Star Wars: The Old Republic – před ještě dávnějšími časy

Ještě před svým vydáním na sebe The Old Republic strhávalo značnou pozornost. Nejočekávanější MMO roku, nejdražší hra EA, První MMO od BioWare, po několika letech první Star Wars titul z dob Staré Republiky, údajný průlom v žánru z hlediska vyprávění příběhu, nebo možný nástupce World of Warcraft na trůnu MMO, přičemž by s bývalým králem vytřel podlahu. A také první skutečné MMORPG, co na Zingu recenzujeme. Takže se samozřejmě nabízí otázka: Je ta pozornost nakonec zasloužená?

Podívejte se na přehled herních tříd The Old Republic.

Příběh jednoho pašeráka

Když už tvůrci plánovali TOR jako průlom ve vyprávění příběhu v MMO žánru, proč nezačít rovnou tím? Zápletka, kterou ve hře zažijete, závisí v první řadě na výběru třídy. Budu předpokládat, že je všechny znáte nebo jste četli můj nedávný speciál, takže jenom zběžně, jde o classy Jedi Knight, Jedi Consular, Trooper a Smuggler (pro Republiku), a Sith Warrior, Sith Inquisitor, Imperial Agent a Bounty Hunter (pro Impérium). Příběh je samozřejmě v případě každé třídy jiný. Ačkoliv jsem v minulosti vždy preferoval rytíře Jedi a cestu modrého světelného meče, tentokrát jsem obrátil list a vsadil na Smugglera, tedy pašeráka. V případě jeho zápletky jsem se vážně královsky bavil, a nebylo to jenom tím, že pašerák nabízí řadu humorných situací a hlášek. Spousta zápletek u takto zdánlivě bezvýznamných a upozaděných postav se dá popsat tak, že začíná jednoduše, ale časem přeroste v epickou story, jakou nezažil ani Luke Skywalker. Tady je to jiné. Začíná jednoduše, pokračuje jednoduše a … a celkově je relativně jednoduchá nebo tak alespoň působí.

O čem vůbec pašerákův příběh je? Vaše postava se na začátku hry vynoří se svou lodí v atmosféře planety Ord Mantel, na jejíž oběžné dráze zuří drsná bitva. Nezbývá nic jiného, než urychleně přistát. Na povrchu se pašerák, v mém případě pojmenovaný Curchek, setká s mužem jménem Skavak. Ten okamžitě vysvětlí, že na planetě zuří boj mezi zastánci Republiky a separatisty podporující sithské Impérium, a že by nebylo vůbec od věci, abyste zaběhli do nedaleké vesnice, pozabíjeli pár separatistů a vyřadili tamní věže. No problem, řeknete si, ale když to splníte a vrátíte se, zjistíte, že vaše loď je fuč. A kdo jí ukradl? Skavak. A ještě k tomu sebral blaster mírně naivnímu členovi domobrany, Corsovi Riggsovi. Ten se mimochodem ještě na Ord Mantelu stane vaším AI parťákem. Takže základní poslání je jasné. Získat zpátky svojí loď a nakopat zadek Skavakovi.

Za Republiku!

V zásadě je tedy pašerákova zápletka opravdu nesmírně jednoduchá, i když se samozřejmě časem rozroste. Ale víte co? Ono je to vlastně dobře. Paradoxně je spíše klad, že příběh není vyšperkovaný do kdovíjakých extrémů a tak vás nutí k rychlému odehrání. V případě MMO je vážně důležité, abyste si vyzkoušeli všechny prvky, co nabízí. A to se v případě The Old Republic daří dokonale, navíc jen v průběhu prologu, odehrávajícího se na Ord Mantelu, v centru republikové flotily (taková základna kde seženete prakticky vše) a hlavním městě Republiky, Coruscantu. Pochopitelně bude nejlepší všechny ty prvky projít jeden po druhém. A když už jsem zmínil planety, tak začnu rovnou jimi.

Jak se dá očekávat, tak rozsáhlému titulu, jakým nové Star Wars bezesporu je, nestačí pár planet. Musí nabídnout značnou část galaxie. Díky tomuto faktu tak lze navštívit kromě výše zmíněných planet třeba i písečný Tatooine, rozbombardovaný Taris, bouřlivou Nar Shadaa, zamrzlý Hoth a archaický Tython, na němž začínají příběh oba Jediové. A samozřejmě nesmí chybět ani planety primárně určené pro imperiální třídy, především Dromund Kaas, jenž je temnou stranou Síly nasáklý víc než školní tabule zaplněná matematickými výpočty.

Příběh není kdovíjak komplikovaný, ale donutí vás vyzkoušet si většinu herních prvků, což je u MMO hlavní.

Mezi planetami se přesunujete pomocí vaší vlastní vesmírné lodě, kterou získáte po dokončení prologu. V případě pašeráka tedy poté, až vyřešíte pár záležitostí na Coruscantu a sejmete jednoho velmi obtížného bosse. Zatím jsou vesmírné lodě relativně nevyužité, chybí slibované vesmírné souboje i možnost si na loď zvát kámoše a používat ji jako centrum guildy, ale i tak jde o fajn zpestření, zvlášť když má nedostatky přidat patch. Kromě toho, když poprvé nastoupíte na palubu a před vámi se otevře mapa galaxie se všemi těmi přístupnými soustavami, je to úžasný pocit.

Vítejte, kapitáne

Planety pochopitelně slouží jak k zajímavým turistickým destinacím, tak i k zadávání neuvěřitelného množství příběhových i vedlejších questů. Úkoly jsou přeci jen alfa a omega každého MMO. Vlastně by se dalo říct, že ne samotný příběh, ale spíše příběhové questy vás nutí všechno vyzkoušet. A skutečně je tomu tak, protože úkoly jsou obsáhlé, často i detailní a promyšlené. Minimálně tedy příběhové úkoly.

Vedlejší jsou na tom zhruba stejně, i když je docela škoda, že v úvodních lokacích spadají do menšího stereotypu, často jde o notoricky známé aportovací úkoly ve stylu „znič 3 ovládací panely“. Nechybí ani velké množství typu „zabij 10 separatistů“, s čímž se setkáváte i v dalším průběhu, ale v jejich případě jde naštěstí jenom o bonus, což je fajn. V zásadě jsou ale úvodní sidequesty vážně celkem stereotypní, ale po pár hodinách se situace výrazně zlepšuje. V rámci jednoho nepovinného úkolu na Coruscantu se třeba můžete podívat do ruin chrámu Jediů (i když je plný nepřátel), a to je nabídka, která se neodmítá.

Důležitější ale je, že během všech těch úkolů potkáte spoustu postav, s nimiž se lze vykecávat. A to opravdu. Jeden z nejslibnějších prvků Old Republic, plně nadabované rozhovory, dodrželi tvůrci do posledního detailu. Všichni jsou opravdu nadabováni. A jsou nadabováni skvěle, hlasy většinou odpovídají situaci a dané postavě, což je hlavní. Dokonce je nadabována i vaše postava, a to už je co říct. Ale když už BioWare použilo systém výběru otázek/odpovědí z Mass Effectu, tak se tomu asi nedalo vyhnout, což je jen a jen dobře. Jediné, co působí trochu divně, je řeč některých mimozemských ras. Délka jejich slov totiž skoro nikdy neodpovídá délce titulků, a to působí docela divně. Třeba studio Obsidian v případě Knights of the Old Republic II vyřešilo tento problém tak, že postavy (většinou Ithoriané a Twi’leci) opakovaly stejně znějící větu stále dokola, dokud titulky nezmizely. Pravda, není to úplně nejideálnější řešení, ale pořád lepší než aby nějaký Rodian mluvil 5 vteřin, a titulky zůstávaly v naprostém tichu na obrazovce dalších 5 vteřin.

Všechny postavy jsou opravdu nadabovány. A jsou nadabováni skvěle, hlasy téměř vždy odpovídají situaci a dané postavě

Byli jste oklamáni

Ne vždy ale narazíte na charaktery, které mají potřebu vést skvěle nadabované rozhovory. Tím chci říct, že mnohem častěji narazíte na velké, opravdu velké množství nepřátel, ať už jde o imperiální vojáky, separatisty, sithské učedníky, mafiány, nebo různá zvířata. Všichni protivníci jsou zařazeni do tří kategorií, konkrétně běžných, mírně obtížných a těch opravdu tuhých, proti nimž je lepší bojovat v něčí společnosti. Ono celkově není od věci mít k dispozici skutečného parťáka. I když se Star Wras: The Old Republic opravdu dá hrát jako singleplayerové RPG, občas vám hra hodí klacky pod nohy v podobě té třetí skupiny nepřátel. Pokud jste totiž svědomitě neplnili skoro každý vedlejší úkol (což mimochodem doporučuju taky, nebo aspoň část z nich), a tím jste o několik levelů níž než nepřítel, porazíte ho opravdu těžko, a tak vám nezbývá než přizvat nějakého jiného hráče, aby vám pomohl. Takové případy jsou naštěstí ojedinělé, a kromě toho mi to přišlo vždy jako slušná výzva, když jsem si uvědomil, že na všechno nestačím sám, a zároveň si procvičil ukecávání ostatních hráčů.

I když se Star Wars: The Old Republic opravdu dá hrát jako singleplayerové RPG, občas vás hra stejně nutí spolupracovat s ostatními hráči, a to hlavně v obtížných bossfightech.

Další podstatný fakt je ten, že z padlých nepřátel velmi často můžete získat nějaké nové předměty. Většinou narazíte jen na kus odpadu a pár kreditů, občas ale lze najít třeba i nové boty nebo lepší blaster. Stále je však lepší si vybavení spíše kupovat u obchodníků, než spoléhat na to, že nějaký nepřítel může být víc štědrý než Santa Claus. Ať už jde třeba o zbraně nebo oblečení, většinou si ho kupujete právě za kredity.

Někteří obchodníci ale nabízejí i speciální předměty, lepší než ty ostatní, které však lze koupit jen za určitý počet speciálních medailí, získatelných buď z mrtvol vybraných protivníků nebo za nějaké questy. Já si tak koupil třeba parádní a dost trvanlivou vestu (vybavení se totiž časem opotřebuje, a oprava není zrovna levná záležitost).

Druhů předmětů je ale samozřejmě víc, třeba lékárničky, stimulanty a vylepšení. Ano, nechybí možnost zlepšování různých předmětů. To probíhá velmi jednoduše, prostě vezmete zbraň, upgrade, dojdete ke speciální stanici, kde to pár kliky dáte dohromady a hurá, váš blaster už nestřílí bílé, ale fialové výboje. To chce potlesk.

Přesně mířený kop

Pochopitelně nechybí ani velká řada schopností, závislých na levelu vaší postavy. V základu má pašerák víceméně jenom trochu rychlejší střelbu než obvykle a možnost se krýt za překážky. Postupem času ale můžete používat dlouho se zaměřující, ale o to víc smrtící střelu, flash granát, kopnutí do rozkroku, a hlavně můj oblíbený termální detonátor, tedy granát. Všechno se učíte (a následně kupujete za pár kreditů) od trenérů v různých oblastech. Sympatické ale je, že jeden level neznamená jednu novou schopnost. Za jediný postup tak můžete získat tři nové schopnosti, nebo vylepšení těch stávajících.

Jakmile se dostanete na level 10, můžete si zvolit jednu ze dvou specializací, které hratelnost zajímavě oživují.

Jakmile se dostanete na level 10, což se dá stihnout hned na Ord Mantelu, můžete si zvolit jednu ze dvou specializací, na což se váže řada speciálních schopností. V případě pašeráka jde o Gunslingera a Scoundrela. Ten první se zaměřuje na boj tváří v tvář, ten druhý spíše na stealth postup. Já zvolil Gunslingera a myslím, že to byla parádní volba. Možnost střílet ze dvou blasterů naráz je k nezaplacení. A štít, jenž se automaticky aktivuje, kdykoliv a kdekoliv se skrčíte, také není k zahození. Zkrátka jde o zajímavé oživení a kromě toho se na specializace váže i šikovný strom dovedností, který můžete vidět na jednom screenshotu.

Cítím velkou temnotu

Pokud vám tohle všechno nestačí, nabízí toho The Old Republic ještě víc, především tedy speciality v podobě Flashpointů a Warzones. Válečné zóny jsou prostě PvP oblasti, kdy se hráči rozdělí do dvou týmů a navzájem se řežou proti sobě pod záminkou nějakého vyššího cíle. Můj pašerák však běhá na PvE serveru, kde Warzones pochopitelně nejsou úplně nejvyhledávanější zábavou, takže to jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. Aspoň zatím.

Co jsem ale měl možnost vyzkoušet, jsou Flashpointy, konkrétně jeden z nich s názvem The Esseles, v němž jde o přepadení republikové lodi imperiálním křižníkem. A na vás samozřejmě je loď zachránit. Flashpointy mají tu výhodu, že jsou mnohem víc filmové a atmosférické než běžné questy. Najdete tu víc cut-scén, víc rozhovorů s mnohem víc závažnějšími volbami (v případě pašeráka však hraje přiklonění k světlé nebo temné straně spíš symbolickou roli), zkrátka je to větší zábava. Tedy pokud máte někoho do party, protože sami za sebe si ve Flashpointech moc neškrtnete. Ono je tu totiž zároveň přítomno i víc bossů. Když tedy padnete, a v blízkosti není nikdo, kdo by vám pomohl, odporoučíte se na samý začátek. Navíc jde o časově náročnou záležitost, takže si nejde říct „teď si sám proběhnu kus Flashpointu“. Musíte dopředu plánovat, a v tom tkví jejich kouzlo. Proto není divu, že všudypřítomný chat zaplňují hlavně nabídky partnerství pro Flashpointy.

Teď na chvíli obraťme list. Ještě jsem totiž moc nemluvil o problémech, protože Star Wars: The Old Republic rozhodně není úplně dokonalá hra. Kratší proslovy mimozemských ras nebo z počátku stereotypní sidequesty jsou naprostá maličkost, horší jsou přetrvávající problémy s přeplněnými servery. Situace se sice slušným tempem zlepšuje, ale pořád není problém se trefit do doby, kdy se na svoji postavu prostě nedostanete, protože na serveru, kde ji máte, hraje moc lidí. V prvních dnech po vydání třeba bylo možné hrát pouze dopoledne nebo pozdě večer. Jak ale říkám, situace se zlepšuje.

Star Wars:The Old Republic občas stále trpí přeplněnými servery.

Další věc je zvláštní respawn nepřátel. Často se mi stalo, že jsem procházel určitou lokací, a těsně u mě se najednou zhmotnila banda protivníků a začali do mě střílet. Prostě se objevili z ničeho nic, těsně přede mnou. Začínám mít pocit, že si v BioWare řekli „máme v tomhle ohledu problémy i v Dragon Age II, ale možná bude lepší z toho udělat poznávací znamení našich her“. Upřímně doufám, že se pletu a že jde jenom o chybu, kterou odstraní nějaký brzký patch (a že nás to nepotká i v Mass Effectu 3).

Totéž můžu říct i o ukončení hry. Její spuštění, průběh, všechno je v pohodě. Ale když dojde na ukončení, v 90% případů se hra zasekne a začne moje PC neuvěřitelným způsobem zatěžovat a ještě k tomu musí přijít na řadu ukončení stylem Ctrl + Alt + Del nebo Alt + F4. Můžete sice říct, že to je mým počítačem, ale není. Dělá to víc lidem. Dokonce tu ten problém byl už v betě, kdy BioWare slibovalo, že problém ještě před vydáním odstraní. Neodstranilo, pořád se to děje. Optimalizace tedy v určitých ohledech mírně pokulhává.

Vysavač vesmírných peněženek

Ve všech případech však jde skutečně o problémy, který by mohl opravit patch. Co ale jen tak neopraví, jsou měsíční poplatky. Už jenom jejich přítomnost beru jako blbost, která v dnešní době nemá šanci na úspěch a je to přežitek z dávných časů, kdy je vymyslel někdo s myšlením ve stylu Bobbyho Koticka a lidi se na to chytili, protože jim nic jiného nezbývalo. Každopádně, já bych proti tomu vlastně nic moc neměl, zvlášť když je TOR tak kvalitní, ale jejich cena je příšerná. 250 – 300 Kč měsíčně, to je moc. Že si to může dovolit World of Warctaft ještě neznamená, že si to může dovolit i Star Wars. Já osobně bych zavedl takovou obchodní politiku, že by poplatky byly výrazně nižší než u konkurence, což by bylo pro hráče přijatelnější. Ale ne, musíme platit 6 stovek za dva měsíce. Díky EA. Fakt díky, divím se, že za to nežádáte plaketu v herní síni slávy.

Vzhled nehraje roli

Ale poplatky stranou, teď se s dovolením vrátím k dalšímu kladu, a tím je audiovizuální stránka. Můžete sice namítnout, že podle screenů vypadá hra jako by byla celá z plastu, ale zdání klame. The Old Republic vypadá skvěle. Tedy na poměry MMO. Žánrovou špičku v tomhle ohledu sice pořád zastává Age of Conan, ale Star Wars se nemá za co stydět. Prostě vypadá dobře.

Zvuková stránka je na tom ale mnohem lépe. Každý zvuk zní samozřejmě přesvědčivě, i když se občas i tady najde problém s občasnými výpadky, hlavní ale je, že si vývojáři dali pořádně záležet na hudbě, bez ní by to nebylo Star Wars. Nechybí řada klasických skladeb ze všech filmů, hlavně z Pomsty Sithů, stejně tak je přítomno i spousta nových songů (ústřední melodie vážně bere dech), a nezapomnělo se ani na soundtrack původních Knights of The Old Republic, jenž lze slyšet hlavně z jukeboxů v kantýnách a barech. A jen tak mimochodem, soundtrack je jeden z důvodu, proč není od věci vlastnit sběratelskou edici.

Hudební doprovod, kombinující klasické skladby s úplně novými tóny, patří k tomu nejlepšímu, co kdy Star Wars universum nabídlo.

Ještě zmíním věc, která je snad nejdůležitější pro fanoušky Star Wars, a to reálie. Ještě před vydáním hledala spousta hnidopichů kdejakou nesrovnalost, důvod k nadávání, občas to dokonce zašlo tak daleko, že bylo The Old Republic srovnáváno s ehm, ehm seriálem Clone Wars, ale mám pro vás dobrou zprávu, v naprosté většině případů hra skvěle zapadá do celého univerza. Pár věcí sice nedává smysl, jako třeba teleportace vašich AI parťáků když se někam vydáte automaticky ovládaným vozidlem, ale jinak na první pohled není možné najít nějaké výrazné nesrovnalosti. Kromě toho může za určitých okolností přijít řada i na řešení pár záležitostí ohledně Revana, a všemu nasazuje korunu naprosto boží atmosféra, v níž se budou skvěle cítit jak znalci a fanoušci, tak i naprostí nováčci. Jinak řečeno, opravdu jde o takové pokračování Knights of the Old Republic.

Tohle je jenom začátek

Těch několik let čekání za to zkrátka stálo. Jsem nadšen jako hráč i jako fanoušek Star Wars. The Old Republic totiž ukázalo, že herní stránka SW universa má stále co nabídnout, a při vší úctě k TT Games (LEGO SW) a mrtvému Pandemicu (Battlefront), nikdo nezvládá Star Wars hry tak dobře jako BioWare. Kromě toho jde také o skvělé, neuvěřitelně rozsáhlé a propracované MMO, nabízející všechno, co si vůbec lze představit. Kvalitní příběh, plně nadabované dialogy, spoustu planet, Flashpointy, celkově návykovou hratelnost, naprosto úžasný hudební doprovod nebo hromady a hromady questů. Co víc si přát.

Zároveň vás čeká i pár problémů spojených s plnými servery, respawnem nepřátel a možná i s problematickým ukončením, ale hlavně vás čekají měsíční poplatky, jež by mohly samotnému titulu pěkně zavařit. Kvůli nim tak musíte zvážit na základě vlastního rozpočtu, zda vám to za to stojí, ale můj osobní názor je, že minimálně na pár měsíců byste měli dát Old Republic šanci, tedy pokud máte rádi MMO nebo Star Wars. A pokud nemáte, Star Wars: The Old Republic má hodně velkou šanci na to, aby váš názor změnilo. Na druhou stranu asi nemá šanci na sesazení World of Warcraft z trůnu žánru, ale to neberte jako nějaký problém. Tohle MMO je naprosto soběstačné, a má víc než co jiného šanci, že se zvládne prosadit i v budoucnosti, zvlášť když už teď má početnou základnu příznivců.

Ke Star Wars: The Old Republic se vrátíme v roce 2012.