Recenze Devil´s Hunt – „pekelná“ jízda

Ach ten věčný spor mezi nebem a peklem. Nekončící bitva andělů s přívrženci Luciferovými, propírána různými formami médií již po staletí, je určitě vděčným tématem. Jak jinak si vysvětlit onu plejádu knih, komiksů a filmů, který s tímto příběhem pracují, nebo alespoň s jeho motivy. Z těch nejznámějších lze zmínit epickou báseň Johna Miltona Ztracený ráj, jíž vřele doporučuji všem, kteří s ní ještě nepřišli do styku. Naopak třeba z pole filmů si jistě mnozí vzpomenou na filmovou adaptaci komiksu Constantine, či průměrný film Legie, jenž dal vzniknout ještě možná horšímu seriálu Dominion.

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), později i na PS4, Xbox One a Nintendo Switch
• Datum vydání: 17. září 2019
• Žánr: Hack´n´slash akce
• Česká lokalizace: ne

Mezi tato díla se pár let dozadu zařadila i knižní série polského spisovatele Paweła Leśniaka, pojednávající o Desmondu Pearcovi, jenž se ocitl uprostřed tohoto věčného sporu a má v něm sehrát roli, na kterou rozhodně není připraven. Knihy jsem sice nečetl, ale po rychlém zhlédnutí ohlasů se dá usoudit, že se pravděpodobně jedná spíše o průměrné dílo. Nicméně Leśniak je evidentně velkým fanouškem videoher, a tak si řekl, že by mohl založit vývojářské studio, které přepracuje jeho zdroj do videoherní podoby. A tak vznikl týmu Layopi Games, který se krátce po svém vzniku vrhl na prvotinu s názvem Devil´s Hunt. Akční hack´n´slash záležitost, která vypadá jako chudší příbuzný populární série Devil May Cry. Bez zbytečných okolků mohu říci, že tohoto dojmu se nezbavíte po celou herní dobu.

[gallery size="jnews-360x180" ids="96078610,96078620,96078630"]

Desmonde, ó Desmonde

Příběh je podle všeho věrný předloze. Mladý floutek Desmond Pearce jednoho dne přistihne přítelkyni v posteli se svým nejlepším kamarádem, což vyústí v automobilovou honičku, při které hlavní hrdina tragicky zahyne... po čemž se dostane do pekla, kde podepíše pakt se Smrtí a stane se vrahem a sběratelem duší pro samotného Knížete pekel. Nicméně existuje jisté proroctví, v němž stojí, že Desmond je „zachráncem a ničitelem“ v jedné osobě, což o něj vyvolá zájem i na druhé, andělské straně barikády. Jedná se tedy o klasický příběh, jenž má tu výhodu, že se ve hrách přeci jen moc často nevyskytuje.

Desmond oplývá charismatem chleba namazaného paštikou.

Jenomže pro to, aby si ho hráč mohl alespoň trochu užít, nestačí mít jen jakž takž základní kostru, ale také další díly skládačky v podobě zábavně napsaných dialogů a kvalitně vykreslených postav. Žel, ani jednoho se tady nedočkáte. Jednotlivé věty působí úsměvným dojmem (v tom špatném slova smyslu), stejně jako většina hlášek, které hlavní hrdina procedí skrze zuby. Samozřejmě se občas nějaká ta jeho poznámka trefí do černého, ale co naplat, když Desmond oplývá charismatem chleba namazaného paštikou. Věřte mi, takhle nudného a jednotvárného hrdinu aby člověk pohledal. Ani ostatní protagonisté ničemu příliš nepomáhají.

[gallery size="jnews-360x180" ids="96078609,96078606,96078612"]

Grafická šedina

Co se grafického zpracování týče, tak jsme nejspíš od malého studia o několika členech nemohli čekat žádné zázraky, které by vyrážely dech jako třeba nedávno Gears 5 na stejném Unreal Enginu 4. Všeobecně se ale dá říci, že se přeci jen na hru poměrně příjemně kouká. Částicové efekty jisker hezky lahodí oku, lokace v pekle jakbysmet a design nepřátel taky není úplně k zahození, ačkoliv se jedná o klasickou démono-lidskou šablonu.

...dochází k neustálým propadům snímků za vteřinu, na všechna čtyři grafická nastavení...

Problém ale nastává, když se věci dají do pohybu. V něm si teprve plně všimnete toporných animací, pořád stejných obličejových výrazů, a především malé palety oponentů. Zároveň se hra nachází v poměrně nešťastném technickém stavu, kdy mi několikrát spadla (jednou to dokonce vedlo k tvrdému restartu PC), neustále mi odpojovala ovladač (na klávesnici se hra sice neovládá vyloženě špatně, ale rozhodně hůře než s gamepadem), takže jsem skoro každých deset minut musel hru pauzovat, abych ho znovu přepojil zpět... a jednou jsem se dokonce dočkal smazání uložené pozice, takže jsem musel hru rozehrát znovu. K tomu všemu si připočítejte zatím nic moc optimalizaci, kdy dochází k neustálým propadům snímků za vteřinu na všechna čtyři grafická nastavení, z čehož vám posléze jasně vyjde najevo, že si tvůrci pro svou prvotinu ukousli možná až příliš velké sousto, ačkoliv je hra striktně lineární.

[gallery size="jnews-360x180" ids="96078629,96078626,96078624"]

Vývojáři přislíbili maximální snahu o opravu těchto nedodělků, což se již projevuje, jelikož ještě během mého týdenního testování vyšly dva velké updaty, které přeci jen stabilitu výrazně zlepšily. Nicméně přesto jsem se z výše zmíněnými problémy potýkal i nadále.

Ring volný

Technický stav tedy rozhodně není výkladní skříní hry, takže by si jeden řekl, že se snad autorům povedlo stvořit alespoň zábavnou hratelnost, která by ty ostatní neduhy vynahradila. Ale kdepak. První hodina hry je utrpením, kdy jen tupě mačkáte dva knoflíky a doufáte, že toho ošklivého sprejera díky tomu nějak udoláte. Taktéž mi přišlo, že alespoň v první polovině hry více koukám na cutscény, než hraji. Ve skutečnosti to asi nebude daleko od pravdy, jelikož mi na Steamu po dohrání hry svítilo pět hodin odehraného času (připomínám, že jsem musel nějakých 30 minut postupu nahrávat znovu) a sami tvůrci se pyšní tím, že ve hře nalezneme přes 2 hodiny filmečků. K tomu všemu příběh končí tak náhlým a nesmyslným koncem, že jsem se musel při náběhu závěrečných titulků od srdce zasmát.

V druhé polovině hry se dostane více ke slovu samotné hraní, jenž přeci jen disponuje několika dobrými nápady... které jsou ale zcela zadupány jejich zpracováním.

V druhé polovině hry se dostane více ke slovu samotné hraní, jenž přeci jen disponuje několika dobrými nápady, které jsou ale zcela zadupány jejich zpracováním. Jako příklad uvedu „hádanky“, jejichž celé řešení spočívá v přesunutí jednoho předmětu po lineární dráze dál. K tomu je tento předmět ještě označen obrovským ukazatelem, takže je téměř nemožného jej minout.

[gallery size="jnews-360x180" ids="96078622,96078632,96078613"]

Styl především

Jakmile dojde na boj, máte na výběr ze tří bojových stylů, přičemž každý z nich má vlastní skilly a speciální útoky, kde si až tři z nich můžete přiřadit na akční klávesu. Tyto schopnosti si kupujete za získané duše, které během hry sbíráte z poražených nepřátel, případně z rozbitých Luciferových zrcadel. Schopností sice není příliš mnoho (maximálně pět aktivních pro jeden bojový styl), nicméně díky krátké herní délce to nijak zvlášť nevadí. Ovšem zamrzí absence režimu New Game +, kde by hráč nemusel čekat skoro až na konec hry, aby se mu otevřely všechny styly, což by alespoň odfiltrovalo onu první hodinu vyloženého utrpení.

Není tedy vůbec možné řetězit jednotlivé útoky napříč různými styly, což má za následek poměrně velkou těžkotonážnost soubojového systému.

Jenomže ani s nimi to není kdovíjaká paráda. Sice mezi nimi můžete přepínat v rámci jedné potyčky, ale v žádném případě to nefunguje tak, jak by si člověk představoval. Pro takové přepnutí je třeba totiž dokončit daný útok v předchozím stylu a až posléze lze změnit na jiný. Není tedy vůbec možné řetězit jednotlivé útoky napříč různými styly, což má za následek poměrně velkou těžkotonážnost soubojového systému. Zároveň za kritickou chybu považuji absenci zaměření na jednoho protivníka, což z bojů často dělá frustrující záležitost, jelikož se Desmond většinou netrefí tam, kam jste původně zamýšleli. Dalším kritickým nedostatkem je množství komb. Ty jsou zde jen čtyři, což považuji za tristní.

[gallery size="jnews-360x180" ids="96078615,96078611,96078602"]

Mimo tyto klasičtější útoky ještě máte možnost se proměnit do své démonické podoby, kdy se z vás stane rohatý borec, jenž trhá na kusy vše, co se mu připlete do cesty. Bohužel se opět jedná o poměrně cool prvek, zabitý naprosto nulovou variabilitou, kdy se po proměně ihned vrhnete na nejbližší monstrum při neustálém mačkání jednoho jediného tlačítka. Téměř nulovou variabilitu nabízí i souboje s bossy, které se většinou zvrhnou do prachsprostého čekání na to, až se budete moci proměnit do této démonické formy, s jejíž pomocí zlouna udoláte s prstem v nose.

[gallery size="jnews-360x180" ids="96078623,96078631,96078617"]

Polské nadělení

No a tímto jsem ve skutečnosti vypotřeboval vše, co hra nabízí. Opravdu nerad haním tvůrce a vždycky se snažím ve hrách nalézt alespoň minimum dobrého. Bohužel vzorek z Layopi Games mi toto hledání neulehčil a v jejich prvotním počinu jen horko těžko nacházím pozitivní aspekty. Výčet těch špatných drtivou převahou vítězí.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.