Je tento Elden Ring opravdu stvořen pro zoomery?
Patřím k těm fanouškům FromSoftware, kteří o hru typu Nightreign nestáli. Tvorbu tohoto japonského studia miluji především pro jejich mistrné budování nádherných světů a tajemstvím opředených příběhů, které mohu pečlivě prozkoumávat a objevovat svým tempem. “Závodní” hra na čas tedy opravdu neladí s tím, co mám na jejich hrách nejraději. Když si představím, že čas strávený vývojem této hry mohl být investován do dalšího DLC kalibru Erdtree nebo dokonce nové hry pro jednoho, je mi smutno. Po 70 hodinách strávených s plnou verzí Nightreign ale nemohu popřít, že unikátní magie FromSoftware opět zafungovala.
- Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4, XSX|S, X1, PC
- Datum vydání: 30. 5. 2025
- Výrobce: FromSoftware (Japonsko)
- Žánr: Multiplayerová PvE akce
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano (3 hráči)
- Dat ke stažení: 21 GB
- Herní doba: 30+ hodin (závislé na šikovnosti a spoluhráčích)
- Cena: 999 Kč
Magie FromSoftware
Jednou z věcí, kterou jsem při oznámení Nightreign podcenil, byla síla unikátního stylu, jakým FromSoftware tvoří své hry, od nádherné estetiky všeho (postavy, prostředí, monstra) přes mimořádnou hudbu až po vyzývavě obskurní herní mechaniky, plné utajených funkcí či obsahu, nebo střípky příběhu, které úspěšně vytváří dojem mnohem většího a hlubšího celku. Všechny tyto kvality jsou v Nightreign přítomné, hra vypráví svůj vlastní příběh (zajímavě napojený na původní Elden Ring) s tradičně dokonale namluvenými dialogy a několika filmečky, přičemž také jednotlivé hratelné postavy mají vlastní příběhové mise a sekvence.
Ačkoliv se příběh odehrává v paralelní realitě, oddělené od původního světa Elden Ringu a navíc do ní míchá celou řadu monster ze série Dark Souls, obsahuje zároveň svůj vlastní lore a dělá to všechno s takovou vážností a pečlivostí, na jaké jsme u her FromSoftware zvyklí. Pro fanouška jejich tvorby je tedy prakticky nemožné tomuto aspektu hry znovu nepropadnout. Bude obcházet postavy v Rountable Hold základně a povídat si s nimi, číst každý střípek “bonusového” textu v místní encyklopedii a snažit se pochopit, odkud a proč se vlastně objevil ten smrtící déšť, případně kdo přesně byl ten první Nightlord. Pokud vám zároveň specificky sednul svět a estetika Elden Ringu, tahle hra vám nadělí slušnou dávku nového obsahu v tomto působivém audiovizuálním stylu.
Tyto kvality jsou v Nightreign přítomné.
Hraní za každou postavu vám postupně odemyká psané stránky v jejím deníku, které následně vedou také k různým bonusovým úkolům na misích nebo třeba hratelným flashbackům z jejich minulosti v separátním prostředí pro jednoho hráče. Dokončení příběhu postavy vám odemkne unikátní vzhled pro ni i další herní bonusy, takže motivace je i praktická. Příběhy těchto postav jsou navíc často náležitě melancholické a plné tragických osudů, takže si je díky tomu snadno oblíbíte a budete jim přát, aby našli odplatu nebo rozhřešení za svoji minulost. Ačkoliv tedy Nightreign není vyloženě příběhová hra, tento jejích aspekt není vhodné podceňovat a fanouškům unikátního vypravěčského stylu FromSoftware nejspíš zasekne drápy pod kůži stejně účinně, jako jejich minulé hry.
Tohle není pro zoomery
Ve svých dojmech z hraní únorového online testu jsem vyslovil teorii, že tohle bude hra zaměřená na docela nové publikum. Publikum mladších hráčů s menší trpělivostí, kteří jsou zvyklí na rychlý postup a zábavu bez hlubšího podtextu, jako nabízí například Fortnite. Skutečnost je ale nakonec poměrně odlišná, protože tohle je hra natolik náročná, že nevěřím v její oblibu u zmíněného typu hráčů. V některých důležitých ohledech je hra dokonce těžší, než původní Elden Ring, jelikož zde každý průchod začínáte prakticky od nuly a není dost dobře možné obsah “přebít” vyšší úrovní postavy (15 je maximum, na které často ani nedosáhnete).
Bossové jsou navíc mimořádně brutální, ve svých “druhých fázích” často začnou celé bojiště decimovat plošnými útoky nebo se pohybovat prostředím s takovou rychlostí, že hráč má problém si vůbec udržet přehled o jejich pozici, natož úspěšně uhnout jejich útokům. Jsem si poměrně jistý, že některé z nich vývojáři opět při vydání hry “nerfnou”, takže novináři opět čelili nejtěžší verzi této hry, navíc v době, kdy jim nemohly pomoci komunitou sestavené návody na taktiky nebo vybavení. V tomto ohledu bych chtěl poděkovat kolegům z magazínů Doupě a Vortex za spolupráci během recenzování. Pokud si po porážce prvního “tutoriálového” Nightlorda budete říkat, že to nebylo zas tak těžké, věřte, že ti další budou mnohem brutálnější. Souboje s bossy první a druhé noci vám navíc občas znepříjemní skutečnost, že vaši protivníci sem tam vyskočí za hranice arény (obehnané kruhem ze smrtícího deště), odkud ale zvládnou dál vesele útočit.
Nakonec zde budou jako doma tradiční fanoušci soulsovek s jejich náchylností k masochismu.
Ačkoliv nemáte možnost si obsah hry usnadnit “přelevelováním”, úroveň vaší postavy (resetovaná na začátku každého herního kola) hraje naprosto zásadní roli, ale spíše proti vám: snadno se totiž může stát, že budete naopak podlevelovaní, což vám hra dá i výrazně najevo pomocí rozhraní (červená barva ukazatele vaší úrovně místo běžné bílé). Abyste dosáhli dostatečné úrovně pro postup hrou, musíte nejen hrát šikovně a beze smrti, ale také zvládat vhodně volit pořadí zastávek na vaší cestě herním prostředím. Pokud dorazíte k finálnímu bossovi s nízkou úrovní vaší postavy, bude již tak brutálně náročný souboj ztížený ještě tím, že jeho healthbar budete muset pižlat a přežívat mnohem déle, až hra skoro začne připomínat spíše Monster Hunter sérii. Celkově se tedy domnívám, že hra je zkrátka mnohem těžší a složitější na naučení, než mladší hráči Fortnite dokáží akceptovat. Paradoxně tak nakonec budou v této hře jako doma tradiční fanoušci soulsovek s jejich náchylností k masochismu.
Tipy pro hraní Elden Ring Nightreign
Užitečné rady pro vaše první výpravy do smrtícího deště.
Hloubka a pestrost
Jednou z mých hlavních obav po únorovém vyzkoušení hry byla potenciální nedostatečná hloubka a pestrost hry. Obzvláště skutečnost, že se vaše výpravy vždy odehrávají na stejné mapě, jejíž pointou je zároveň naučit se nazpaměť pozice všech klíčových věcí. S radostí tedy mohu prohlásit, že výsledná hra v tomto ohledu příjemně překvapila. Sice budete vždy hrát na stejné mapě, ale její obsah je pro každé kolo nově rozmístěn a zamíchán. Navíc postupným porážením bossů odemykáte “Shifting Ground” variace map, kdy vám výraznou část mapy zaplní zcela nová lokace s unikátním vzhledem, nepřáteli i mechanikami. Některé z nich mohou naprosto drasticky proměnit hratelnost.
Náhodné rozmisťování obsahu na mapě je přitom zásadní faktor, protože na každého finálního bosse platí určitý živel (oheň, elektřina apod.), takže potřebujete najít nepřátelský tábor nebo pevnost, který obsahuje zbraně daného elementu. Mít takovou zbraň v ruce na konci třetího dne pro souboj s Nightlordem je naprosto zásadní, jelikož tím většinou dokážete bossovi přerušit jeho nejsilnější útoky nebo dokonce nasadit výrazné debuffy. Proměnlivé ale nejsou jen lokace a loot, ale také konkrétní bossové a minibossové, což vás bude nutit se každého z nich naučit a dokázat rychle strategicky rozhodovat, v jakém pořadí se s nimi utkáte. Aby toho nebylo málo, může dojít také k invazi vašich dvojníků, kteří budou mít sílu, schopnosti a vybavení vašich vlastních postav. Hraní za jednotlivé hrdiny je navíc tak odlišné, že se pokaždé budete učit řadu věci znovu a jinak.
Roguelike pomíjivost
Ve hrách, kde každé kolo začínáte znovu od nuly, je v posledních letech běžné nabídnout hráči nějakou formu permanentního postupu a vylepšování, aby měl šanci nakonec hru úspěšně projít i v případě, že zkrátka není dostatečně “šikovný”. Zde má tato funkce podobu takzvaných “relikvií”, což jsou magické kameny s bonusy pro vaši postavu, které získáváte po každém kole (i pokud jste jej nedokázali dotáhnout do konce a vyhrát boj proti finálnímu bossovi). Tyto relikvie vám zůstávají napořád a můžete je “nasadit” na svoji postavu, čímž odemknete extra bonusy pro následující hraní s ní.
Problém je, že naprostá většina z těchto předmětů a bonusů je zoufale neužitečná, věci jako “+1 do síly” nijak smysluplně nepomohou vaší postavě zvládnout následující kolo lépe. V pozdějších fázích hry odemknete některé vzácnější relikvie, které již dopad mají (například modifikací unikátní schopnosti vaší postavy, přidáním konkrétního elementu na vaši startovní zbraň nebo smysluplným bonusem pro celý váš tým), ale napříč stovkami mnou nasbíraných stojí za řeč snad jen deset a to je zoufale neefektivní systém, kdy budete často zklamaní a nešťastní z “odměn”, které vám hra nadělí. Permanentní postup v moderních roguelike hrách má být jakousi berličkou pro méně zdatné hráče, ale zde tento aspekt působí zoufale neadekvátně s ohledem na náročnost hry a bossů.
Začátek nebo konec
FromSoftware se očividně ponořili do žánru, který jim není vlastní a některé aspekty hry tak působí poněkud nedotaženě. Kromě frustrující podoby permanentního postupu sem spadá například skutečnost, že hru můžete hrát v jednom (i offline) nebo ve třech, hra dle toho dokonce úměrně upraví sílu nepřátel, ale naprosto zatím chybí režim pro dva hráče. Samozřejmě můžete ve dvou spustit náhodný matchmaking a nechat si připojit někoho neznámého, ale hra nepodporuje hlasovou komunikaci a systém “pingování” není dostatečně propracovaný. Kromě jiného mu škodí složité ovládání, stejně jako na řadu dalších funkcí zde musíte používat kombinace několika tlačítek na ovladači zaráz, což není tak rychlé a snadno se vám stane, že kliknete něco, co jste nechtěli.
Doufám, že hra nebude příliš úspěšná.
Jinými slovy, ačkoliv řada aspektů hry (hlavně její estetické kvality) hrdě dýchá rukopisem legendárního studia, v některých ohledech tento jejich nový experiment postrádá onu vybroušenost a perfekcionismus, který bychom od nich očekávali. Nezbývá než doufat, že ačkoliv tato hra nemá být klasickým live-service titulem (vývojáři dle svých slov chtěli dodat “menší a levnější, ale kompletní balíček), některé aspekty autoři ještě následně vybalancují a doladí. Po audiovizuální stránce čekejte víceméně původní Elden Ring, po technické stránce bylo hraní na PS5 víceméně bez problémů. Nemám radost z toho, že příští hra FromSoftware (The Duskbloods) bude další ”arénová" multiplayerová záležitost, ale po zážitku z Nighreign již věřím, že určitě bude stát za zahrání i pro fanoušky jejich tradičních her. Jen doufám že ani jedna z těchto dvou her nebude příliš úspěšná a FromSoftware se tak vrátí k tomu, co z jejich tvorby máme úplně nejraději.
Verdikt
Tohle není hra, o kterou by tradiční fanoušci FromSoftware stáli. Její kvality ale mají s předchozími tituly milovaného studia tolik společného, že pokud jí dáte šanci, pravděpodobně jí podlehnete, obzvláště pokud je konkrétně Elden Ring vaše oblíbená hra a zamilovali jste si její svět a styl. Experimentování s novým žánrem se projevuje v několika nedotažených aspektech, které snad vývojáři alespoň dodatečně vybalancují a vybrousí. Celek však funguje překvapivě dobře již nyní.
