Recenze Assassins Creed Valhalla: Dawn of Ragnarök - cesta pomsty

Patřím k těm, kdo si Assassins Creed Valhalla užili. Líbily se mi změny ve struktuře příběhu (dvouhodinové epizody v jednotlivých regionech), žasnul jsem nad nádherou krajiny ve hře a oblíbil jsem si Eivora s jeho tragickým osudem. Očividně jsem nebyl sám - Valhalla se stala druhou nejprodávanější hrou v 35 letech existence Ubisoftu, nejúspěšnějším dílem AC série, vydělala přes miliardu dolarů a prodala okolo 20 milionů kopií. Tyhle věci je užitečné si připomenout ve světle toho, jak hlasitá je skupina lidí nadávající na moderní díly AC série, na Valhallu a na nejnovější DLC. Já se k této skupině ale nepřidám ani tentokrát. Přestože mě některé věci na Dawn of Ragnarök také zklamaly, jiné naopak příjemně překvapily.

• Platforma: XSX (recenzovaná verze), PS5, PS4, XSS, X1, PC
• Datum vydání: 10. 3. 2022
• Výrobce: Ubisoft Sofia (Bulharsko)
• Žánr: Akční RPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 15 GB
• Herní doba: 10+ hodin
• Cena: 949 Kč (Xzone)

Hříchy otců

Nejnovější kapitola Valhally se prakticky celá odehrává mimo naši realitu, v mytické říši trpaslíků jménem Svartálfheim. To znamená, že prakticky celou dobu hrajete za Ódina, do kterého se Eivor "převtělí" po vypití speciálního lektvaru. V praxi tak ale můžete stále využívat schopnosti i vybavení vaší postavy z hlavní hry. K tomu dostanete navíc pětici nových "aktivních" schopností, které vám umožní například proměnu v havrana (včetně možnosti vraždy ze vzduchu), teleportování pomocí vystřeleného šípu nebo oživení padlých nepřátel kolem vás, aby bojovali na vaší straně. Ačkoliv jsou tyto nové triky relativně zábavné a místy nezbytné pro další postup hrou, nečekejte příliš citelný rozdíl proti hratelnosti původní hry. Osobně jsem se například při soubojích s bossy nadále spoléhal na tradiční schopnosti a vybavení mé postavy (do jejich vývoje jsem už dohromady s dvěma předchozími přídavky investoval nějakých 200 hodin).

Říše trpaslíků se nachází pod útokem ohnivého obra Surtra a jeho armády ohnivých i ledových bojovníků. To by ale samo o sobě Ódina do boje nevtáhlo. Jenže Surtr navíc unesl Ódinova syna Baldra - a tím se celá záležitost stala velmi, velmi osobní. Zatímco uprchlíci z řad trpaslíků vítají příchod všemocného boha (vás) jako znamení záchrany, ve skutečnosti vám jde v první, druhé i třetí řadě o osud vašeho syna. Do konfliktu přitom bude vtažena také jeho matka, stejně jako žena a děti vašeho protivníka. I když to možná není úplně patrné na první pohled, tento příběh je hodně osobní a jakmile se začne umírat, spád a emoce vyprávění přeřadí na zcela novou úroveň. V tomhle směru bych rád vysmekl poklonu směrem ke spisovatelům přídavku, protože některé hlášky postav mi připadly silné nebo naopak skvělým způsobem sarkastické. A přestože zpočátku zápletka působí velmi předvídatelně, minimálně jeden velký zvrat jsem opravdu nečekal.

Příběh je hodně osobní.

Z hlediska výpravy nevypadá Svartálfheim zas tak odlišně od předchozích částí hry, nicméně tradičně působivé výhledy na nádhernou přírodu okořeňují zlaté vrcholky některých hor a také vznášející se gigantické lávové kameny, kterými do trpasličí říše přiletěla armáda nepřítele. Herci opět odvádí kvalitní práci a nová hudba si v ničem nezadá s parádním soundtrackem původní hry. Tvůrci nešetřili také filmovými sekvencemi a příběh tak dostává ty správné grády ve správných okamžicích, ačkoliv se nikdy nepřiblíží svému největšími konkurentovi (kterým je God of War z roku 2018).

Třetí přídavek

Na rovinu se přiznám, že se mi do zapnutí přídavku zas tak moc nechtělo - máme za sebou teď tři hodně velké hry s otevřeným světem doslova týdny po sobě a představa, že se mám ihned ponořit do čtvrté, se mi ani jako fanouškovi ACV zas tak nezamlouvala. Jakmile jsem ale hru zapnul, skoro okamžitě jsem zase podlehl výpravnosti a zábavnosti Valhally. Určitě na to má vliv i můj velmi vyšperkovaný setup vybavení postavy (v každé ruce jedna sekera, kombinace vlastností a run, kde každý můj úder je silnější, rychlejší a má vyšší šanci na kritický zásah, než ten předchozí) se kterým je radost válcovat nepřátelské osady, stejně jako s mým vyšperkovaným predator lukem, který spolehlivě zabíjí na jednu ránu na maximální dálku. ACV je podle mne i po třech letech krásná a zábavná hra, byť naprosto souhlasím, že ustrnula ve své vlastní šabloně a nedaří se jí moc inovovat nebo překvapovat.

S tím souvisí mé hlavní zklamání z přídavku: tvůrci před vydáním slibovali třicetihodinový epos plný nových nepřátel a mechanik, který zněl až drze podobně konkurenčnímu God of War. Realita je ale velmi jiná - hlavní příběh jsem dohrál za pohodových deset hodin, přičemž dalších deset hodin nabízejí vedlejší mise a aktivity v otevřeném světě. Rozsahem jde tedy o naprosto stejně velké/malé DLC, jako v případě těch dvou předchozích (Druids a Paris). Samotný herní zážitek přitom obsahuje minimum inovací a je to prostě další část Valhally, tak jak ji známe. Radost mi nicméně udělalo přidání nové suroviny, díky které jsem si mohl vylepšit všechno svoje vybavení na ještě vyšší úroveň. Pokud někdo bude hrát původní hru se všemi třemi přídavky pohromadě, nové suroviny velmi hladce zapadnou do celkového postupu a ekonomiky.