Tentokrát méně děsivý, ale s možností kooperace.
Little Nightmares se vrací tentokrát již ve třetím díle. Opět vás přivítá svět s temnou atmosférou a groteskními až děsivými nepřáteli, kteří by nám jako dětem zajisté nedali spát. Pomyslnou pochodeň ve vývoji této hry však převzalo od původních tvůrců studio Supermassive Games a jako bonus hra poprvé v sérii obdržela možnost online kooperace, o kterou množství fanoušků mělo zájem. I když na první pohled je zřejmé a jasné, že se nacházíme ve světě Little Nightmares, po nějaké chvíli strávené ve hře jsem si říkala, zda se tvůrcům povede zachytit také ducha a děsivost této série.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), Switch, PlayStation, Xbox
- Datum vydání: 10. 10. 2025
- Vydavatel: Bandai Namco Entertainment
- Žánr: Dobrodružné
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano (online kooperace)
- Dat ke stažení: 12,79 GB
- Herní doba: 6 hodin
- Cena: 999,-
Ve dvou se to lépe táhne
Příběh hry tentokrát sleduje dvě postavy Low a Alone. Na začátku si vyberete, za kterou z nich chcete hrát. Ti jsou samozřejmě nejlepšími přáteli a nemusíte tak hrůzám světa Nowhere čelit sami. Stačí svého kamaráda chytit za ruku a víte, že společně to zvládnete. Každý z nich má také své vlastní vybavení. Alone má hasák a Low svůj věrný luk. Oba tyto nástroje bude potřeba využít při řešení puzzlů a hledání cesty dál nebo také při obraně před nepřáteli. Například si hasákem probouráte cestu ve zdi nebo lukem přestřelíte nařezané lano, abyste si shodili na něm zavěšenou bednu a dosáhli tak výš. V tomto ohledu je tedy znatelně cítit, že tvůrci opravdu mířili především na formu kooperace, protože v převážné většině je právě potřeba spolupracovat a využívat oba nástroje nebo i obě postavy. Pokud budete hru hrát sami, nebudete samozřejmě o zážitek nijak ochuzeni, jelikož druhou postavu ovládá umělá inteligence.
Alone má hasák a Low svůj věrný luk.
Postavičku si však v průběhu hry nemůžete změnit a hrajete jen za tu, kterou si na začátku vyberete. Pokud se dostanete do situace, kde je potřeba využít nástroj toho druhého, stisknutím tlačítka ho přivoláte a on akci provede. Občas se mi však stalo, že počítačem ovládaná postava provedla akci sama od sebe, ještě dřív, než jsem se v nové místnosti vůbec rozkoukala. Jindy (a po většinu času) zase čekala, až na další postup přijdu já. Byla jsem z toho tedy trochu zmatená a nevím zda to byl záměr, ale budu věřit, že ano. Tím pádem by to tak trochu simulovalo opravdu skutečného člověka, kdy prostě jednou vyřešíte hádanku vy a po druhé zase váš přítel. Trochu horší to však s tímto “počítačovým přítelem” bylo později ve hře, kdy mě nenásledoval při průchodu do dalších lokací. Zanedlouho bylo tedy nevyhnutelné se pro něj vrátit, protože na mé volání nereagoval.
Svět Nowhere
Vizuálně se titul posunul zase o krůček vpřed a grafika vypadá lépe. Svět je velmi detailní a na některé scenérie byla opravdu radost se dívat. Navštívíte zde 4 různé a nápadité kapitoly mezi kterými budete cestovat skrze záhadná zrcadla. Abyste však tato zrcadla našli, projdete si nespočtem nebezpečí. Pokud byste průzkum chtěli brát více důkladně, můžete v každé této kapitole sbírat panenky a zkompletovat si tak jejich sbírku.
Samozřejmě ne všechny, ale většina lokací, které procházíte jsou tiché a slyšíte jen zvuky vrzajícího dřeva či hučení větru.
Hra si skvěle drží svou velmi ponurou atmosféru a vizuál nepřátel vás bude poněkud znepokojovat a fascinovat zároveň. Nicméně, slovo “znepokojivé” na označení této hry sedí víc než slůvko “děsivé”. Oproti například prvnímu dílu, kde mě hra ihned vtáhla a na každém kroku jsem se děsila možného střetnutí s další odpornou postavou a kde byl navíc tento pocit ještě více dokreslen zvukem zrychleně bijícího srdce naší postavičky. Little Nightmares 3 ve mě tento pocit bohužel nevzbudil. Připsala bych to především absenci strašidelné, byť tiché hudby na pozadí. Samozřejmě ne všechny, ale většina lokací, které procházíte jsou tiché a slyšíte jen zvuky vrzajícího dřeva či hučení větru. Při střetech s bossy obzvláště v pozdějších fázích samozřejmě hudba hrála, nic mi však v paměti příliš neutkvělo.
Ovládání občas potrápí
Abyste tento nepřívětivý svět přežili, budete se kromě řešení hádanek muset plížit, sprintovat a skákat. Především sprintu a útěku před nepřáteli si zde užijete víc než dost. Většina střetů s nepřáteli a bossy je totiž řešena právě honičkami, kdy jste nuceni běžet tak rychle, jak jen vám vaše malé nožky umožní. Neduhem této mechaniky byla však nutnost reagovat prakticky ihned či až předvídat dopředu, co se stane. Vše je totiž vypočítané prakticky na vteřiny přesně. Pro představu: V jedné takové scéně se ocitnete v nové lokaci. Nevíte ještě pořádně kam jít, v tu ránu se otevřou dveře a vyrazí z nich ohavný nepřítel.
Především sprintu a útěku před nepřáteli si zde užijete víc než dost.
Stačí však, pokud vteřinu zaváháte a začnete tak sprintovat později než váš počítačem řízený přítel (který už evidentně dopředu věděl, co se bude dít) a už nemáte šanci nepříteli uniknout. To samé se stane, když zavadíte o okusek textury a postava se vám na krátký okamžik zastaví. Musíte tedy scénu opakovat a jelikož teď už víte, co se stane, běžíte rovnou od začátku a tím pádem vás už nepřítel nedožene, pokud se někde nezaseknete. A toto se opakuje vícekrát v průběhu hry. Působí to tedy dojmem, že hra vyloženě chce, abyste selhali a museli tak některé části opakovat.
Na podobný případ narazíme také u ovládání a kamery, což se oproti předchozím hrám v podstatě nezměnilo. Díky úhlu kamery je někdy dost těžké odhadnout vzdálenost či místo, ze kterého je potřeba seskočit. Hra sice působí, že se jedná o 2D plošinovku, můžete se ale pohybovat prakticky libovolně po celé místnosti dopředu i dozadu. Stačí, abyste na okraji propasti stáli jen o krůček vedle, než jak hra chce a místo na další plošinu nebo kus prkna skočíte právě do propasti. Nebo při útěku stačí skočit o kousíček dříve nebo později a opět selžete. Pokud už jsem tedy ve hře většinou zemřela, bylo to právě díky těmto malichernostem a ne faktu, že bych nevěděla kam jít nebo jak správně situaci vyřešit. Po několikátém opakování těchto scén to již opět přispělo k tomu, že mi za mnou běžící nepřátelé už nepřišli ani tak moc děsiví, jako spíše otravní.
Výše zmíněné skutečnosti mě při hraní opravdu moc nepotěšily a nemohla jsem je zde neuvést. Nicméně to nemění fakt, že se jedná o vcelku povedenou hru. V době psaní recenze nebylo bohužel možné vyzkoušet online kooperaci, ale věřím tomu, že ta bude u této hry skvělým přídavkem, který možná její hraní ještě vylepší. Řešení hádanek bylo zábavné a nebyly nijak frustrující ani složité, takže po této stránce můžete očekávat hladký a příjemný průchod hrou. Nutno však dodat, že některé puzzly byly lehce repetitivní a narazíte i na podobné nebo vyloženě stejné hádanky z minulých her.
Řešení hádanek bylo zábavné a nebyly nijak frustrující ani složité.
Postupně také díky filmovým scénkám začnete rozplétat příběh a osudy postav. Opět tedy titul nepostrádá krásný, leč lehce smutný příběh snadno pochopitelný i bez jediného slova. Hraním jsem strávila celkem 6 hodin, což mi při ceně 1000,- přijde poměrně málo. Na druhou stranu, pokud plánujete hrát hru především v kooperaci, stačí vám jen jedna kopie a svého kamaráda do hry pozvete díky bezplatnému “Friend Passu”, což je zajisté pozitivní zprávou.
Verdikt
Navzdory změně původních vývojářů si Little Nightmares 3 drží svou originalitu, fantazii a skvělý ponurý svět, který budete s chutí nejen objevovat, ale i obdivovat. I když působí více akčně a méně děsivě než jako například první díl, nebudete ochuzeni o několik hodin zábavy. Tentokrát klidně i s vaším kamarádem. Pokud jste ochotni překousnout neduhy s ovládáním a kamerou nebo někdy příliš natěsno vypočítanými honičkami, tak vám titul nabídne opět poutavý zážitek z dobře známého, pokrouceného světa plného malých i velkých nočních můr.
