Dokázali Bioware důstojně oprášit milovanou sérii?
“V míru, bdělost. Ve válce, vítězství. Ve smrti, obětování.”
Motto Šedých strážců
Trilogie Dragon Age patří mezi nejoblíbenější ikony západních RPG videoher. Není divu, když za ní stojí milované kanadské studio Bioware, tvůrci takových legend, jako je původní Baldur´s Gate nebo Mass Effect. Ačkoliv řada fanoušků Dragon Age nejraději vzpomíná na první díl jménem Prameny, který vynikal syrovým fantasy pojetím a položil základní kameny tomuto světu i jeho klíčovým postavám, třetí díl Inquisition se prodával čtyřikrát lépe a vyhrál také řadu cen za hru roku.
To bylo ale v roce 2014. Od té doby se Bioware příliš nedařilo, jejich novější hry Mass Effect: Andromeda nebo Anthem byly spíše zklamáním, reflektujícím kromě jiného odchod naprosté většiny původních vývojářů ze studia. Nejnovější díl The Veilguard je tedy právem vyhlížen s podezřením a pochybami, které bohužel podpořil i nepovedený rozjezd marketingu pro hru. Fanoušci série nejspíš budou poněkud rozpačití i po rozehrání hotové hry, ale pokud vytrvají, odměna dokáže nejen naplnit, ale dokonce i překonat jejich očekávání.
- Platforma: PC, Xbox Series, PlayStation 5 (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 31. 10. 2024
- Vývojář: Bioware
- Vydavatel: Electronic Arts
- Žánr: RPG
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Velikost souborů: 86 GB
- Herní doba: ~50 hodin
- Cena: 1 999 Kč (Alza)
Hranice mezi realitami
Mág Solas naplní svůj děsivý plán a zapovězeným rituálem naruší bariéru, oddělující reálný svět od toho metafyzického, ačkoliv se tomu vaše družina bojovníků pokusí zabránit. Vaše přezdívka zní “Rook”, což je odkaz na šachovou terminologii a figurku věž s její schopností pohybovat se do všech směrů na libovolnou vzdálenost, což symbolizuje vaši schopnost výrazně ovlivnit události. Váš unikátní vztah k Solasovi právě vám umožní stanout v čele elitní organizace “Veilguard” (Strážci hranic mezi realitami), která musí do svých řad nabrat unikátní specialisty a vypořádat se s kataklyzmatickými událostmi. Narušená bariéra mezi realitami umožní vstup prastarých “bohů” do našeho světa, bohužel se ale jedná o bohy extrémně brutální a krvežíznivé, kteří prakticky okamžitě rozpoutají destrukci na úrovni, jakou svět ještě nezažil, aby jej přeorali k obrazu svému.
Ačkoliv příběh velmi těsně navazuje na třetí díl série, jeho rozjezd dostatečně představí situaci i zcela novým hráčům. Veteráni ale samozřejmě budou mít mnohem hlubší zážitek, jelikož tvůrci po příběhové stránce velmi důsledně drží minulých dílů série, ačkoliv některé úvodní signály vás o tom přimějí pochybovat - například to, že do hry můžete přenést (vybrat při tvorbě postavy) pouze tři volby ze třetího dílu: kdo byl romancí Inkvizitora, zda byla Inkvizice rozpuštěna a zda její členové plánovali Solase zničit za každou cenu nebo přemluvit po dobrém. Čím hlouběji se ale budete v nové hře prokousávat, tím víc vás bude příjemně překvapovat, jaká kamea a návaznost na minulost série tvůrci vytáhnou z rukávu. Zároveň je ale zápletka nové hry dostatečně silná na to, aby srozumitelně a uspokojivě dodala příběh hráčům, kteří minulé hry nehráli.
Rozpačitý rozjezd a následný zlom
Jako fanoušek původní trilogie, kterou jsem dohrál včetně všech DLC, jsem byl během prvních hodin hraní stejně rozpačitý, jako během nezdařeného startu marketingu hry. Každý díl této série měl poněkud odlišný tón i výtvarný styl, ale zde je ten skok snad největší. Hra nepřehlédnutelně vyniká svojí pestrobarevností (včetně menu nebo efektů), což je v ostrém kontrastu k syrovému a pochmurnému pojetí původního dílu série. Zároveň začnete budovat novou družinu s novými postavami, které mi zpočátku nepřipadaly tak zajímavé. Jako asi každý hráč nesnáším výroky typu “musíš vydržet, ono to pak začne být dobré”. Nicméně bohužel musím přiznat, že přesně takovým způsobem na mne zapůsobilo celých dvacet (mohlo to být méně, ale rozhodl jsem se dělat úplně všechny vedlejší úkoly) úvodních hodin hry, obsahujících seznamování s lokacemi, frakcemi i postavami.
Jenže pak přišla kapitola, kde hra udělala tlustou čáru za úvodem a vhodila mne do bitvy tak epické, emotivní a brutální, že mi doslova vyrazila dech. Novější upoutávky na hru tento její potenciál a temnější stránku trochu naznačují, ale zdaleka neodhalují, s jakou vervou a nekompromisností takové pasáže hry doopravdy zaútočí na vaše emoce a smysly. Od srdceryvných a strhujících hereckých výkonů, přes absolutně epickou hudbu, jakou dokáže složit jen Hans Zimmer až po nelítostný, vypointovaný scénář či špičkovou filmografii, pasáže největších bitev v této hře dokáží navodit husinu, rozpumpovat adrenalin a vyzdvihnout esenci celé série: zoufalý boj statečných lidí proti nelítostné démonické zkáze. Pokud vám mytologie či atmosféra minulých bojů Šedých strážců proti Zplozencům temnoty sedla, v téhle hře dostanete dle mého názoru její zatím nejlepší podobu, naplno využívající moderní technologie pro mnohem údernější prezentaci, než jakou jsme doposud v této sérii mohli zažít. V nejlepších momentech jsem měl na jazyku srovnání s hrami jako je God of War.
Družina a volby hráče
Výše zmíněná první velká bitva ve hře dramaticky přeorala můj přístup k dalšímu hraní. “To jste měli říct hned, že jste schopní předvést něco takového!” Zatímco první večery jsem hrál po menších dávkách a tak trochu z povinnosti, od tohoto momentu bylo vše jinak. Vymetl jsem svůj rozvrh od všeho ostatního a sedl ke zbytku hry se zaujetím, jaké se povede probudit jen hrstce titulů. S ohledem na mimořádně působivé příběhové momenty jsem se do hry mnohem více vžil a kromě jiného si uvědomil i skutečnost, že mi začalo na jednotlivých členech mojí družiny záležet více, než tomu bylo doposud. Tenhle dojem podpořily kromě jiného jejich rozvíjející se příběhové osy, protože jako například v Mass Effect 2, i zde má každá postava nějaký ten problém, se kterým jí musíte vypomoct, pokud chcete její maximální loajalitu a odevzdanost misi. Najednou jsem se začal na tyhle vedlejší mise těšit a došlo mi, jak moc mi na některých z nich záleží - včetně našeho věrného “psíka”, za kterého bych doslova položil život (mojí herní postavy). Kromě vaší romance můžete očekávat i romance dalších členů družiny… což může vést k všemožným roztomilým interakcím, ale také k mimořádně tragickým důsledkům.
To jste měli říct hned, že jste schopní předvést něco takového!
Ačkoliv vám hra neumožnila přenést příliš mnoho voleb z minulých dílů série, tak nové volby hráče přímo v ní jsou početné a důrazně odražené v proměnách příběhu. Od drobných kosmetických rozdílů, které můžete pozorovat na postavách (modřiny/jizvy) přes citelný dopad na samotnou hratelnost (člen vaší družiny může v reakci na vaše volby přijít o schopnosti nebo je naopak získat) až po dramatická rozhodnutí kompletně měnící celé lokace a osudy národů. Po této stránce tvůrci zašli opravdu daleko a domnívám se, že žádný hráč nebude zklamaný. Absolutním vrcholem toho všeho je pak desetihodinové monumentální finále, kde se vaše volby zúročí tak nelítostně a efektně, že se dle mého názoru jedná o nejlepší finále nejen v historii Bioware her, ale RPG žánru celkově (ano, vyvrcholení této hry na mě udělalo ještě větší dojem než Mass Effect 2 nebo Baldur´s Gate 3). Také proto se velmi těším, až si během klidnějšího konce roku dám hru znovu celou od začátku a jsem si docela jistý, že podruhé budu mnohem lépe prožívat i ty úvodní hodiny, s ohledem na to, jak moc jsem si tyhle postavy a jejich svět nakonec zamiloval.
Akční hratelnost
O kolika hrách můžete říct, že se na opakované hraní takto těšíte? Kromě příležitosti napsat příběh jinak je v tomto případě lákadlem i možnost hrát za odlišnou postavu s odlišným povoláním a herním stylem. Na jednu stranu je pravda, že fanoušci původní trilogie budou nejspíš zklamáni odklonem od taktické roviny - nyní můžete přímo ovládat pouze svoji postavu a ostatním dvou členům vaší aktivní družiny můžete pouze omezeně dávat pokyny k odpálení jejich klíčových schopností. Na druhou stranu je ale ovládání vaší postavy dynamičtější a bojové arény zábavnější, než v minulých dílech série. Také po této stránce bych hru přirovnal spíše k akčním titulům typu God of War, než k tradičním RPG.
Trojice dostupných povolání jsou válečník, zloděj a mág, přičemž každé povolání nabízí pokročilé specializace a některé ze stovek možných zbraní či brnění mají potenciál dále dramaticky proměnit váš “build” a herní styl. Jelikož v této hře vypadají (i zní!) efekty kouzel naprosto úžasně, rozhodl jsem se hrát za mága a rozhodně jsem nelitoval. Ze začátku budete bázlivě ostřelovat kouzelnickou holí protivníky na dálku, ale v pokročilých fázích hry se z vás stane absurdní zdroj všepohlcujícího chaosu kosmických energií, které zaplaví bojiště a obrazovku takovým způsobem, že jste něco takového ještě neviděli. Jedna pečlivě schovaná runa (vylepšení do vašeho magického nože) u konce hry vám aktivuje tolik schopností a kouzel zároveň, že si budete připadat jako ztělesněný bůh. Samozřejmě si můžete zážitek upravit nastavením obtížnosti na obě strany.
Stane se z vás absurdní zdroj všepohlcujícího chaosu kosmických energií
Podle vámi nastavené obtížnosti budete více nebo méně nuceni využívat nuance bojového systému, jako je zmíněné odpalování schopností vašich parťáků. Vrací se systém “roznětky a detonátoru”, kde určité útoky a kouzla tvoří mocná komba při použití ve správném pořadí. Také nepřátelé mají různé triky v záloze, ať už jde o poměrně agilní navigování prostředím nebo všemožné atributy brnění, magické bariéry či ještě komplexnějších mechanik k překonání. Vrcholem soubojů jsou samozřejmě draci (snad nikdo nepovažuje za spoiler, že ve hře s názvem Dračí věk budeme bojovat s draky), kteří jsou přeci jen o něco složitější a taktičtější. Souboj s jedním z nich v naprosté temnotě dal úžasně vyniknout parádním speciálním efektům a nabídnul tak opravdu nezapomenutelnou výzvu i atmosféru.
Pestrý svět plný pokladů
Veilguard není hra s otevřeným světem. Ze svojí utajené základny vyrážíte do jednotlivých lokací pomocí teleportačního zrcadla. Tyto lokace mohou představovat například města nebo les, podle jejich typu se samozřejmě odvíjí aktivity v nich. Města či vesnice obsahují spíše mise zaměřené na dialogy, vyjednávání a obecně interakci s jejich obyvateli, zatímco divočina obsahuje spíše mise zaměřené na boj s všemožnými monstry, případně průzkum prostředí. Lokace mají vždy několik pater i regionů a zdaleka ne vše je přístupné od začátku. Kromě lokací, do kterých se budete vracet pravidelně, jsou zde i jednorázové “dungeony” pro unikátní příběhové pasáže, kam se vydáte jen jednou - většinou se jedná o nezapomenutelné pasáže. Osobně jsem miloval také třeba atmosférické části venkova zamořené Darkspawn monstry nebo monumentální podzemní město mrtvých, Grand Necropolis.
Každá lokace obsahuje trackování schovaných truhel a totemů odemykajících extra vylepšení vaší postavy, což pro kompletionisty jako jsem já způsobí, že budou motivovaní náležitě prozkoumat každičký kout, aby našli a posbírali vše. Zároveň jsou všude roztroušeny i náhodné suroviny pro vylepšování zbraní či brnění, což dále prohlubuje pozornost, jakou věnujete pohybu prostředím. Pohromadě se zábavným bojovým systém a občasnými hádankami či puzzly musím uznat, že mne pobyt v tomhle herním světě bavil více, než bych možná od podobné hry čekal a byl jsem motivovaný si pravidelně dát pauzu od misí jen proto, abych zvědavě zkoumal neobjevenou část mapy. Poměrně geniální je využití speciálního obchodu u konce hry, který vám umožní nakoupit věci, které jste minuli a není možné se do jejich lokací již vrátit.
Unikátní vizuální styl
Jak už jsem zmínil, vizuální styl této hry je poněkud kontroverzní. Nejde jen o velmi výraznou paletu pestrých barev, ale také o stylizaci postav, kostýmů či architektury. Málokterá postava ve hře je vyloženě líbivá na první pohled, což svádí k podezření z agendy “zabránit objektifikaci krásných lidí ve hrách”, ale ve skutečnosti tam možná budou i další či hlubší problémy, s ohledem na lehce rozporuplný poměr hlavy k torzu, případně dalších proporcí, což se odráží kromě jiného i v horším dojmu z některých brnění či kostýmů, případně u některých animací, jako je třeba základní běh. Naštěstí určité rozpaky postupně během hraní zahladí silný scénář a špičkové herecké výkony, podpořené animacemi obličeje tak kvalitními, že často vidíte během dialogů postavy doslova “hrát emoce očima”, což je úctyhodný výkon z technického hlediska. Zároveň zde najdete zřejmě nejlepší simulaci vlasů ve videohrách, což postavy v pohybu dále příjemně oživuje, stejně jako místy kvalitní fyzika kostýmů (dlouhé sukně apod.).
Lokace mají často svéráznou architekturu, na kterou si musíte také trochu zvykat, nicméně hra obsahuje celou řadu scenérií a výhledů, které jsou naprosto ohromující a připomínají, že Frostbite engine je stále hodně mocná technologie. Tomu napomáhá místy výborná dramaturgie i filmografie, kdy se vám výhledy na některé scenérie otevřou před očima za doprovodu parádní hudební kulisy nebo stylového střihu. Na PlayStation 5 konzoli si můžete vybrat z grafického režimu kvality nebo výkonu, přičemž během hraní výkonu jsem byl s plynulostí spokojený, i během přechodů mezi lokacemi nebo těch nejdivočejších bojů. Co mi ale trochu vadilo po celou dobu hraní, to je určitá milisekundová prodĺeva při otevírání i zavírání menu s mapu, postavami apod.
Praskliny v brnění
Největší slabinou hry je pravděpodobně již zmíněný “pomalejší” úvod, případně si dovedu představit, že někdo nepřekousne zmíněný vizuální styl. Jak jsem ale psal, při opakovaném hraní nejspíš budete úvod hry prožívat úplně jinak, s ohledem na vztah, který si prvním hraním k postavám vybudujete. Co by dále mohlo některé hráče odradit je formát mnoha vedlejších misí, kde příliš často mise spočívá v tom, že s někým někam jdete a u toho si jen povídáte. Občas to okoření nějaké to přepadení a boj, ale celá řada vedlejších misí opravdu obsahuje jen procházku a dialogy. Hra naštěstí v menu viditelně odlišuje, které mise jsou hlavní, vedlejší a které specificky vedou k rozvinutí příběhu a schopností členů vaší družiny, takže máte možnost se případnému balastu vyhnout.
Režisérka hry, Corinne Busche, se ve vývojářském profilu sama představila jako “queer trans žena” a je patrné, že jedna z členek vaší herní družiny slouží jako zrcadlo zkušeností autorky z reálného života. To samozřejmě není problém a zrovna Dragon Age série témata sexuální identity docela odvážně zkoumala od svého počátku. Co mi ale přišlo poněkud nevhodné, to je používání vyloženě moderních termínů pro tato témata v kontextu fantasy světa - dělalo to na mne dojem jako kdyby mágové najednou začali rozebírat kouzla pomocí termínů reálné moderní fyziky: působí to v daném žánru nepatřičně a zdejší svět má navíc pro tyto věci vlastní pojmenování, které mohlo být využito pro citlivější prezentaci. Na druhou stranu se to ale opravdu týká jen jedné postavy ve hře a není to tedy něco, co by vám hra “nutila” na každém kroku.
Se svým pomalejším rozjezdem, občasným balastem a svéráznou estetikou může hra leckoho odradit nebo zklamat. Troufám si ale tvrdit, že fanoušci série nebo žánru budou příjemně překvapení, jak moc se věci nakonec zlepší a rozjedou. Moje dojmy z hraní během prvních dnů byly dramaticky odlišné od těch, se kterými jsem po splnění úplně všech aktivit ve hře, na maximální úrovni postavy, po padesáti hodinách sledoval závěrečné titulky. Jsem si vědom, že to bude mít tato hra u řady hráčů docela složité, ale pokud jí dáte šanci, věřím, že budete i vy nakonec příjemně překvapeni. Abych tedy zodpověděl otázku ze začátku recenze: podobně jako navzdory smíšeným signálům nakonec příjemně překvapil Bloober Team se svým remakem Silent Hillu 2, tak i “noví” Bioware nakonec dokázali překročit vlastní stín a nabídnout hru, která v určitých ohledech zvedla laťku celého žánru.
"Termín okamžik pravdy označuje rozhodující bod úsilí nebo krize,
na jehož výsledku mnoho záleží."
English Editorial Services
Verdikt
Série Dragon Age se nakonec dokázala vrátit s věrností kořenům a kvalitou, která potěší veterány a ohromí nováčky. Pomalejší začátek, občasný balast ve vedlejších aktivitách a poněkud svérázný vizuální styl mohou znepříjemnit první hodiny ve hře, ale její následný rozjezd a naprosto monumentální finále, reflektující vaše nelehké příběhové volby, vás rozsekají způsobem, posouvajícím laťku série, studia i žánru.
