Recenze Yakuza: Kiwami 2 - mafie je srdeční záležitost

Psaní recenze na jakoukoli Yakuzu je svým způsobem velmi obtížná a zároveň neskutečně jednoduchá záležitost. Jestli totiž patříte mezi ty hráče, kteří už za sebou mají odehraný víc než jeden díl, tak mé tvrzení jistě bez jakéhokoli vysvětlování pochopíte a určitě už tak nějak s koupí Kiwami 2 počítáte. Nebo jej už dokonce máte a aktivně hrajete. Naopak si dovolím tvrdit že ti, kteří se se sérií ještě neseznámili, mají co dohánět. Tvůrci Yakuzy totiž tak nějak sází na jistotu, se kterou pak mohou počítat i samotní fanoušci. Když se podíváte třeba na hlavní díly série, tak v globálu prostě přesně víte, do čeho jdete.

Ve studiu Ryū ga Gotoku (anglicky Like a Dragon) totiž nemají důvod překopávat něco, co již roky funguje, a tak výrazně neexperimentují s předěláváním bojových systémů, nezkouší zavést jiný způsob levelování a tvorby stromů dovedností nebo třeba nechávají stále funkční principy plnění vedlejších úkolů. Prostě se nedočkáte toho, co běžně vídáme u jiných, i větších studií a vývojářů. Odpadá tím pádem také znechucení nad nutností učit se novým herním principům a opětovného zkoumání vývoje postav, nemusíte procházet nudným tutoriálem a zjišťovat, jak všechno funguje.

„Ve studiu Ryū ga Gotoku totiž nemají důvod překopávat něco, co již roky funguje, a tak výrazně neexperimentují s předěláváním bojových systémů.”

Neříkám, že se hry série Yakuza v detailech neliší, ale tady prostě a jednoduše stačí vzít gamepad do ruky a hrát. Nebo spíše si hraní užívat a těšit se na různá překvapení v podobě nových miniher. Ve studiu Ryū ga Gotoku už dávno pochopili, že skvěle napsaný scénář a funkční živý svět, vydají za všechno.

Příběh v příběhu

Nikoho asi nepřekvapí, že se opět vžijete do role draka z Dojimy, ex-yakuzáka občanským jménem Kazuma Kiryu. Oproti prvnímu dílu (remake s názvem Yakuza: Kiwami) se v časové ose posouváme asi o rok dopředu, tedy do doby, kdy už Kazuma Kiryu není členem klanu Tojo. Bohužel se musí tento bývalý člen yakuzy vrátit zpět do akce, když je pátý chairman klanu Tojo Yukio Terada zavražděn. Za jeho zabitím stojí soupeřící organizace Omi Aliance, a tak se Kiryu vrací do Kamurocha a snaží se najít pro klan Tojo nového chairmana a také zabránit chystající se válce mezi klany Tojo a Omi. Tu ale silně podporuje Ryuji Godou, legendární drak z Kansai, člen Omi Aliance.

Jenže nic není tak přímočaré, jak se na první pohled zdá, a tak se postupně dovídáme také něco víc o vpádu korejské mafie na japonské území, o 20 let starém případu vyvraždění jedné z korejských frakcí a co mají s případem společného detektivové Makoto Date a Jiro Kawara. Dokonce se dovíme něco víc o minulosti Kazumy Kiryu, který vyrůstal bez rodičů a proč je toto téma tak blízké i drsné vyšetřovatelce Kaoru Sayamě. A časem také zjistíme, jestli se všechny tyto příběhové roviny nějak neprolínají.

Nemá smysl prozrazovat něco víc a připravit tak hráče o překvapení. Všechny zvraty jsou navíc zajímavě příjemné, sem tam dokážou i lehce šokovat a o některých lidech zjistíte, že pod drsnou slupkou schovávají i city. Trochu mne v souvislosti s příběhem zamrzela snad jen jedna věc. Všechny postavy jsou totiž velice pěkně vykresleny, vzhledem i charakterem, a tak je proto škoda, že se na obrazovce někteří z nich moc dlouho neohřejou. Neříkám, že umřou, ale že jednoduše nedostanou více prostoru.

Proč měnit něco, co funguje

Zapomeňme teď na chvíli na důvody, proč se Kiryu zase pohybuje mezi tokijskou městskou čtvrtí Kamurocho a mezi osackým Sotenbori, a pojďme se podívat na samotné hraní. I když jde v principu o klasický otevřený svět, proběhnout jej z jedné strany na druhou vám moc času nezabere. Ale zábavný svět se nemusí odehrávat na mnoha kilometrech čtverečních, kde se můžete projet autem, vlakem nebo proletět letadlem. Studio Ryū ga Gotoku nám opět poněkolikáté dokázalo, že i relativně malou plochu jde zaplnit tak, abyste se ani chvíli nenudili. Na každém rohu narazíte na obchůdek nebo na restauraci, do které ze začátku vejdete jen ze zvědavosti. Časem se ale návštěvy stanou nutností z důvodu naplnění prázdného žaludku, doplnění zdraví a získání tolik potřebných zkušenostních bodů. Všude se totiž potulují i partičky zlodějů, výtržníků a členů yakuzy, kteří si přímo říkají o skopání do krychličky. Náhodným soubojům se nemá cenu vyhýbat. Za prvé vás moc nezdrží a za druhé z nich vždycky kápnou nějaké další zkušenostní body. Které z vás, pokud je rozumně investujete do vývoje, za chvíli z vás udělají neporazitelného bijce.

“Náhodným soubojům se nemá cenu vyhýbat. Za prvé vás moc nezdrží a za druhé z nich vždycky kápnou nějaké další zkušenostní body.”

Boj víceméně vychází z podobného systému, jak jsme jej mohli vidět v Yakuze 6. Opět se setkáváme s minihrou Cabaret Club z Yakuzy 0 a vrací se také Clan Creator z Yakuzy 6, do kterého můžete rekrutovat nejen postavy ze hry, ale také hvězdy New Japan Pro Wrestlingu jako jsou Keiji Mutoh, Masahiro Chono, Riki Choshu, Genichiro Tenryu a Tatsumi Fujinami.

Z každého souboje, a víceméně i každé potraviny nebo aktivity a za splnění vedlejších úkolů, získáte určitý počet EXP. Ty se dělí do pěti kategorií. Jde o sílu, agilitu, ducha, techniku a osobní kouzlo. Tyto body můžete primárně investovat do přímého posílení postavy (do síly, obrany, množství zdraví, měřáku heat akcí atd.), anebo je vkládat do dalších, sekundárních schopností. Díky některým dokážete snáze rekrutovat dívky do svého klubu, získávat jiné bojovníky do režimu Clan Creator, ale také se vám otvírají další heat akce, prodlouží se vám výdrž běhu, uskočíte dál před úderem a mnoho a mnoho dalšího.

Tento systém je velmi jednoduchý a funkční. Vzhledem k množství šarvátek, které vám ubírají zdraví a zvyšují pocit hladu, a jejich následovné nutnosti doplňování, přibývají zkušenosti relativně rychle, a tak máte stále příjemný pocit neporazitelnosti. Na silnější protivníky narazíte vždy s příchodem nové kapitoly anebo když se proti vám postaví některý z bossů.

Zase ti gumáci!

Někoho asi může zlobit lehce neohrabaný pohyb postav, které klidně dokážou narazit na statický předmět, do pohybujícího se chodce, i když jasně zadáváte směr jinam. Nebo se při vyhýbání zaparkovaným motorkám už po stopadesáté zamotáte do zadního kola. Tyhle věci ale k sérii Yakuza tak nějak patří a prostě vám nevadí. Vynahradí vám to detailnost prostředí a postav, skvěle zvládnuté předělové filmečky a napětí, které po celou dobu hraní lehce narůstá a ke konci velmi hezky graduje.

Počítat musíte také s podivným “japonským” chováním některých postav. Klasickým představitelem je anti-hrdina Mad Dog Majima, který opět dostal svůj vlastní prostor v podobě vedlejšího příběhového scénáře Majima Saga, kde si jej užijete jako hratelnou postavu. Na pár dalších podivínů narazíte ve vedlejších úkolech, které ale nemusíte plnit. Jenže ony zase tak moc času nezaberou a i když 90 % z nich nakonec vyřešíte nějakou tou rvačkou, jsou zábavné. Třeba pronásledování člověka, který se vydává za vás samotné, nebo focení skutečných dívek, pomoc staré ženě, ze které se vyklube korejská ex-mafiánka nebo vrácení paměti chlapíkovi úderem do hlavy a šokem z paralyzéru.

“Anti-hrdina Mad Dog Majima, který opět dostal svůj vlastní prostor v podobě vedlejšího příběhového scénáře Majima Saga, kde si jej užijete jako hratelnou postavu.”

Velkým problémem Yakuzy 2 Kiwami je její komplexnost. Jak už jsem zmínil dříve, rozloha světa, po kterém se pohybujete není nijak obrovská, ale nabízených aktivit je prostě obrovské množství. Takže vám vůbec nedělá problém se někde zamotat a kdykoli se ztratit. Častokrát jsem na tento problém narazil, i když jsem už chtěl jít pouze po příběhové linii. Jdete si tak po ulici za cílem a najednou vidíte hernu s klasickými hry od Segy. No zastavíte se a když už jste tam, zakončíte i k automatu na plyšáky. Nebo vám přijde SMSka, že vaše pouliční boje sleduje jeden ze silných rváčů a chce se s vámi setkat. Tak mu zajdete nakopat pozadí.

Hodně času jsem nechtěně strávil hledáním klíčů od schránek, kde najdete nejenom různé posilující nápoje, ale i zbraně a vybavení. A to jsem ještě nemluvil o různých golfových trenažérech, aréně pro pěstní souboje, můžete navštívit karetní a mahjongové kluby a provádět mnoho dalších aktivit. Jediné, co mne opět nebralo, byl režim Clan Creator, který mi nepřišel zábavný ani v šestém díle, ale naopak hodně času jsem strávil staráním se o svůj vlastní kabaretní klub. Ze začátku šlo o lehce zmatenou minihru, která je ale po pochopení principů ovládání hodně ujetá a zároveň legrační.

Slovo závěrem

Původně jsem chtěl tuto recenzi zakončit menším srovnáním, která z Yakuz mne v poslední době bavila nejvíc. Jestli je to šestka Song of Life, nultý díl Zero či první (recenzi u nás nehledejte, hru jsem si koupil až asi půl roku po vydání) nebo druhé Kiwami. Bohužel jsem při porovnávání kvality příběhů, herního prostředí a systémů, anebo i drobných detailů obličejů, živoucího města, kdy jsem se pozastavoval nad takovými vychytávkami jako jsou vedlejší úkoly nebo minihry, dospěl k jedinému závěru. Nejlepší Yakuza je prostě ta, kterou aktuálně hrajete!

Steelbook edici Yakuzy: Kiwami 2 můžete koupit v našich obchodech Xzone.cz a Gameexpres.sk.