Recenze Ghostrunner

Advent nám se vší elegancí zaklepal na dveře a již teď je prakticky jasné, že letošní Vánoce budou ve velkém oslavovat především fanoušci sci-fi, a to hlavně milovníci kyberpunku. V polských luzích a hájích totiž finišují s hojně očekávaným Cyberpunkem 2077, na který se stejně jako vy a celý zbytek světa neskutečně těšíme. Co si nejdříve dát menší předkrm? Vypadá výborně, chutná skvěle a rozplývá se na jazyku, zároveň ale není pro každého a je potřeba mít na něj nachystané chuťové pohárky. Číšníku, přineste prosím Ghostrunnera!

Pokud bychom měli Ghostrunner zaškatulkovat, jde o nezvykle podivný mix Warframe, Dishonored, Mirror’s Edge a Dark Souls. I když to maličko vypadá, jako by nám pejsek s kočičkou uvařili pěknou šlichtu, výsledek je až překvapivě chutný. Není ale úplně pro každého. Ocitnete se v těle robotického samuraje, s nímž pomocí obratného parkouru, švihajícího meče a pohledu z první osoby naděláte z okounějících nepřátel poctivé sushi. Jen při tom budete často umírat, a tím myslíme opravdu ČASTO. Hra totiž byla od samotného počátku vývoje koncipována jako svižná akce s netradiční mechanikou „one hit/one kill“, ale nepředbíhejme.

• Platforma: PC (recenzováno), PS4, Xbox One, Nintendo Switch
• Datum vydání: 27.10.2020 (PC, PS4, Xbox One), 10.11.2020 (Nintendo Switch)
• Výrobce: One More Level, Slipgate Ironworks, 3D Realms
• Vydavatel: 505 Games, All in! Games
• Žánr: akční FPS / cyberpunk / parkour
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 22 GB
• Herní doba: 6-8 h
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 29.99 EUR

Jedna ruka netleská

Po ne zrovna veselém intru, v němž vám byla po nepovedené akci urvána pracka, se ocitáte na samotném dně místního cyberpunkového světa. Konkrétně se jedná o chudinskou čtvrť u Dharma Tower, posledního úkrytu lidstva po neznámé kataklyzmatické události. Nemáte sice vůbec ponětí, kdo jste a co máte dělat, ostatní to ale vědí moc dobře a jdou vám kvapně po krku. Zanedlouho zjistíte, že jste kyborg GR-74 aktivovaný zkopírovaným vědomím Architekta a vaše robotické tělo bylo narychlo opraveno skupinkou rebelů, kteří vám dali klasické lidské jméno Jack. Vaším úkolem pak není nic jiného než dokončit původní misi, tedy popravit Maru. Ta vládne v Dharma Tower tvrdou ocelovou pěstí, v minulosti nechala popravit Architekta a co je nejhorší, to ona vám utrhla vaší drahocennou končetinu. A to se prostě nedělá.

Ihned v první misi pomocí rad od Architekta zjistíte, jak se v okolním světě pohybovat. Kromě obligátního skrčení, skoku a skluzu můžete také běhat po zdech, odrážet se od nich, dělat různé přískoky a díky zesíleným smyslům dokonce uhýbat před vystřelenými projektily. Pro zdolání vyvýšených míst máte k ruce vystřelovací hák a časem se pomocí systému vylepšování naučíte ještě další vychytávky jako odrážení střelby mečem, popravení tří nepřátel najednou rychlým výpadem nebo dočasné převzetí kontroly nad protivníky. Ovládání je intuitivní, plynulé a rychle vám přejde do krve. Člověk vlastně až žasne nad tím, jak jednoduše lze ve virtuálním světě dovádět. Vaše nadstandardní pohybové nadání je ovšem zapotřebí chytře a koordinovaně využívat, protože jinak nemáte nad místními vejlupky, nedejbože tuhými bossy, vůbec šanci zvítězit.

Na Hromnice o den více

Jak už jsme nakousli o pár řádek výše, Ghostrunner se od ostatních titulů liší trochu netradiční mechanikou. V tomto světě totiž znamená jakýkoliv výstřel či seknutí mečem okamžitou smrt, a to jak vaší, tak protivníků. Problém je v tom, že zatímco oponenti mají aimbot a dokáží vás trefit ze svých kanónů na velké vzdálenosti, vy máte v ruce jen mečík. Musíte se k nim tedy nejprve dostat, abyste je s ním mohli vzít na plocho, což bývá pekelně těžké a odnese to minimálně vaše klávesnice a častokrát i blízké okolí, které bude muset snášet vaše posunky, vzdychání a pořvávání přisprostlých nadávek. Autoři s tím počítali, proto vyvinuli možnost bleskového nahrání po neúspěšném pokusu, čili můžete pokoušet štěstí znovu a znovu. Velmi rychle však zjistíte, že tudy cesta nevede a pokorně akceptujete fakt, že se posunete vpřed jen trpělivým, možná až autisticky přesným, plněním komplexních sérií různých běhů, úskoků a finálních úderů, přičemž jediná chyba znamená smrt či pád do hlubin a následný restart od posledního checkpointu. Ty jsou naštěstí rozmístěné docela chytře, což má na svědomí design jednotlivých úrovní.

Těch je dohromady sedmnáct a každá z nich se skládá z několika sekcí platformingu a bojových arén. Zatímco ve skákacích úsecích máte žlutou barvou jasně nalajnováno kudy jít, ve zmiňovaných arénách smíte protivníky odpravit v libovolném pořadí a způsobem, jakým se vám zlíbí. Po případném neúspěchu se všichni vrátí na původní pozice, takže po několika pokusech máte dokonalý přehled o tom, kde na vás hoši od bobří řeky číhají. Přesto zemřete nesčetněkrát, proto vás ještě musíme varovat před případným rage quitem, tedy momentem, kdy dostanete přes kulky a hru v záchvatu vzteku vypnete. Checkpointy se totiž smažou a vy pak budete muset celý level absolvovat úplně od začátku. A to někdy doopravdy zamrzí, protože některé typy nepřátel jako třeba Enforceři s energetickými štíty není zrovna snadné poslat do věčných lovišť. Tady se bude stoprocentně lámat chleba, jelikož někteří hráči to zkrátka nevydrží a hru odinstalují. Ostatně to se už nyní potvrzuje na oficiálním Steam fóru, kde spousta lidí prosí o implementaci ručního uložení nebo easy módu.

Chybami se člověk učí

To by byla pochopitelně velká škoda. I když může být míra frustrace místy neúnosná, výsledný pocit satisfakce po celkovém dohraní hry za to rozhodně stojí. Za třicet penízků evropských získáte minimálně 6-8 hodin solidního dobrodružství, pokud budete hledat skryté předměty a kochat se okolním prostředím, dostanete se snadno až na dvojnásobek. Ghostrunner bohužel po dohrání nenabízí nic dalšího, a protože už budete vědět co kde a jak udělat, nemá jeho druhé rozehraní skoro žádný smysl. Tedy možná až na úžasné audiovizuální zpracování.

Čtvrtá generace Unreal enginu totiž vypadá skvěle a častokrát jsme se po vykostění arény kochali okolním scenériemi. Blikající neony, zašlá špína, nápisy a plakáty, temné hlubiny a zároveň nekonečně vysoká architektura vás dokonale pohltí. K tomu všemu si připočtěte povedený hudební doprovod od Daniela Deluxe a ve výsledku tak máte k dispozici opravdu nadpozemský zážitek. Hra je také bravurně optimalizována, jelikož dokáže běžet na pět let starém stroji ve FullHD rozlišení při 60 snímcích za vteřinu bez jakéhokoliv zaškobrtnutí. Navíc podporuje i raytracing, který jsme však kvůli absenci RTX karty neměli možnost vyzkoušet.

[sc name="reklama_lynx" ]