Stella Glow - divná hra

Dostala se mi do ruky hra, kterou sleduji už asi dva roky. Vůbec jsem nedoufal, že se mi na ni vůbec podaří položit své pracky a teď jsem za tuhle zkušenost opravdu velmi rád, protože… No protože je Stella Glow z ⅓ děsně nudná, z 1/3 budete mít pocit, že hrajete vizuální román a ne JRPG a nakonec je tady akční složka, která je v prvních pěti hodinách prezentována několika tahovými, ale nudnými a nezajímavými souboji (několika čti “2 až 3”). To vše je zabaleno do “kawai chibi stylu” takže bla, bla, bla, čarodějnice, bla, bla, bla, záchrana světa. Tady je číselné hodnocení a děkuji vám za pozornost.

Takhle by se klidně dala ve zkratce shrnout recenze nově lokalzovaného JRPG jménem Stella Glow. Ale protože by se to určitě nelíbilo distributorům, no a možná že ani vám čtenářům, dovolím si to tady trochu více rozebrat. Ona je totiž Stella Glow dost divná hra.

Divná hra: Je to RPG, není to RPG

Stella Glow jako taková neměla na růžích ustláno. Studio Imageepoch totiž krátkou dobu před vydáním této hry v Japonsku podalo návrh na konkurz. Důvodem byly v roce 2015 klesající prodeje produktů a velké dluhy. Z očekávané nové IP, která studio zachrání, se tak stala labutí píseň a umíráček v jednom. Atlus se naštěstí ujal vydání a 4. června 2015 hra v Japonsku skutečně vyšla. 17. listopadu 2015 se pak dostala i na americký trh, ale evropské datum vydání padlo až na 11. března letošního roku. Prostě tohle je samo o sobě dost divné, ale odpovídá to hře samotné. Stella Glow je totiž divná hra.

Proč je divná? Třeba proto, že se po jejím rozehrání pár hodin vůbec nedivíte, že šlo Imageepoch do háje. Dostanete do rukou něco, co se tváří jako klasické JRPG, ale s turn-base souboji. No proč ne, ale kde jsou vůbec ty souboje, říkáte si asi po hodině hraní. Někde se schovávají? No dobře, nebudeme soudit předčasně, třeba se časem dočkáme. A tak nám nezbývá než abychom dále a pořád dokola klikali na tlačítko A (pokud si tedy nespustíte automatiku) a čím dál tím máte pocit, že jste si nainstalovali nějaký vizuální román.

A pak přijde první souboj! Nádhera! Těšíte se, vrháte se do toho po hlavě a… Ona je to zase nuda. I když se na začátku hodně vysvětluje, seznamujete se s principy hraní a tempo je prostě pomalé, tak nad tím mávnete rukou a jdete dál. A hele, druhý souboj! Paráda! Ale kupodivu je to zase nuda. No nic, třeba se to časem změní, říkáte si. Prozradím to klidně dopředu, tomuhle titulu totiž musíte dát šanci. Ona je totiž Stella Glow divná hra (a nebojte, tuhle frázi dneska ještě uslyšíte mnohokrát).

Divná hra: Kecy, kecy,… však vy víte, jak to pokračuje

Ve Stelle Glow totiž paradoxně nejvíce herního času zaberou dialogy. Ne, akce, ne tvorba postavy a přizpůsobování, ale kecání. Jako proč ne, je to občas sranda, dovíte se toho hodně o jednotlivých postavách, ale bůhvíjaký doják nečekejte. Kdyby DiKaprovy filmy psal scénárista této hry, koukal by Leo na předávání Oscarů jen ze svého přívěsu a doufat by mohl jedině tak ve zlatou malinu. Nebo co to je za ovoce.

Když to vezmu kolem a kolem, není to na herní branži až tak špatné, viděl jsem a hrál jsem horší slátaniny, ale nějak vás to ze začátku nepřekvapí. Rozjezd je sice efektní, ale pak sklouzneme do šedého průměru, hlavní hrdina je zase nevyzrálý adolescent, trpící navíc ztrátou paměti (jak originální). Jeho sestra není jeho sestra, jeho matka není jeho matka, pak potkáte spoře oděnou čarodějku, pak začnou umírat lidi, pak vás někdo zachrání a pak zase vy na oplátku zachráníte svět, protože jste ten Chosen One. V tomhle není Stella Glow vůbec divná hra. V tomhle jde o standard. Sice se dočkáte několika nečekaných zvratů o více než 360°, ale vše je obaleno tunou vaty.

Navíc na to, že od začátku hrajete čistokrevné RPG, potkáváte stále nějak málo akce. Spíše bych opět zopakoval, že převládá žánr vizuálních románů, do kterého se pletou strategické turn-base souboje, okořeněné RPG prvky. Ale jo, máme tady třeba ještě mapu světa, ale ta je i ve strategiích a miliónech jiných žánrů. Problém je v tom, že ani ty souboje nejsou nijak moc zábavné. Někdy jsou přirovnávány k systému známému z Luminous Arc, ale pokulhávají. Hezké na oko to jsou, ale chybí jim švunk a prostě spíše nudí. Asi tak prvních 4-5 hodin. Pak se něco totálně zlomí.

Ale popořadě, věcí k naštvání je tady totiž daleko víc. Třeba mne osobně dost rozhodilo, že nejde zapnout japonský dabing. Hledal jsem, hledal, ale v nastavení jsem původní zvukovou stopu nenašel. A pak mi online store NIS America prozradil že: “language audio: English (songs are in Japanese), language text: English”. No to mně po***, tedy pobavilo. Takže celou dobu anglicky? No dobrá. Bohužel dabéři nic moc, dialogy jsou navíc jednoduché jak bulharská striptérka, prostě angličtina pro začátečníky. Zase se nemusíte vůbec bát, že vám něco uteče, že něco nepoberete. Hloupé ale je, že ani nejsou všechny dialogy nadabovány. Někdy posloucháte mluvené slovo a čtete text, ale jindy prostě jen koukáte na slova a mlčící postavy. Stella Glow je prostě divná hra.

Prostě nuda, nuda, šeď, šeď, ale ono se to pak najednou po pár hodinách změní a zjistíte, že se fakt královsky bavíte. Nejhorší je, že tahle změna přijde tak pozvolna, že ani nevíte, kdy k tomu přelomu došlo a tak jediným vysvětlením zůstává tvrzení, že je Stella Glow hodně divná hra.

Divná hra: Chibi styl - instantní roztomilost

Takže o co vlastně ve hře jde? No o záchranu světa. Po různých peripetiích s bohem, jenž žije na Měsíci, zůstalo na Zemi pouze 5 čarodějek. Hilda je ta špatná, takzvaná Witch of Destruction, vy jste n logicky ten dobrý, který ji jde po krku. Navíc vám Hilda neříkala celou pravdu a naštvala vás, když vám “zkrystalizovala” všechny oblíbené vesničany. Takže to tak nenecháte a se svou sestrou, která vlastně není vaše sestra, a kterou proměníte na první hodnou čarodějku (prostě jste fakt dobrý, přiznejte si to), odjíždíte do hlavního města.

Královna je z vás nadšená, hned spouští speciální program na záchranu světa, ale protože jedna čarodějnice je málo, tak sháníte další. Musí být celkem 4. První už znáte, druhá je trochu cáklá, říká si Popo a chová domácího mazlíčka Pupu, což je vlastně jen prase s ušima jako králík. Třetí se chová jako fuchtle, ale prostě ji potřebujete. A ta poslední, no zahrajte si to a zjistíte to sami. Čarodějnice jsou také jediné, které umí zpívat. Takhle zde prostě poznáte někoho s magickou mocí a kdo vám jako jediný zazpívá před spaním do ouška. A právě zpěv je také klíčem ke všemu. Neguje zlé působení Hildy a dovoluje používat v boji plošná kouzla.

Propojením s vaším hrdinou získají kouzla sekundární vlastnosti. Ten jako jediný dokáže s čarodějnicemi navázat něco jako astrální spojení a v bitvě je při zpěvu podpořit a třeba nepřátele na pár kol zamrazit. Což je k nezaplacení a také to pěkně demonstruje, jak je Stella Glow divnou hrou.

Když se zaměříme na vzhled čarodějnic, a charakterů vůbec, je poplatný 3DSku. Postavičky při rozhovorech vypadají klasicky jako z průměrného anime, při soubojích jsou vyvedeny v chibi stylu. Jak jinak, vždyť přece Nintendo. Co ale Imageepoch vůbec nezvládli, jsou možnosti dvou obrazovek. Tahle hra totiž na spodním dotykovém displeji zobrazuje ⅔ času toto: L auto, R skip, B hide a A ok. A to ještě asi na 5% plochy. Jindy tam sice vidíte třeba statistiky postav nebo nepřátel, ale to je asi tak vše. Prostě skvělá interakce, radost pohledět (sarkazmus). A víte proč to tak je? Protože je Stella Glow prostě divná hra.

Divná hra: Tunit auta je pasé, pojďte tunit čarodějky

Pojďme se trochu kouknout na herní principy. Ovládáte skupinku hrdinů, ve finále asi 15, každého s jinými statistikami a jinými schopnostmi. Najdete zde univerzálního bijce, něco jako lehkého zloděje, těžce obrněného, pomalého rytíře a pak čarodějky. Ty musíte při soubojích chránit. Nikdy ale není problém, že vám vaši soudruzi umřou. Ono totiž kolikrát stačí, když přežije aspoň jeden nebo určitá osoba. Kdo nesmí umřít, zjistíte hned na začátku souboje.

Každá čarodějka pak umí ovládat jiný element a od toho se odvíjí její možnosti. Každý element má nad jedním navrch a druhý mu dokáže hodně ublížit. Třeba voda vždy vyhraje nad ohněm, ale vzduch je proti němu víc než slabý. Je tady důležité vědět, jak proti komu bojovat a kde si na bojišti nechat své postavy, aby nepřišly k velké újmě.

Boj ale není vše. Vaše herní doba je rozdělena na mise a na volný čas. Když máte volno, můžete provést až 3 věci. Projít se a najít nějaký předmět. Pokecat s lidmi ze skupiny a vylepšit vztahy, nebo třeba vytunit čarodějnice. Takto ve hře zbavujete čarodějnice chmurných myšlenek, protože v boji potřebujete čarodějnice dobře naložené, ale také je ve finále potřebujete pro oživení lidí, proměněných v krystaly. A jak vám asi dojde, čarodějnice v dobré náladě je víc než 10 rytířů.

Taky vám asi nemusím říkat, že máte časem více možností, jak toto volno strávit a tak musíte hodně uvažovat, kam vlastě zainvestujete. Ale ne všechny akce čas spotřebovávají a tak je nutné věnovat pozornost tutoriálu a jednotlivým radám hry.

Divná hra: Má mě ráda, nemá mě ráda…

Upřímně vám řeknu, že hru nebudete mít rádi. Minimálně ze začátku, ale časem ji prostě všechno odpustíte a zamilujete se. Chová se totiž jako někdo, kdo vám je ze začátku nesympatický, ale čím více času s ním strávíte a čím vícekrát si zajdete na pivko, tím raději jej máte. Pomalu totiž pronikáte do principů hry, zjišťujete, že třeba záleží na směru, ve kterém stojíte k nepříteli. Že zboku ublížíte víc, a že když se k vám horský obr blíží zezadu, bude to bolet trochu víc. Naučíte se kombinovat pohyb a speciální vlastnosti postav, měnit strategicky před bojem gemy, přidávající zbraním speciální vlastnosti, a mnoho dalšího.

Navíc po několika hodinách hraní zjistíte, že je Stella Glow velmi příjemně návyková. Předtím se sice několikrát modlíte, aby studio krachlo ještě před dokončením, ale najednou je prostě všechno úplně v cajku a vy se občas přistihnete, že sice pořád nadáváte, ale o to víc se královsky bavíte. Posloucháte velmi příjemnou návykovou hudbu, užíváte si různých grafických orgií a 3D efektů, které ale nejsou tak hluboké, jak jsme zvyklí u jiných her. Holt Stella Glow je prostě divná hra.

A upozorním ještě na jednu podivnou věc. V jakoby japonské části země doprovází místní čarodějnici hezká shinobi, s papírovou krabicí na hlavě. Nejdřív vám to nebude divné a možná i zábavné, ale překvapí vás při prvním souboji. Když totiž použije speciální schopnost Stealth, celá se po útoku schová do krabice a pohybuje se v ní po herní ploše. Neviděna pak útočí na nepřátele přímo z krabice. Holt Stella Glow je prostě divná hra, na kterou chvíli nadáváte a pak prožijete hodně, hodně, hodně hodin kvalitní zábavy.