Náprava reputace po loňském dílu.
Zing vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
Také letos dolehlo volání povinnosti na všechny fanoušky stříleček, ovšem tento ročník působil poněkud významněji, přinejmenším ze dvou důvodů: jednak bylo potřeba napravit reputaci po přeci jen hodně slabém loňském dílu série. A hlavně, toto byla první Call of Duty, která byla hned v den vydání k dispozici také “zdarma” v rámci Game Pass předplatného, což byl velký experiment s nejistým výsledkem. Nyní již víme, že jsou tvůrci i vydavatel spokojení, protože hra dosáhla několika rekordů pro sérii (např. nejvyšší počet hráčů první týden), na PlayStationu a Steamu se prodávala lépe, než loňský díl a na Xboxu naopak úspěšně zlomila rekord nových předplatitelů v rámci jednoho dne.
- Platforma: PS5 (recenzováno), PS4, PC, X1, XSX/S
- Datum vydání: 25. 10. 2024
- Výrobce: Treyarch (USA)
- Žánr: FPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano, až 16 hráčů
- Dat ke stažení: 84 GB
- Herní doba: 7 hodin (kampaň)
- Cena: 1999 Kč (Alza)
Poněkud svérázná kampaň
Když se poprvé rozkřiklo, že letošní Call of Duty bude “špionážní thriller, zasazený během devadesátých let do situace po pádu Sovětského svazu a konkrétně na dějiště Války v Zálivu”, byl jsem naprosto nadšený. Dané historické období i geografické souřadnice nabízely prostor pro chytrý příběh i vydatnou válečnou akci, stačilo si vzít dostatečnou inspiraci z historie, případně také opět z moderních Hollywoodských filmů. Bohužel, ačkoliv kampaň je letos citelně propracovanější a uhlazenější než loni, nevyužila svůj potenciál zrovna nejlépe a místo toho se soustředila na adventurní prvky a bizarní nadpřirozené elementy.
Po stylovém úvodu během Války v Zálivu se ukáže, že na místě operuje tajemná vojenská organizace Pantheon. Setkání s ní překazí misi CIA agentů, kteří se následně srazí také s údajným zrádcem Adlerem. Skupina agentů je odvolána ze služby, ale to jim nezabrání v tom, aby se následně nepřesunuli do utajeného domu v Bulharsku, okdud začnou podnikat mise na různá místa ve světě, tak trochu stylem moderních filmů Mission Impossible. Bohužel tak nakonec z Války v Zálivu uvidíme v kampani mnohem méně, než bychom čekali, zároveň se některé mise točí kolem plížení či adventurních úkolů beze střelby a hlavně dojde na přítomnost zombií nebo dokonce nadpřirozených “démonů”. Samozřejmě je to vysvětleno chemikáliemi a halucinacemi, ale to na výsledku nic nemění.
Kampaň se místo zajímavého historického zasazení soustředí na bizarní nadpřirozené prvky.
Sérii Call of Duty hraji pravidelně každý rok od jejího prvního dílu a stále mne baví. Pokud jde o její příběhové kampaně, troufám si tvrdit, že jejich nejlepší vlastností je výprava a výbušná atmosféra Hollywoodského blockbusteru, přetavená v zábavnou “koridorovou střelnici”, což je formát nejlépe podporující filmovou dramaturgii i svižnou akci. Nemám tedy vůbec radost z toho, když místo toho dostaneme experimenty s adventurními pasážemi nebo dokonce nájezdy zombií a démonů, tím spíš, jak zajímavé historické zasazení měl letošní díl k dispozici. Bohužel nechybí ani opětovný pokus o “otevřenou mapu”, kde se touláte mezi několika hlavními a spoustou vedlejších misí, což připomíná loňskou otřesnou integraci Warzone mechanik. Letošní kampaň je výpravná a pestrá, ale obsahově i tónem se vydala směrem, který mi vyloženě nesedl.
Multiplayer a Zombies
Letošní nášup multiplayeru se nese v duchu řady drobných vylepšení, jednoho velkého vylepšení a bohužel také tradiční příchuti technických problémů. Tím hlavním vylepšením je pochopitelně “Omnimovement” neboli nová metoda ovládání a pohybu vaší postavy, která nově může sprintovat či zalehnout skokem do všech směrů, včetně třeba pozpátku, zatímco celou dobu udržuje schopnost hráče rychle se otáčet a mířit kolem dokola - výsledkem jsou triky jako z filmů režiséra Johna Woo, ovšem za cenu poněkud vyšších nároků na udržení přesné mušky. Některé akce s tím ale vypadají úžasně. Pokud jde o technické problémy, kromě relativně klasických trablů s konektivitou, lagem a matchmakingem některých zápasů jsou oříškem hlavně menší mapy, kde občas dochází ke spawnování vyloženě do zad protihráče, i v menších družstvech.
Loňský experiment přenést celou hru, včetně kampaně i zombií, do otevřeného světa Warzone, nedopadl úspěšně. Osobně je mi to v případě zombií docela líto, protože mne bavilo nahánět se s monstry v otevřeném světě, připomínalo to mnou oblíbené hry DayZ nebo Stalker. Docela ve velkém to ale odřekla komunita hardcore fanoušků Call of Duty zombie módu, takže se letos vracíme ke kořenům v podobě klasického modelu s uzavřenými mapami na kola. Tyto mapy jsou ale velmi stylové a členité, plné všemožných nápadů a schovaných překvapení. Vězeňský laboratorní komplex i městečko vyhlazené nákazou (docela připomínající Raccoon City) mají skvělou atmosféru a se správným týmem si na něm užijete tu správnou kombinaci masakru i taktizování při odemykání lepší výbavy, to vše završeno pořádným bossem.
Verdikt
Hodnotit nový ročník Call of Duty je tak trochu jako hodnotit nový burger v oblíbeném fast food řetězci. Drobná vylepšení a nuance potěší, ale víceméně je to prostě další porce toho, na co jste zvyklí a pro co jste si opět přišli. Každopádně se ale letošnímu nášupu povedlo napravit přeci jen poněkud nepříjemnou pachuť po loňském dílu.
