Výtvarně mimořádná expedice do krásného neznáma.
“Když jeden padne, ostatní pokračují. Dokud alespoň jeden z nás stojí, boj neskončil.”
Bez ohledu na to, jak dopadl výsledek, člověk musí obdivovat svéráznost a vizi nezávislé videohry od zcela nového (údajně pouze třicetičlenného!) studia, která dokázala již dopředu zaujmout tolik hráčů svým výtvarným stylem, zápletkou i netypickou hratelností. Uvnitř Clair Obscur lze nalézt mnoho obdivuhodného a pro fanoušky neokoukané fantastiky nebo tahových RPG půjde celkem určitě o jeden z nejzajímavějších letošních herních zážitků. Bohužel se ale na výsledku přeci jen podepsala určitá nezkušenost tvůrců, takže hra sice umí okouzlovat i příjemně překvapovat, ale také pořádně frustrovat.
- Platforma: PS5 (recenzovaná verze), XSX/S, PC
- Datum vydání: 24. 4. 2025
- Výrobce: Sandfall Interactive (Francie)
- Žánr: RPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 42 GB
- Herní doba: 30+ hodin
- Cena: 1299 Kč nebo Game Pass předplatné
Zoufalá expedice
Svět zasáhla katastrofa, která doslova roztříštila realitu. Na určitých ostrovech ale lidé přežili a snaží se znovu vybudovat svět, vhodný k životu. Jenže do toho jim brutálně zasáhne tajemná malířka, která jednou za rok vystoupí na gigantický monolit v dálce za oceánem, aby na něj namalovala číslo. Všichni, kdo dosáhli daného věku, v ten den zemřou. Každý rok je to číslo nižší. Právě teď se zastavilo u hodnoty 33, což znamená, že na nebezpečnou výpravu směrem k monolitu vyráží další expedice. Tentokrát ji tvoří členové s věkem 32 let, kteří tak jako tak nemají naději na více než rok života, pokud se jim nepovede malířku zastavit.
Tvůrcům se povedlo hned do úvodní hodiny hry nacpat tolik zásadních příběhových momentů, že vás do svého světa vtáhnou jako uragán, aniž byste měli čas přemýšlet nad tím, proč svět i třeba jeho obloha vypadají tak podivně. Zažijete ničivé důsledky každoročního odečítání malířky, loučení s členy 33. expedice i naprosto brutální “uvítání” jejích členů poté, co se vylodí na druhé straně oceánu, kde se dějí věci, které popírají vše, čemu jste doposud věřili. Opravdu nápaditá zápletka a naprosto excelentní dramatický rozjezd příběhu.
Nápaditá zápletka a excelentní rozjezd příběhu.
Každý dobrý příběh stojí na dobrých postavách a po této stránce hra také exceluje. Máme zde starostlivého mechanika Gustava, zvědavostí posedlou vědkyni Lunu nebo třeba mladičkou, ale o to odvážnější Maelle, která by ve svém věku vůbec neměla na této expedici být. Hru již před vydáním proslavilo naprosto mimořádné herecké (dabérské) obsazení, včetně herců jako Andy Serkis, Jennifer English, Charlie Cox nebo Ben Starr. Ačkoliv příběh servíruje i nějaká ta žánrová klišé a zkušení fanoušci žánru dost možná stejně jako já správně tipnou vysvětlení celé záhady s malířkou hned na začátku hry, je to působivá práce s postavami, hudbou a emocemi, která udrží vaši pozornost směrem k příběhu po většinu hraní.
Nekonečné QTE sekvence
Kromě sledování záplavy filmečků a dialogových sekvencí budete velkou část hry trávit v boji. Tvůrci opakovaně proklamovali svoji inspiraci JRPG hrami, takže bojový systém je tahový, kdy se proti sobě postaví tři vámi vybraní členové vaší družiny proti nepřátelům nebo třeba bossovi na druhé straně bojiště a následně se střídáte tah po tahu, přičemž pořadí můžete ovlivnit statistikami postavy během levelování i speciálními perky a vybavením. Bohužel se ale tvůrci rozhodli nespokojit s klasickým tahovým systémem a obohatili jej o “akční” vsuvku v podobě prakticky povinného včasného mačkání tlačítek pro zesílení vašich úderů nebo odražení či uskočení úderům nepřítele. Není to ale akce, kterou byste měli svobodně pod kontrolou, musíte zkrátka mačkat tlačítka kdy vám hra řekne.
Přiznám že, že nesnáším ve hrách QTE sekvence, přijdou mi otravné a přežité, taková umělá napodobenina skutečné dynamické hratelnosti ve stylu “mačkej tlačítka na povel a my ti za to posuneme hru dopředu”, což je citelně okleštěná dynamika proti “klasické” hratelnosti se svobodnějším ovládáním. Tato prakticky povinná součást bojového systému mi byla protivná hned od začátku, ale to jsem ještě netušil, jak ji budu nenávidět po několika desítkách hodin hraní.
“Mačkej tlačítka na povel.”
Připadal jsem si jako kdybych hrál rytmickou taneční hru a nutnost soustředit se na správné mačkání tlačítek na povel mi vyloženě kazila zážitek. Je to o to horší, že načasování úskoků a protiúderů musíte částečně tipnout, alespoň napoprvé, kdy ještě nemáte rytmus útoků protivníka naučený. Hra sice obsahuje nastavení pro automatizaci posilujících QTE, ale ty na krytí a protiúdery musíte vždy obsloužit ručně. Některé dlouhé bossfighty s více fázemi jsou díky tomu obzvláště vyčerpávající a nesprávné zmáčknutí vás může stát desítky minut opakování.
Únavné cestování
Podobně jako bojový systém, také explorace herního světa naplno projeví svoje slabiny s přibývajícími hodinami ve hře. Samotné lokace jsou většinou krásné a dobře designované z hlediska rozmístění nepřátel, lootu či zkratek. Nicméně dohromady je spojuje světová mapa, po které není zas taková zábava se pohybovat, protože jste na ní vždy pomalí a jestliže se rozhodnete vrátit z pokročilé lokace do některé z těch prvních (což vás občas hra i nutí), je to docela únavná štreka. Přitom hra obsahuje systém teleportů, ale pouze uvnitř jednotlivých lokací mezi jejich checkpointy, nikoliv mezi lokacemi navzájem.
V závěrečné fázi hry se k tomu přidá ještě jeden, opravdu zbytečný a nepochopitelný problém. Nejprve hra předvede klasický “gating” tím, že skok v obtížnosti u poslední lokace a bosse prakticky zastaví každého hráče, který poctivě neplnil všechny hlavní i vedlejší aktivity po celou dobu hry, takže se musíte vrátit a pořádně se “dotrénovat”.
Lokace vám nedají konkrétnější indikaci náročnosti.
Tady ale narazíte na ten problém, že spousta endgame lokací vám nedá žádnou konkrétnější indikaci jejich náročnosti, pouze červeně svítí jako varování “tady je to na tebe moc těžké”. Samozřejmě je přitom ta obtížnost odstupňovaná, ale doslova nemáte jinou možnost zjistit jak, než do každé lokace vejít a zkusit, jak moc rychle v ní zemřete, abyste vydedukovali nějaké pořadí, ve kterém půjde pokračovat. Pohromadě se zmíněnou pomalostí cestování po světové mapě je tahle fáze opravdu peklo a nemuset dohrát hru na recenzi, možná bych ji i vzdal (nebo alespoň sáhl po nějakém návodu).
Chaotické vybavení
Ačkoliv systém vybavení ve hře obsahuje zajímavé nápady, trpí bohužel stejnou nedomyšleností, jako ostatní výše popsané aspekty. Levelování vašich zbraní je například velmi důležité pro vaši sílu, ale v pozdějších fázích hry se vám snadno stane, že sice máte plno vyšších surovin na vylepšení nových zbraní, ale chybí vám ty nižší, takže je to celé k ničemu. Přitom by stačilo třeba do vašeho kempu umístit obchodníka se základními surovinami. Mimochodem, když už vám jiného obchodníka do kempu tvůrci umístí, dají ho alespoň do boční jeskyně, abyste k němu vždy museli běhat tam a zpátky.
Frustrující je také systém perků, kdy na své postavy nasazujete Pictos a Lumina předměty a perky. Tyto předměty jsou naprosto zásadní, dávají vám klíčové schopnosti i statistiky zároveň. Pictos po čtyřech vyhraných soubojích odemknou svoji Lumina variantu, což prakticky znamená, že se vaše postavy daný perk naučily a mohou si jej nasadit klidně všichni zároveň, bez toho, že by použili onen konkrétní Pictos předmět. Zní vám to alespoň trochu chaoticky? Pokud ne, pak si chaosu užijete alespoň v podobě managementu těchto předmětů v inventáři, až jich budete mít desítky a navigace těmi seznamy se díky nedostatečnému filtrování zvrhne v opravdové peklo, způsobené nejen UI a ovládáním.
Pošramocená fantazie
Navzdory všemu výše napsanému je příběh hry natolik originální a jeho scénář i herecké výkony natolik silné, že vás donutí všechny ty slabiny překousnout. Každý si možná najde jiného favorita, ale osobně jsem byl naprosto ohromen dvojicí postav, jejichž motivace daleko přesahovala tradiční hranice dobra či zla, správné či špatné volby. V těch nejlepších momentech je hra navzdory svému pestrobarevnému fantasknímu kabátku až neuvěřitelně vážná a lidská, drásající hlubiny psychologických traumat jednotlivých postav opravdu na dřeň, což je samozřejmě přesně tím místem, kde vyniká i to mimořádné herecké obsazení.
Dalším motivujícím faktorem pro hraní a dohrání je mimořádná výprava, která je úctyhodná nejen technicky, ale hlavně esteticky. Francouzský původ hry se zde opravdu nezapře a design mnoha prostředí či nepřátel vypadá naprosto úžasně. Pomáhá tomu samozřejmě i hudba, s mnoha zpívanými písněmi, ačkoliv i zde platí, že všeho moc škodí a místy jsem po několika hodinách trýznivých balad už měl i té hudby plné zuby. Hrál jsem na PS5 Pro s grafikou nastavenou na režim výkonu, kde si hra udržovala působivý vizuál i plynulost.
Příběh vás donutí slabiny hry překousnout.
Na konec hlavního příběhu jsem došel po třiceti hodinách, ale bylo očividné, že na světové mapě zbývá ještě celá plejáda nepovinných lokací či bossů pro další desítky hodin hraní. Vřele doporučuji dohrát alespoň vedlejší mise související se vztahy členů vaší družiny, protože jim tím odemknete jejich nejsilnější útok (a samozřejmě se dozvíte také pointu jejich osobního příběhu). Celkově byla hra pro mne silným zážitkem a na některé jeho příběhové momenty, včetně rozhodnutí/volby konce, budu určitě dlouho vzpomínat. Jen bych si přál, aby ty vzpomínky nebyly pošramocené zmíněnými nedomyšlenostmi.
Verdikt
Vysoce originální dramatický příběh s excelentními postavami a hereckými výkony vás spolehlivě protáhne touhle výpravnou fantaskní hrou s unikátním stylem. Jen škoda, že bojový systém vyžaduje QTE mačkání na povel a některé aspekty hratelnosti trpí určitou nedomyšleností. Na čas strávený v tomto světě, s touhle partou, budete ale nejspíš vzpomínat hlavně v dobrém.
