Začíná nová éra pro fanoušky strategických her.
Jak již bylo zmíněno v našich prvních dojmech z hraní nejnovějšího dílu této slavné strategické série, sedmá Civilizace přináší řadu výrazných změn. Některé z nich by přitom mohly pomoci vyřešit dlouhodobé problémy celého žánru, například těžkopádnost pozdějších fází hry. Civilizace VII navíc přichází s novou vizuální stylizací a běží překvapivě dobře i na starším herním stroji. Ačkoliv opět platí, že hra do plné hloubky vyroste až s roky dodatečných přídavků, lze argumentovat, že již nyní nabízí bohatší balení, než jsme v den vydání nového dílu zvyklí - kromě jiného například zapracováním některých elementů z přídavků minulého dílu série.
- Platforma: PC (recenzováno), PS5, PS4, XSX/S, X1, Switch
- Datum vydání: 11. 2. 2025 (předběžný přístup od 6. února)
- Výrobce: Firaxis Games (USA)
- Žánr: 4X tahová strategie
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano, až 8 hráčů
- Dat ke stažení: 20 GB
- Herní doba: nastavitelná
- Cena: 1699 Kč (Alza)
Nový rytmus
Jak je u her Sida Meiera zvykem, nesnažili se autoři pouze o nějakou uhlazenou evoluci, ale chtěli nové hře dát dostatečně odlišnou osobnost. Inovace zde ale nejsou v žádném případě nahodilé, vycházejí z pečlivého průzkumu mezi hráči a snaží se reagovat především na skutečnost, že pozdější fáze těchto her už bývají díky množství staveb i jednotek poněkud těžkopádné, přičemž se ale paradoxně hráč (přinejmenším proti AI) již nemusí zas tak snažit, protože tou dobou má díky “efektu sněhové koule” již prakticky jisté vítězství. Odvážným řešením pro sedmý díl je tedy do značné míry restartovat tažení v jeho průběhu, pokaždé když se významně změní éra (ze starověku přes věk objevitelský až po moderní dobu).
Zůstáváte sice na stejné mapě (včetně toho, která její políčka už jste odkryli průzkumem), ale vaše velkoměsta (city) se kromě jednoho hlavního zmenší na městečka (town) a dojde také na prořídnutí vašich jednotek. Mnoho hráčů přiznává, že na každém tažení bývá nejzábavnější právě rozjezd, takže zde dostanete příležitost jej zažít opakovaně, pokaždé podpořený citelnou modernizací jednotek i celkových možností - doba objevitelská zpřístupní plavbu přes oceán a kolonizaci zbytku mapy, zatímco doba moderní nabízí extra bonusy v podobě průmyslových surovin. Aby to celé bylo ještě zajímavější, první dvě období završuje rozsáhlá eskalující krize, připomínající například krize z Frostpunku. Celý průběh kampaně pak koření desítky drobných příběhových událostí s možností získat určitý bonus správným rozhodnutím, připomínajících také podobný systém z Frostpunku. Proti němu jsou zde ale slaběji prezentované, pouze textovou formou.
Pozdější fáze těchto her bývají poněkud těžkopádné.
Váš zvolený vůdce zůstává stejný po celou dobu tažení, ale pro každé historické období si musíte vybrat nový národ, což ovlivňuje vaše unikátní jednotky a přispívá k pestrosti i onomu pocitu, že začínáte znovu. Zde se přiznám, že mi trochu vadí omezená možnost volby, daná nejen historickým obdobím, ale také vaším vůdcem a národem z minulého období. Pohromadě s možností odemykat hraním za různé vůdce i národy unikátní bonusy pro budoucí hraní (použitelné i ve hře více hráčů) tak ale vzniká slušná motivace zahrát si více kampaní a nehrát stále dokola jen za jednu oblíbenou stranu. Hraní je dynamičtější také díky dalším citelným změnám, například úplně zmizeli dělníci a generálové nyní mají schopnost svoje armády přesouvat jako jedinou jednotku - obě tyto změny dále přispívají k tomu, že ubylo mikromanagementu a můžete se více soustředit na důležitější aspekty vaší strategie. Nebojte, pořád budete mít co dělat, již v první éře můžete mít až pět měst a ke konci třeba i dvacet, včetně náležité obranné armády v každém.
Nový začátek
Jakkoliv je vzrušující, že jsme dostali ke hraní novou Civilizaci, začátek každého cyklu znamená, že opouštíme minulý díl, rozšiřovaný dlouhé roky dalšími vůdci, dalšími mechanikami a zkrátka hromadou dodatečného obsahu. Proti tomuto několikaletému součtu je nová hra na začátku chudší, kromě jiného mi třeba chyběli někteří mí oblíbení vůdci a národy nebo pokročilejší moderní technologie, jelikož závěrečná moderní éra celkově působí lehce nedotaženě proti minulému dílu (a končí zhruba v roce 1960). Tento dojem je poněkud hořký i ve světle poměrně drahých speciálních edicí hry a již oznámených placených přídavků. Na druhou stranu ale některé z povedených dodatečných mechanik minulého dílu zde najdete již od začátku, například propracovanější systém “barbarů” (nezávislých městských států) nebo nastavitelnou škálu přírodních katastrof.
Jak jsem se ale snažil vysvětlit výše, celkové změny v hratelnosti jsou opravdu výrazné a po několika dohraných taženích za různé národy musím říct, že mne díky těmto změnám hra opravdu baví více než minulý díl. Pozitivně hodnotím také nový vizuální styl, který stylizuje herní plochu do “přiznaného diorama" v umírněných dobových barvách, ale zároveň obsahuje plno detailů a líbí se mi třeba i to, že vůdci během diplomacie stojí proti sobě a reagují na sebe. Zároveň hra není příliš hardwarově náročná, vychází i pro konzole minulé generace či Nintendo Switch a mohu potvrdit, že 4K/60fps překvapivě dobře běží na mém poněkud starším herním PC (i7-9700F, 16GB DDR4, RTX 2070 Super). Drobného zadýchání jsem si všiml pouze při tahu AI u konce kampaně. V kontextu rozpočtu a výpravnosti hry mě nicméně mrzí, že “příběhové” animace jsou velmi prosté a nová vrstva příběhových událostí během hraní má pouze textovou podobu. Nic to ale nemění na skutečnosti, že když jsem hru zapnul pozdě v noci se záměrem “odehrát jen pár tahů”, odtrhával jsem se od ní velmi těžko zase až po několika hodinách.
Verdikt
Odvážené změny vedou k zajímavější struktuře každého tažení, kdy jednotlivé epochy mají vlastní rozjezdy i napínavá finále. Také řízení jednotek a další mechaniky se snaží vyřešit určité slabiny žánru a nabídnout hru lépe soustředěnou na ty nejzábavnější strategické i herní aspekty. Výsledek funguje dobře a představuje solidní základ pro následující roky sedmé éry milované série.
