Recenze Ghostrunner

Článek PC

Posun AI ve hrách díky NVIDIA ACE

Je to tady, AI ve hrách přestává být synonymem pro předem naskriptované chování postav, které jen slepě následují kód. Co umí NVIDIA ACE?

Milan Urbanec

Advent nám se vší elegancí zaklepal na dveře a již teď je prakticky jasné, že letošní Vánoce budou ve velkém oslavovat především fanoušci sci-fi, a to hlavně milovníci kyberpunku. V polských luzích a hájích totiž finišují s hojně očekávaným Cyberpunkem 2077, na který se stejně jako vy a celý zbytek světa neskutečně těšíme. Co si nejdříve dát menší předkrm? Vypadá výborně, chutná skvěle a rozplývá se na jazyku, zároveň ale není pro každého a je potřeba mít na něj nachystané chuťové pohárky. Číšníku, přineste prosím Ghostrunnera!

Pokud bychom měli Ghostrunner zaškatulkovat, jde o nezvykle podivný mix Warframe, Dishonored, Mirror’s Edge a Dark Souls. I když to maličko vypadá, jako by nám pejsek s kočičkou uvařili pěknou šlichtu, výsledek je až překvapivě chutný. Není ale úplně pro každého. Ocitnete se v těle robotického samuraje, s nímž pomocí obratného parkouru, švihajícího meče a pohledu z první osoby naděláte z okounějících nepřátel poctivé sushi. Jen při tom budete často umírat, a tím myslíme opravdu ČASTO. Hra totiž byla od samotného počátku vývoje koncipována jako svižná akce s netradiční mechanikou „one hit/one kill“, ale nepředbíhejme.

• Platforma: PC (recenzováno), PS4, Xbox One, Nintendo Switch
• Datum vydání: 27.10.2020 (PC, PS4, Xbox One), 10.11.2020 (Nintendo Switch)
• Výrobce: One More Level, Slipgate Ironworks, 3D Realms
• Vydavatel: 505 Games, All in! Games
• Žánr: akční FPS / cyberpunk / parkour
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 22 GB
• Herní doba: 6-8 h
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 29.99 EUR

Jedna ruka netleská

Po ne zrovna veselém intru, v němž vám byla po nepovedené akci urvána pracka, se ocitáte na samotném dně místního cyberpunkového světa. Konkrétně se jedná o chudinskou čtvrť u Dharma Tower, posledního úkrytu lidstva po neznámé kataklyzmatické události. Nemáte sice vůbec ponětí, kdo jste a co máte dělat, ostatní to ale vědí moc dobře a jdou vám kvapně po krku. Zanedlouho zjistíte, že jste kyborg GR-74 aktivovaný zkopírovaným vědomím Architekta a vaše robotické tělo bylo narychlo opraveno skupinkou rebelů, kteří vám dali klasické lidské jméno Jack. Vaším úkolem pak není nic jiného než dokončit původní misi, tedy popravit Maru. Ta vládne v Dharma Tower tvrdou ocelovou pěstí, v minulosti nechala popravit Architekta a co je nejhorší, to ona vám utrhla vaší drahocennou končetinu. A to se prostě nedělá.

Ihned v první misi pomocí rad od Architekta zjistíte, jak se v okolním světě pohybovat. Kromě obligátního skrčení, skoku a skluzu můžete také běhat po zdech, odrážet se od nich, dělat různé přískoky a díky zesíleným smyslům dokonce uhýbat před vystřelenými projektily. Pro zdolání vyvýšených míst máte k ruce vystřelovací hák a časem se pomocí systému vylepšování naučíte ještě další vychytávky jako odrážení střelby mečem, popravení tří nepřátel najednou rychlým výpadem nebo dočasné převzetí kontroly nad protivníky. Ovládání je intuitivní, plynulé a rychle vám přejde do krve. Člověk vlastně až žasne nad tím, jak jednoduše lze ve virtuálním světě dovádět. Vaše nadstandardní pohybové nadání je ovšem zapotřebí chytře a koordinovaně využívat, protože jinak nemáte nad místními vejlupky, nedejbože tuhými bossy, vůbec šanci zvítězit.

Na Hromnice o den více

Jak už jsme nakousli o pár řádek výše, Ghostrunner se od ostatních titulů liší trochu netradiční mechanikou. V tomto světě totiž znamená jakýkoliv výstřel či seknutí mečem okamžitou smrt, a to jak vaší, tak protivníků. Problém je v tom, že zatímco oponenti mají aimbot a dokáží vás trefit ze svých kanónů na velké vzdálenosti, vy máte v ruce jen mečík. Musíte se k nim tedy nejprve dostat, abyste je s ním mohli vzít na plocho, což bývá pekelně těžké a odnese to minimálně vaše klávesnice a častokrát i blízké okolí, které bude muset snášet vaše posunky, vzdychání a pořvávání přisprostlých nadávek. Autoři s tím počítali, proto vyvinuli možnost bleskového nahrání po neúspěšném pokusu, čili můžete pokoušet štěstí znovu a znovu. Velmi rychle však zjistíte, že tudy cesta nevede a pokorně akceptujete fakt, že se posunete vpřed jen trpělivým, možná až autisticky přesným, plněním komplexních sérií různých běhů, úskoků a finálních úderů, přičemž jediná chyba znamená smrt či pád do hlubin a následný restart od posledního checkpointu. Ty jsou naštěstí rozmístěné docela chytře, což má na svědomí design jednotlivých úrovní.

Těch je dohromady sedmnáct a každá z nich se skládá z několika sekcí platformingu a bojových arén. Zatímco ve skákacích úsecích máte žlutou barvou jasně nalajnováno kudy jít, ve zmiňovaných arénách smíte protivníky odpravit v libovolném pořadí a způsobem, jakým se vám zlíbí. Po případném neúspěchu se všichni vrátí na původní pozice, takže po několika pokusech máte dokonalý přehled o tom, kde na vás hoši od bobří řeky číhají. Přesto zemřete nesčetněkrát, proto vás ještě musíme varovat před případným rage quitem, tedy momentem, kdy dostanete přes kulky a hru v záchvatu vzteku vypnete. Checkpointy se totiž smažou a vy pak budete muset celý level absolvovat úplně od začátku. A to někdy doopravdy zamrzí, protože některé typy nepřátel jako třeba Enforceři s energetickými štíty není zrovna snadné poslat do věčných lovišť. Tady se bude stoprocentně lámat chleba, jelikož někteří hráči to zkrátka nevydrží a hru odinstalují. Ostatně to se už nyní potvrzuje na oficiálním Steam fóru, kde spousta lidí prosí o implementaci ručního uložení nebo easy módu.

Chybami se člověk učí

To by byla pochopitelně velká škoda. I když může být míra frustrace místy neúnosná, výsledný pocit satisfakce po celkovém dohraní hry za to rozhodně stojí. Za třicet penízků evropských získáte minimálně 6-8 hodin solidního dobrodružství, pokud budete hledat skryté předměty a kochat se okolním prostředím, dostanete se snadno až na dvojnásobek. Ghostrunner bohužel po dohrání nenabízí nic dalšího, a protože už budete vědět co kde a jak udělat, nemá jeho druhé rozehraní skoro žádný smysl. Tedy možná až na úžasné audiovizuální zpracování.

Čtvrtá generace Unreal enginu totiž vypadá skvěle a častokrát jsme se po vykostění arény kochali okolním scenériemi. Blikající neony, zašlá špína, nápisy a plakáty, temné hlubiny a zároveň nekonečně vysoká architektura vás dokonale pohltí. K tomu všemu si připočtěte povedený hudební doprovod od Daniela Deluxe a ve výsledku tak máte k dispozici opravdu nadpozemský zážitek. Hra je také bravurně optimalizována, jelikož dokáže běžet na pět let starém stroji ve FullHD rozlišení při 60 snímcích za vteřinu bez jakéhokoliv zaškobrtnutí. Navíc podporuje i raytracing, který jsme však kvůli absenci RTX karty neměli možnost vyzkoušet.

[sc name="reklama_lynx" ]