Samorost 3 - kosmická fantazie

Recenzovaná verze: PC

České studio Amanita Design se ve světě proslavilo především díky skvělé adventuře Machinarium, po níž následovala taktéž úspěšná Botanicula. Dráha malého týmu pod vedením Jakuba Dvorského ale začala Samorostem, prostou hříčkou, kterou Dvorský vytvořil jako diplomovou práci. O nějaký čas později přišel druhý díl a nyní, po stěží uvěřitelných pěti letech vývoje, je Samorost zpět. A dosavadní zkušenosti studia získané za ta léta a během vývoje Machinaria a Botaniculy jsou na něm rozhodně znát.

Poklidná cesta vesmírem

Jak už to tak v případě her od Amanity bývá, tím nejdůležitějším a nejpozoruhodnějším prvkem nového Samorostu je prostředí. Nechybí ani příběh o nálezu magické flétny a porážce zlého mnicha, který na mechanickém drakovi terorizuje vesmír. Příběh je ale spíše očekávaný standard, jenž nijak zvlášť nenavazuje na předešlé díly a plní úlohu ideální záminky k návštěvě mnoha různorodých lokací. Z jejich grafického ztvárnění a ozvučení leckdy přechází zrak i sluch. Zapomeňte na jednoduché, i když stále povedené ztvárnění Botaniculy, kouzlo Samorostu 3 tkví ve fascinujícím množství detailů a úžasných nápadů, na které můžete narazit na každém kroku a na každé z několika planet, planetek a dalších objektů plujících vesmírem.

Každá lokace zkrátka přetéká živými tvory, neživými objekty a všelijakými zvuky, které si žádají vaši pozornost, kliknutí myši nebo aplikaci nalezené flétny, což zpravidla vyvolá nějakou tu akci. Támhle můžete jezdit na zlatém kamzíkovi a dát do chodu termití orchestr, támhle zpívající partu čertích kuchařů, jinde si lze pohrávat s partou brouků nebo naučit papouška opakovat okolní zvuky. Prakticky se vším si zkrátka můžete pohrávat a stále dokola zkoušet, co udělá určitá akce.

V některých případech jsou možnosti interakce jen pro efekt a pro vyvolání úsměvu na tváři, jindy vám odemknou jeden z mnoha achievementů. Ty slouží především jako odměna za průzkum prostředí a jako motivace pro případnou znovuhratelnost. Troufám si říct, že i když se budete sebevíc snažit, na první dohrání nejspíš neposbíráte všechny. Naštěstí není třeba hrát celou hru znova, tentokrát se lze kdykoliv vracet do již prozkoumaných míst a dávat pozor na to, co jste dříve minuli nebo co jste nedomysleli. Achievementy navíc slouží jako příležitost k projevení trochy kreativity, protože se ukládají v menu a prostřednictvím jejich kombinace můžete dávat dohromady více či méně praštěné melodie. To kdyby vám nestačil samotný hudební doprovod hry, kterému prostě není co vytknout.

„Kouzlo Samorostu 3 tkví ve fascinujícím množství detailů a úžasných nápadů, na které můžete narazit na každém kroku.“

Bez hádanek do vesmíru nelez

Interakce s prostředím je ale většinou důležitá pro další postup hrou. Samorost 3 je v první řadě barvité dobrodružství, které vám v závislosti na vašem tempu může vydržet i více než pět nebo šest hodin. V jádru je to ale také point-and-click adventura a s tímhle faktem se nevyhnutelně pojí přítomnost hádanek. Kdybych měl obtížnost nového Samorostu srovnat s předešlými počiny Amanity, řekl bych, že Samorost 3 je těžší než Botanicula, ale lehčí než Machinarium. Nikdy jsem se nesetkal s kdovíjak frustrujícím rébusem, většinou stačí jen trochu přemýšlet a zkoušet všechno, co se dá. Není však třeba lovit na obrazovce každý pixel, protože vše, co vám může být prospěšné, o sobě zpravidla dá nějak vědět.

Občas ale řešení není zjevné ani po několika pokusech, a to hlavně v případech, kdy je třeba opakovat určitou akci. Párkrát se mi stalo, že jsem něco zkusil, jenže se nic nestalo, tak jsem zkoušel něco jiného, abych o chvíli později zjistil, že jsem na to šel správně, jen jsem určitou akci musel provést víckrát. Některé hádanky zkrátka nejsou vymyšlené úplně ideálně a srozumitelně, ale celkově je obtížnost většiny rébusů víc než přiměřená. Hádanky také nijak nenarušují minimalistickou komunikaci s hráčem. Občas na vás vyskočí maximálně nějaká animace nebo bublina, která vám naznačí, co je třeba udělat, a nezřídka mě překvapilo, že víc není pro orientaci ve hře potřeba a já stejně hned vím, co musím udělat. Ne vždy samozřejmě člověk ví, JAK to udělat, ale cíle jako takové bývají poměrně zjevné a jdou ruku v ruce se sporadickými, ale skvěle zpracovanými obrazovými instrukcemi, které občas zpestří útržky českého nebo jiného jazyka.

Pokud byste se někde přece jen zasekli na moc dlouhou dobu a nemáte dost trpělivosti, vždy můžete sáhnout po nápovědě. Ta funguje podobně jako v Machinariu, pro její zpřístupnění je tudíž nejprve třeba absolvovat drobnou minihru, v tomto případě spojování bodů ve třech kruzích, kterými musíte otáčet. Po spojení bodů se vám otevře krásně zpracovaná nápověda, která dělá zdání, jako kdyby právě vypadla z bloku designéra úrovní (což nejspíš není jen zdání, ale skutečnost). Ani nápověda však není vždy spásná a někdy se i nad ní musíte zamyslet, zvlášť když určitá hádanka vyžaduje akce na několika obrazovkách. Nejde tedy přímo o návod, spíš o dost názornou pomůcku, která ale podobně jako samotná hra stále dodržuje unikátní výtvarný styl.

Prakticky perfektní dojem ze hry bohužel dokážou pokazit menší bugy. Vámi ovládaný skřítek příležitostně neposlechne příkaz k přesunu na určité místo a zpestří si ho tím, že se po cestě trochu zatoulá na místo, kam jste ho vůbec neposlali, a až pak pokračuje. Při návratu na již prozkoumaná místa jsem občas zahlédl opakovanou animaci akce, kterou jsem už absolvoval, a v jednom případě jsem měl dokonce obavu z toho, jestli jsem nenarazil na chybu, která by mi zabránila v dalším postupu. To když jsem měl za úkol opakovaně přenášet mezi lokacemi palivo v koši na zádech, jenomže párkrát koš v určitém bodě zmizel a nezbylo než dvakrát restartovat hru. A jistý mravenečník, který mi při přenášení dost pomáhal, sem tam nereagoval na mé povely. Ale třeba se jen tomu ospalému chlupatému chudákovi nechtělo dál makat. Takové chyby jsou naštěstí ojedinělé a zážitek ze hry by neměly příliš kazit, ale zkrátka počítejte s tím, že ne všechno musí fungovat bez jakýchkoliv problémů.

Z písní kosmických

Je skvělé vidět, že Amanita Design stále dokáže zvyšovat laťku kvality. Čekal jsem o něco rozsáhlejší obdobu Samorostu 2 a dočkal jsem se nejrozsáhlejší, nejdetailnější a nejpozoruhodnější hry, jakou Amanita dosud vytvořila. Jde zkrátka o parádní dobrodružství, u kterého vás čeká výzva i možnost relaxovat a které dokáže až do samého konce překvapovat tím, kolik bizarních nápadů dokázali tvůrci vměstnat do jedné několikahodinové adventury. I tentokrát navíc platí, že je hra přístupná prakticky všem věkovým kategoriím, hlavně díky zpravidla dobře nastavené obtížnosti a přítomnosti nápovědy, která, věřte nebo ne, zážitek ze hry nemusí nijak zvlášť kazit.

Přesto bych ale doporučoval se chopit nápovědy až ve stavu nejvyšší nouze. Jak už jsem řekl, největší kouzlo Samorostu 3 tkví v prozkoumávání pozoruhodně detailního prostředí a nejlepší je, když na všechno narazíte sami, bez nápovědy. Víte co by ale bylo ještě lepší? Kdybyste skončili se čtením a Samorost 3 si co nejrychleji pořídili. Nezáleží na tom, jestli jste v minulosti přišli do styku s předešlými tituly od Amanity a myslím, že nezáleží ani na tom, jestli holdujete žánru adventur. Samorost 3 by si vás měl díky svému kouzelnému zpracování stejně zcela získat.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.