Emocionální kotrmelce do deprese a radosti.
Life is Strange. Série epizodických adventur, které do našich videoherních životů přinesly smutek, radost, deprese i různá překvapení. Pouť této značky započala už v roce 2015, kdy dorazilo první dobrodružství od Dontnodu, v němž jsme sledovali poněkud nešťastné osudy Max a Chloe v městečku Arcadia Bay. Titul se dočkal velkého úspěchu u kritiků i hráčů, za což mohli hlavně skvěle napsané dialogy a postavy. O dva roky později došlo na prequel Before the Storm od vývojářů z Deck Nine, jenž se zaměřil na vztah Chloe a Rachel. Jeho přijetí bylo už poněkud vlažnější, avšak hráči byli rádi, že se mohli vrátit do známého světa. Velká změna nicméně přišla s oficiálním druhou „sérií“ (jíž předcházel úžasný The Awesome Adventures of Captain Spirit), která vyprávěla tematicky a vyzněním naprosto jiný příběh bratrů Diazových. Některým toto směřování nesedlo, některým naopak ano.
Nicméně vývojáři z Dontnod se poté vrhli na další projekty, jako je Tell Me Why či Twin Mirror (ani jeden z nich nedopadl úplně nejlépe), pročež se k sérii Life is Strange vrátili autoři prequelového Before the Storm, kteří aktuálně přinášejí Life is Strange: True Colors – opět kompletně nové dobrodružství s jiným zasazením a postavami. A je to dobrodružství, které by fanouškům určitě nemělo utéct.
- Platforma: PC, PlayStation 4, PlayStation 5 (recenzovaná verze), Xbox One, Xbox Series X/S (Nintendo Switch později)
- Datum vydání: 10. 09. 2021
- Výrobce: Deck Nine
- Žánr: Adventura
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 12 GB (PS5)
- Herní doba: 8 hodin
- Přístupnost: 16+
- Prodejní verze: Krabicová i digitální
- Cena: 1 599 Kč (Xzone)
V Haven Springs by chtěl žít každý
Nejdříve si pojďme rozebrat, o čem vlastně nový díl je. A jelikož oficiální synopse prozrazuje zbytečně mnoho, tak se ji pokusíme trochu upravit. Hráči se tentokrát vžijí do role jednadvacetileté Alex Chen, která po nešťastném dětství odjíždí do malebného městečka Haven Springs v Coloradu, kde se má po mnoha letech konečně setkat se svým bratrem Chadem. Zprvu se vše jeví idylicky, kdy místní obyvatelé jsou z příjezdu mladší sestry v podstatě nadšeni, avšak osud dokáže být velice zákeřný, pročež si pro mladou Alex připravil další vskutku nepříjemnou zkoušku.
Alex má nešťastnou minulost a nečeká ji ani o nic lepší budoucnost.
Hned na začátku tak na vás dýchne melancholická atmosféra amerického maloměsta, které je sice vyobrazeno značně romanticky a tedy nereálně, avšak čas od času máme právo utéct do světů, kde se neřeší světové problémy, a jednoduše se kochat. A že se kochat setsakra budete. True Colors je totiž doposud nejkrásněji vypadajícím titulem série, který zapracoval jak na modelech postav či mimice, tak i na různých efektech a kulisách, jenž vás naprosto vtáhnou, a to dokonce do takové míry, že zapomenete dělat obrázky ze hry (osobní zkušenost autora). No a samozřejmě nesmí chybět ani typicky výborný soundtrack, na němž naleznete indie popové, folkové a folk-rockové pecky, které jsou tentokrát opepřeny lehkou dávkou mainstreamu v podobě Kings of Leon, jednoho nepovedeného coveru Blister in the Sun a jednoho lepšího coveru legendární písně od Radiohead – Creep.
Trable slečny Chen
Proto do značné míry zamrzí, že se v rámci tohoto krásného dějiště odehrává poněkud obyčejná ústřední zápletka, jejíž dějové zákruty odhadnete s velkým předstihem, jelikož nabízí různá klišé bez snahy překvapovat. Ovšem, dejme si ruku na srdce. Hlavním důvodem, proč jsme hry ze série Life is Strange vždycky rádi hráli, nebyl příběh samotný, nýbrž výtečné postavy a rozhovory mezi nimi. A z tohoto pohledu mohu říct, že se vývojáři z Deck Nine trefili do černého. Alex Chen je totiž pravděpodobně nejsympatičtější postavou ze všech her, kterou si oblíbíte už ve chvíli, kdy vystoupí z autobusu a pro mnohé se stane okamžitou platonickou láskou.
Postavy jsou neskonale sympatické.
Ovšem ani zbytek ansámblu se rozhodně nenechá zahanbit. Steph je cool nerdka, Ryan je neskutečný sympaťák (všichni máme rádi chlapce ve flanelkách, že?) a Ethan zase rozverný mladíček, u kterého by byl člověk rád, kdyby ho měl za mladšího bráchu. Nicméně každý ze zdejších obyvatel si zároveň nosí své vlastní kostlivce ve skříni, což jim dává potřebný punc uvěřitelnosti, probouzející ve vás empatii (tedy za předpokladu, že nejste sociopat), čemuž pomáhají i fenomenální herecké výkony. Rozhodně ale mrzí, že autoři tentokrát nabízejí možná až zbytečně krátkou herní dobu, kvůli které dochází k poměrně výrazné zkratkovitosti/uspěchanosti a nestihnou dostatečně vyznít různé nuance.
Emoční inteligencí k lepším zítřkům
Každopádně samotná empatie hraje ve hře velice důležitou roli. Alex totiž po vzoru předchozích dílů také nabízí svou vlastní „superschopnost“, kterou je emoční inteligence. Ačkoliv se v našem světě jedná o víceméně pochybný konstrukt, tak Alex oplývá jeho poněkud paranormální manifestací, kdy vycítí emoce ostatních lidí či objektů, díky čemuž jedince může lépe uklidnit, případně s ním i manipulovat, takže do jisté míry funguje jako takový terapeut. Schopnost je to vskutku zajímavá, příjemná svou relativní přízemností a nabízející hezké poselství, abychom se starali o naši duševní hygienu. Avšak zkratkovitost se projevuje i zde. Zatímco Alex z počátku tyto síly vůbec neovládá, tak postupem času se je naučí krotit, využívat pro různé účely a otevírat nové možnosti. Nicméně tento přerod působí ledabyle a vlastně až příliš náhodně, což je nešťastné.
Schopnost hlavní hrdinky je zajímavá.
Tímto se ovšem dostáváme k samotné hratelnosti. Asi nikoho nepřekvapí, že se tady nedočkáme žádných velkých změn. To znamená, že opět budeme hlavně prozkoumávat jednotlivé lokace a povídat si s ostatními, kdy nás čeká mnoho dialogových voleb. Některé jsou pak tradičně spíše jen rolové, zatímco jiné se výrazněji podepíšou na samotném příběhu, jenž může vyvrcholit jedním ze šesti konců (hlavní jsou dva, zbytek jsou jen různé variace). Kromě toho čas od času vyřešíte nějaký opravdu jednoduchý „puzzle“, případně budete nacházet sběratelské předměty v podobě pamětí. Autoři se nicméně tuto klasickou šablonu snaží čas od času zdárně narušit za pomoci různých miniher, jako je stolní fotbálek či videoherní automaty. Z tohoto pohledu pak musím vyzdvihnout fenomenální třetí kapitolu, která skvěle nabourává pomyslný stereotyp a funguje parádně po stránce emocí i hraní. Ve volném čase pak můžete projíždět svůj mobil, kde si lze přečíst deník hlavní hrdinky, případně se prohrabat zprávami a místní sociální sítí, což vám ještě více prohloubí vhled do zdejšího světa.
Nešťastné trhání
To nás přivádí k tomu, že byl s tímto dílem opuštěn formát postupného vydávání epizod, takže si můžeme rovnou užít celek (tedy bez dodatečných DLC). Hra je sice stále dělena na kapitoly, avšak mezi nimi nemáme žádné shrnutí událostí té předchozí a ani upoutávku na tu další. Je jasné, že tento přístup mnoha lidem bude vyhovovat více, avšak upřímně to přeci jen trochu zamrzí, minimálně kvůli chybějícím dílčím závěrečným titulkům, jenž vždycky v člověku zanechaly příjemné pocity.
Titul opustil model postupného vydávání epizod.
Příjemné pocity ovšem rozhodně nezanechá občas trochu drhnoucí běh hry na PlayStationu 5. Ve venkovních lokacích padá snímkovací frekvence a hra působí nepříjemně trhaně. Překvapením pak jsou i poměrně delší načítací časy, ale není to tak hrozné, abyste si stihli udělat kávu. Využití funkcí ovladače DualSense pak zůstává velice minimalistické a nikterak zážitek neprohlubuje. Navíc si můžete zapnout ray tracing, ale žádné výrazné vizuální změny se zpozorovat nepovedlo.
Příjemný návrat
Studio Deck Nine se každopádně za svůj návrat k sérii Life is Strange stydět nemusí. Příznivci totiž dostali povedené nové dobrodružství, které nabízí vše, co mají rádi z let minulých. Melancholická atmosféra maloměsta, skvělé postavy, vynikající výběr hudby i zajímavá schopnost hrdinky, to vše je zabaleno do krásného vizuálního kabátku a opepřeno pár nápady, které příjemně nabourávají standardní hratelnost. Zážitek tak kazí jen zkratkovité vyprávění a vysoká míra předvídatelnosti.
Verdikt
Povedené pokračování série, jenž je emocionální horskou dráhou, na které se zasmějete, dojmete, trochu i pobrečíte, a to hlavně díky skvělým postavám, které titul táhnou neskutečně dopředu, přičemž jim zdárně sekunduje i skvělá atmosféra, nádherný vizuál a opět geniální výběr doprovodných skladeb. Jen škoda, že hlavní zápletka je poněkud předvídatelná a autoři nenabídli několik dalších dodatečných hodin, aby mohlo dojít k hlubšímu vybudování vztahů.
