Recenze F1 2021 – evoluce pokračuje

Reálná sezóna je v plném proudu a pomalu se blíží do své poloviny. Již tradičně tedy nastává období, kdy vychází nový ročník F1 od britského studia Codemasters, jež se o tuto značku stará už od roku 2009, tentokrát však nové formule poprvé po dlouhé době vyšly pod hlavičkou EA, které společnost Codemasters koupilo. Letos vývojáři slibovali několik novinek v čele s příběhovým režimem. My se tak podíváme na to, jak F1 2021 dopadla.

• Platformy: PC, PlayStation 4, PlayStation 5 (recenzováno), Xbox One, Xbox Series
• Datum vydání: 16. 7. 2021
• Vývojář: Codemasters
• Vydavatel: EA Sports
• Žánr: Závodní
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ano (lokální i online)
• Cena: od 1 499 Kč (Xzone)

O krok blíž realitě

Jako první jsem se pustil do klasického závodu, kde jsem si vyzkoušel, jak se letošní vůz ovládá. Jízdní model mi přišel poměrně podobný tomu loňskému, je tu ale jedna změna, která se ho nepřímo týká. V letošním ročníku bylo totiž přidáno víc možností poškození, kromě předního a zadního křídla si tak můžete poničit podlahu či bočnice, což opět hru udělalo o něco realističtější. Na PS5 navíc nabízí podporu adaptivních triggerů a haptické odezvy. Zatímco první funkce zde funguje spíš jako příjemný bonus, bez něhož se obejdete, haptika rozhodně cítit je a jakmile ji jednou vyzkoušíte, už se nebudete chtít vracet ke klasickým vibracím.

Vylepšeny pak byly zvuky, které jsou opět o něco blíž těm skutečným. Poměrně velkým přepracováním prošel HUD, který je nyní umístěn na střed, na což jsem si rychle zvykl. A pokud by vám to nevyhovovalo, není problém. Jednoduše si stačí jednotlivé prvky na obrazovce rozmístit podle potřeby. Jediná věc, která mě zklamala, je ukazatel DRS, který tvoří čára lemující celý HUD. Ta svítí, když je DRS dostupné, a bliká, když je zapnuté. Jenže čára je tak tenká, že pomalu nepoznáte rozdíl. Tento ukazatel byl rozhodně lépe vyřešen v předchozích ročnících.

Grafická stránka je na tom hodně podobné jako F1 2020, což je trochu škoda, protože jde o první ročník, který vyšel i na nových konzolích. Rozhodně nelze tvrdit, že by byla grafika ošklivá, spíš naopak, na trati hra vypadá opravdu hezky, ale z PS5 a XSX by šlo určitě vymáčknout víc. Obě konzole alespoň nabízí kromě režimu kvality (4K a 60 FPS) také režim výkonu (1440p a 120 FPS), který jsem využíval po celou dobu hraní a nezaznamenal jsem žádné propady snímků. Potěší pak také velice rychlé načítací časy, které se pohybují v rámci jednotek sekund. S loadingy měla tato série vždycky poměrně problém, avšak SSD ho zřejmě vyřešilo.

Formulové drama

Teď už ale k tomu nejdůležitějšímu – příběhový mód Braking Point, na který vývojáři lákali zdaleka nejvíc. Ujmeme se v něm role nadějného mladého jezdce Aidena Jaksona a prožijeme 3 sezóny (jednu v F2 a dvě v F1), sezóna v F2 se ale skládá pouze z jednoho finálního závodu, což mi přišlo opravdu málo, protože i v krátkém příběhovém režimu v F1 2019 jsme dostali víc. Když už je řeč o něm, vrací se nechvalně proslulý Devon Butler, jenž opět funguje jako záporák a váš úhlavní rival. Kromě toho jsou tu ale také nové postavy v čele s vaším týmovým kolegou Casperem Akkermanem. Jde o staršího jezdce na sklonku své kariéry, který v mnohém připomíná Kimiho Raikkonena, ale jak brzy zjistíte, dokáže se chovat mnohem agresivněji.

Braking Point ze začátku nabízí poměrně zajímavý příběh, ale postupně se v něm začíná dít čím dál tím víc absurdních situací, které by se v realitě opravdu nestaly, což celkový dojem trochu shazuje. Postavy jsou každopádně dobře napsané i nadabované a největší dojem na mě udělaly cutscény, které jsou na velmi vysoké úrovni, což bych u závodní hry opravdu nečekal.

Příběh se rozprostírá na ploše zhruba 7 hodin, ve kterých si vyzkoušíte různé situace na trati. Občas zkrátka odjedete celý závod, někdy zase musíte dovézt vůz do cíle poté, co jste utrpěli poškození z kolize či vás postihl technický problém. Fanouškům Formule 1 však doporučuji příliš nad jednotlivými výzvami nepřemýšlet, protože hned několikrát se po vás bude chtít, abyste se například dostali z posledního místa na 10. během pár kol, jako by o nic nešlo. Úkoly byly každopádně různorodé a příliš se neopakovaly, takže jsem se u hraní od začátku do konce opravdu bavil. Snad jediné, co zamrzí, je absence jakýchkoli alternativních řešení, vše je čistě lineární, tedy až na rozhovory po závodě, které se ale brzy stanou spíše otravnými.

Kromě závodění a cutscén se v Braking Pointu nachází také vaše zázemí. V něm si můžete přečíst aktuální zprávy, emaily, sociální sítě a občas vám zavolá manažer nebo matka. V podstatě jde o maličkosti, ale musím říct, že podrobné čtení zpráv opravdu všem doporučuji, neboť vás to o něco víc vtáhne do celého děje. Najdete tu navíc známé postavy, ať už youtubery a odborníky na F1 z reálného světa, nebo třeba Lukase Webera, který se objevil v F1 2019 jako váš týmový kolega v F2.

V jednoduchosti je krása

Stejně jako v předchozím ročníku, i zde nalezneme kariéru jezdce a režim My Team. Oba módy se od loňského zpracování příliš neliší, ale přesto se určité změny najdou. Především je přepracovaný celý systém R&D, který několik posledních let spoléhal na klasický technologický strom. To se nyní změnilo a vývojáři přišli na trochu zjednodušený systém, který také funguje velmi dobře. Vývojové body pak sice stále získáváte v trénincích, ale nyní už během víkendu nemáte k dispozici všechny programy. Vždy jsou dostupné pouze 3, aby se příliš neopakovaly. Ale kdyby se vám je i přesto nechtělo plnit, můžete zvolit urychlenou verzi, kde pouze odklikáváte jednotlivé úkoly a čekáte, jestli se splní, nebo ne. V podstatě jde o takovou minihru, byť je celý systém založený pouze na náhodě.

Co musím pochválit, je nastavení, které je oproti loňské hře rozšířené, což potěší nováčky i veterány. Nově si navíc můžete také přizpůsobit samotnou kariéru a ztížit si ji například tím, že budete dostávat méně vývojových bodů. Naopak v příběhovém režimu mě nastavení obtížnosti trochu zklamalo, protože jsou na výběr pouze 3 úrovně. V několika závodech jsem si opravdu říkal, že bych potřeboval nějakou "mezi obtížnost", nebo nejlépe slider, který je dostupný ve všech ostatních závodech.

Ve hře samozřejmě nenajdete jenom režimy pro jednoho hráče, k dispozici je také řada multiplayer módů. Jsou tu klasické online závody, hodnocené závody, ligy, split screen a nově také kariéra pro dva hráče, což je rozhodně vítaná novinka.

Zase ty mikrotransakce

Zmínit bych měl určitě také dostupné tratě a vozy. Ve hře zatím najdete 21 okruhů, mezi kterými se nachází i Austrálie či Čína, kde se letos nejede. Naopak zatím chybí Imola, Portimao, Jeddah a Istanbul, ale první tři zmiňované by měly být do hry přidány prostřednictvím aktualizace. Co se týče vozů, jsou zde samozřejmě aktuální Formule 1 a loňské Formule 2. Ty letošní do hry přibudou, stejně jako některé tratě, později. Co však považuji za zásadní nedostatek, je absence historických vozů, které přitom ve hře několik posledních let byly. Letos jsou sice pro majitele Deluxe Edice k dispozici historičtí jezdci, ale ti fungují jen jako náhrada jakýchkoli jiných pilotů v režimu My Team.

To mě přivádí k možnostem úpravy vozu a samotného jezdce, kterých je opravdu hodně. Stejně jako loni si můžete upravit zbarvení vašeho vozu, vzhled jezdce, různé pózy a nově zde najdete také hlášky, které váš pilot řekne po výhře v závodě. Nutno ale říct, že možnosti jsou ze začátku trochu omezené, protože si všechny věci postupně odemykáte v tzv. Podium Passu, který funguje jako klasický Battle Pass. V podstatě tak jde o nepříliš zábavný grind, který by tu určitě být nemusel. Stejně jako v minulém ročníku si navíc musíte jeho VIP část odemknout za měnu Pit Coins, která sice lze získat hraním, ale dostatek pro zakoupení VIP Passu získáte pouze koupí za reálné peníze.

Chybami se člověk učí, ale Codemasters ne

Poslední nedostatek, který musím zmínit, jsou bugy. Ano, už je to pro hry ze série F1 poměrně typické, že nevyjdou úplně vyladěné, ale v případě letošního ročníku to občas zachází do extrémů. Prakticky v každém závodě mi vypadával zvuk motoru, a stával ze z něj jakýsi vzdálený zvuk jako z televize. Bylo to opravdu otravné a problém šlo vyřešit pouze restartováním hry, což ani nezaručilo, že už se neobjevil znovu, protože většinou se tak stalo. Ještě otravnější jsou ale pády hry.

Zatímco v příběhovém režimu mi hra nespadla ani jednou, v kariéře to bylo hned několikrát. Dvakrát v kvalifikaci, poprvé po použití flashbacku a podruhé při dokončení kvalifikace, což mě už poměrně vytočilo. Mnohem horší jsou ale pády uprostřed závodu, kde opravdu doporučuji si hru průběžně ukládat. Jednou mi spadla, když jsem ji měl zapauzovanou v půlce závodu a musel jsem ho jet znovu, některým hráčům pak dokonce spadla i po dokončení samotného závodu. Doufám, že vývojáři problémy co nejdřív opraví, protože pády jsou tak frustrující, že vás pomalu odradí od dalšího hraní. A to jsem ani nezmínil spoustu dalších chyb jako problikávání textur či vypnutí kolize během závodu, kdy se ze mě z ničeho nic stal duch.

Skončím ale na pozitivní notě, neboť F1 2021 je stále vysoce nadprůměrnou hrou. Všechny novinky rozhodně stojí za pozornost. Nový ročník se oproti loňské hře malými krůčky zase posunul kupředu. Všechny dostupné herní režimy vás zabaví na desítky hodin a nový příběhový mód má potenciál zaujmout i hráče, kteří se o formule až tolik nezajímají a znají je například jen ze seriálu Drive to Survive.