MrN00b

Lhal bych, kdybych tvrdil že jsem Zero Company nějak zvlášť vyhlížel. Jistě, jako fanoušek Star Wars jsem o hře věděl, plánoval si jí zahrát, ale má očekávání byla vyloženě vlažná. Očekával jsem nanejvýš menší xcom v kulisách známého univerza, ne však možného osobního kandidáta na hru roku a počin, který se snadno dostal do mých top 3 her z předaleké galaxie. (Hned po bok KotORu a Republic Commando)

Tahle kompanie nepřináší revoluci v žánru ale jeho evoluci v přístupu k vyprávění, zatímco xcom pro mě vždy představoval pomyslné virtuální šachy a během hraní jsem často poslouchal podcasty, zde ale dostáváme poutavý příběh zasazený do konce Klonových válek.

Scenáristický tým pod vedením Aarona Contrerase (jenž má na svědomí i Jedi: Fallen Order a Survivor) potřetí dokázal, že SW univerzu skutečně rozumí a dokonce zajdu tak daleko, že řeknu: „Lucasfilme najměte si je!“ A pokud máte rádi animované The Clone Wars, tak vám Zero Company bude připadat jako o něco dospělejší spin-off, nejednou se totiž odkazuje na různé konflikty či události aniž by to působilo jako pustý fanservis, a nejednou evokoval atmosférou i fenomenální Andor s Rogue one.

Co se týká postav, dávám velký ale velký palec nahoru. Netuším nakolik to byl tvůrčí záměr, ovšem Hawk mi svým rádoby cynickým a špatným humorem občas nepatrně připomínal protagonistu stejného jména z druhého dílu Dragon Age, když si vybíráte sarkastické humorné odpovědi (má oblíbená osobnost v DA2.) To, společně s tím že jsem si zvolil Devaronianskou ženu (ne, nebudu hrát za dalšího člověka v předaleké galaxii, když si můžu zvolit tyhle rohaté ďábly, pro které jsem vždy v SW měl slabost) to vytvořilo pro mě postavu, která jsem si okamžitě oblíbil.

Stejně tak doprovodný ansámbl je výrazný a zajímavý, Runu si nejde nezamilovat! A co se týká operativců, zde přichází největší klobouk dolů. Očekával jsem, že kromě proklamované šestice propracovanějších “hlavních“ a opravdu zajímavých budou ti generované prostě jen NPC figurky ala X-com na kterých vám nijak nezáleží, ale není tomu tak. Jistě, nebudu tvrdit že se vyrovnají zmíněné šestici, co se propracovanosti týká, nemají ani osobní questy, a rozhovory s nimi jsou jen prohození pár slov, ovšem i tyhle “generovaní“ operativci mají jednu z deseti možných osobnosti, můžete je potkat jak se vybavují mezi sebou nebo z někým z šestice, (upřímně jsem se zasmál, když moje neposedná Twi'lecká medička se zálibou v akci flirtovala v baru s Lucou, nebo když se mě průzkumník optal, zda je Runa singl) a vytváří to skutečný pocit, že jsou součástí týmu a ne jen žrádlo pro kanony :) Doporučuji tedy si vytvořit všech 10 variant a postupně si je naverbovat, aby vám hezky zaplnili a oživily základu.

Musím pochválit i audiovizuální stránku, z které doslova čiší předaleká galaxie. Střelba z blasteru a to jak zní, jiskry, prostředí, hudba, nebudu tvrdit že je to nejkrásnější hra ale vypadá a zní skvěle, vše vypadá a zní jak Star Wars, což je dle mě to hlavní.

Co se týká hratelnosti, zde dostanete přesně to, co očekáváte v rámci žánru. Občas tedy se v rámci příběhových/hlavních misí i trochu projdete po lokacích, kde můžete prohodit pár slov s obyvateli planety nebo provést nějaký průzkum, který vám dá nepatrnou výhodu v nadcházejícím souboji ale v podstatě se jedná o lineární koridor kde nejde nic minout a slouží jen pro narativní důvody. Samotné souboje jsou zábavné, svižné, intuitivní, a od veteránů žánru staví na ověřených mechanikách.

Zero Company bych neváhal dát maximální hodnocení nebýt technických chyb a dosti chabé optimalizace. Ovšem vzhledem k tomu, že studio Bit Reactor dalo neplacenou dovolenou ještě před vydáním 80% zaměstnancům a zůstalo jen malé jádro, které se má o hru starat, tak technický stav nijak nepřekvapí. Tenhle počin se rozhodně zařadí do mého každoročního Star Wars herního maratonu, proto zamrzí, že se nejspíš nedočkáme DLC nebo pokračování, a jediné v co tedy doufám je, že Aarona Contrerase a jeho tým scenáristu nám tu a tam dá vědět, jak si Hawk a Zero Company vede.

Stray Gods: The Roleplaying Musical je aspoň v mém případě připomínka, jak snadno mohou hráči skrz prsty proklouznout ne jen dobré hry ale i ty vskutku výtečné.

Scénář má na svědomí David Gaider, tedy legenda jenž se podepsala pod Dragon Age, Star Wars: KotOR, a Baldur's Gate 2, už jen to člověku dávat tušit, že se bude jednat minimálně po stránce příběhu o vydařený kousek a je tomu tak, dokonce musím smeknout, jak umně vlastně v rámci narativu a celého zasazení dávají hudební čísla naprostý smysl, nejedná se o žádný Bollywood styl, kde zničehonic během akční scény vyskočí třicet tanečníků a začne se zpívat. Aniž bych příliš prozrazoval, hlavní protagonistka Grace se stane jednou z Múz a její schopností je právě přimět lidi k zpěvu, během kterého jsou ochotnější odhalit svá tajemství, pochybnosti, či nalézt skrytou odvahu ve světě, kde jak zjistí kromě běžných smrtelníků žijí i řečtí bohové. A zde musím smeknout i před skladatelem Austin Wintory, autorem soundtracku série Banner Saga či Journey, jelikož jednotlivá vystoupení mají několik odlišných hudebních variant, ty se vzájemně můžou míchat podle voleb během „vystoupení“, takže při dalším průchodu s jinými volbami uslyšíte odlišnou píseň. Postavám propůjčili své hlasy Laura Bailey (hlavní protagonistka), Troy Baker, Ashley Johnson (tedy TLoU trio), Kimberly Brooks, Erika Ishii, Felicia Day, Allegra Clark, Janina Gavankar, tedy další zkušení nejen herní dabéři.

Co se týká hratelnosti, jedná se o vizuální novelu, kde postavy jsou 2D kresby zasazené do 3D prostředí, takže díky tomu může kamera během hudebních sekvencí být více v pohybu, bohužel ne vždy toho plně využívají. Jedná se ale vlastně o pěknou souhru, kde mají to nejlepší z obou světů :) Je třeba zmínit, že délka jednoho průchodu je okol 6-8 hodin ovšem s vysokou mírou znovuhratelnosti, jelikož volby zde mají dopad a já sám se chystám už na třetí. (Takže cca tipuji 20-25hodin pokud chcete vidět všechno a pokud neskipujete)

Pro mě osobně bych hře bez váhání dal 10/10, příběh, postavy, písně, to na čem mě osobně záleží je prostě na špičkové úrovni, natolik že doufám v pokračování. Objektivně však musím jeden bodík strhnout a to z důvodu technického rázu, 2D kresby jsou někdy trochu rozmazané a 3D prostředí by si zasloužilo trochu péče navíc, ovšem hlavně z nějakého nepochopitelného důvodu moje PC jelo skoro na maximu, tohle opravdu není hra kde by i ve 4K měla 9070 XT jen skoro nadoraz a během toho i zhltnout víc než polovinu 32GB z ramky, ovšem tohle může být jen chybka GoG verze nebo něčeho v mém PC, příliš jsem se tím nezabýval. Vlastně když nad tím přemýšlím, důvodem může být absence fps locku, takže možná hra prostě jede zbytečně na maximum co PC dovolí.

Tedy ve výsledku se jedná o hru, která by vám neměla proklouznout mezi prsty pokud máte rádi dobré příběhy, jelikož je nápaditá a to co dělá, dělá výtečně. Stejně tak doporučuji si o hře nic moc nezjišťovat pokud možno a skočit do ní po hlavě, z vlastní zkušenosti vím, že to byl díky tomu o to lepší zážitek.

Cušima pro mě osobně byla vždy spíš osmičková hra, které ale nechybělo mnoho k tomu, aby byla devítková. Jotei dle mě opravuje právě onu většinu výtek, vylepšuje celý koncept hratelnosti a hlavně pro mě osobně přichází s mnohem zajímavější hlavní postavou. Jin byl pro mě osobně vždy jeden z důvodů, proč jsem se k Cušimě nevrátil a nedohrál jí víckrát, jeho charakter byl příliš stoický na 40 hodin hratelnosti, stejně jako zápletka s přijmutím cesty ducha a porušením kodexu, mi přišla krapánek dost chabá (to bylo nejspíš zapříčiněno mou zálibou v historii a vím jak to s celou ctí bylo :D). Byl to OK protagonista, kterého spíš ale drželi nad vodou epické momenty než on sám. Acu je v tomhle mnohem lepší, její příběh a zápletka je osobnější, i přes svou tvrdou stránku dovede být citlivá, celkově mě jako postava více zaujala a chtěl jsem znát, jak to s ní dopadne. Soubojový systém také byl vylepšený, postoje nahradili rozličné zbraně s tím rozdílem, že i když vám hra tvrdí, že byste je měli střídat, není to nutno a většinu hry jsem hrál pouze s dvěma, svět je stejně tak mnohem hezčí a mnohem lépe rozvrhnutý, celý průzkum je více organický, nepřátelských táborů je méně a lépe rozplánované, a to se týká vlastně všech aktivit ve světě. Ve všech ohledech je to vylepšení oproti Cušimě, vzali si zpětnou vazbu k srdci a pokud máte rádi staré, klišodní westerny a sumurajské filmy, bude chrochtat blahem, a osobně otřepaná ustřední zápletka je pro mě spíše plus, protože stejně jako Cušima to vlastně vzdává poctu určitému aspektu žánru a stejně jako pro příběh poháněný postavami, funguje jednoduchost většinou lépe. Ovšem to už je o individuálním vkusu, vždy jsem upřednostňoval jednoduší osobnější zápletky ve stylu "sword and sorcery" než epické příběhy. Takže Jotei je pro mě osobně devítková hra, které nechybí málo k desítce.

Je třeba zmínit, že jsem fanoušek série a ne ortodoxní DAO uctívač, a mým nejoblíbenějším dílem je druhý. Veilguard ve spoustě věcech mi právě připomíná DA2 (s mnohem větší dávkou ME2), nejen komplikovaným vývojem ale i tím, jak funguje.
Věci, které se dost často kritizovaly u DAI (nejúspěšnějšího dílu série) jako Semi Open World lokace, souboje a questy ala MMO, zde změnili dle mě k lepšímu. Zkráceně, Veilguard v mém osobním žebříčku je hned vedle Inkvizice s tím, že DAV má zábavnější hratelnost, zápletku, výraznější sekundární antagonisty a skvělý finální akt ale DAI má zábavnější společníky.
Tím se upřímně přesunu a věnuji zbytek znaku tomu pro mě největšímu plusu a to, že DAV je příběhově důstojné ukončení, je zde uzavřeno mnoho menších linek i ze starších knih a komiksů, ať už v rámci questu nebo zmínkou v kodexu. Uspokojivě jsou zodpovězeny ty nejpalčivější otázky a záhady.
Slabinou jsou v první polovině dialogy, ty jsou místy jak na houpačce a důvodem je, že často slouží jako expozice pro nováčky nebo běžné fanoušky hrající hru jednou, nanejvýš dvakrát a vrací se po deseti letech. Bohužel na příběhu se podepsal i několikrát resetovaný vývoj, kdy třeba jednu cutscénu zapomněli upravit a nějaké ty zmínky v pozadí, které jsou poněkud v rozporu s aktuálním děním ve světě Thedas. (Bez spoilerů, dva společníci plánují kempování do oblasti, která je ale plná nepřátel.) S tím je spojená i další chyba, příběh se viditelně odehrává během týdnů a měsíců, ale často to působí jako by šlo jen o hodiny či dny. To je má největší výtka v tomhle, často příběh působí uspěchaně a na mnoha místech si viditelně zaslouží nebo měla být 1-2 minutová cutscéna navíc.
Společníci ve svém základním konceptu a jejich příběhy nejsou špatné, problém je jistá uspěchanost a zkratkovitost. Jediný společník, který mě nebavil byl Lucanis, naopak nejčastějším parťákem se stal Emmrich v doprovodu Taash, druhá jmenovaná je pro mě promrhaný potenciál a psaná příliš na jistotu. 2k znaků je málo :/