Všichni se těší na multiplayer, ale zaslouží si vaši pozornost také kampaň?
Přístup do hry jsme dostali doslova pár dní před embargem a multiplayerové servery nebyly zdaleka v plném provozu, takže recenzi multiplayeru nabídneme později.
Přiznám se, že navzdory velkému zájmu veřejnosti jsem letošní Battlefield 6 podcenil a sledoval s podezřením. Důvodem byly živé vzpomínky na zklamání z minulého dílu série, ale také rozporuplný stav některých aspektů nedávné bety nebo uniklé záběry z očividně nedotažené kampaně. Po dohrání příběhové kampaně ve finální verzi hry jsem ale žasnul a dodatečně si podrobně vyhledal, kdo přesně za ní vlastně stojí. Jsou to dvě studia: Criterion, autoři legendární střílečky BLACK z éry PS2, a Ripple Effect, což jsou ve skutečnosti přejmenovaní Dreamworks Interactive, kteří pod taktovkou Stevena Spielberga v roce 1999 nastartovali žánr “filmových válečných fps” prvním dílem série Medal of Honor.
- Platforma: PC, XSX|S, PS5 (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 10. 10. 2025
- Výrobce: Battlefield Studios
- Žánr: FPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: v kampani ne, jinak 64 hráčů
- Dat ke stažení: 68 GB
- Herní doba: 10 hodin (průchod příběhovou kampaní)
- Cena: 1899 Kč
Když se NATO rozpadne
Původní (konkurenční) trilogie Modern Warfare patří k nejoblíbenějším hrám v žánru, protože po vyčerpání tématiky historických válek dala hráčům možnost zažít relativně věrohodnou akci ve válce současné. Ačkoliv byla fiktivní, řada aspektů působila jako vystřižená z aktuálních večerních zpráv a věrohodně působila také zobrazená technika, taktika a další aspekty. Na stejných základech staví také letošní Battlefield, který vám dá možnost ochutnat současnou válku včetně velmi aktuálních aspektů, jako je třeba realistické využívání dronů. Samozřejmě to není vyloženě simulace, vše je pojato stylem svižného “hollywoodského” thrilleru, ale o to přístupnější a zábavnější je to hrát.
Píše se rok 2027 a kdysi neotřesitelná aliance NATO se postupně rozpadá. Je poněkud strašidelné, jak v jedné chvíli politická mapa ve hře připomíná tu z našeho reálného světa, s označenými odpadlíky jako jsou Maďarsko nebo Slovensko. V chaosu a mocenském vakuu se k moci dere tajemná “soukromá” armáda Pax Armata ("Ozbrojený mír"), snažící se zmocnit bývalých základen a vybavení jednotlivých oslabených zemí, po dobrém nebo po zlém. Scénář se mezi klasiky žánru nezařadí, ale dostatečně buduje navazující situace a stav světa ve hře, přičemž dá vyniknout také některým zajímavým postavám, klasickými filmečky i skriptovanými sekvencemi. Hlavně se celou dobu drží realistického pojetí, bez nadpřirozených nesmyslů, které poslední dobou do žánru míchá konkurence.
Politická mapa ve hře strašidelně připomíná tu skutečnou.
Výsledkem je každopádně jedna z nejlepších příběhových kampaní ve válečných hrách za posledních šest (od Modern Warfare 2019) nebo snad i mnohem více let. Je to naprosto strhující, zhruba desetihodinová (dle nastavené obtížnosti a stylu hraní) jízda skrz devět navazujících misí, zasazených do pestré škály lokací. Atmosféra citelně připomíná moderní válečné filmy, jako je třeba 13 hodin. Tempo vyprávění i akce je natolik vtahující, že jsem vyloženě měl problém od hry odejít první noc spát: opakovaně jsem “nakouknul jen na začátek" následující mise a než jsem se nadál, strhla mě natolik, že jsem ji dohrál… a “nakouknul” na začátek té další, kde si situace opakovala. Na tomhle jevu má podíl i velmi vtahující rozjed některých misí, podtržený vynikající hudbou filmového skladatele Henryho Jackmana. Ta kombinuje ráznou elektroniku a samozřejmě také slavnou Battlefield melodii s procítěnějšími filmovými motivy způsobem, že jsem se se sluchátky naplno kýval do rytmu při některých nejlepších pasážích.
Nekompromisní výbušná jízda
Ačkoliv si celá kampaň drží nekompromisní tón syrové moderní války, nabízí zároveň pestré změny prostředí i herní náplně. Samozřejmě nechybí velkolepá bojiště v otevřené krajině, kde se zapojíte do přestřelek desítek vojáků, zatímco kolem po sobě střílí také tanky či letadla. Vydáte se ale i na tichou likvidaci teroristické buňky v civilní zástavbě, kde budete čistit místnost po místnosti. Jedna mise vám dá do rukou tank, se kterým budete drtit pod pásy civilní automobily v ulicích a bourat průčelí domů nebo i celé ty domy se vším všudy. Potom se budete muset spolehnout na ovládání drona s výbušnou náloží, zatímco jinde se sami budete zapojení dronů ze strany nepřátel bránit.
Samozřejmě jedním z klíčových důvodů, proč to vše tak dobře funguje, je povedená gunplay, tedy pocit z ovládání a používání zbraní, včetně jejich zvuku a účinku na nepřátele i prostředí. Máloco je tak uspokojivé, jako rozstřílet nepříteli kryt, za kterým se schovával. Zároveň vzbuzuje tu správnou paniku, když to samé udělají oni vám, včetně třeba propadnutí podlahy nebo zřícení střechy budov. Na tyhle divoké situace někdy AI nereaguje zrovna nejlépe a můžete občas nepřátele zastihnout v nesmyslných pozicích, stejně jako vám třeba mohou pod mušku nepříjemně nabíhat spojenci v některých misích. Ačkoliv nepochybuji, že určitě bude snadné na sociálních sítích najít řadu klipů s podivným chováním AI, na druhou stranu jsem byl několikrát příjemně překvapený, jak se třeba jednotka AI nepřátel na bojišti rozdělila, aby mne obklíčili, nebo jak po likvidaci jeho spolubojovníků začal poslední nepřítel s krycí palbou takticky ustupovat.
Vše dobře funguje také díky povedené “gunplay” hratelnosti.
Když jsme u technického stavu, hrál jsem na PS5 Pro v režimu “fidelity”, který cílí na 60fps při rozlišení až po 2160p (kromě toho je zde ještě režim výkonu, 1620p a 80fps). Základní model PS5 nabízí stejné režimy, ale s nižším rozlišením. Hra umožňuje stáhnout dodatečné balíčky HD textur, což jsem udělal… a nad výsledkem jsem žasnul. Hra místy vypadá mimořádně detailně, ale ani při té největší destrukci se nijak znatelně nezadýchávala. Místy jsem si všiml drobného problému se synchronizací animace úst či obličejů postav a za celou hru jsem zaznamenal jeden malý grafický bug v prostředí, ale jinak celá kampaň fungovala, vypadala a běžela skvěle. Ve skutečnosti to byla taková zábava, že si ji rozhodně plánuji zopakovat na nejvyšší obtížnost a dosbírat zbývající “collectibles”, stejně jako vyzkoušet jiné zbraně a taktiky, ačkoliv třeba tu dalekonosnou pušku s termálním hledím se mi nejspíš nebude chtít jen tak odložit.
Verdikt
Zdaleka nejlepší příběhová kampaň ve válečných videohrách za posledních šest let nebo i více. Konzistentní syrový a realistický tón nebrání pestrosti lokací ani stylů hratelnosti, od pěšáků a dronů až po tanky, od velkých bojišť až po stísněnější infiltrace. Letošní Battlefield zkrátka nemá žádnou krizi osobnosti a nabízí přesně to, co od něj fanoušci žánru chtějí, podpořené dobrým technickým stavem.
