Recenze Avatar: Frontiers of Pandora - krásy přírody

Filmová série Avatar bývá právem kritizována ze ledacos, ale nelze jí upřít jednu věc: představila nám planetu s tak opojně nádhernou přírodou, že někteří lidé po odchodu z kina trpěli depresemi z toho, jak šedivá je proti tomu naše "všední" realita. Tuhle klíčovou vlastnost filmu zvládá nejnovější herní zpracování využít naprosto dokonale, protože díky Snowdrop engine technologii vypadá příroda v této videohře téměř jedna ku jedné jako ve filmové předloze. Ústřední téma harmonie s přírodou pak podtrhuje poněkud silnější příklon ke stealth a survival žánrům, než jsme u her Ubisoftu zvyklí.

• Platforma: PS5 (recenzováno) XSX|S, PC
• Datum vydání: 7. 12. 2023
• Výrobce: Massive Entertainment (Švédsko)
• Žánr: Survival/Stealth/Akce
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano, 2 hráči kooperativně
• Dat ke stažení: 90 GB
• Herní doba: 30+ hodin
• Cena: 1 729,- Kč (Ubistore) nebo 369,- Kč měsíční předplatné Ubisoft+

Od plížení k nezastavitelnosti

Přestože vizuální nádhera této hry je nejspíš jejím nejdiskutovanějším tématem (ne náhodou ji experti z Digital Foundry označili za hru s nejlepší grafikou tohoto roku), osobně jsem během hraní měl nakonec největší zážitek z nečekaně zajímavé hratelnosti, která na první pohled může připomínat tradiční šablony Ubsioftu, ale pokud se podle toho pokusíte hrou "proběhnout", docela tvrdě narazíte. Já například první hodinu hraní ignoroval herní systém, který vám umožní "skenovat" a identifikovat různé druhy vegetace v džungli (trochu jako Metroid Prime), takže jsem následně neuměl rozeznat léčivé byliny od zraňujících nebo třeba těch zrychlujících pohyb, což se mi poměrně rychle vymstilo. Stejně jako ignorování mechanik, kdy musíte trhat plody z rostlin opatrně, abyste je nepoškodili a nesnížili tak jejich účinnost.

Ještě tvrději jsem narazil, když jsem se pokusil vybít první větší základny lidí stylem, na který jsem si za roky zvykl v sériích Far Cry nebo Assassin´s Creed - moje dřevěné zbraně nestačily na to, abych jednou ranou zneškodnil obrněné vojáky či jejich mechy, takže pokusy o stealth rychle selhaly a pokusy o přímý boj byly okamžitě utnuté rozstřílením mého polonahého Na'vi na cáry. Střelba z luku mi zpočátku nijak přesně nešla a pušky díky nezvyklému držení mého bojovníka (žádný ironsight nebo míření přiložením k líci) také nefungovaly tak docela podle mých představ. Musel jsem se naučit mnohem opatrněji a déle sledovat trasy nepřátel. Když už došlo na boj, moje jediná naděje byla rychlost a "hit and run" taktika, při které jsem víceméně po každém jednom útoku běžel zpátky do džungle, abych setřásl pronásledovatele a zaútočil za chvíli zase odjinud - k čemuž mi hodně pomáhalo výborné ovládání rychlého akrobatického pohybu. Samozřejmě záleží také na nastavené obtížnosti hry, ale první polovinu hry pro mne byly díky velké zranitelnosti a absenci ručního ukládání hodně adrenalinové zážitky.

Pokusy o přímý boj byly utnuté rozstřílením polonahého Na'vi na cáry.

Nicméně jak postupujete hrou, naučíte se lépe používat všechny vaše nástroje i zbraně, zároveň je vylepšujete a vylepšujete také vlastnosti své postavy, obzvláště pokud plníte i mnohé vedlejší mise a aktivity, naberete postupně dostatek síly, odolnosti i cviku na to, abyste dokázali bojovat s armádami lidských nepřátel a jejich strojů téměř jako rovný s rovným. V druhé polovině hry jsem si tak připadal vyloženě jako Predátor (psáno s velkým písmenem, protože myslím toho konkrétního z filmu s Arnoldem), když jsem se jako plíživá smrt snesl na základnu nepřátel a rozdal tam jeden zničující úder za druhým, často likvidujíce celou posádku, než si vůbec uvědomila, že tam jsem. Pointou tohoto mého vyprávění je, že zážitek z hraní celé hry pro mne byl citelně odlišný od zdánlivě podobných her Ubisoftu a měl jsem spíše pocit, že hraji poměrně přísnou survival nebo stealth hru, než "tradiční" akční open world typu Far Cry.

Nirvána pro fanoušky filmu

Možná se divíte, že jsem doposud neřekl ani slovo o zápletce hry. Je to především proto, že příběh není nijak zvlášť povedený a je velmi předvídatelný - jste jedním z domorodých "indiánů" Na'vi žijících v souladu s přírodou a čelíte kolonizačním choutkám i bezohledné industrializaci lidských dobyvatelů - takže vlastně to samé, jako ve filmech. Navzdory celkové jednoduchosti příběhu se ale vše docela zajímavě prohloubí a zamotá ve třetím aktu, kdy budete odhalovat minulost speciálního výzkumného projektu v zchátralé podzemní laboratoři - což velmi připomínalo atmosféru série Horizon. Také některé výpravné mise v poslední třetině hry byly hodně povedené a říkal jsem si, proč tyhle strhující pasáže nebyly na začátku hry.

Pokud jste ale velkými fanoušky filmové předlohy, budete se zřejmě na hru dívat úplně jinýma očima. Podobně jako na začátku roku v Hogwarts Legacy, také zde dostanou fanoušci pečlivé a okouzlující zpracování jejich milovaného světa a budou mít konečně možnost se procházet Pandorou "na vlastní kůži", aby zažili ten úžasný soumrak a následné rozzáření džungle neonovými bioluminiscentními světly. Naprosto extatické pak budou ikonické pasáže z filmu, kdy například šplháte po "létajících skalách" a obřích liánových mostech mezi nimi nad oblaka, abyste nahoře v hnízdě ulovili a ochočili svého Ikrana - samozřejmě v doprovodu toho samého bombastického orchestrálního chorálu, jaký hrál ve filmu. Hra jako celek je možná relativně obyčejná, ale některé tyto momenty v ní jsou naprosto úžasné.

Pokud jste fanoušky filmové předlohy, budete se na hru dívat jinýma očima.

Během hraní na PS5 jsem byl spokojený s technickým stavem - režim výkonu zvládá většinu času udržet 60 snímků za vteřinu a pokud máte VRR displej, občasné propady nejsou nic zásadního, co by vám zkazilo zážitek. Naopak spíše budete znovu a znovu žasnout z toho, že nějaká hra vůbec dokáže vypadat takto vizuálně nádherně. Tomu pomáhají také tři citelně odlišné biomy ve hře, od husté tropické džungle přes rozlehlé pláně s velkými výhledy až po syrovou horskou přírodu na konci. Když si navíc uvědomíte, že můžete po získání vašeho Ikrana kdykoliv vzlétnout a zároveň také odehrát celou hru kooperativně s dalším online hráčem, je potřeba opravdu smeknout před technickým a výtvarným provedením téhle hry.