Hororový klenot od polských sousedů.
Hororové hry se před několika lety dočkaly poměrně rozsáhlého boomu, který začal kromě jiného vydáním hry Amnesia: Pád do temnoty, na níž si švédské studio Frictional Games postavilo kariéru. Od této doby jsme byli pravidelně zásobováni malými a levnými horory od indie vývojářů, jejichž účel vzniku byl jediný – s použitím minimálních prostředků (jednoduchých lekaček) vystrašit co největší možný počet hráčů a ideálně k tomu i pár youtuberů/influencerů, kvůli popularitě.
- Vyšlo na: PC (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 17. října 2019
- Žánr: Hororová adventura
- Česká lokalizace: Ne
Samozřejmě jsme se dočkali i nějakých těch výjimek, a dokonce pár AAA her, které se strachem pracovaly velmi šikovně, případně byla hororová omáčka opředena zajímavým příběhem. Za zmínku rozhodně stojí sedmý díl Resident Evilu, minimalistické Stories Untold, Soma od tvůrců Amnesie, či na mě skvěle fungující Alien Isolation. Nyní se do těchto strašidelných vod pouští se svou herní prvotinou studio Illusion Ray, které se doposud zabývalo především virtuální realitou a 3D technologiemi. Společně s nimi na hře pracovali i polští MovieGames, mezi jejichž tituly prozatím patří např. Plane Mechanic Simulator či Lust for Darkness. A my si teď půjdeme říci, jak jejich společná exkurze do videoherní hororové říše dopadla.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96088192,96088198,96088194"]
Zánik domu Hydeů
Příběh The Beast Inside je vyprávěn skrze dvě časové linky. V té „současné“ se píše rok 1979 a právě probíhá Studená válka. Vžijeme se v ní do kůže Adama Stevensona - kryptoanalytika ve službách CIA, který se se svou ženou Emmou přestěhuje do opuštěného domu na venkově, jelikož věří, že právě tady se mu dostane skutečného klidu na to, aby konečně mohl rozluštit sovětský vojenský kód. Ovšem tento klid je narušen ihned při příjezdu, kdy Adam na půdě svého nového domova objeví starý deník, v němž předchozí obyvatel domu Nicolas Hyde popisuje děsivé události, které se staly během jeho pobytu v domě v roce 1864. No a právě Nicolas je druhou hratelnou postavou, s níž budeme prožívat události v deníku popsané a odkrývat tak děsivou minulost okolí, která ve skutečnosti nemusí být úplně minulostí.
Autoři si spolehlivě pohlídali dávkování jednotlivých informací a indicií, díky čemuž vám nebude ani jedna postava ukradená.
Již od prvních minut hry pochopíte, že právě příběh, respektive jeho vyprávění, je největší hybnou silou celého titulu. Autoři si spolehlivě pohlídali dávkování jednotlivých informací a indicií, díky čemuž vám nebude ani jedna postava ukradená a opravdu budete chtít zjistit, jak to celé nakonec dopadne (hra dokonce nabízí i několik konců, které jsou ale pouze otázkou binární volby v závěru titulu). Zkušení hororový harcovníci (a pravděpodobně i ostatní hráči) sice budou závěrečnou pointu čuchat skoro už v půlce hry, ale to vůbec ničemu nevadí, jelikož i samotná cesta za tímto cílem je vysoce zábavná a běhěm ní si člověk vzpomene na již zmíněný Resident Evil VII či herní teaser PT, což je pravděpodobně tou nejlepší možnou vizitkou.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96088199,96088201,96088210"]
Hutná atmosféra? Zde!
Autoři si kromě správného dávkování příběhu pohlídali i dávkování děsu a hrůzy. Obě dějové linky jsou totiž odlišné také svojí atmosférou a stylem. Zatímco u Adama se dočkáte spíše psychologického thrilleru se špetkou špionážních prvků, jenž se téměř celý odehrává za dne, u Nicolase přijde na řadu ono tradiční strašení během temných nocí.
Samozřejmě ani zde jsme se nevyhnuli klasickým hororovým lekačkám, nicméně ty zde poměrně dobře fungují a nepůsobí příliš zbytečně a invazivně, čemuž rozhodně přidávají i výrazné změny v tempu, kdy do vás tvůrci jednotlivé strašidelné momenty zbytečně neperou, takže si na ně nestihnete příliš navyknout a stát se proti nim imunní.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96088204,96088205,96088207"]
Toto není váš typický walking simulátor
Jenomže bez dobré hratelnosti nestačí ani povedený příběh a kvalitní hororová stránka k tomu, abychom dostali opravdu zábavný titul. I na tohle ale tvůrci při vývoji svého výtvoru mysleli. The Beast Inside není běžným hororovým walking/running simulátorem, jak by se na první pohled mohl zdát. Ve svých útrobách totiž skrývá i několik herních mechanik, jenž ono běžné chození příjemně ozvláštňují a které se ve hře stále obměňují až k samotnému závěru, takže se v žádném případě nestihnete nudit.
Každá z potyček s bossy probíhá diametrálně odlišně, kdy se například dočkáme přestřelky, kradmého plížení, ale i klasické naháněčky.
Jednou tak budete běhat s kvantovým detektorem po lesech a hledat nastrčené štěnice, abyste se zas příště snažili o dešifrování vzkazu na svém stroji. Jednotlivé lokace jsou pak do jisté míry otevřeny, takže se po nich můžete víceméně volně toulat a hledat různá ukrytá tajemství. Samozřejmě dojde i na mnoho hádanek, jejichž zpracování je poměrně originální, především je ale jejich řešení zcela logické, což u většiny her bývá poměrně problém.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96088212,96088211,96088209"]
Zároveň přijde řada i na několik boss fightů, které jsem upřímně v této hře vůbec nečekal. Každá z potyček s bossy probíhá diametrálně odlišně, kdy se například dočkáme přestřelky, kradmého plížení, ale i klasické naháněčky. Každý z bossů má posléze i velmi povedený design, na nějž je radost pohledět.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96088215,96088213,96088216"]
Audiovizuální nadprůměr
Titul pohání oblíbený Unreal Engine 4, s nímž se týmy poměrně dobře popasovaly (ostatně to není jejich první rande s tímto enginem). Jednotlivé krajinky vypadají opravdu k světu, stejně jako většina virtuálních objektů, takže se na hru velmi dobře dívá. Samozřejmě se nejedná o vyložené skvosty, ovšem musí se počítat i s tím, že jde o indie produkci, která jednoduše neoplývá takovými prostředky, jako AAA trháky, což má za následek i trochu slabší animace postav. Hře se nevyhnuly ani nějaké ty grafické glitche a bugy. Nejedná se sice o nic, co by hru vyloženě rozbíjelo, ovšem občas to vytrhne z nastolené atmosféry.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96088221,96088220,96088218"]
Nicméně co naopak atmosféru dokresluje perfektně, je soundtrack hry. Ten velmi často vykouzlí vyloženě povedenou skladbu, jejíž melodii si budete pobrukovat ještě pár dní po vypnutí hry. Ze zvukové stránky ještě musím vyzdvihnout opravdu skvělý dabing, jenž postavám dotváří charakter a přidává jim na osobitosti.
Moje největší připomínka ke hře souvisí s optimalizací.
Moje největší připomínka ke hře souvisí s optimalizací. Povětšinou se sice drží na stabilních šedesáti snímcích za vteřinu, ovšem v některých sekvencích dochází k podivným propadům, kdy jsem se dostával na všech grafických nastaveních až pod hranici 30 FPS i v momentech, kdy se vlastně na obrazovce vůbec nic nedělo.
[gallery size="jnews-360x180" ids="96088223,96088222,96088224"]
Polské zlato?
Když si ale odmyslíme těchto pár technických prohřešků, nemohu ve své podstatě tomuto polskému výtvoru nic moc vytknout. Příběh hráče táhne dál obrovskou silou, strašení ve valné většině případů funguje na jedničku a ani z hratelnostní stránky vás hra nebude nudit (pod podmínkou, že vás baví podobné hry říznuté adventurními prvky). Připočteme-li velmi nízkou cenu (20,99 euro na Steamu) a přiměřenou herní délku, pohybující se kolem šesti hodin, jedná se o jasný nákup pro každého fanouška hororového žánru.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
The Beast Inside úspěšně děsí, fascinuje a především baví. Illusion Ray svým videoherním debutem vyloženě překvapili a servírují nám povedený horor, jehož zahrání vřele doporučuji všem fanouškům strašidelných her. Rozhodně nebudete litovat.
