MrN00b

Cušima pro mě osobně byla vždy spíš osmičková hra, které ale nechybělo mnoho k tomu, aby byla devítková. Jotei dle mě opravuje právě onu většinu výtek, vylepšuje celý koncept hratelnosti a hlavně pro mě osobně přichází s mnohem zajímavější hlavní postavou. Jin byl pro mě osobně vždy jeden z důvodů, proč jsem se k Cušimě nevrátil a nedohrál jí víckrát, jeho charakter byl příliš stoický na 40 hodin hratelnosti, stejně jako zápletka s přijmutím cesty ducha a porušením kodexu, mi přišla krapánek dost chabá (to bylo nejspíš zapříčiněno mou zálibou v historii a vím jak to s celou ctí bylo :D). Byl to OK protagonista, kterého spíš ale drželi nad vodou epické momenty než on sám. Acu je v tomhle mnohem lepší, její příběh a zápletka je osobnější, i přes svou tvrdou stránku dovede být citlivá, celkově mě jako postava více zaujala a chtěl jsem znát, jak to s ní dopadne. Soubojový systém také byl vylepšený, postoje nahradili rozličné zbraně s tím rozdílem, že i když vám hra tvrdí, že byste je měli střídat, není to nutno a většinu hry jsem hrál pouze s dvěma, svět je stejně tak mnohem hezčí a mnohem lépe rozvrhnutý, celý průzkum je více organický, nepřátelských táborů je méně a lépe rozplánované, a to se týká vlastně všech aktivit ve světě. Ve všech ohledech je to vylepšení oproti Cušimě, vzali si zpětnou vazbu k srdci a pokud máte rádi staré, klišodní westerny a sumurajské filmy, bude chrochtat blahem, a osobně otřepaná ustřední zápletka je pro mě spíše plus, protože stejně jako Cušima to vlastně vzdává poctu určitému aspektu žánru a stejně jako pro příběh poháněný postavami, funguje jednoduchost většinou lépe. Ovšem to už je o individuálním vkusu, vždy jsem upřednostňoval jednoduší osobnější zápletky ve stylu "sword and sorcery" než epické příběhy. Takže Jotei je pro mě osobně devítková hra, které nechybí málo k desítce.

Je třeba zmínit, že jsem fanoušek série a ne ortodoxní DAO uctívač, a mým nejoblíbenějším dílem je druhý. Veilguard ve spoustě věcech mi právě připomíná DA2 (s mnohem větší dávkou ME2), nejen komplikovaným vývojem ale i tím, jak funguje.
Věci, které se dost často kritizovaly u DAI (nejúspěšnějšího dílu série) jako Semi Open World lokace, souboje a questy ala MMO, zde změnili dle mě k lepšímu. Zkráceně, Veilguard v mém osobním žebříčku je hned vedle Inkvizice s tím, že DAV má zábavnější hratelnost, zápletku, výraznější sekundární antagonisty a skvělý finální akt ale DAI má zábavnější společníky.
Tím se upřímně přesunu a věnuji zbytek znaku tomu pro mě největšímu plusu a to, že DAV je příběhově důstojné ukončení, je zde uzavřeno mnoho menších linek i ze starších knih a komiksů, ať už v rámci questu nebo zmínkou v kodexu. Uspokojivě jsou zodpovězeny ty nejpalčivější otázky a záhady.
Slabinou jsou v první polovině dialogy, ty jsou místy jak na houpačce a důvodem je, že často slouží jako expozice pro nováčky nebo běžné fanoušky hrající hru jednou, nanejvýš dvakrát a vrací se po deseti letech. Bohužel na příběhu se podepsal i několikrát resetovaný vývoj, kdy třeba jednu cutscénu zapomněli upravit a nějaké ty zmínky v pozadí, které jsou poněkud v rozporu s aktuálním děním ve světě Thedas. (Bez spoilerů, dva společníci plánují kempování do oblasti, která je ale plná nepřátel.) S tím je spojená i další chyba, příběh se viditelně odehrává během týdnů a měsíců, ale často to působí jako by šlo jen o hodiny či dny. To je má největší výtka v tomhle, často příběh působí uspěchaně a na mnoha místech si viditelně zaslouží nebo měla být 1-2 minutová cutscéna navíc.
Společníci ve svém základním konceptu a jejich příběhy nejsou špatné, problém je jistá uspěchanost a zkratkovitost. Jediný společník, který mě nebavil byl Lucanis, naopak nejčastějším parťákem se stal Emmrich v doprovodu Taash, druhá jmenovaná je pro mě promrhaný potenciál a psaná příliš na jistotu. 2k znaků je málo :/