Recenze Frostpunk

Poláci zřejmě mají v oblibě zimní období, alespoň v 11 bit studios to musí platit určitě. Jak jinak si vysvětlit jejich posedlost trýznit hráče chladnými poryvy větru již ve dvou vydaných hrách. V This War of Mine jsme museli mimo nepřízně počasí bojovat o holou existenci proti rabujícím skupinám, vyrovnávat se s hladem, žízní, ale také s vlastní psychikou. Náročné podmínky přežívání si tvůrci přenesli také do svého druhého počinu Frostpunk, v němž Zemi skličuje smrtící mráz a kde jedinou naději přežití lidstva najdeme v kráteru kolem hřejivého generátoru. Vydáte se jej hledat na sever?

• Hráli jsme na: PC
• Vychází na: PC
• Datum vydání: 24. dubna 2018
• Česká lokalizace: Ne

Cestu znám a nezměním směr

Když udeřily první mrazy, většina lidí se vydala na jih, kde hledali spásu v podobě rovníkových veder. Místo toho však našli jen smrt, protože u nižších rovnoběžek zaúřadoval život mařící blizzard jako první. Pouze Britové se vydali ve šlépějích skupiny Kabát a v severních končinách bohatých na nerostné suroviny vybudovali soustavu obrovských pecí, jež měly poutníky vyhnané z domovů ochránit před arktickou zimou. V našem případě se jedná o kráter poeticky nazvaný Nový Londýn. Možná se ptáte, proč nevyužili moderních technických vymožeností. Odpověď se nabízí sama, ve Frostpunku budete živořit v alternativní realitě 19. století, jehož hlavním jmenovatelem byla pára.

Zcela jistě vám na mysli vytanula celá řada příběhových patálií, které by se mohly v apokalyptickém sněhem zavátém světě stát. Scénáristé si s tím však moc hlavu nelámali a nabídli pouze mantinely, v nichž si musíte svou hrdinskou epopej domyslet sami na základě atmosférických textů. Zatím si ve Frostpunku užijete základní kampaň, která vás provede základními mechanikami hry. Ve chvíli, kdy se dopachtíte k přežitému dvacátému dni, vás autoři pustí k dalším dvěma scénářům.

„Patrně jsme změněni moderní dobou a anonymita davu v nás vyvolává jistou dávku lhostejnosti, ale ve chvíli, kdy se kolem obrovského topného tělesa krčily stovky duší, nepřišla mi ztráta jedince tak tragická.“

V jednom budete pracovat se skupinou vědců, kteří se snaží zachránit semena na obnovení pěstování plodin po apokalypse. Spoléhají spíše na své mechy než na lidské spolupracovníky, protože jsou schopni pracovat dnem i nocí. Druhá premisa se točí kolem uprchlické krize. Příval běženců do vašeho města nemá konce a vy se musíte o všechny postarat. Rozhodně nic pro slabší povahy hroutící se pod nátlakem. Další scénáře mají postupně přibývat a doufejme, že brzy a v hojném počtu, protože jinak působí náplň Frostpunku docela chudě.

Pořádek tady bude!

U This War of Mine jsme byli zvyklí na větvení příběhu a fakt, že každé rozhodnutí pozmění průběh hry. Na úspěšných základech chtěl stavět také Frostpunk, jen mám pocit, že v mase lidí poněkud zanikla naléhavost zodpovědnosti za život každého jedince. U válečného dramatu jsme se starali o až čtyři unikátní bytosti s charakteristickými vlastnostmi a potřebami. Během hodin v jejich společnosti jsme se s nimi sžili, radovali se z jejich úspěchů a plakali nad jejich útrapami nebo dokonce smrtí. To mi u Frostpunku chybí.

Patrně jsme změněni moderní dobou a anonymita davu v nás vyvolává jistou dávku lhostejnosti, ale ve chvíli, kdy se kolem obrovského topného tělesa krčily stovky duší, nepřišla mi ztráta jedince tak tragická. S myšlenkou na to, že se brzy objeví další, jsem prostě jejich smrt přešel. A to podle mě vývojáři nečekali, protože si dali tu práci, že každého pojmenovali, zakomponovali jej do společnosti svazkem rodinných vztahů a můžete jej sledovat klidně celý den. Rozhodně se setkáte s docela těžkými morálními rozhodnutími, ale jsou natolik plošná, že vás prostě nijak razantně nezasáhnou.

„Všechna vaše rozhodnutí se neustále projevují do míry nespokojenosti a naděje na přežití. Nálada ve společnosti se dynamicky mění na základě dalších vnějších vlivů.“

O svém společenství totiž budete rozhodovat pomocí postupně vydávaných zákonů definujících vaši komunitu. Od samotného začátku musíte zpytovat své svědomí – pošlete pracovat děti nebo jim raději postavíte útočiště, kde se budou vzdělávat v bezpečí? V domově se o ně musí někdo starat, budova bude potřebovat teplo a podobně. Ale máte žaludek na zraněné dítě v dolech? Je jisté, že pragmatici nepřenášející morálku do počítačových her budou mít snadnější život. Ale snad se alespoň pozastaví nad nabízenými řešeními.

Podobná dilemata vás budou provázet celou hru, čas od času vytane problém sám od sebe a vy jej musíte akutně řešit nebo přezíravě přejít. Z mého pohledu se ovšem o nijak rozsáhle košatý strom zákonů nejedná. Po dvou až třech hrách už víte, jakým směrem se vydat a pokud budete toužit po vítězství bez ohledu na různé experimenty, stane se pro vás Frostpunk docela stereotypní survivalem s mírně se měnícími počátečními podmínkami. Je to škoda, protože potenciál počin 11 bit studios rozhodně měl. Snad jsme jen měli vysoká očekávání po jejich kvalitním titulu This War of Mine.

Naděje umírá poslední

Všechna vaše rozhodnutí se neustále projevují do míry nespokojenosti a naděje na přežití. Nálada ve společnosti se dynamicky mění na základě dalších vnějších vlivů – kvalita bydlení, (ne)dostatek tepla, vaše sociální cítění a aktivní řešení problémů. V případě, že nespokojenost dosáhne maximální míry, komunita vás vyžene do mrazu (snažili jste se, ale…), stejně tak se se zlou potážete, pokud lidem dojde naděje na světlejší slunné zítřky. Malichernost některých obyvatel pomlouvajících vás za každé pochybení, se nakonec projeví vznikem frakce Londýňanů, kteří se budou snažit zlákat další lidi k odchodu z bezpečí kráteru. Já bych je jít nechal, ale Frostpunk vás tlačí do přemlouvání, aby zůstali.

V té chvíli dostanete do rukou mocné nástroje na manipulaci davu. Musíte se rozhodnout, zda půjdete cestou víry nebo hrozby. Osobně mi přijde využití náboženských myšlenek jako snazší propaganda a během chvíle jsem svou kolonii zastavěl kostely a modlitebnami. Z části inženýrů jsem udělal něco jako novodobou inkvizici hlídající ulice (volba lidí nemá na hru vliv, je to jen má undergroundová verze Robespierova Kultu nejvyšší bytosti) a občas pronesl k poslušnému davu lichotivá slova podpořená mimořádnými dávkami jídla. Mnohem problematičtější je vláda silné ruky. Neustálá kontrola davu, strážné věže a tvrdé tresty za sebemenší pochybení. Sice to nějakou dobu šlo utáhnout, ale pod nátlakem je k revoluci jen kousek a já povětšinou skončil na okraji kráteru, abych si hledal přístřeší v bílých dálavách.

Bloudění v kruhu

Přežívání v mrazu kolem vyhasínajícího generátoru by nemělo žádný cíl, pokud byste se nepokusili založit zde svou domovinu. Budovatelská část vám zabere většinu herního času. Z počátku řešíte nejakutnější problémy, takže se pustíte do stavby přístřešků, léčebných center a loveckých chat. Jakmile zajistíte základní potřeby a zprovozníte svůj zdroj tepla, vrhnete se na zajištění pohodlnějšího života. Postupně zprovozníte doly na uhlí a železo, pily zpracovávající zmrzlé kmeny stromů a další nezbytné stavby. Jednotlivé boudy stavíte v kruzích kolem generátoru a propojujete je cestičkami, kterými je vedeno teplo do mobilních vyhřívačů. Občas je rotace kolem topné věže mírně nepřehledná, ale záleží na zvyku. Také se mi občas stalo, že jsem netušil, kde mi chyběla napojit cestička k domu, tak jsem postavil alternativní trasu.

„S každým rozehraným pokusem pilujete svou vyvolenou cestu, a nakonec půjdete automaticky po pro vás nejvýhodnějších vynálezech a ostatním dáte šanci, jestli na ně vyjde čas a suroviny.“

Vše do sebe docela slušně zapadá, ale budování města rychle upadne do stereotypu. Přišlo mi, že neustále stavím nové domy pro příchozí, více a více nemocnic, pečovatelských center a jen občas zprovozním novou továrnu, kterou jsem nechal vynalézt inženýry v dílně. Paleta budov se postupně rozrůstá, ale nepřišlo mi, že bych z nové nabídky viditelně těžil. Prostě jsem chápal její význam, postavil ji, ale už jsem přemýšlel, kde umístit další stan pro uprchlíky.

Z letargie mě nevytrhl ani rozsáhlý technologický strom, v němž postupně objevujete nová udělátka nebo dokonce kompletní stavby díky vzdělaným mozkům ve vašich službách. Možností je bohužel tolik, že nebudete vědět co dřív. S každým rozehraným pokusem pilujete svou vyvolenou cestu, a nakonec půjdete automaticky po pro vás nejvýhodnějších vynálezech a ostatním dáte šanci, jestli na ně vyjde čas a suroviny.

Mnou zvolená cesta tkví v okamžitém zvýhodňování průzkumníků, kteří jsou schopni odhalovat tajemná zákoutí v blízkém i vzdáleném okolí. Nejenže získáváte nové pracovní síly (ať už pracanty, inženýry či děti, pokud jste se rozhodli je vykořisťovat, popř. na palivu závislé automatony nemající lidské potřeby), ale přinášíte také důležité suroviny, především jádra pro parní zařízení, a dokonce můžete zakládat vzdálené doly. Bohužel se názvy lokalit moc nemění, takže se průběžně naučíte, kam se vám vyplatí jít a kde se jedná jen o ztrátu času.

Grafika vše nezachrání

Na rozdíl od méně povedených mechanik funguje báječně grafická stránka podpořená tklivými melodiemi houslí. Už dlouho jsem si nepochvaloval vizuální stránku strategie jako v dnes recenzovaném díle. Jednotlivá práce s detaily, jichž si možná nevšimnete přímo, ale přirozeně dokreslí atmosféru velké zimy do posledního písmenka. Pomalu tající bílá pokrývka okolo tepelných zdrojů, vyšlapané cestičky ve sněhu, nově se tvořící závěje, kouřící komíny chrlící tuny dehtu do vzduchu, zamrzající okraje obrazovky a další parádní maličkosti. Mohl bych se rozplývat opravdu dlouho, ale faktem je, že sebepodařenější grafika nezachrání gameplay upadající do zajetých kolejí.

Přes všechny chyby si však myslím, že Frostpunk nezapadne. Pro mnoho hráčů totiž půjde o oddechovou záležitost, kterou si pustí večer na dvě hodinky a pokusí se zachránit co nejvíce lidí před mrazem. Neustále ovšem budou čekat na nové přírůstky v sekci scénářů a budou doufat v jejich nekonečný přísun, který může celý koncept pozvednout do společnosti úspěšnějších her. Nemyslím si, že by Frostpunk byl úplně špatný, ale pravděpodobně nesplní očekávání fanoušků This War of Mine, kteří čekali něco jiného, syrovějšího. Z mého pohledu se bohužel jedná pouze o mírně nadprůměrnou survival strategii s příslibem delší podpory vývojářů. Díky tomu si od nás odnáší Frostpunk velmi slabou sedmičku (v podstatě 6,5) s otazníkem, zda budou vydávané přídavky stát za to.

Frostpunk vychází 24. dubna 2018 na PC. Později se dostane i na konzole. Hru koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.