Tradiční zábava okořeněná poněkud nedotaženým otevřeným světem.
Přestože už jsme tady měli recenzi na Welcome Tour, je jasné, že tím hlavním launchovým titulem pro Switch 2 je Mario Kart World. A že jsme si na nový plnohodnotný díl v této závodní sérii od Nintenda museli počkat opravdu dlouho. Osmička dorazila ještě na Wii U v roce 2014, byť pak obdržela vylepšenou a o poznání úspěšnější verzi Deluxe pro Switch. A přestože se v průběhu let mnohokrát spekulovalo o možném nástupci, Switch se jej nakonec nedočkal a přicházely pouze dodatečná DLC. Nyní je ale nový díl, tentokrát bez číslovky, konečně tady a přináší poměrně velké změny. Stojí ale za to, nebo to byl tak trochu krok vedle?
- Platforma: Nintendo Switch 2
- Datum vydání: 5. 6. 2025
- Vývojář: Nintendo
- Vydavatel: Nintendo
- Žánr: Arkádové závody
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ano: lokální až pro 4 hráče, online až pro 24 hráčů
- Dat ke stažení: 21,9 GB
- Cena: 2 079 Kč (Alza)
Tradiční základy
Předně je třeba říct, že v samotných základech se nezměnilo prakticky nic. Pořád tady máme klasické závodění s motokárami s příjemně jednoduchým a přístupným ovládáním, díky čemuž se do hry může rychle dostat opravdu každý. K dispozici je celá řada známých postav z Houbového království i spousta vozidel, u obou platí, že si postupně odemykáte další. Výběr je tedy po všech směrech opravdu bohatý.
Rozmanitý, ale prázdný
Nemůžu ale jinak než rovnou přejít asi k té největší změně, a tou je otevřený svět. Zatímco v předchozích dílech jsme byli zvyklí vybírat tratě a závodit čistě na nich, zde se můžete ponořit do režimu Free Roam, kde se, jak už název napovídá, můžete projíždět po velmi rozmanitém světě, v němž najdete zasněžené hory, poušť, jeskyně a spoustu dalšího. Na papíře to zní moc pěkně, ale bohužel je nakonec právě tento aspekt pro mě tím největším zklamáním.
Obecně nejsem moc fanouškem open worldů, přesto jsem věřil, že tady to fungovat může, bohužel ale celý režim působí poněkud nedotaženě a spíš jako technologická ukázka, co Switch 2 umí. Protože ano, je působivé, že se můžete projíždět po celé mapě bez jakýchkoli načítacích obrazovek, přičemž se během toho mění počasí i den a noc, ale to je téměř vše, co zde můžete dělat. Kromě krátkých výzev, které se většinou nesou v podobném duchu, můžete akorát hledat secrety a používat fotomód. To je ale hrozně málo na to, aby po krátkém vyzkoušení stálo za to se do světa vrátit.
Do posledního metru
Přesto ale otevřený svět jednu výhodu má, a to je jeho dopad na samotné závody, především tedy nový režim Knockout Tour, který je naopak zdaleka tím nejlepším, co novinka nabízí. V něm se utkáte s dalšími 23 závodníky, což je opravdu vysoké číslo a dvojnásobek proti minulému dílu. Jde o eliminační závod, kde v každé z etap vypadne čtveřice nejpomalejších, dokud nezůstanou jen nejrychlejší čtyři, kteří se utkají o celkové prvenství.
Tyhle závody dokážou být extrémně intenzivní a napínavé do posledních momentů, a navíc skvěle využívají již zmíněného otevřeného světa, neboť z jedné tratě třeba na severu mapy se postupně skrz mapu a různorodé okruhy dostanete až na opačný konec na jihu, kde je prostředí naprosto odlišné. Přechody jsou přitom naprosto plynulé, neboť mezi tratěmi skutečně projíždíte krajinou, kterou najdete v otevřeném světě a jež dané tratě spojuje.
V Knockout Tour jsem proto strávil zdaleka nejvíc času a určitě se k ní budu vracet i po dokončení recenze, ale není to samozřejmě zdaleka jediný režim, který Mario Kart World nabízí. Máme tu třeba Time Trial a Battle, které přece jen působí jako takové dodatečné režimy, aby bylo co střídat, ale samozřejmě je tu i klasická Grand Prix. I když tedy není tak klasická, jak byste si možná představovali.
I tady došlo ke změně a často závodíte v podobném formátu jako v Knockout Tour. Většinu závodu totiž k trati dojíždíte a následně vás čeká jen jediné kolo na samotné trati. Funguje to dobře, o tom žádná, ještě to vyzdvihuje vysokou rozmanitost tratí, kde se dá využívat prostředí různým způsobem, ale přece jen tady chybí možnost zajet si klasický závod na několik kol na jedné trati, jako to známe z předchozích dílů. Respektive takhle, ta možnost zde je, ale je to dost o štěstí, protože záleží, která trať je zrovna vybrána na samotném začátku. Nemyslím si, že by byl takový problém implementovat samostatný režim, jenž by měl čistě klasické závody na několik kol na jedné trati.
Když štěstí nepřeje
Samotné závodění je každopádně zábava. Jízdní model působí velmi dobře, a přece jen musíte mít alespoň trochu dovedností, abyste dojížděli na prvních příčkách, ať už jde o správné driftování či znalost tratě. Velkou roli ale hrají samozřejmě také bonusy, které získáváte. Jak už bývá zvykem, ty vám mohou poskytnout boost či jiné výhody pro vás, nebo naopak banány či krunýře na zpomalení protivníků.
Do určité míry se hra snaží neustále pole co nejvíc srovnávat. Pokud jste tedy mezi posledními, je mnohem větší šance, že dostanete silné předměty jako třeba blesk či raketu. Tohle neustále srovnávání ale ve výsledku může být až kontraproduktivní, protože se může lehce stát, že jedete se solidním náskokem první, ale sérií velké smůly v podobě modrého krunýře (který vždy jde po vedoucím závodníkovi a prakticky se mu nejde vyhnout), bomb či červených krunýřů se rázem můžete octnout na úplném chvostu startovního pole. A to dokáže být opravdu velmi frustrující. Jistě, Mario Kart World není žádný simulátor, pořád to má být arkádové závodění, jež je vždycky do velké míry i o štěstí, tady je to ale občas až zahnáno do extrému, obzvlášť při tak velkém množství hráčů.
Nekonečno možností
Na druhou stranu musím pochválit celkové možnosti multiplayeru, které hra nabízí. Už tady padl počet až 24 hráčů, lze to ale také různě kombinovat s lokálním multiplayerem. K dispozici je totiž splitscreen, a to až pro čtyři hráče na jednom zařízení, ale také Wireless Play pro až 8 hráčů na několika Switchích, které jsou u sebe a připojeny přes lokální síť. Možností je zkrátka neuvěřitelné množství, a to jedna z velkých předností této hry.
Nová konzole ukazuje své výhody
A abych na pozitivní vlně i zakončil, nesmím opomenout skvělý audiovizuál. Mnozí by mohli namítnout, že hra nevypadá o tolik lépe než předchozí díl, ale když vezmeme v potaz mnohem větší, propojený, ale mimořádně rozmanitý svět, je to už o poznání působivější, protože něco takového by na původním Switchi rozhodně možné nebylo, už jenom kvůli mnohem pomalejšímu úložišti.
Vizuální styl je již tradičně velmi pěkný, a na rozdíl od řady jiných Nintendo her jej zde příliš nezrazuje ani technická stránka grafiky. I když tedy stále narazíte na nějaký ten aliasing a už by opravdu chtělo, aby s tím Nintendo něco dělalo (zvlášť, když má k dispozici DLSS), ale určitě je situace o něco lepší než u některých her pro Switch. Rozlišení 1440p navíc vypadá i na 4K monitoru až překvapivě dobře, a to vše při naprosto stabilních 60 FPS bez jediného propadu.
Hru navíc doprovází skvělý soundtrack, který celkovému odlehčenému tónu závodění dokonale sedí. Nezaostává pak ani sound design jako takový, neboť velmi dobře zachycuje zvuk motorů, jednotlivých bonusů a samozřejmě nechybí ani různé výkřiky postav. Zkrátka audiovizuálně dělá hra všechno pro to, aby byl zážitek ze závodění co nejlepší.
Další skvělý Mario Kart, ale mohl být ještě lepší?
Mario Kart World je do určité míry revolucí v celé sérii, což ostatně značí i fakt, že má místo číslovky podtitul. Staví na úspěšných základech, které jsou tentokrát rozšířeny do přímo obrovských rozměrů, ať už jde o počet postav, vozidel, tratí, ale hlavně počet hráčů v multiplayeru. Nejvíc je to samozřejmě poznat na otevřeném světě, ale přestože jeho dopad na závody je v mnoha ohledech příjemný, sám o sobě obstát nedokázal. Je to tak hlavní hořká pachuť na jinak velmi povedené závodní hře.
Verdikt
Nintendo opět přineslo zábavné arkádové závody s povedeným audiovizuálem a velkou spoustou možností, především co se multiplayeru týče. Napínavé eliminační závody v Knockout Tour jsou tou suverénně nejlepší novinkou, naopak otevřený svět nakonec spíš zklamal svým nevyužitým potenciálem.
