Destiny se pokouší o nový začátek.
Sága Destiny od tvůrců série Halo je s námi již více než jedenáct let a za tu dobu stihla učinit mnoho přešlapů, ale také nastavit řadu úspěšných klíčových vzorů pro moderní “live service” nekonečnou online hru. Jako někdo, kdo za poslední dekádu v téhle sérii strávil doslova tisíce hodin, jsem se vždy poctivě vracel pro každé větší rozšíření. Po uzavření desetiletého hlavního příběhu v loňském rozšíření “Final Shape” jsem byl obzvlášť zvědavý, kam tvůrci nasměrují sérii nyní, když se mohli vydat prakticky kamkoliv. Bohužel jsem se dočkal zklamání, ale kupodivu nový příběh není tou frontou, na které nové rozšíření selhalo nejvíce.
- Platforma: PC, PS5 (recenzovaná verze), Xbox Series X/S
- Datum vydání: 15. 7. 2025
- Výrobce: Bungie (USA)
- Žánr: MMOFPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: Online, až 12 hráčů
- Dat ke stažení: 105 GB
- Herní doba: 10+ hodin
- Cena: 949 Kč
Autorům se líbila hra Control
Na začátku nového příběhu dojde k zachycení tajemného signálu z okraje sluneční soustavy. Při pokusu o prozkoumání objevíte planetu Kepler, v jejímž jádru pulzuje černá díra. To je fyzikální nesmysl, takže je potřeba tento jev náležitě prozkoumat. Objevíte přitom civilizaci udržující v chodu tajemné stroje, které brání černé díře v pohlcení planety. Dorazí ale také záškodníci v podobě tradičních nepřátelských ras série, aby se pokusili tyto stroje se slibnou technologií ukrást pro sebe.
Příběh táhne především nová postava agenta jménem Lodi, který pochází ze Země, ale ne z našeho času. Na planetu Kepler byl teleportován během své práce v úřadu pro mimozemské jevy (DEO), velmi očividně připomínajícím hru Control. Můžete argumentovat tím, že Edge of Fate prostě vychází ze stejného základu jako samotná Control (SCP Foundation), ale na to si je příliš podobná celková estetika obou herních zpracování. Místo objevování něčeho zbrusu nového jsem tak měl pocit, že příběh prostě napodobuje jiné úspěšné dílo.
Byl teleportován během své práce v úřadu pro mimozemské jevy.
Na rozdíl od protagonistů některých minulých rozšíření je ale Lodi naštěstí sympaťák, takže vás bude bavit odhalovat jeho historii, alespoň než se příběh velmi okatě a předvídatelně stočí směrem k jeho nové roli v celém Destiny vesmíru. Pohromadě s působivými před-renderovanými filmečky je tedy nakonec příběh kampaně tou nejlepší vlastností nového rozšíření. O kolik lepší je ale herec v roli Lodiho, o to horší je herečka v roli Ikory, která (samozřejmě s pomocí scénáristů) z jedné z nejoblíbenějších postav série udělala v této kapitole absurdně protivnou zástupkyni “girl-boss” archetypu.
Autorům se líbila hra Metroid
Problém půjčování si nápadů z jiných her se bohužel týká nejen příběhu, ale také hratelnosti. Zde se pro změnu zbylí (po mnoha vyhazovech a výpovědích ve studiu) vývojáři Bungie shlédli v sérii Metroid a vypůjčili si z nich mechaniku proměňování hráčovy postavy v kutálející se míč, pomocí kterého navigujete a přeskakujete připravené trati ve trojrozměrném prostředí. Bohužel se touto mechanikou nadchnuli tolik, že ji nacpali prakticky do každé mise a často ji musíte využívat i během soubojů s bossy. Problém ovšem je, že zatímco Metroid představuje hru zaměřenou na exploraci, Destiny je akční hra, do které si hráči chodí zastřílet. Když jim pak místo toho polovinu herní doby cpete “kutálecí” puzzle, tak jste zkrátka nepochopili, jaký žánr hry vlastně děláte a kdo jsou vaši fanoušci. Je to zhruba podobné, jako kdyby kutálení “obohatilo” novou Call of Duty.
Tento zdaleka největší problém celého rozšíření dále podtrhuje podezřele podprůměrný level design, vedoucí k tomu, že často budete tápat, kam se vlastně máte kutálet. Posledním hřebíkem do pomyslné rakve je pak skutečnost, že se snad poprvé v celé historii série grafikům povedlo vytvořit nudnou, oranžovo-béžovou estetiku prostředí, kterým budete chodit stále dokola tam a zpět, aniž byste si mohli vyvolat vznášedlo jako v jiných lokacích. Prostředí přitom byla jedna z těch věcí, co Destiny zvládala vždy skvěle. Zklamáním je nakonec i nový raid, který sice obsahuje pár pěkných momentů, ale vyšel v rozbitém stavu (propouštění se údajně citelně dotklo QA oddělení) a jeho mechaniky zdaleka nedosahují na slavné raidy z historie hry. Korunu tomu všemu pak nasazuje nový systém tierů vybavení s absurdním grindem, který se stejně každých šest měsíců resetuje. Tohle se zkrátka hodně nepovedlo a tak trochu se obávám, že časy, kdy Bungie patřili doslova k nejlepším vývojářům na světě, jsou pryč.
Verdikt
Mělo se jednat o nový začátek, poté co se minule uzavřela celá dosavadní sága. Příběh nové kampaně je sice působivě vyprávěn, ale trpí předvídatelností a okatým kopírováním. Hra stále těží ze skvělé gunplay, ale tu si neužijete tak jako obvykle, protože polovinu času budete nuceni plnit otravné puzzly. Korunu tomu všemu nasazuje endgame grind tak absurdní, že nemůže udržet ani ty nejvěrnější fanoušky. Otázkou je, zda má smysl v případě studia Bungie ještě doufat v návrat.
