SSX – návrat ve velkém stylu

Recenze z hraní Xbox 360 verze hry

Sportovně-závodní sérii SSX jsme tu neměli už pěkně dlouhou dobu a poslední díl z roku 2007 (SSX Blur pro Nintendo Wii) se navíc vůbec nedostal na „velké“ platformy. EA se tedy rozhodlo změnit strategii a po dlouhé odmlce přichází s dravým, akčním a pořádně nabušeným stylem. Debutový trailer na cenách VGA možná humbuk nenadělal, každým dalším videem ale titul nabíral na obrátkách a nyní se dostává k nám do rukou. Držte si klobouky, bude to jízda.

Cesta kolem světa

SSX byl a vždy bude o skotačení na sněhu, takže tu nesmíte očekávat žádný srdcervoucí příběh. Hráč se přidá to týmu SSX, který se rozhodl bojovat o titul světového snowboardisty s úhlavním nepřítelem Griffem a jeho soupeřícím týmem. Úkol je prostý – jako první zdolat devět „Smrtících svahů“. Devět nejnebezpečnějších vrcholků světa rozesetých po devíti pohořích. Celý tým navíc bude muset zabrat a spolupracovat, jelikož je každý jezdec zvyklý na jiné prostředí a Griff má již slušný náskok. Troufáte si?

Patagonie je nehostinná a zasněžená, kde bez okřídleného obleku nepřežijete ani jeden skok. Antarktida vás ve stínu zmrazí během vteřiny a v Himalájích na vás čeká vytoužený Mount Everest.

Hned zkraje musím uznat, že i přes obyčejnost příběhu celé soutěži rozhodně nechybí jiskra. Z předchozích dílů se vrací oblíbená Elise Riggs, která postupně musí vyhledat své přátele a postavit je do čela týmu, který šlape konkurenci na paty. Příběh postupuje striktně lineární cestou, s možností si občas vybrat jednotlivé hory, a strukturou se nemění. Vydáváme se na nové pohoří, které si osahá nový člen týmů. Pár závodů sem, pár triků tam a před námi je cíl pohoří, smrtící vrcholek. Ten prosvištíme a přesouváme se dál. Občas naše snažení protne televizní vysílání, co diváky informuje o průběhu soutěže a opět zpět do sněhu.

EA rozhodně odvedlo skvělou práci a kromě klasického závodu, kde musíte být za každou cenu první, a trikování, kde se jen budete snažit nasbírat největší počet bodů, je zdaleka nejzábavnější událostí samotný sjezd jednoho z nebezpečných vrcholků. Každé pohoří má totiž své vlastní prostředí a nebezpečí. Patagonie je nehostinná a zasněžená, kde bez okřídleného obleku nepřežijete ani jeden skok. Antarktida vás ve stínu zmrazí během vteřiny a v Himalájích na vás čeká vytoužený Mount Everest, kde je vzduch natolik řídký, že si musíte neustále hlídat nádobku s kyslíkem na zádech. Tyto „vychytávky“ jednotlivých pohoří dokáží dokonale rozředit monotónnost ježdění a tak prakticky není možnost, že byste se nudili. On je totiž střemhlavý let po svahu zábavný sám o sobě, pokud k tomu ale přidáte celkem 27 světových hor a přes 150 jednotlivých svahů, rozhodně nelze o nudě ani mluvit.

Příjemným detailem jsou geotagy, které si EA vypůjčilo od NASA. Všechny hory jsou tedy realistickými herními předělávkami svých předloh, včetně názvu a vzhledu. Vývojáři už si pak sedli k počítačům a navrch dotvořili svými vlastními sjezdovkami a výzvy, což vyústilo v ideální kompromis mezi realistickým prostředím zaplněným zábavou.

Kam já se vydám?

Příběh vás protáhne devíti světovými oblastmi – kanadskými Skalnatými horami, Aljaškou, Patagonií, Antarktidou, Alpským pohořím, Himalájí, Sibiří, Novým Zélandem a trochu překvapivě i Afrikou. Každé je unikátní svou stavbou, prostředím, povětrnostními podmínkami a počasím, takže se vždy můžete těšit na osvěžující zkušenost. Každému je navíc blízká nějaká z postav, kterou kromě vzhledu vybíráte i podle několika mála aspektů, jež jim dávají větší naději na přežití. Mile jsem se zasmál i nad procentuální šancí skonu před každým sjezdem, což je takovou malou třešničkou na dortu.

Bodů je již od prvních závodů dostatek a osobně jsem nikdy netrpěl problémem, který by mi nedovolil koupit si to či ono.

Za každý sjezd samozřejmě získáváte body, které pak utrácíte v obchodě za důležitý inventář i úplné blbůstky. Změna oblečení je tu jen příjemným bonbónkem na oko, prkna již ale disponují určitými vlastnostmi a nakonec bude životně důležitý i obsah batohu. Tam si totiž nasoukáte vše možné, od křidýlek až po lampičku, solární tepelný oblek či menší brnění, v závislosti na tom, na jakou horu se zrovna vydáte. Bodů je již od prvních závodů dostatek a osobně jsem nikdy netrpěl problémem, který by mi nedovolil koupit si to či ono. Absence větší výzvy je možná jediným problémem jinak dokonalé struktury.

Alespoň tedy do doby, než dohrajete příběh a vystartujete do volného ježdění, kde postupně odemykáte za získané body všechny dostupné sjezdy (ty jsou vám hned od začátku volně k dispozici). Volný mód je nejspíše základním žroutem herní doby, protože bude trvat opravdu dlouho, než na zlato sjedete všech 150 sjezdovek. A to nemluvím o bonusových cestičkách. A pak, vyčerpaní a šťastní, zjistíte, že je tu ještě sociální systém jménem RiderNet. Jedná se v zásadě o Autolog ve světě snowboardingu, který zaznamenává všechny hráče, které hrají SSX. Registruje jejich časy, promítá je do herního světa a vy pak máte co dělat, abyste své kamarády předběhli. Kdykoliv totiž někdo z vašich přátel vyhraje zlato, přebije váš čas či nedejbože získá více bodů, RiderNet vás rád nakopne. Vy se pak vydáte na stejný sjezd a spolu s „duchem“ vašeho soupeře všem ukážete, kdo je tady pánem. Pokud vám to tedy ještě nedošlo, RiderNet spojený s volným módem Explore dělá z SSX prakticky nekonečnou záležitost. A to není všechno.

Je tu ještě jedna maličkost jménem Geotag, jenž si může každý přikoupit. Tuto virtuální značku pak lze umístit kdekoliv ve světě a ona vám začne vydělávat bodíky. Ty se budou sypat do té doby, než ji někdo z kamarádů nesebere, což zcela jistě vyústí v hon za co nejnedostupnější značkou. Třeba na špičce Mount Everestu.

Sníh do ksichtu

Nemůžu si pomoci, SSX prostě vypadá skvostně. Přitom vůbec nebylo potřeba tetelit se nad superrealistickým vzezřením, případně geniálně propracovanými animacemi snowboardistů. Postavy ve hře provádí naprosto šílené triky, které by v reálném světě stále kompletní zlomeninu těla a odebrání tří životů. Koho to ale zajímá, když je to perfektně nasnímané a ještě lépe provedené. Všechny závodníci mají unikátní styl a originální vzhled, to samé by se dalo říci i o jednotlivých pohořích. Nemusíte se koukat na mapu, abyste rozeznali Antarktidu od Alp, a některé efekty počasí dokážou vytřít zrak, ať už sjíždíte poprvé či po sté. Celkové vizáži přispívá i lehce komiksový nádech včetně malých detailů, jakou jsou stopy ve sněhu či bravurní promítané texty do prostředí.

SSX je jednou z těch her, která se precizně povedla nejen z hlediska žánru, ale i z hlediska celého průmyslu.

Korunku všemu nasazuje perfektně vybraný soundtrack, který zabírá jak tvrdé rockové skladby, tak lehký popík a překvapivě pečlivě vybírá jednotlivé skladby ke sjezdům. Vtípky pilota vrtulníku a laškování mezi postavami jen dotvářejí skvělou a zábavnou atmosféru.

Vzhůru na svah

Nejnovější SSX zabodoval na celé čáře. Je to jedna z těch her, která se precizně povedla nejen z hlediska žánru, ale i z hlediska celého průmyslu. Právě takové počiny dokáží úspěšně nalákat hráče, kteří dříve byli od snowboardingu na míle daleko, čemuž je důkazem i sám autor článku, jenž měl v minulosti ke snowboardovým hrám stejně blízko, jako motorkář k tampónům. V útrobách se zajisté mohl najít propracovanější multiplayer a šikla by se i více vyrovnaná obtížnost, to už si ale opravdu cucám chyby z prstu. Pokud zrovna nemáte sněhofobii a nejste zarytí odpůrci sportovních her, dejte SSX šanci. Nebudete litovat.