje nevzbuzovala. O to více jsem se bál, když se nakonec potvrdilo, že byl jejich titul oznámený a vydaný v jeden a ten samý den.

Pocitu, že jde jenom o rychlý peníz do peněženek kravaťáků z EA, jsem nabyl takřka okamžitě. Naštěstí mi stačilo jenom několik málo hodin strávených ve hře, abych zjistil, že opravdu nemám soudit knihu podle obalu. Respektive hru podle vydavatele a způsobu vydání.

Vychází na: PC (testovaná verze), PS4 a Xbox One

Datum vydání: 4. února 2019

Žánr: Střílečka z pohledu první osoby (battle royale)

Česká lokalizace: Ne

Hned zkraje se asi patří zmínit fakt, že osobně nepatřím mezi velké fanoušky battle royalu. Žánr jako takový mi nevadí a chápu, co na něm lidé vidí, ale já mu zkrátka nikdy nepřišel na chuť. Zkoušel jsem titány (no pun intended) v podobě PUBG a Fortnite, zkoušel jsem i odnože jako Blackout z Black Ops 4 nebo hry, které se celý nápad snažily trochu pozměnit, jako například free-to-play akce Darwin Project. Něco mě bavilo více, něco zase méně, ale nic mě v tom pravém slova smyslu nechytlo natolik, abych to měl chuť opravdu hrát. Ani sám úplně nevím, kde přesně je problém. Možná to je kombinací několika nedostatků, jako třeba nemožnost pořádné komunikace s týmem uprostřed akce (mimo hlasový chat), zbytečné ticho mezi jednotlivými boji nebo prostě jakýsi pocit jednotvárnosti. Doplachtit dolů, sebrat zbraň a doufat, že na nepřítele jako první vystřelím já, a ne on na mě. Apex Legends jsem tedy zkusil spíše jenom tak z principu, ale lhal bych, kdybych řekl, že to není jeden z těch lepších, ne-li nejlepších battle royale pokusů, které jsem hrál.

Jakožto hráč, který v minulosti strávil stovky hodin v různých dílech Call of Duty (počínaje těmi prvními a konče těmi posledními) a bezmála tisíc hodin v Overwatch, je Apex Legends přesně tou krásnou střední cestou, která mi osobně na poli battle royale her tak chyběla. Tenhle projekt by se totiž jako mix mezi Call of Duty (nebo samozřejmě Titanfallem) a Overwatch dal vcelku snadno popsat. Kromě typického střílení jako v každé jiné střílečce je Apex „originální” hlavně v tom, že nabízí (zatím) osm různých postav, kdy každá disponuje jinými schopnostmi. A to je něco, co se mi opravdu líbí. Vytváří to hned úplně jinou hloubku a dynamiku, díky níž spolupráce vícero hráčů nespočívá jenom v tom, že na cíl nestřílí jeden, ale rovnou dva nebo tři lidi. Každý člen týmu může přispět i jinak než jen hrubou silou; robot Pathfinder může zjistit lokaci, kam se klasický battleroyalský kruh později zúží, což dovolí se celému týmu přeskupit na výhodnou pozici o něco dříve než ostatní. Medička Lifeline zase umí vypustit drona, který uzdravuje, což může být stěžejní v přestřelkách nebo při obraně nějaké pozice. Stopař Bloodhunter se zase vyžívá ve stopování nepřátel a povšimne si nedávných akcí cizích hráčů, jako je například chůze, slaňování nebo další akrobatické kousky.

Možná se ptáte, stejně jako jsem se ptal já, jak může tenhle taktický nápad a hra na hrdiny, kteří se navzájem doplňují, fungovat s cizími hráči, a to ještě v tak chaotickém prostředí, jakým je právě battle royale. Odpověď? Díky bohu docela jednoduše. Vaším nejlepším pomocníkem je totiž mechanika ping, kterou můžete kontextuálně označit de facto cokoliv. Chcete někde bránit? Někam jít? Hledat někde výbavu? Vidíte na zemi zajímavý předmět? Potřebujete náboje, zbraň nebo vestu? Viděli jste nepřítele? Všechno tohle jde ostatním hráčům během chvilky říct právě pomocí pingu. Komunikace je tak doslova o stisknutí nebo podržení jednoho tlačítka, což je pro mě asi jednou z nejpodstatnějších věcí, jimiž Apex vyzrává nad ostatními podobnými hrami. A protože všechno je nadabované, tak to dokonce i občas působí, jako byste hráli naskriptovanou misi z kampaně pro jednoho hráče.

Hlasový chat tak není nutností a zastavovat se pro to, abyste něco napsali, také nemusíte. Stačí například namířit na zajímavý předmět a dva ostatní hráči ve vašem týmu uvidí značku, a to ještě za doprovodu kvalitního dabingu. Oni zase mohou na značku namířit, stisknout tlačítko a dát vědět, že o ten předmět mají zájem. Taková docela komplikovaná informace - co se kde válí a kdo to chce - je mezi celým týmem řečena pomocí jenom dvou stisků. Podávání důležitých informací je prostě rychlé, snadné, jednoduché a přehledné. A totéž by se vlastně dalo říct i o zbytku hratelnosti. Pocit ze střelby je na skvělé úrovni, pohybový systém (ačkoli mi chybí horizontální běh po zdi) taktéž. Jde prostě o vyladěnou hru, která se hraje krásně.

Ideu kooperativního hraní navíc doplňuje i v rámci battle royale her nevídaná mechanika, kterou je respawn, resp. možnost znovuzrození. Pokud padnete na zem, můžete se nějakou dobu pohybovat a vaši spoluhráči vás mohou uzdravit. Pokud v tomto stavu ovšem vykrvácíte nebo vás nepřítel dorazí, mají vaši spoluhráči stále nějaký čas na to, aby vzali váš prapor a donesli ho k nejbližší respawnovací stanici, u které se po chvíli zrodíte. Pokud ale váš prapor nezískají včas, je konečná a jste definitivně mrtví.

Samozřejmě je několik věcí, co mi naopak vadí. Kromě horší optimalizace je to například to, že hra občas při hledání zápasu nenajde někoho do vašeho týmu a skončíte buď ve dvou, nebo dokonce sami, což okamžitě celý zápas zkazí a vyhrát se vám tudíž nepodaří. Proti dalším 19 týmům zkrátka nemáte šanci. Stejně tak je největší otázkou obsah jako takový. Osm legend mi přijde docela v pořádku, ale ta jedna mapa, která není ani tak velká, se ohraje velmi rychle, a vypadá to, že plány na další mapy zatím nejsou. Stejně tak je i počet zbraní a předmětů lehce diskutabilní. Naštěstí to vypadá, že v tomto případě už plány jsou a v průběhu celého roku bychom se měli dočkat nových zbraní, legend i kosmetických předmětů.

„Apex Legends jsem zkusil spíše jenom tak z principu, ale lhal bych, kdybych řekl, že to není jeden z těch lepších, ne-li nejlepších battle royale pokusů, které jsem hrál.”

Na závěr musím naopak pochválit aktuální podobu mikrotransakcí. A nebojte, peklo nezamrzlo. Mikrotransakce jsou opravdu v pořádku. Na to, že jde o překvapivě vyladěnou hru, která je nejen zdarma, ale především od EA, jsou mikrotransakce tak málo invazivní, jak je to jenom možné. S výjimkou nutnosti si odemknout dvě z osmi legend (což jde i za herní měnu po delším hraní) jsou všechny předměty kosmetické a všechno si lze odemknout pouhým hraním. Za každý level získáte Apex Pack, ze kterého vám může vypadnout všelicos, přičemž vám nikdy nevypadnou duplikáty. A co víc, každých třicet balíčků máte garantovaný předmět legendární kvality. Jedinou nevýhodou je snad jenom to, že podle oficiální stránky můžete zdarma získat jenom 45 Apex Packů, ale řekl bych, že to se do budoucna stejně změní.

Několika slovy na závěr: ta hra je zdarma, tak jí alespoň dejte šanci. Dost možná to bude ta zábava na dlouhé večery, kterou hledáte. Titanfall 3 to sice není, což o to, ale něco do sebe to přeci jenom má.