Třetí díl ze seriálu o historii a současnosti speciální vojenské jednotky.
Posun AI ve hrách díky NVIDIA ACE
Je to tady, AI ve hrách přestává být synonymem pro předem naskriptované chování postav, které jen slepě následují kód. Co umí NVIDIA ACE?
Třetí díl ze seriálu o historii a současnosti speciální vojenské jednotky.
Málo známá 60-tá léta, aneb tažení na Borneo, do Jemenu a Ománu.
V důsledku reorganizace byla 22.SAS začleněna do bitevní formace NATO. Následně v letech 1956 - 1957 proběhla tzv. Suezká krize, což byl spor tehdejších mocností o kontrolu nad strategicky důležitým Suezským průplavem. Pro jednotku SAS to byla tehdy těžká doba. Byli doma ve Velké Británii. Nejdříve umístěni v kasárnách v Malvernu, poté se usadili v Herefordu, kde měli základnu po dlouhých 30 let. V té době začali trénovat v Keni, v Africe, což byla vynikající volba díky jejímu rozmanitému terénu, různorodých přírodních podnínek, i strategické poloze. Ostatně jednotky SAS tam trénují dodnes.
V roce 1961 proběhla akce u oázy Baraimi na hranici Omán-Saudská arabie. O dva roky později (r.1963 ) propuklo povstání NKNA (Národní armáda sev. Kalimantanu) na Borneu, proti brunejskému sultánovi. Ten neváhal požádat svého spojence, Velkou Británii, o pomoc. Volba padla na "SAS", která k tomuto účelu, byla nejlépe vycvičena. Jejím úkolem bylo, vytlačit povstalce za indonéskou hranici a její následná obrana. Do incidentu se vložila i indonéská armáda, další další nepřítel SAS.
Čtyřčlenné hlídky SAS podnikaly několikatýdenní akce sahající hluboko do nepřátelského teritoria. V roce 1964 podnikli Indonésané letecký a námořní útok na Jahore, ten byl však tvrdě odražen. V bojích na Borneu, se ve službách Velké Britanie, vyznamenali rovněž Gurkové (nepálští vojáci), stejně jako za WWII novozélandští Kiwiové, bojující s obrovskou odvahou a vždy do posledního muže. V letech 1964 - 1967 SAS zasáhla do konfliktu v Jižním Jemenu na Arabském poloostrově. Nejprve proběhla hladká akce v přístavu Aden, jehož ovládnutí bylo strategické, pro jeho klíčovou polohu v oblasti. Nachází se u vjezdu do Rudého moře. Dále akce Radfan a Keeni Meeni, tam se členům SAS podařilo infiltrovat, přímo mezi nepřátele, kteří v Adenu útočili na místní politiky a civilisty.
V roce1970 ománský sultán, požádal Velkou Británii o pomoc proti povstalcům. Bylo mu vyhověno, ale nasazení SAS, ostatně jako vždy, bylo pečlivě utajeno. Šarvátky s nimi probíhaly prakticky po celém Ománu.O rok později (r.1971) následoval útok na Dhofar, pod krycím jménem "Operace Jaguár". Příští rok bitva o Mirbat, kde povstalci byli doslova rozprášeni jen devíti členy SAS. Po dalších čtyřech letech tvrdých bojů, nastal v Ománu konečně klid. Na jednotky SAS, čekal v té době, nejtěžší nepřítel Velké Británie, obávaná IRA (Irská republikánská armáda) o jejích metodách vyjednávání, slyšel snad každý.
Nepřítel SAS:
Možná, že čtením podobných článků, o speciálních jednotkách vzniká dojem, že např. SAS vždy bojovali proti slabšímu nepříteli. Opak je však pravdou. Už v době svého založení, v těžkém období druhé světové války, jednotka bojovala proti dobře vyzbrojenému nepříteli, který až na malé výjimky, měl početní převahu.
Určitě vás napadne otázka: Jak bylo tedy možné v takové akci zvítězit?
Bylo to právě použitím brilatní taktiky, pečlivého plánování a přípravy každé akce.
Samozřejmě tu velkou roli hraje i vynikající výcvik členů SAS. A jejich připravenost reagovat na rychle se měnící podmínky zásahu. Muži SAS mnohokrát dokázali strhnou vítězství na svojí stranu, nejen díky své odvaze, vysoké bojové morálce a statečnosti, ale také díky bleskovému vyhodnocení danné situace a rychlé reakce na ni.
Na druhé straně nepřítel v lokalitách, jako je Blízký východ, nebo jihovýchodní Asie disponuje fanatickým, často až sebevražebným odhodláním. Jehož základem je jiná mentalita lidí a bojovníků v těchto končinách. Dnes jsou nejvíce známi tzv. mudžáhidé, což jsou bojovníci, zvláštím obřadem prohlášeni za mrtvé. Takoví vojáci pak bojují bez emocí, jen proto, aby padli v boji ale před tím zabili, co možná nejvíce nepřátel.
Výzbroj nepřítele byla v té době velice podobná té co používala SAS. Tehdy ještě nebyla používaná taktika známá z dnešní doby, nejprve tvrdě zdecimovat nepřítele bombardováním ze vzduchu a následně pozice "pouze" vyčistit, nasazením pozemních speciálních sil. Členové SAS bojovali často tváří v tvář svému nepříteli a jen právě díky svým bojovým dovednostem, získaných při tvrdém tréninku, vítězili. Což platí dodnes.
SAS dnes patří ve světě k velice populárním speciálním jednotkám a je jí věnována řada naučně-odborných publikací a TV pořadů.
