Absurdní kolumbovská výprava do vesmíru ve jménu vědy a lidstva.
Australan Alex Hutchinson má za sebou zářnou kariéru, ovšem nikoli na kontinentě kde se narodil, nýbrž v Severní Americe. Dnes tento protinožec patří mezi nejrespektovanější videoherní vývojáře současnosti, protože jeho rukopis nese mnoho veleúspěšných titulů vydaných od začátku současného milénia. V herním průmyslu začal pracovat před dvaceti lety ještě v domácím studiu Torus Games, kde jako designér úrovní sbíral zkušenosti s 2D modelováním her pro Game Boye.
Jenže když po několika letech přeletěl oceán až do kalifornského Maxisu, nabrala jeho kariéra strmý vzestup, který nepolevil, ani když jeho zaměstnavatele odkoupil distributor EA. V té době již Alex z pozice hlavního designéra vytvořil např. The Sims 2, sérii Spore a napsal scénář k Army of Two: The 40th Day. Nakonec se vydal ještě severněji do Ubisoftu v kanadském Québecu, kde nastoupil již jako produktový ředitel a zastřešoval vývoj Assassin's Creed III (naše recenze 9/10) a Far Cry 4 (naše recenze 8/10).
- Platforma: PC (recenzováno), PS4, X1
- Datum vydání: 28. 1. 2020
- Výrobce: Typhoon Studios (Kanada)
- Vydavatel: 505 Games (Itálie)
- Žánr: akční sci-fi adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano (online koop pro 2)
- Dat ke stažení: 4,6 GB (PC)
- Herní doba: 10-15 hodin
- Přístupnost: 12+
- Prodejní verze: digitální/krabicová (jen konzole)
- Cena: od 699,-
Jako mnoho jeho kolegů ale nakonec došel k poznání, že nejlepší pro něj bude obří herní konglomeráty opustit, i když se bude muset finančně podstatně uskrovnit. A tak si za našetřené peníze v roce 2017 otevřel s přáteli vlastní soukromé studio Typhoon tentokrát v Montrealu, do něhož nalákal své kamarády z různých kanadských poboček Ubisoftu. Nyní už ale nejsou samostatní, protože je ke konci minulého roku odkoupil Google Stadia, nicméně ještě předtím stihli dokončit a vydat svoji první nezávislou hru Journey to the Savage Planet.
Je úsměvné, že Alexovou přímou nadřízenou je ředitelka divize Stadia Jade Raymond, která kdysi také opustila Ubisoft… Co je ale zajímavější, veškerá práva na značku Journey to the Savage Planet i nadále patří pouze studiu Typhoon, takže se hlavně o příjmy z prodeje nemusí s Googlem dělit a případné další pokračování, jakkoli je to asi v područí Stadie jen zbožné přání, bude také výhradně v režii montrealského studia.
No Man's Starlink Worlds
Čím víc jsem Journey to the Savage Planet hrál, tím více mi tato hra připomínala tři jiné tituly. Výrazně barevný vizuální styl zdejšího světa vám asi evokuje No Man's Sky (naše recenze 6/10), důraz na objevování okolí i jeho obyvatel připomíná Starlink: Battle for Atlas (naše recenze 7/10) a humorný podtext zase The Outer Worlds (naše recenze 9/10). Journey to the Savage Planet je ale především akční sci-fi adventurou z pohledu 1. osoby s plošinkovými pasážemi, jež si hodně bere především ze žánru metroidvania.
Vaše jméno je Mo Lesker a nejste ani udatným hrdinou, ani mega silným pozérem, nýbrž obyčejným občanem Země roku 2034, jenž se až po krk topí v dluzích, má mizernou práci, ještě mizernější budoucnost a bydlí se svou matkou v nuzném krcálku někde na předměstí zatuchlého velkoměsta. Planeta je navíc v té době na kraji se zdroji a tak lidstvo hledá nové cesty, jak najít další místa pro obludně se rozrůstající civilizaci.
Vy se jako dalších 82 tisíc chudáků dobrovolně přihlásíte do programu Pioneer Project soukromé společnosti Kindred Aerospace, jenž si klade za cíl zmapovat vytipované daleké planety, o nichž lidstvo neví skoro nic, jestli je to místo vhodné pro usídlení lidské kolonie. Každopádně je to přece dobrý způsob, jak se zbavit dluhů!
Takže prakticky bez výcviku nasednete do velmi jednoduché sériové lodi Javelin JAV-4523, která je stavěna horkou jehlou, jen aby dolétla na místo bez možnosti návratu zpět (to vám samozřejmě neřekli). A jako jeden z tisíců anonymních kosmonautů číslo J75X321 vystartujete ke vzdálené planetce AR-V 26, o níž se tuší, že má minimálně podmínky k úspěšnému přistání. Vaše velká vesmírná Cesta na divokou planetu plná absurdních situací právě startuje!
Potkáte mimozemšťany?
Samozřejmě vaši maličkost společnost ignoruje, protože se počítá, že naprostá většina expedic skončí neslavně. Nicméně se vám podaří přistát, i když to loď ošklivě odnese, a navíc společnost zpozorní, když vaši robotičtí průzkumní droni zjistí, že je planeta nejen obyvatelná, ale i bohatá na zdroje a prvky, které lidstvo (a hlavně vy) potřebuje. Když pak poblíž přistávací zóny naleznete obří mimozemské stavby, vaše šťastná hvězda zazáří opravdu naplno, protože vědci na Zemi jsou jako na trní, co ještě objevíte a co by to mohlo znamenat. Třeba nějakou mimozemskou substanci či materiál, který by se lidstvu mohl hodit?
Journey to the Savage Planet je především hrou o průzkumu a objevování, v níž se stáváte futuristickým Kryštofem Kolumbem. Ta malá vada na kráse, že na cestu domů nemáte ani funkční koráb, ani palivo, vám tak ani nemusí vadit. Stejně je to na Zemi hnusný a tady na barevné a vesele se tvářící planetce aspoň bude nějaká prča! Ostatně veselá kopa je i vaše počítačová průvodkyně EKO, když lakonicky prohlásí, že pro případný návrat domů potřebujete ze zdrojů na planetě vydestilovat pohonné hmoty. A když se vám to nepodaří, má pro vás dobrou zprávu: „Vítejte ve vašem novém domově!”
Společnost na výpravách šetřila kde mohla, takže kromě polofunkční lodi (na poměry vesmírných her je opravdu malá) máte k dispozici již jen svůj docela pokročilý skafandr, ale hlavně výbornou a funkční 3D tiskárnu, která z vesmírných zdrojů vyrobí prakticky cokoli. Od vaší první a jediné bouchačky až po veškerá vylepšení vašich nástrojů. Hlavním a jediným úkolem je co nejdokonaleji zmapovat AR-V 26 a pořádně ji prozkoumat. K tomuto účelu máte ve svém průzoru kamerku s chytrým skenerem, který dokáže zanalyzovat faunu, flóru, ale i objekty na planetě a podrobně je popsat do vašeho žurnálu.
Skenovat zde budete velmi často, však pro 100% zdar výpravy potřebujete popsat 190 věcí od rostlin a zvířat přes predátory, mimozemské výtvory až po planetární biomy a materiály. Ty základní, z nichž vám tiskárna vyrobí nové vybavení či vylepšení, jsou hliník, křemík, uhlík a mimozemská slitina, přičemž k tomu např. stačí střelit do té správné kytky, načež z ní vypadnou plody, jež slouží jako lékárničky.
Hodně vylepšení pro méně věciček
Vaše jediná zbraň v podobě plasmové pistolky Nomad sice disponuje neomezenou municí (střely získává z místní atmosféry), ale zase omezenou silou, dostřelem či zásobníkem na pouhých 6 střel. Díky 3D tisku z ní ale časem uděláte docela solidní zbraň, protože jí navýšíte zásobu munice nebo její sílu ve 13 ugpradech a velmi podobně si můžete vylepšovat i váš skafandr s multifunkčním batůžkem na zádech opět skrze 18 nových či vylepšených funkcí. Je libo zvýšení skoku, silnější skener, ještě delší raketový let nebo vystřelovací kotvičku?
Tato vylepšení a nové nástroje přitom opravdu často využijete, protože planeta AR-V 26 překvapuje jednak svojí vertikalitou a jednak velkým množstvím různých zdánlivě nedostupných jeskyň, schovek, říms a úkrytů, jež se kolikrát tváří, že jsou jen obyčejnou součástí prostředí. Ale chyba lávky, protože tyto oblasti jsou právě připraveny na to, až budete mít lepší vybavení a silnější pohybové schopnosti. Při jejich zdolávání zřejmě mnohokrát zahynete, ale to zde vůbec nevadí, protože vás droni hned naklonují znovu, takže můžete hned pokračovat.
Bábušky a prdlavky
Tvůrci využili služeb Unreal enginu 4, protože Hutchinson ho znal z vývoje Army of Two: The 40th Day, kde pracoval ještě s jeho třetí generací. Slabší a méně detailní grafiku hra maskuje za veselou a barevnou paletu místních lokací, fauny a flóry, u níž tvůrci opravdu řádně popustili uzdu své fantazii. Roztomilí ptáčkové s obřími očíčky, kteří po konzumaci vaší kosmické stravy začnou brutálně prdět (také je vědci pojmenují jako Ptáky pšoukavé), jsou ještě selanka. Záhy narazíte např. na dvouhlavého červíka Bábušku, který po zásahu či profackování (ano, facky jsou váš způsob boje na blízko) udělá takový genetický majstrštyk, že by i Gregor Mendel zíral!
Z toho všeho jste správně usoudili, že Journey to the Savage Planet je veselá hra, řádně protknutá absurdním humorem, který na vás vylézá ze všech koutů. Majitel Kindred Aerospace je naprostý magor, v lodi vám pouští reklamy absurdnější než v GTA a váš žurnál se plní popisky o planetě a životě na ní, jež jsou všechno ostatní jen ne vědecky vážné, a i projevy místních potvůrek jsou sranda sama. Schválně na ně zkuste použít své vystřelovací nářadíčko, sem tam něco preventivně profackovat nebo prostě zastřelit. I když určitá potvůrka jen tak lehce zastřelit nejde, protože se z ní stane něco úplně jiného… Prostě absurdita na každém kroku, s níž to ale tvůrci občas tak přehání, že některé události zavání kýčovitou groteskou za každou cenu.
Sranda jde ale stranou, když narazíte na nějakého z více než 20 druhů místních predátorů a bossů. Většina jde po vás na první dobrou a ty silnější a větší kreatury jsou kolikrát hodně tvrdým oříškem, protože jim plazma zas tak moc neublíží a navíc jsou většinou až na určitá exponovaná místa skoro nezranitelné. V takových chvílích vám hodně pomůže přivolání jedné pomocné ruky, protože Journey to the Savage Planet lze hrát krom sólo postupu také v online kooperaci ve dvojici kosmonautů.
I když se postup ukládá jen jednomu z vás, tak výhodou je, že hra dva charaktery nijak nereflektuje např. vyšší obtížností nebo četnějším výskytem predátorů. Takže situace, které s jednou figurkou dají zabrat, ve dvojici vyřešíte jedním vrzem, ani se pod skafandry nezapotíte. To se pak vaše virtuální album sběratelských kartiček, do něhož máte objevit a popsat druhy mimozemských živočichů, plní o sto péro. Planetka je totiž docela rozlehlá a kromě schválně nedostupných míst vyžadujících lepší materiál, se jedná o kompaktní otevřený svět, rozdělený do několika velkých oblastí, mezi nimiž se můžete teleportovat.
Je libo trochy bloudění?
Celkově prochodíte přes čtyřicítku lokací ve čtveřici biomů a i když planeta není až tak velká jako např. v The Outer Worlds, díky té zmíněné vertikalitě a myriádě těžce dostupných skrýší je velikost světa pro účely hry naprosto postačující. Jedinou navigační pomůckou tu je ale pouze kompas se šipkami a vzdáleností u horní hrany obrazovky. Těžko říci, jestli by kvůli tomu zamotanému designu prostředí nebyla chybějící mapa spíše nepřehledná, ale rozhodně tady chybí možnost zapíchnutí navigačního bodu (waypointu), protože kompas není moc praktický a tak tu můžete ke svému cíli docela dost bloudit.
Milou drobností jsou přibývající scénické pohlednice ve vaší lodi, jak postupně prozkoumáváte celou planetu, přičemž samotný příběh zabere kolem 10-12 hodin. Když ale vezmete objevitelské choutky vážně, výprava se může protáhnout až na dvojnásobek. A moc se mi líbí, že si tvůrci nehrají na žádnou obří a rozsáhlou AAA hru, jaká nemá v galaxii konkurenci, ale již od začátku vývoje komunikovali, že Journey to the Savage Planet jako svoji prvotinu pojali cestou méně technologicky vyspělé hry, u níž si dali více záležet na vytříbeném technickém stavu bez chyb, namísto špičkové grafiky, širokého obsahu či obrovských možností co dělat.
Hra od necelé třicítky vývojářů je sice obrazově spíše barevná a pestrá než hezká a detailní, má jednoduché ovládání a naprosto přímočarý příběh, jenž ke konci vyčpí, ale na druhou stranu je bezchybná, plně funkční, nenáročná na hardware (konzolovky proto nepodporují 4K ani HDR), vtipná, zábavná, někdy až relaxační, a hlavně levná! Je tak možná dvakrát škoda, že pod křídly Googlu nadějné studio již asi nic tak osvěžujícího nevyrobí, protože se zřejmě bude věnovat vylepšování technologie Stadia či jejím exkluzivním hrám.
Journey to the Savage Planet pro PC vyšla pouze digitálně na Epic Games Store za 750,-. Pro PS4 a X1 si hru levněji zakoupíte na Xzone.cz v krabičkových verzích za 699,-:
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
Totálně ujetá, absurdní a veselá výprava na fantastickou planetku, která by perfektně zapadla i do Podivuhodných dobrodružství Vladimíra Smolíka. Tvůrci se při navrhování zdejšího prostředí, rostlin i živočichů vyřádili až tak, že to s tím humorem za každou cenu a neustálým skenováním trochu přepískli.
