Nastal čas si napravit chuť.
Toužíte po pořádném výletu do Středozemě, avšak The Lord of the Rings: Gollum vás zklamal podobně jako fandy upírů Redfall? Tak to možná nastal čas na deskovou hru. Dnes tu totiž pro vás máme recenzi počinu Pán Prstenů: Putování po Středozemi, s jehož pomocí byste si mohli napravit chuť po zpackaném výtvoru vývojářů z Daedalic Entertainment.
- Počet hráčů: 1 – 5
- Herní doba: 60-120 minut
- Cena: 2499 Kč (Tlama Games)
- Poskytnuto: Asmodée-Blackfire
- Věk: 14+
Bilbo se v Pán Prstenů: Putování po Středozemi vydává za dobrodružstvím
Žil byl hobit jménem Bilbo, jehož život byl po jednom velkém dobrodružství plný klidu a rozjímání, když tu se na jeho zápraží náhle objevil kapitán hraničářů Aragorn, který se spolu se svými neobvyklými společníky rozhodl, že malého hobita opět vezme do víru akce. Čekáte, že se v Pán Prstenů: Putování po Středozemi budete muset pročítat skrze ohromné scénáře? Tak to vás možná zklamu, všechny kampaně jsou přístupné v aplikaci, která byla ještě před nějakou dobou dosti kritizovaným prvkem. V průběhu času však prošla řadou vylepšení, díky čemuž je hraní s ní velmi příjemným zážitkem, který vás během vašeho tažení neruší.
Spíše by se dalo říci, že naopak. Díky hudebnímu podkresu nabízenému aplikací je dobrodružství v Pán Prstenů: Putování po Středozemi možná více intenzivní než ve hrách vyhýbajícím se tomuto formátu. Za sebe musím říct, že jsem se aplikace zpočátku trošku bál, nakonec se z ní ovšem vyklubal velmi příjemný pomocník při cestování po herním světě, jehož design je velmi příjemný. Většinou ho ovšem příliš koumat nebudete, protože se bude nacházet pod nohama vašich hrdinů. Samotné komponování mapy funguje dobře. V pozdějších etapách však budete mít na menších stolech možná trošku problém s místem, kterého se vám bude nedostávat.
Skrze jednotlivé scénáře se dá dostat na opravdu pestrou škálu míst, která ne úplně vždy prospívají vašim hrdinům. Temné jeskyně, či jiná podobně laděná místa rozhodně nejsou ničím příjemným. Scénářů je však dostatek, takže minimálně na několik večerů máte co dělat. Jejich intenzivnost je něčím velmi specifickým, na hře je patrné, že je orientovaná na fandy tohoto vesmíru, kteří nikam nespěchají. Napětí v Pán Prstenů: Putování po Středozemi však neschází, což je výborné.
Ještě předtím, než se budete moci vydat za dobrodružstvím, si tu však jako ve všech správných dobrodružných hrách musíte vybrat, za koho jej vlastně absolvujete. K dispozici je vám nabídnuto celkem šest hrdinů s jedinečnými statistikami a dovednostmi, v jejichž kůži se můžete pustit do akce. Devítku tu tím pádem nesložíte, avšak je možné ujmout se některých kultovních postav. Možná bych ocenil více náhodné hrdiny, nežli ty, které už známe, protože kombinace Bilbo, Aragon, Gimli a Legolas sice nevypadá úplně zle, avšak na fandy příběhů ze Středozemě jen těžko bude působit přirozeně. Role, jakou svému rekovi zvolíte, má být pouze a jen na vás, hra vám však sama o sobě dává doporučení, kterých se minimálně na startu není špatné vůbec držet. Přestože by Aragornovi jistě slušela role obránce, jakožto kapitán dokáže odvádět o kapku lepší výkony.
Na místo kostek Pán Prstenů: Putování po Středozemi sází na karty
S vámi zvoleným rekem následně putujete do prvního vyprávění. S každým z hrdinů můžete udělat celkem dvě akce. Je vlastně na vás, zda provedete jednu akci dvakrát, nebo si vyberete jednu, načež k ní přidáte druhou. S šampionem lze cestovat, což v praxi znamená, že jej posunete na některou z vedle stojících lokací. Když se přesouváte do prostoru, který dosud nebyl prozkoumán, automaticky v aplikaci vyberete původně umístěný žeton a vyhodnotíte jej.
Druhou akci, již lze provést, je útok. Mapa bývá často plná různorodých nepřátel, jimž se dá postavit. Jakmile se k něčemu takovému odhodláte, vyberete si zbraň a následně si vezmete do rukou tolik karet ze základního balíčku, kolik má vaše postava aktuálně hodnotu atributu, který je prezentován na horním rohu karty. Máme tu Moc, Moudrost, Hbitost, Ducha a Důvtip. O vyhodnocování si však více řekneme až níže. Protivníci na vaše akce reagují, takže když náhodou neodpadnou, všichni protivníci ve skupině vám rány samozřejmě oplatí, a dodají vašim hrdinům pár žetonů poškození a strachu. Za každý takový žeton si vždy odhalíte kartu patřící do dané kategorie. Hrdina se samozřejmě může pokusit údery odvrátit, ale reálně vždy něco schytá. Ve finále může dobrodružství vést k okamžiku „posledního vzdoru“, kdy nastává moment, v němž na aplikaci musíte zmáčknout tlačítko v dolním rohu. Když neuspějete, má zbytek vaší party pouze jeden tah na reálné vyřešení úkolu. Pokud to nestihne, je konec.
Vedle pohybu po mapě jsou tu také bitevní pole, vyžadující o trochu více strategie než políčka, kde vám stačí vlastně vsadit primárně na vaši výstroj a statistiky. Jejich zpracování není v základu příliš náročné, avšak dokáže přitáhnout pozornost, stejně tak jako samotné modely monster, která na vás v Pán Prstenů: Putování po Středozemi všude čekají. Obyčejní skřeti, lučištníci i Wargové jsou něčím, co si rozhodně dokáže získat pozornost. A barvit je upřímně byla radost. Ještě než přejdu k finální možnosti pro hrdiny, rozvedu tu fázi Stínu, ta aktivuje nepřátele, kteří se často snaží dostat nejbližšího z hrdinů. Jakmile se nepřátelé pohnou, navýší se hrozba a také minimálně v temných místech obdrží reci žetony strachu.
Úplně poslední akcí je aktivace, nebo také interakce s žetonem hledání, postavy, či hrozby mající následně nějakou formu vyhodnocení v aplikaci. Výzvy a zkoušky jsou něčím, čemu v Pán prstenů: Putování po Středozemi čelíte prakticky permanentně. Zatímco ve Warhammer Quest: Cursed City byste museli v momentu výzvy sáhnout po jedné ze sad kostek, tady hrají prim karty. Každá zkouška vyžaduje trošku jiné hodnoty, které následně definují počet vytažených karet. Když například dojde na moudrost, tak má Aragon možnost sáhnout rovnou po čtyřech kouscích, díky čemuž se mu slušně navyšuje šance na to, že uspěje, což naopak nehrozí v okamžiku, kdy hra bude testovat vaši hbitost. Každá z vytažených karet má v horním rohu odlišné označení. Některé vám nabídnou symbol úspěchu, část z nich nic a hrstka inspiraci. S inspirací je možné aktivně pracovat díky žetonům inspirace, které má každá postava k dispozici a během pohybu na mapě se má možnost k nim po různu dostat.
Pán Prstenů: Putování po Středozemi vás hned do Mordoru nepošle
Nebudu lhát, vždy jsem se obával užívání aplikací u deskových her. Pracoval jsem totiž s myšlenkou, že mi nutnost užívání aplikace značně naruší celkový zážitek. Pán Prstenů: Putování po Středozemi mi ukázal, že pro některé deskové hry je tento formát, a teď se podržte, lepší, než když je hrajete bez aplikace. Vlastně vám celkový prožitek trošku usnadňuje, což nemusí sednout každému, avšak lze to považovat za cestu, jakou se dlouhodobě mohou deskové hry vydat. Samotná hratelnost je ve své podstatě velmi přístupná.
Pravidla vám hlavu příliš nezamotají, takže se velmi rychle můžete dát do hry. Tedy lépe řečeno do absolvování velkolepých dobrodružství, ve kterých vám budou dosti aktivně asistovat karty bránící vás před přílišnou náhodou, na níž stojí řada jiných podobně laděných děl. Hodně silnou stránkou je vedle hratelnosti také zpracování herních komponentů, v čele s figurkami a plánem. Minimálně v základu mi bitvy přijdou jako zajímavá výzva, avšak nic epického, co by jeden očekával od značky Pán Prstenů, což ale vůbec nevadí. Pán Prstenů: Putování po Středozemi je vydařený kousek, s jehož pomocí jsem si napravil chuť po The Lord of the Rings: Gollum a minimálně za sebe bych jej označil za ideální volbu pro fandy tohoto vesmíru a především pěkných příběhů.
