Recenze druhé řady seriálu Mythic Quest

V minulém roce si na streamovací službě Apple TV+ odbyl premiéru nový komediální seriál Mythic Quest (první série měla přízvisko Raven’s Banquet), který vytvořil jeden z autorů populárního a oceňovaného It’s Always Sunny in Philadeplhia – Rob McElhenney, který si přizval ještě svého kamaráda Charlieho Daye a Megan Ganz. Tento projekt pak byl pro herní komunitu specifický především tím, že s videohrami pracoval jako s přirozenou součástí zábavního průmyslu, za což se zasloužil i Ubisoft, jenž ho společně s Lionsgate produkoval.

Každopádně první řada se setkala s všeobecně pozitivními reakcemi (naši recenzi můžete přečíst zde), kdy se zařadila mezi těch pár úspěšnějších projektů na této streamovací službě (a že jich zde skutečně není moc), díky čemuž byla odklepnuta série druhá, jejíž první díl měl premiéru 7. května. Na rozdíl od předchozí řady se ale upustilo od strategie vydání celé série najednou, pročež jsme jednotlivé díly dostávali na týdenní bázi, což mně osobně vyhovuje daleko více. V pátek byl následně vydán díl devátý/poslední, tudíž nyní můžeme probrat, jestli má cenu se za našimi známými hrdiny vrátit.

• Vyšlo na: Apple TV+
• Datum premiéry: 7. května 2021 / poslední díl 25. června 2021
• Žánr: Dramedy
• Česká lokalizace: Ano (titulky)

Další datadisk, další trable

Příběhově navazujeme v podstatě přímo na jedenáctou bonusovou epizodu první sezóny zvanou Everlight (jedna z nejlepších epizod celého seriálu), kdy se zaměstnanci společnosti MQ Studios vrátili zpět do kanceláří, v nichž chtějí vymyslet další datadisk pro nejpopulárnější MMORPG - Mythic Quest, jenž by troufl fenomenální Raven’s Banquet ze série první. Tento úkol se ovšem ukáže jako velice nelehký, kdy v jeho cestě stojí hned několik problémů, a to v čele s neutuchajícím sporem mezi dvěma kreativními řediteli, Ianem a Poppy, kdy se jedná o takový malý spor titánů.

Příběh navazuje téměř přímo na jedenáctou bonusovou epizodu první série.

Z tohoto nástinu příběhu by to tedy mohlo vypadat, že pojedeme v podobných kolejích, v jakých jela série první, avšak tvůrcům se daří navazovat opravdu nenásilným způsobem, takže vám to nebude vůbec vadit. Navíc největší síla seriálu stále tkví v prokreslených a zajímavých postavách, jenž se poměrně výrazně vyvinuly. Ze dříve zamlklé Poppy (Charlotte Nicdao) se tak stala poměrně nekompromisní a hlasitá kariéristka, která je schopna si za svým snem jít i přes mrtvoly, zatímco Ian (Rob McElhenney) zase spíše ukazuje svou lidštější stránku a zranitelnost. Nicméně musím říct, že zrovna onen přerod Poppy mi přišel trochu na sílu, kdy se z ní stala možná až příliš nesympatická postava. Toto ústřední duo se každopádně může stále opírat o plejádu dalších zajímavých „vedlejších“ postav, kdy třeba finanční ředitel Brad (Danny Pudi) dostává dodatečné vrstvy, zatímco neustálý nešťastník David (David Hornsby) stále baví svými hloupoučkými a často nevhodnými komentáři. Osobním favoritem je ovšem pracovnice oddělení pro lidské zdroje – Carol (Naomi Ekperigin), jejíž práci ji asi nikdo nezávidí a krade si každou scénu pro sebe.

Humor vs. drama

Ze scénáře druhé série to pak vypadá, že autoři se cítí být daleko pevnější v kramflecích, což se projevuje především ve kvalitách humoru, který zde nepůsobí tak nuceně, jako tomu bylo v případě série první. Tedy nepochopte mě špatně. Stále se nebudete popadat za břicho, ale ve velké většině epizod budete mít po většinu stopáže takový ten spokojený úsměv na tváři, který vyvolává buď občas dost poťouchlé chování postav, či jejich hlášky, jenž častokrát míří přímo na komoru. Kromě toho musím pochválit jistou dávku „nekorektnosti“, kdy seriál sice pracuje s jistými proprietami, jenž by dnešní internetový lid označil za „agitku“, avšak je poměrně úspěšně shazuje a dělá si z nich upřímnou legraci.

Humor působí lépe a nenuceně.

Zároveň ale příběh stále skvěle funguje i v rámci seriózní dramatické roviny, kdy se pod nánosem nenáročného humoru skrývá sonda do života velké společnosti a jednotlivých zaměstnanců, jejichž práce je může poměrně spolehlivě semlít, a tak trochu jim zničit životy. Vrcholem tohoto dramatu je posléze opět flashbacková epizoda, která nám nabídne náhled do minulosti jedné z postav (u které byste to možná ani příliš nečekali), jenž mě učarovala nejen fantastickým proslovem o videohrách a příbězích, ale i v podstatě dost tragickou linkou, jenž se ke svému šťastnému konci dostala až po mnoha letech.

Příjemný návrat

Druhou sérii jsem si tedy užil o poznání více nežli tu první, kdy postavy stále baví a mají co nabídnout, tudíž jejich osudy vás budou i nadále zajímat. Autorům se navíc povedlo obrousit předchozí ostré hrany nepříliš fungujícího humoru, s nímž je zde naloženo daleko lépe, přičemž se zde neobjevuje žádné vyloženě hluché místo.

Druhou sérii jsem si užil více nežli první.

Jen je tedy škoda, že samotný herní vývoj je posunut ještě více do pozadí a v podstatě se tu až na jednu výjimku nepracuje ani s aktuálními herními trendy (opět zde ale naleznete různé prostřihy, jenž jsou složené z ukázek pocházejících z různých her, jako je Horizon: Zero Dawn, World of Warcraft a další).

Mythic Quest je možné sledovat v rámci služby Apple TV+, kterou si lze pořídit za 139 Kč na měsíc. Seriál oplývá i českými titulky.