Stronghold 3 - víno máš a markytánku…

Stronghold se stal pojmem, který se nezapomenutelně vryl do paměti každého hráče, který ve svém životě alespoň zavadil o žánr strategií. V roce 2001 vyšel první díl, který nabídl hráčům do té doby nepříliš typický podžánr v podobě stavby hradu a jeho následného bránění (nebo naopak dobývání). Hra se setkala s velkým úspěchem, dočkala se rozšíření Crusader, které přidalo trochu orientální vůně, a fanoušci neustále volali po dalším pokračování. Od té doby jsme se dočkali několika pokusů na navázání na původní titul. Druhý díl pozměnil koncept hry a rozšířil oblast hradu na celá panství a odbočka s podtitulem Legends se zase zaměřila na kouzla a čáry. Ani jedna z těchto her se ovšem nesetkala s příliš velkým úspěchem, a tak až nyní přichází Stronghold 3. Ten by měl být dle slov autorů opravdovým návratem ke kořenům.

Vůně nostalgie

Osobně nemám rád, když se (v kterémkoliv kontextu) využívá pojmů jako „návrat ke kořenům“. Ve velké části případů to značí průšvih (slušně řečeno), který je zaviněn tím, že se vývojáři snaží co nejvěrněji převzít koncept z původní hry a absolutně se již nevěnují tomu, jak bude fungovat v novém prostředí. Samozřejmě se zde najdou i výjimky, z podobného žánru mohu jmenovat například Tropico 3, které sice převzalo drtivou většinu nápadů z prvního dílu, ovšem tvůrci je šetrně přizpůsobili novému prostředí (izometrická strategie nemůže fungovat stejně jako trojrozměrná), sladili s novými prvky a přivedli tak na svět poměrně nadprůměrnou hru, kterou si oblíbili jak fanoušci série, tak zcela noví hráči. To, že nedávno vydali datadisk a rozhodli se ho publikovat jako samostatný díl je zase jiná kapitola…

Stronghold 3 mezi tyto výjimky ovšem nepatří. Snaha autorů vyvarovat se chyb z druhého plnohodnotného dílu je do značné míry chvályhodná, ovšem samotné převedení starých prvků do třetího rozměru nefunguje příliš dobře a Stronghold 3 tak působí dojmem, že si s ním Firefly Studios nedali příliš mnoho práce (nebo naopak dali, což je smutné).

Staří známí

Stronghold 3 nabízí dvě hlavní kampaně – vojenskou a obchodní. Ta vojenská se do jisté míry snaží navazovat na příběh z prvního dílu (který byl sám o sobě prosťoučký, avšak bohatě dostačující), ale má tendenci působit mnohem sofistikovaněji, což způsobuje to, že se mnohdy ocitá v podivné křeči, kdy má hráč pocit, že vlastně nehraje hru, kterou by hrát chtěl. Například rovnou v první misi se místo stavění/bránění/dobývání hradu věnujete útěku hlavních postav z pevnosti. A sami jistě dobře víte, jak to dopadá, když si strategie snaží hrát na RPG.

Naštěstí zbytek misí se nesnaží tak moc experimentovat a vrací se do starých zaběhnutých kolejí. Ostatně v těch se ocitá celá hra. Během prvních hodin hraní jsem prakticky nenarazil na významnější odklon od původní hry. Ve své podstatě by to ani nemuselo být na škodu, ale hráč brzo zjistí, že to, co ho bavilo před deseti lety, se najednou jeví nudné a nicneříkající. Každé misi předchází krátký briefing, který podobně jako v prvním díle seznámí hráče s úskalími prostředí, novými jednotkami a budovami a nabídne několik rad, které usnadní cestu k vítězství. Pak už je jen na něm, jak se s výzvou, jež před ním stojí, popere.

Výzvy ovšem nejsou zdaleka tak zajímavé, jak bychom čekali a navíc je doprovází velké množství chyb, které svádí k myšlence, že před vydáním hry snad neproběhlo žádné betatestování. Vaši poddaní se tak mnohdy nečekaně zaseknou, zachovají se zcela iracionálně nebo ne zcela logicky tápají nad jasnou cestou k nějakému cíli. Vojsko zase stojí opodál a nevšímá si, že kolem něj prochází tlupa nepřátelských vojáků… Lze tušit, že tyto chyby budou záhy opraveny nějakým patchem, ale raději si autoři měli nechat trochu víc času a ohlídat si, aby do světa nevpustili nějaký polotovar.

Sám sobě zlodějem

Sebevykrádání dotáhli vývojáři z Firefly Studios téměř k dokonalosti. Kromě všech budov (které mají samozřejmě jiný vzhled a rozměry tak, aby se prakticky nedaly skládat vedle sebe) se nebáli zkopírovat z původní hry (případně ze Stronghold Crusader) ani většinu hlášek poddaných a velkou část soundtracku. Snad se snažili ve hráčích vyvolat trochu té nostalgie…

Oné nostalgie je dosahováno i vizuálním zpracováním. Nevracíme se ale do dob barevných 2D strategií, nýbrž někdy do doby, kdy trojrozměrné strategie byly teprve v plenkách a nedalo se na ně koukat, na tož je hrát. Stronghold 3 je další z případů, kdy hra na oficiálních in-game screenshotech vypadá vysoce nadprůměrně, ale jakmile si ji pustíte doma, dělá se vám nevolno. Je to samozřejmě způsobeno naprosto špatnou optimalizací, kdy je hra ďábelsky náročná na HW i při středních detailech. A už na této úrovni se na ní prakticky nedá koukat. Snad jediným pozitivem nového grafického kabátku je střídání denní doby a počasí. Ať už ale hrajete kdykoliv, bude vám svět Strongholdu 3 připadat vyblitě šedý. Zde si neodpustím zmínku o Anno 1404, na které je hezký pohled i na podstatně slabších strojích.

Hrát, či nehrát?

Krom toho Stronghold 3 poskytuje spoustu režimů, na které jsme již zvyklí – tedy taktické bránění/dobývání hradů stavěných podle reálných předloh, které snad alespoň trochu pozvedává jinak pokleslou úroveň hry. V nabídce je i několika multiplayerových módů, ale najít volného soupeře v době testování hry nebylo příliš snadné, tak můžeme jen doufat, že bude s kým hrát.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, stále nevidím důvod, proč měl Stronghold 3 vznikat a proč by ho někdo vůbec měl chtít hrát… Pokud patříte mezi fanoušky série a žánru, patrně vás zklamu a raději vás odkážu na první díl (volitelně Crusader), který i po dnešní recenzi zůstává zatím nepřekonán. A pokud se se sérií setkáváte poprvé, odkážu vás úplně stejně.