Náprava reputace po loňském dílu.
Také letos dolehlo volání povinnosti na všechny fanoušky stříleček, ovšem tento ročník působil poněkud významněji, přinejmenším ze dvou důvodů: jednak bylo potřeba napravit reputaci po přeci jen hodně slabém loňském dílu série. A hlavně, toto byla první Call of Duty, která byla hned v den vydání k dispozici také “zdarma” v rámci Game Pass předplatného, což byl velký experiment s nejistým výsledkem. Nyní již víme, že jsou tvůrci i vydavatel spokojení, protože hra dosáhla několika rekordů pro sérii (např. nejvyšší počet hráčů první týden), na PlayStationu a Steamu se prodávala lépe, než loňský díl a na Xboxu naopak úspěšně zlomila rekord nových předplatitelů v rámci jednoho dne.
- Platforma: PS5 (recenzováno), PS4, PC, X1, XSX/S
- Datum vydání: 25. 10. 2024
- Výrobce: Treyarch (USA)
- Žánr: FPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano, až 16 hráčů
- Dat ke stažení: 84 GB
- Herní doba: 7 hodin (kampaň)
- Cena: 1999 Kč (Alza)
Poněkud svérázná kampaň
Když se poprvé rozkřiklo, že letošní Call of Duty bude “špionážní thriller, zasazený během devadesátých let do situace po pádu Sovětského svazu a konkrétně na dějiště Války v Zálivu”, byl jsem naprosto nadšený. Dané historické období i geografické souřadnice nabízely prostor pro chytrý příběh i vydatnou válečnou akci, stačilo si vzít dostatečnou inspiraci z historie, případně také opět z moderních Hollywoodských filmů. Bohužel, ačkoliv kampaň je letos citelně propracovanější a uhlazenější než loni, nevyužila svůj potenciál zrovna nejlépe a místo toho se soustředila na adventurní prvky a bizarní nadpřirozené elementy.
Po stylovém úvodu během Války v Zálivu se ukáže, že na místě operuje tajemná vojenská organizace Pantheon. Setkání s ní překazí misi CIA agentů, kteří se následně srazí také s údajným zrádcem Adlerem. Skupina agentů je odvolána ze služby, ale to jim nezabrání v tom, aby se následně nepřesunuli do utajeného domu v Bulharsku, okdud začnou podnikat mise na různá místa ve světě, tak trochu stylem moderních filmů Mission Impossible. Bohužel tak nakonec z Války v Zálivu uvidíme v kampani mnohem méně, než bychom čekali, zároveň se některé mise točí kolem plížení či adventurních úkolů beze střelby a hlavně dojde na přítomnost zombií nebo dokonce nadpřirozených “démonů”. Samozřejmě je to vysvětleno chemikáliemi a halucinacemi, ale to na výsledku nic nemění.
Kampaň se místo zajímavého historického zasazení soustředí na bizarní nadpřirozené prvky.
Sérii Call of Duty hraji pravidelně každý rok od jejího prvního dílu a stále mne baví. Pokud jde o její příběhové kampaně, troufám si tvrdit, že jejich nejlepší vlastností je výprava a výbušná atmosféra Hollywoodského blockbusteru, přetavená v zábavnou “koridorovou střelnici”, což je formát nejlépe podporující filmovou dramaturgii i svižnou akci. Nemám tedy vůbec radost z toho, když místo toho dostaneme experimenty s adventurními pasážemi nebo dokonce nájezdy zombií a démonů, tím spíš, jak zajímavé historické zasazení měl letošní díl k dispozici. Bohužel nechybí ani opětovný pokus o “otevřenou mapu”, kde se touláte mezi několika hlavními a spoustou vedlejších misí, což připomíná loňskou otřesnou integraci Warzone mechanik. Letošní kampaň je výpravná a pestrá, ale obsahově i tónem se vydala směrem, který mi vyloženě nesedl.
Multiplayer a Zombies
Letošní nášup multiplayeru se nese v duchu řady drobných vylepšení, jednoho velkého vylepšení a bohužel také tradiční příchuti technických problémů. Tím hlavním vylepšením je pochopitelně “Omnimovement” neboli nová metoda ovládání a pohybu vaší postavy, která nově může sprintovat či zalehnout skokem do všech směrů, včetně třeba pozpátku, zatímco celou dobu udržuje schopnost hráče rychle se otáčet a mířit kolem dokola - výsledkem jsou triky jako z filmů režiséra Johna Woo, ovšem za cenu poněkud vyšších nároků na udržení přesné mušky. Některé akce s tím ale vypadají úžasně. Pokud jde o technické problémy, kromě relativně klasických trablů s konektivitou, lagem a matchmakingem některých zápasů jsou oříškem hlavně menší mapy, kde občas dochází ke spawnování vyloženě do zad protihráče, i v menších družstvech.
Loňský experiment přenést celou hru, včetně kampaně i zombií, do otevřeného světa Warzone, nedopadl úspěšně. Osobně je mi to v případě zombií docela líto, protože mne bavilo nahánět se s monstry v otevřeném světě, připomínalo to mnou oblíbené hry DayZ nebo Stalker. Docela ve velkém to ale odřekla komunita hardcore fanoušků Call of Duty zombie módu, takže se letos vracíme ke kořenům v podobě klasického modelu s uzavřenými mapami na kola. Tyto mapy jsou ale velmi stylové a členité, plné všemožných nápadů a schovaných překvapení. Vězeňský laboratorní komplex i městečko vyhlazené nákazou (docela připomínající Raccoon City) mají skvělou atmosféru a se správným týmem si na něm užijete tu správnou kombinaci masakru i taktizování při odemykání lepší výbavy, to vše završeno pořádným bossem.
Verdikt
Hodnotit nový ročník Call of Duty je tak trochu jako hodnotit nový burger v oblíbeném fast food řetězci. Drobná vylepšení a nuance potěší, ale víceméně je to prostě další porce toho, na co jste zvyklí a pro co jste si opět přišli. Každopádně se ale letošnímu nášupu povedlo napravit přeci jen poněkud nepříjemnou pachuť po loňském dílu.
